„Tak to bychom měli ubytování, dopravu, stravování, ten kongresový sál vám taky zajistíme… A co nějaké doplňkové službičky, o ty byste neměli zájem?“ táže se nadšeně zaměstnankyně incentivního oddělení známé cestovní kanceláře svého nového zákazníka. „No jasně, kvůli tomu jsem hlavně tady,“ vece klient, jinak též manažer počítačové firmy, a zamyšleně si hraje s piercingem v obočí. „Naše ovečky by stály o snowrafting.“ „O co?“ vytřeští zrak slečna. „No nebo aspoň snowtubing,“ slevuje zákazník. „O čem to, proboha, mluvíte?“ Nalakované nehty se zaryjí do desky stolu. „To nemá smysl, zkusím to vedle,“ vzdychne manažer a zmizí jak pára nad hrncem. A co vy? Orientujete se ve změti všech těch „ingů“, za kterými se rafinovaně ukrývají zatím netradiční, ale stále populárnější zimní sporty? Ne-li, budiž vám následující text alespoň stručným průvodcem.
Motivů, které nutí lidi hazardovat se zdravím při zaručeně nových, neokoukaných, originálních a vesměs adrenalinových sportech (dá-li se každý šílený nápad nazývat sportem), je vícero. Touha po pořádné dávce adrenalinu je jen jedním z nich. Někdo se chce jen předvést, další si potřebuje „hrábnout na dno“ a dokázat sobě či ostatním, že „na to má“, pro jiného jde o módu, další už nechce trávit mládí ve frontách na vleky. Jsou i tací, kteří chtějí být za každou cenu svoji, vymykat se průměru. Jakmile tedy sport, který začali provozovat, dozná masové obliby, s pohrdáním jej opouštějí a vymýšlejí něco nového. Mnohé ovšem paradoxně touha po odlišnosti přivede zpět ke sportům a stylům, které s velkou slávou opustili již naši dědové. Jisté je jedno – výrobci sportovních potřeb si mnou ruce. Vždyť na každý nový sport je třeba nové a samozřejmě že značkové vybavení.
Carving – vykrojené lyže umožňující dříve nevídaně ostré oblouky už dávno nejsou na našich svazích novinkou a nezdá se, že by jejich popularitu mělo v dohledné době cokoli ohrozit. Podle délky a míry vykrojení, tedy parametrů předurčujících jízdní vlastnosti a tím i způsob použití, se carvingové lyže dělí na řadu podskupin (easy, cross, allround, extreme či race carver). Podskupin přibývá tak rychle, že si lyžař za chvíli nebude jistý, zda náhodou každá lyže z jednoho páru nepatří do různých kategorií…
Skiboarding – co dělají milovníci „inline“ kolečkových bruslí v zimě? Přezují se do klasických bruslí a vyrazí na zimní stadion, případně sedí doma a těší se na jaro. Po tomto zjištění se výrobci lyží zakabonili a začali přemýšlet, jak odlehčit naditým peněženkám zavilých „inlajnistů“. Netrvalo dlouho a na trhu se objevily skiboardy, tedy lyže maximálně 100 cm dlouhé, spojující v sobě prvky lyžování, snowboardingu a inline skatingu. Popularita tohoto sportu ale příliš neroste a zdá se, že se už těžko stane novým trendem pro třetí tisíciletí.
Monoskiing – jedna dlouhá široká lyže s vázáním pro obě nohy, na sjezdovkách opět spíše rarita. Termínem monoski se označuje i lyže speciálně uzpůsobená pro sjezd handicapovaných lyžařů. Lyžař sedí v sedačce připevněné na lyži obvyklé šířky, rovnováhu udržuje krátkými hůlkami zakončenými lyžičkami.
Snowsailing – lyžařský styl oblíbený hlavně mezi začátečníky. Malé „plachtičky“ připevněné k pažím a nohám lyžařů nejen efektně vypadají, ale především brzdí, takže pokud neumíte na lyžích sami zastavit, nerozplácnete se o kiosek pod vlekem tak drasticky.
Freeriding – v Americe móda, u nás výstřelek, všude pak noční můra ochránců životního prostředí a záchranářů. Celosvětově přibývá lyžařů, kteří pohrdají upravenými sjezdovkami a soupeří o to, kdo jako první protne svými širokými lyžemi panensky čistou a neporušenou sněžnou pláň. Že se vyznavači freeringu občas dostanou do lavinózního či jinak nebezpečného terénu, případně poničí léta opečovávané partie národních parků, je nabíledni.
Heliskiing – ještě divočejší forma freeridingu, sport pro ty, kteří nevědí „roupama coby“, případně pro znuděné zbohatlíky (výdaje šplhají do stovek dolarů za den). Tito dobrodruzi se nechávají vynést vrtulníkem do nejnemožnějších výšek, aby se spustili po strmých hřbetech velehorských hřebenů. Zvlášť zmlsaní a zvlášť bohatí pak seberou lyže a vyrážejí na dovolenou do Jižní Ameriky, kde na luxusních jachtách osazených přistávacími plochami pro vrtulníky brázdí pobřežní vody. Když je omrzí potápění a chytání bronzu, nazují přezkáče a odletí s lyžemi na nejbližší horu.
