V rámci doprovodného programu veletrhu Holiday World 2009 uspořádala Czech Golf Travel Association (CGTA) seminář, jehož účastníci se zamýšleli nad možnostmi rozvoje golfu a golfové turistiky v České republice a nad specifiky českých golfistů. Fakticky toto diskusní setkání navázalo na seminář, kterým zmíněná asociace přispěla do programu brněnského veletrhu GO. Podobně jako v lednu se i této diskuse zúčastnili zajímaví hosté z golfově vyspělých zemí.
V úvodní části semináře, jehož se jako posluchači zúčastnili kromě novinářů také představitelé některých tuzemských golfových klubů nebo ti, kteří se věnují řízení cestovního ruchu v regionech, promluvila prezidentka CGTA Marie Jehličková. Stručně představila asociaci a její čím dál aktivnější činnost. Připomeňme, že primárním cílem CGTA je propagace tuzemského golfového potenciálu v zahraničí a podpora golfového incomingu. V současnosti má 32 členů, cílem je dosáhnout členské základny zhruba o pěti desítkách subjektů (z řad cestovních kanceláří, hotelů, golfových hřišť apod.).
S federací, nebo bez?
Dále se již panelisté zamýšleli nad vybranými problémy tuzemské golfové turistiky. Jako první téma předestřela tajemnice CGTA Denisa Čermáková otázku, zda je v oblasti rozvoje golfového turismu důležitá spolupráce s golfovými svazy, v českých podmínkách tedy s Českou golfovou federací. Tuto hozenou rukavici jako první zvedl Alan Babický, jednatel společnosti Ingolf a podle vlastních slov jeden z nejdéle hrajících českých golfistů. Z pozice profesionála, který má zkušenosti z tuzemska i ze zahraničí, řekl, že tuzemský vývoj má dvě fáze. V první podle něj byla federace orgánem poplatným několika málo velkým klubům. „Nyní ale přichází doba na to, aby se federace vymanila z této poplatnosti a stala se skutečně řídícím orgánem,“ konstatoval Babický. Některé projekty, například Středoškolský pohár, se bez podpory ústředního orgánu neobejdou. Spolupráce s federací jim dává punc centrálnosti či kvality. Jiné – jako příklad zmínil Babický komerční projekt Mezinárodní týden golfu – na této podpoře závislé nejsou.
 Alan Babický, pozorně sledován Marií Jehličkovou |
K roli svazových orgánů při podpoře golfové turistiky se vyjádřil i Marco Polacci, majitel španělské PR agentury Marco Polacci Promotions a šéf andaluské pobočky mezinárodní asociace golfových touroperátorů IAGTO. Polacci je mužem nad jiné povolaným – kromě jiného spoluzakládal jedno z prvních hřišť na španělském Costa del Sol a řídil hotel PYR v Puerto Banus, jedno z prvních zařízení, kam po sametové revoluci začali jezdit čeští golfisté. Pokud jde o podporu ze strany federace, Polacci si velmi pochvaloval způsob, jakým se k takovéto spolupráci staví instituce tohoto druhu, která funguje v Andalusii, stejně jako španělská federace národní. Jednoznačně se tedy stavěl za spolupráci.
 Marco Polacci, jeden ze spolutvůrců golfového zázraku na Costa del Sol |
Dalším z panelistů byl Jaroslav Kunzl z Czech Golf Consulting, což je dceřiná společnost České golfové federace, pro kterou zajišťuje servis v nadstavbových činnostech. Díky tomu se mohl na problematiku podívat z druhé strany. ČGF podle jeho slov disponuje velmi dobře fungujícím informačním systémem, což je předmětem obdivu až závisti ostatních evropských zemí. Dalším důležitým faktorem hovořícím pro spolupráci s federací je podle něj to, že se tento orgán snaží reagovat na poptávku investorů a pomáhat jim při vytěžování hřišť. Otázkou podle Kunzla není, zda s federací spolupracovat, či nikoli, ale spíše které projekty lze realizovat bez její podpory a kde je naopak tato podpora na místě.
„V rozvoji golfu a golfového turismu je třeba vidět tři nosné pilíře,“ řekl v této souvislosti další ze zahraničních účastníků, Roddy Carr z irské společnosti Twenty Eleven. Jsou jimi golfová federace, vláda a touroperátoři. Na jejich spolupráci podle něj stály všechny nejúspěšnější modely rozvoje golfového turismu ve světě v uplynulých dvaceti letech. „Úkolem federace je propagovat golf jako sport a také jeho rozvoj v zemi. Naproti tomu na vládě leží odpovědnost za propagaci golfu jako lukrativního odvětví cestovního ruchu,“ řekl Carr a pro dokreslení uvedl, že ve čtyřmilionovém Irsku funguje asi 400 golfových hřišť a roční výnosy z golfové turistiky dosahují přibližně 250 milionů eur. Podle Carra je nyní ideální čas, aby se Česká republika poučila z úspěšných příkladů rozvoje golfu a golfové turistiky ve světě a aby se naplno rozběhla spolupráce zmíněných tří pilířů na vývoji co nejvýnosnějšího modelu golfové turistiky. Upozornil, že v příštích deseti letech bude pro kluby čím dál těžší dosáhnout udržitelného rozvoje a mnoho z nich se propadne do ztráty.
