V cizině si můžete samozřejmě zalyžovat v oblíbených rakouských nebo francouzských Alpách. Teď se ale budeme věnovat zimní turistice, kterou si u nás pravděpodobně nedopřejete. Buď proto, že k ní nejsou u nás podmínky přírodní anebo legislativní nebo se to prostě u nás nenosí.
Trip skating
Je to jednoduše výlet na bruslích, tedy žádné kroužení kolem mantinelů nebo po zamrzlém rybníčku. Brusle jsou poctivým přesunovým prostředkem a pomocí nich překonáváte desítky kilometrů krajiny. Trip skating je nehlučný a velmi rychlý. Máte při něm pocit, jako byste plachtili nebo jeli na lyžích otevřeným horským terénem. Ten pocit se umocňuje, když s sebou máte přátele naladěné na stejnou frekvenci.
K výletům na bruslích je vhodná celá Skandinávie, nejlepší podmínky má možná Švédsko. Ve Švédsku se bruslí s malými výjimkami skoro všude, kromě severu, kde na ledě leží velké množství sněhu, a jihu, kde není tak velká zima, a led je tudíž dost tenký. Ve středním Švédsku se dá v normálním roce bruslit od začátku listopadu do konce března a téměř vždy ujedete denně alespoň 100 – 150 kilometrů.
Pro výlet na bruslích se doporučují tři věci: zběhlost, přátelé a kondice. Zběhlost, tedy dovednost je nutná kvůli bezpečnosti a kvůli tomu, aby si účastníci výlet skutečně užili. Bruslení se dá nacvičit se zkušeným učitelem nebo průvodcem. Pokročilí bruslaři trénují svou zdatnost a kondici a testují vybavení po celou sezonu – v létě na umělém ledu.
Součástí bezpečnosti je také odpovídající vybavení, ve kterém nechybí brusle, hůlky na led a batoh se zásobním oblečením ve vodotěsném pytli. Nároky na kondici se různí podle toho, jak dlouhou trasu si zvolíte. Ve Švédsku bývá mnoho jezer s hladkým ledovým povrchem beze sněhu a existuje mnoho operátorů, kteří pořádají bruslařské výlety po přírodním ledu. Potřebné vybavení se u většiny z nich dá zapůjčit.
Vzpomínám si, že za dřevních dob mého mladictví jsme se vypravili na bruslích po Metuji z Nového Města nad Metují do Jaroměře. Jenže to bylo v oněch bájných dobách, kdy ještě padal sníh a mrzlo. Dnes by to bylo tak možná na neoprén.
Safari na sněžných skútrech
Udělat si safari na sněžných skútrech například v laponské divočině severního Finska je skutečně zážitek na celý život. Velmi se ale doporučuje mít s sebou průvodce.
Můžete si vybrat několikahodinovou vyjížďku, celodenní výlet nebo třeba šestidenní putování, při kterém zažijete všechno, od jízdy nejhustšími lesy přes trysk po zamrzlých hladinách řek a jezer až po náročné šplhání do hor. Mnoho Laponců provozuje safari na sněžných skútrech jako vedlejší činnost při tradičním chovu sobů, takže se vám leckdy může stát, že jako ubytování vám budou sloužit jejich pastevecké tábory.
Pokud toužíte po ryzích zážitcích, zůstaňte na noc v laponské chýši zvané „kota“, která vypadá jako dřevěné indiánské tee-pee nebo ve srubu z vyschlých borových klád. Spěte tradičně a jezte tradičně – co takhle dát si uzené sobí maso připravené na otevřeném ohni nebo grilované na dřevěném uhlí? Samotné řízení sněžného skútru je skvělá zábava, ale životní zážitek z něho dělá něco jiného. Je to moment, kdy vypnete motor, ocitnete se v naprosté tmě a v naprostém tichu a díváte se, jak na obzoru tancuje nazelenalá polární záře.
Safari na sněžných skútrech jsou často součástí incentivních programů. Nejlepší mají Finové. Na sněžném skútru jsem se po Laponsku najezdil až stydno, a tak vám prozradím tajemství: pokud jedete po rovině, například po jezeře, je to pohoda a za hodinu urazíte třeba 70 kilometrů. V okamžiku, kdy se dostanete do lesa, do zasněženého nerovného terénu, začíná těžká dřina. Můžete zapomenout na to, že pojedete v sedě. Při jízdě stojíte a mnohdy přehazujete nohu přes sedadlo, abyste skútr vyvážili – podobně jako při plavbě na malé plachetnici v silném větru. Večer máte v nohách takový pocit, jako byste strávili celý den na Černé sjezdovce ve Špindlu. A když za skútrem táhnete ještě saně s vybavením a proviantem… tak si večer zasloužíte opravdu silnou lososí polévku!