Skwal (příp. squal, někdy též monocarver) – sport jak stvořený pro Chytrou horákyni. Ani carvingová lyže, ani snowboard. Na rozdíl od snowboardu se na této jedné široké a carvingově vykrojené lyži sice stojí oběma nohama, ale čelem ke směru jízdy. Podle mnohých je skwal již překonán překotným vývojem.
Swingbo – vybavení pro tento sport je hybridem mezi skateboardem a snowboardem. Sportovec stojí na prkně připomínajícím klasický „skejt“, ke kterému jsou ovšem místo koleček připevněny lyžičky, případně další deska. Pro starosvětské lyžaře je tento vynález čímsi nepochopitelným.
Snowboard tandem – klasický snowboard, ovšem o jedno prkno se dělí dva sportovci. Jízda na tomto snowboardu vyžaduje poměrně slušnou souhru, vůbec jej nelze doporučit rozhádané partnerské dvojici.
Skibob – přestože tento jízdnímu kolu podobný „stroj“ s lyžinami místo kol spatřil světlo světa již na sklonku 19. století, působí jeho majitelé na sjezdovkách přinejmenším zvláštně. Masovou popularitu mu v České republice nepřineslo ani neskutečných 29 titulů mistryně světa, kterých dosáhla Irena Francová – Dohnálková. Pokusem o renesanci tohoto sportu je tzv. snowbike, který by měl podle představ výrobců přitáhnout do sedel i nelyžaře.
Snowrafting – až se na vás na zasněženém svahu zničehonic vyřítí partička „šílenců“ v nafukovacím člunu, s pádly v rukou a s helmami na hlavě, budete možná chvíli uvažovat, zda jste se zbláznili vy, nebo oni. Vězte, že jde o milovníky peřejí, kteří nemohli přes zimu vydržet bez svých řek, a proto se rozhodli zkusit rafting na sněhu. Provozuje-li se tato kratochvíle mimo dráhy speciálně pro tento účel postavené, může jít o život. Raft si to může hravě uhánět i šedesátikilometrovou rychlostí! Ve světě doznává obliby umírněnější varianta, kdy se sjíždí například ze svahu pod skokanským můstkem a raft je na konci zbrzděn gumovým lanem, na kterém je připevněn.
Snowtubing – starou klukovskou zábavu, totiž prakticky neřiditelný sjezd z kopce na nahuštěné duši z traktoru, objevili výrobci sportovních potřeb, zoficiálnili a povýšili na sport. Za předpokladu, že se provozuje na vymezených drahách, jde o legraci bezpečnou a neškodnou, vhodnou pro každou generaci. První dráhy se začínají objevovat i v českých a moravských horách.
Snowkiting – taky vás při podzimním pouštění draků pokaždé udivilo, jakou sílu má těch pár špejlí a kus papíru třepetající se vám ve větru nad hlavou? Není tomu tak dávno, co prvního lyžaře napadlo tuto sílu zužitkovat. Na zasněžených polích i zamrzlých jezerech lze stále častěji pozorovat lyžaře i snowboardisty, kteří se nechávají táhnout drakem připomínajícím svým tvarem miniaturní padák. Ani tento sport není zcela bez nebezpečí – nezkušeným začátečníkům hrozí, že při silnějším větru zmizí v dálavách.
Snowsurfing – podobně jako raftaři se pokusili svoji zálibu přenést na sníh i vyznavači windsurfingu. Zdá se ale, že je brzy přestalo bavit dokolečka vysvětlovat zvědavým sousedům, kam že to v půlce zimy vyrážejí s prknem a plachtou na střešní zahrádce auta. Alespoň v České republice lze častěji pozorovat Halleyovu kometu než člověka zavěšeného do vzdouvající se plachty a ženoucího se bílou plání na surfu.
Zorbing – zábava (sportem se tato činnost opravdu nazvat nedá) pro otrlé. Je opravdu těžké najít alespoň jeden rozumný důvod, který přinutí člověka nasoukat se do nafukovací průhledné koule z PVC a s rukama a nohama v úchytkách ve vnitřním plášti se padesátkou skutálet z kopce do údolí. Chcete-li tento úlet přesto vyzkoušet, zapomeňte před „jízdou“ na oběd. Vepřová s knedlíkem a zelím se špatně vyčesává z prořídlého ježka, natož z hustého mikáda.
Tento výčet zimních radovánek není zdaleka kompletní, nové sporty rostou jak houby po dešti. V dnešní době, kdy vývoj mnohdy předbíhá poptávku, nelze předpovědět, které zimní sporty podobně jako další módní výstřelky zajdou na úbytě a kterými se budou zabývat ještě naši vnuci. S ohledem na globální oteplování je ale dost dobře možné, že ti už budou sníh znát jen z filmů pro pamětníky. Lyže nejspíš přetrvají, nicméně jejich milovníci budou asi na pískem pokrytých sjezdovkách sjíždět v šortkách mezi kaktusy. Pokud ovšem tyto uniknou pozornosti českých a moravských palíren shánějících se po kvalitní surovině k výrobě tuzemské tequily.
Petr Manuel Ulrych
Foto: Šárka Bergerová ak. mal.,