Česká republika má podle Carra výborné podmínky pro to, stát se přední golfovou destinací. Musí být ovšem pečlivě nadefinován hlavní nosný produkt golfové turistiky. Jako vhodnou kombinaci zmínil Carr golf a kulturu. Výhodou země je také cenová dostupnost služeb, jejíž důležitost v příštích pěti letech ještě více vzroste. Za klíčové pak dále označil nabídnout golfovým turistům unikátní zážitek, kvůli kterému by se do země byli ochotni vracet.
Fosilie na tuzemských hřištích
Další část diskuse se točila kolem toho, jestli se současný bouřlivý rozvoj golfu v České republice ubírá správným směrem, zejména zda jsou hřiště budována tam, kde má jejich vznik opodstatnění. Alan Babický se na tuto problematiku podíval v širších souvislostech. Podle něj je rozvoj golfu u nás deformován řadou „fosilií“. Jako příklad uvedl snahu investorů budovat hřiště jako co nejobtížnější, často navíc v těžko dostupných lokalitách. Kvůli tomu ovšem hráči přicházejí o to nejpodstatnější, totiž o již zmíněný zážitek. Rozvíjející se golfové destinace si takovýto hazard s přízní hráčů podle Babického nesmí dovolit. „V takovýchto destinacích je třeba stavět hřiště, která lidi neodradí a poskytnou jim zážitek. První, co potřebujete, je přitáhnout lidi ke golfu a naučit je hrát. Určitě nemá smysl postavit uprostřed ničeho extrémně těžké hřiště,“ řekl Babický. Konstatoval, že hřiště u nás v souladu s principem volného trhu vznikají tam, kde se naskytnou podmínky, výjimkou ale nejsou ani taková, za jejichž vznikem je třeba hledat fanatický entuziasmus majitelů. Postavit hřiště z lásky ke golfu je fajn, ovšem z dlouhodobého hlediska je takový projekt neudržitelný. „Přijde doba, kdy spousta areálů zanikne, jelikož nebudou mít co nabídnout,“ upozornil Babický. Dojde k tomu podle něj v horizontu pěti až osmi let. Další z „fosilií“, které stojí rozumnému vývoji v cestě, je skokový nárůst ceny půdy v okamžiku, kdy vyjde najevo, že na ní má vyrůst golfové hřiště. Českým specifikem je podle Babického také honba klubů za co nejvyšším počtem členů, kterým v řadě případů za jejich peníze ani nenabízejí adekvátní protihodnotu. Ve Velké Británii prý naopak počet členů v klubech klesá, ideálním golfistou je ten, který navštěvuje různá hřiště a za hru na nich platí.
Marie Jehličková přišla s myšlenkou, že možná není tak důležité, zda hřiště vznikají na ideálních místech, ale jestli je efektivně využit jejich potenciál. A k tomu může dojít pouze v případě, že budou jejich provozovatelé vzájemně spolupracovat. Golfisté totiž podle jejího názoru do destinace nepřijedou kvůli jednomu osamocenému hřišti, ale kvůli komplexnímu produktu. To ostatně potvrdil i Marco Polacci, podle kterého může jednotlivé hřiště uspět jen v hypotetickém případě, kdy v jeho okolí bude bydlet vysoký počet golfistů. Zahraniční golfisty však v každém případě přitáhne jen v případě spolupráce s dalšími hřišti či resorty. V destinaci musí takto spolupracovat minimálně tři golfová hřiště, aby vůbec měla na mezinárodním trhu šanci. Této myšlence přitakal i Roddy Carr – je třeba, aby destinace nabídla klastr minimálně tří až pěti hřišť, vzdálených od sebe do hodiny jízdy. Svá slova demonstroval příkladem ze severu Irska, kde se pod křídla DMC společnosti shromáždilo dvanáct hřišť, která nyní profitují ze společné propagace apod.
 Cennými zkušenostmi z Irska přispěl do diskuse Roddy Carr |
Carr dále rozvíjel myšlenku o tom, že jedním z nejrychleji se rozvíjejících segmentů golfové turistiky jsou kombinace golfu s ostatními produkty daných destinací. Podle něj však nestačí nabízet na všech trzích stejné kombinace, nejlépe je tyto produkty šít na míru jednotlivým zdrojovým destinacím. Jako příklad uvedl Německo. Statistiky hovoří o tom, že němečtí golfisté berou v průměru osmkrát více tréninkových lekcí na zdokonalení své hry než hráči z ostatních zemí. Proto by produkty cílené na německý trh měly tuto skutečnost reflektovat a zahrnovat kromě vlastní hry také tréninkové lekce. Smysl by naopak nemělo nabízet takovýto produkt na anglickém či irském trhu.
