V minulém vydání na straně 97 jsme vás pozvali na cestu po ostrově Srí Lanka, který má pro Středoevropana nádech skutečné exotiky. Ta se našinci velmi přiblížila, zejména po otevření přímé linky ČSA (Praha – Dubaj – Colombo). Najeli jsme mnoho kilometrů, abychom viděli to nejzajímavější, co Srí Lanka turistům nabízí.
Když jsme opustili rozsáhlé vodní i kamenné zahrady obklopující skalní pevnost Sigiriya, vydali jsme se směrem do Kandy, ale naše cesta měla několik zastávek. Mezi ty neplánované patřily ohromné hromady kokosových ořechů (foto 1). Zatímco turistům symbolizuje kokosová palma s vějířovitou korunou představu tropického ráje, místním pěstitelům přináší užitek každičkou svou částí, nic z ní nepřijde nazmar. Obyvatelé Srí Lanky ji považují za opravdový strom života. Poskytuje jim domov i lože, živí je, dává jim světlo i teplo.
Její mimořádný význam pro Srí Lanku nejlépe napoví pár čísel: při počtu zhruba 80 milionů kokosových palem na celém ostrově, z nichž každá rodí v průměru šedesát až osmdesát ořechů ročně, vychází závratných šest miliard ořechů celkové úrody. Tedy zhruba tři sta na hlavu. Domorodci rozlišují jednotlivé druhy podle barvy i tvaru, značnou důležitost přikládají rovněž stáří ořechu. Nejvíce ceněný je zlatavě žlutý King coconut, ořech královský.
Plánovanou zastávkou byla návštěva skalního chrámu Dambulla (Dambulla Rock Temple, foto 2). Ten je proslulý svými pěti jeskynními chrámy ve skále. Tři z nich jsou větší a starší než další dvě. Datují se až do 1. stol. před Kristem. Stěny a stropy všech pěti jeskyní jsou pokryty buddhistickými freskami. Můžete zde vidět více než 130 soch Buddhy a další sochy bohů a králů (foto 3). Chrám není zdaleka pouze cílem turistů. Přichází sem i řada místních obyvatel, kteří nosí Buddhovi čerstvé květy a dary. V okolí kláštera se drží mnoho malých domestikovaných opiček, které nepohrdnou nějakým ovocem, nejsou ale zdaleka tak neodbytné jako místní prodavači suvenýrů.
Každý botanik by zajásal nad naší další zastávkou, kterou byla Kořenná zahrada v Matale (Spice Garden). Koření a pochutiny, které známe pouze jako konečný produkt, je zde možné vidět v jejich vegetační podobě. Svojí podobou vás překvapí nasládlé skořicovníky, kakaovníky, kardamonovníky, pepřové plantáže atd. Turistická rada Srí Lanky začala podporovat ekoturismus a takovéto zahrady jsou jedním z projektů. Turisté si zde mohou koření či různé přírodní léčivé a kosmetické produkty zakoupit.
Cestou k dalšímu cíli jsme míjeli četná rýžová políčka (foto 4). Nějak jsme nedokázali vysvětlit řidiči, proč chceme vyfotit něco pro něj tak všedního a banálního, jako je rýžové pole. V pozdním odpoledni jsme přijeli do města Kandy, které se v 16. století stalo hlavním městem Kandyjského království. Poslední bašta králů Sinhala byla nakonec odstoupena Britům v roce 1815. Kandy je nejen sídlem velké části srílanské kultury, ale je také příkladem vlivu buddhismu na dnešní Srí Lanku. Zbytky chrámů, klášterů a kaplí, udržujících Buddhovu tradici, jsou všude. Pro buddhisty Srí Lanky a světa je Kandy jedním z nejsvětějších míst, protože je to domov „Dalada Maligawa“, Chrámu Svatých Zubních Ostatků Boha Buddhy (Temple of tooth Relic).
V Kandy nás velmi zaujala také Královská botanická zahrada – Peradeniya, 67 hektarů výjimečné krásy a botanických pokladů, obsahujících více než 400 druhů. Není to ráj jen pro vědce, ale také pro všechny milovníky přírody. Možná si říkáte, proč navštěvovat botanickou zahradu na ostrově, který je pro nás jednou velkou zahradou. Možná právě proto. Pečlivě popsaná flóra v zahradě nám pak pomohla lépe se orientovat v běžné přírodě.
Významnou součástí ostrova jsou i hory uprostřed Srí Lanky, které téměř 300 let odolávaly evropským kolonizátorům. Když nakonec padly do rukou Britům, hornaté stráně byly vykáceny a původní prales nahrazen plantážemi kávy, kokosových palem a skořice. Později přešli Britové na pěstování čaje a gumovníků a dnes je Srí Lanka druhým největším vývozcem čaje na světě. Ať už vypadají čajové plantáže v horách sebemalebněji, z pralesa tu nezbylo téměř nic.
Také naše cesta vedla kilometry a kilometry táhnoucími se čajovými plantážemi po úbočích hor. Nádherně rozeklaný terén od 3 000 do 8 000 stop nad mořem je domovem nejlepšího čaje na světě. Cesta do kopců je poutí skrze hřebeny zarostlých kopců, úzkými sedly, podél hlubokých strží a přes potoky. Cestou jsme míjeli tamilské ženy trhající čajové lístky do pytlů zavěšených na zádech (foto 5). Samy si velmi dobře uvědomují, že pro projíždějící turisty jsou velkou atrakcí, a tak za každé cvaknutí fotoaparátu se dožadují zaplacení.
Naše cesta ten den končila v městečku Nuwara Eliya. Ještě před tím jsme se zastavili v jedné z horských manufaktur na výrobu čaje. Nejen, že jsme si prohlédli výrobu, ale také zakoupili několik balíčků pravého voňavého cejlonského čaje. V Nuwara Eliya nás přivítal, dle mého názoru, jeden z nejhezčích hotelů společnosti Jetwing Hotels, St. Andrews, stylově zařízený 116 let starý skotský hotel ve venkovském stylu, který s blízkým golfovým hřištěm asocioval éru anglického kolonializmu.
Další den nás čekala dlouhá cesta z hor na pobřeží do Yala parku. Při pohledu na nádhernou flóru i faunu, na překrásné přírodní scenérie plné vodopádů nám cesta rychle ubíhala (foto 6).
O Národním parku Yala a nádherném srílanskémpobřeží příště. Eva a Petr Frindtovi