Vtíravě se mi nabízí představa, že skijöoring vznikl jednoho krásného zimního dne, kdy šel dejme tomu norský důchodce vyvenčit psa a padesát metrů před ním se objevila kočka. A protože důchodce neměl boty s wibramovými podrážkami, alebrž koženými a hladkými, rozjel se za vybuzeným psem jako Jánošík po hrachu. Pravda je bohužel jiná – ke skijöoringu se nejdříve používali koně a sobi.
Když mluvíme o skijöoringu moderní doby, myslíme tím běh na lyžích s jedním až třemi psy, kteří táhnou běžce. Psy spojuje s běžcem vlečná šňůra, kterou má běžec připevněnou k širokému úvazku přes pružné protišokové (asi 1 m dlouhé) lanko. Toto lanko je velmi důležité, protože tlumí náhlé rázy při rozjezdu a chrání běžcova záda. Pokud se týká lyží, ke skijöoringu se používají běžky nebo lyže pro bruslení. Se psy se v drtivé většině případů jezdí po upravených stopách nebo projetých trasách. Když je člověk líný a moc jim nepomáhá, v hlubším sněhu toho ani tři psi moc nenadělají.
Mnozí majitelé psů se na skijöoring dali z toho důvodu, že je to poměrně vhodný druh zimního výcviku. Hodí se k tomu v podstatě každý pes, který váží nad 15 – 20 kg, protože téměř všechna plemena mají přirozený sklon k běhu a k tahání a rychle si dovednost stejnoměrného tahu osvojí. Tradičními plemeny pro tah ve sněhu jsou sibiřský a aljašský husky, aljašský malamut a samojedský špic.
Řekli jsme, že původně se ke skijöoringu používali koně. Tento způsob přenesli vystěhovalci do Ameriky, ale tam zjistili, že jízda se psy je případnější. Koncem předminulého století přinesli zlatokopové z Aljašky zpět do Norska severoamerický styl jízdy na saních tažených psy. Skijöoring ve Skandinávii byl založen na nordickém stylu tažení saní psy, stačilo vypustit sáňky mezi běžcem a tahouny. Počet psů se mohl snížit, vždyť o žádnou dopravu nákladu nešlo. Není nad takovou odpolední vyjížďku do zasněžených lesů, když na vydření každého kopce jste dva nebo tři. Musíte dát ovšem pozor na kočky.
Více psů, více řemení a saně
Jízda se psím spřežením a saněmi na turistické trase je vzrušující. Jde-li o závod, je to strašná dřina. Jedním z nejtvrdších závodů Severu je Yukon Quest. Jeho účastníci jedou arktickou divočinou, jsou odkázáni jen na své psy a svoje schopnosti. Z Fairbanksu na Aljašce do hlavního města teritoria Yukon Whitehorsu je to neskutečných 1 000 mil, tedy 1 600 kilometrů. Na cestě je povinná 36hodinová zastávka v Dawson City, což je jediné místo, kde je povoleno opravovat výstroj nebo ošetřit psy.
Ale nechme závodů a věnujme se turistice. Nejlépe vymyšlený produkt pro měkčí i tvrdší turisty mají zřejmě v Laponsku. Tamější spřežení jsou vycvičena tak, že je může řídit i naprostý začátečník – psi totiž běží za vůdčím spřežením. Různé laponské farmy nabízejí projížďky po upravených tratích nebo po zamrzlých a zasněžených hladinách jezer. Vyjet si můžete na dvě hodinky, na půlden nebo i na několik dnů. V tom případě se většinou spí ve srubech a na saních se vezou nikoliv lidé, ale krmení pro psy. Na jedno se musí při vyjížďkách dávat pozor: když se dělá zastávka, musí se spřežení zastavit brzdou tak, aby se nedostala vedle sebe. Nejen proto, aby si psi samou radostí nezamotali vzájemně postroje, ale i z jiného důvodu – jednou spřežení jedoucí za mnou nestačilo včas zarazit, jeho psi se dostali na úroveň saní, ve kterých jsem vezl kamarádku a všichni okamžitě zvedli nožičku… Ještě že to děvče bylo pod vikslajvantem.
K tomu, abyste si užili musherství, nepotřebujete ale jezdit do Laponska. Upřímně řečeno, je to tam skandinávsky (tedy ukrutně) drahé. Musheři jsou i u nás – Ministerstvo vnitra ČR eviduje 17 občanských sdružení, registrovaných jako Musher’s kluby. Jenže ty se většinou zabývají jen chovem psů a závody.
Mezi výjimky patří například Husky stanice Zahorčice na Šumavě. Věnuje se chovu severských psů a zároveň nabízí turistický produkt: ježdění se psím spřežením – v zimě se saněmi, v létě s károu. Stanice pořádá dětem i dospělým vyjížďky kratší, celodenní nebo několikadenní pobytové. Pro náročné zákazníky je schopna uspořádat expedici nebo přejezd hor. Dokáže i akce šité na míru, protože psy může kamkoliv dopravit. Tradičním produktem Zahorčických jsou jarní prázdniny se psím spřežením. Stanice má 20 psů, ale pro hromadnou akci jich umí sehnat až 60. Nemusím zdůrazňovat, že ceny jsou středoevropské. Takže jestli se vaši klienti budou v zimě nudit…
Dean Valášek