U nás… No, u nás má skútry Horská služba, policie a několik chatařů. Je jasné, že je čím dál tím větší počet lidí, kteří by na silných skútrech rádi drandili i po našich horách. Jenže podle našich pravidel silničního provozu je sněžný skútr něco jako motorka. Musíte mít příslušný řidičský průkaz, stroj musí být přihlášen na dopravním inspektorátu, ale hlavně – jezdit s ním smíte jen tam, kde se to smí na motorce. A to je ten kámen úrazu.
Telemarkové lyžování
Svobodu v neporušeném zasněženém terénu si můžete užít i na lyžích. Jenom musíte mít ty správné – na sjezdovkách jste bezmocní a s běžkami zapadnete.
Finesa telemarkového lyžování spočívá v tom, že se v jakémkoliv únosném terénu můžete svobodně pohybovat, jste schopni stoupat do kopců a sjíždět je, aniž byste potřebovali upravené stopy nebo svahy.
Telemarkové lyže jsou něco mezi sjezdovkami a turistickými běžkami, mají širší špičku a patu a pod vázáním jsou výrazně užší kvůli lepšímu zatáčení. Podobně jako sjezdovky jsou opatřeny ocelovými hranami. Vázání má volnou patu a používá se tužších bot než u turistických běžek.
Ve Skandinávii je množství dálkových tras, na které se můžete s telemarkovými lyžemi vydat. Jednou z nich je švédská treková trasa Kungsleden. Pojedete-li ji z Abiska do Kebnekajse, bude vám to trvat zhruba týden. Určitě nikde nebudete muset stát v nějaké frontě, a přesto si užijete sjezdů až až. Na trase najdete sruby, ve kterých můžete přespat, a když si to budete přát, užít si i čistého povlečení. Ve srubech jsou kamna a zařízení na sušení mokré výbavy. Dá se v nich koupit jídlo a pocestní mají možnost uvařit si v kuchyňce. Nemusím ani říkat, že na takovém treku se potkáte s lidmi stejné krevní skupiny z celého světa.
I když je trasa Kungsleden velmi populární, jste v těchto obrovských prostorách víceméně zcela závislí na svém vlastním vybavení a vlastním úsudku. Nicméně bezpečnost je tu na prvním místě a chataři mají poměrně dobrou kontrolu nad plány návštěvníků (například jestli se ten den dostanou k dalšímu srubu atd.). V mnoha částech Švédska je vyznačena spousta nezapomenutelných zimních tras s možností přenocování v rozumných intervalech 10 – 20 km.
Ještě větší pocit svobody a volnosti zažijete ve finském Laponsku. Tam není nic, jen zvlněná tundra, zamrzlá jezera a řeky. Při treku po Laponsku potřebujete velmi dobrou mapu a spolehlivou buzolu, pomocí nichž najdete srub bez hospodáře (autiotupa) pro svůj další nocleh. V těchto srubech vás čekají kamínka, zásoba dříví na 1 den, pryčna, za srubem dřevník s nařezanými kuláči a se sekerou. A samozřejmě dřevěná kadibudka. Nocleh je pochopitelně zdarma, ale musíte naštípat dříví pro poutníky, kteří dorazí do srubu po vás. V každém srubu leží na stole kniha, do které se zapíšete, uvedete datum, odkud jste přijeli a kam další den míříte – to proto, aby se lépe hledaly vaše tělesné ostatky. Jen jedna věc je trochu nepříjemná, a to je krátký den. Nejednou se nám stalo, že byl sníh příliš bořivý, nepostupovali jsme tak rychle, jak jsme potřebovali, a museli jsme bivakovat pouhých pár set metrů od srubu. Ve tmě a mlze nenajdete totiž vůbec nic, natožpak srub zasypaný sněhem.
Telemark jako styl není vůbec žádná novinka – je to původní způsob sjezdu svahů, který se narodil ve Skandinávii. V 70. a 80. letech došlo k jeho renesanci na americkém kontinentu. Ze začátku se používaly kožené boty. Nástup nových technologií v plastech umožnil vyvinout botu, která byla schopná vydržet i zátěž, které je vystavena při telemarkových obloucích. Telemarkové lyžování se stalo dynamičtějším a agresivnějším.
Základní rozdíl mezi alpským a telemarkovým stylem spočívá v tom, že při alpském stylu je výrazně zatížena vnější noha, kdežto při telemarku je váha rozložena rovnoměrně na obě lyže. Právě tento rozdíl umožňuje pomocí telemarku jednodušší průjezd v hlubokém nebo neupraveném sněhu.
Telemarkově si můžete samozřejmě zalyžovat i u nás. Skvělé podmínky k tomu byly předminulou zimu, kdy byl sníh i v nižších polohách. Stačilo nechat se vyvézt autobusem do hor a trasu zpět zvolit tak, aby obsahovala co nejméně stoupání a co nejvíce sjezdů. Potíž je jen jedna – nedostatek telemarkového vybavení na našem trhu. Mé první a jediné telemarkové lyže mi Ježíšek nadělil asi před 17 lety a od té doby jsem v našich obchodech žádné jiné neviděl.
Připravil Dean Valášek