V každém případě doporučil Carr věnovat maximální pozornost segmentaci trhu a společně propagovat hřiště, jejichž nabídku lze kombinovat. Českou republiku by podle něj bylo dobré rozčlenit na čtyři geografické oblasti, jejichž golfový potenciál by byl náležitě propagován. V každém případě by podle něj měla být Česká republika nabízena s golfem jako doplňkem k ostatním produktům, kvalita golfové infrastruktury zde prý nikdy nebude zcela srovnatelná třeba s irskou či skotskou. V těchto tradičních golfových zemích je naopak golf skutečně tím hlavním, kvůli čemu golfisté přijíždějí, ostatní je pak doplňkem.
Jaroslav Kunzl k budoucnosti rozvoje golfu u nás poznamenal, že golfových hřišť je u nás v současné době dostatek a že jejich kapacita postačuje i poptávce ze zahraničí. Naopak řada majitelů by podle něj uvítala více členů ve svých klubech. V obecné rovině by podle jeho slov bylo radno stavět golfová hřiště v golfově méně rozvinutých oblastech České republiky, aby se tím napomohlo k popularizaci tohoto sportu. V každém případě je podle něj Česká republika příliš malou zemí na to, abychom se při rozvoji golfové turistiky drželi jen v jejích hranicích, důležitá je přeshraniční spolupráce.
Na určité nebezpečí plynoucí ze srovnávání České republiky s vyspělými golfovými destinacemi upozornil Alan Babický: „Porovnávat Českou republiku s Velkou Británií je jako srovnávat operu v Kolíně s La Scalou.“ A to nikoli kvůli počtu hřišť či golfistů, ale kvůli naprosto odlišnému celospolečenskému vnímání golfu jako zábavy či sportu v těchto zemích. Pokud jde o tuzemské areály, ty podle něj mají vcelku slušnou úspěšnost v přitahování zahraničních golfistů. V drtivé většině z nich však existuje některá ze zásadních chyb v infrastruktuře, která klienty odradí od příští návštěvy.
Prezidentka CGTA Marie Jehličková se přidala s myšlenkou o tom, že dnes máme obstojný hardware (tj. hřiště), ale soustředit se musíme na rozvoj softwaru, tedy na budování kvalitních služeb, kvůli kterým se budou golfisté do České republiky rádi vracet. Podle Marca Polacciho ale nejde jen o kvalitu služeb v oblasti golfu, nýbrž obecně. Konkrétně Česká republika by se prý měla zaměřit na kvalitu personálu apod. Polacci zmínil například své opakované neblahé zkušenosti s pražskými taxikáři. A přidal také jeden postřeh o tuzemské neochotě spolupracovat – pozastavil se nad tím, proč v takto malé zemi probíhají v rozpětí necelých tří měsíců hned tři golfové výstavy či veletrhy.
Roddy Carr přispěl do diskuse myšlenkou o tom, že golfového turistu lze poměrně snadno oslovit a také potěšit. Prvním předpokladem ovšem je, že se bude v dané destinaci cítit jako vítaný host a musí se mu dostat relevantních informací o hřišti a o dalších službách, které má během svého pobytu v destinaci čerpat. V této souvislosti vyzdvihl Carr důležitost kvalitní webové prezentace golfového hřiště. Sedmdesát procent golfových turistů podle něj hledá příslušné informace na internetu. A znovu zopakoval tezi o nezbytnosti spolupráce golfových hřišť a dalších podnikatelů v destinaci.
Na to navázal Alan Babický. V Carrově uvažování shledal tři typy golfistů. Prvním je člen klubu, tedy člověk, který má zaplacené členství a pro kterého by měl klub zajišťovat nadstavbové aktivity. Druhým typem je korporátní golfista, tedy tradiční účastník různých komerčních turnajů. Na poptávku po těchto akcích jsou prý tuzemské areály vesměs velmi dobře připraveny. Kdo však zatím z uvažování představitelů golfových hřišť trochu vypadává, je golfový turista, tedy třetí typ. „Pro golfového turistu, který je z celosvětového hlediska nejdůležitějším typem golfisty, je u nás jen velmi málo věcí připraveno,“ kritizoval Babický. Začíná to nedostatečnou jazykovou vybaveností pracovníků recepcí golfových hřišť a končí třeba neexistencí adekvátních nabídek pro tento typ hráčů. Podobně jako na předchozím semináři v Brně poukázal Babický na fakt, že jen málokdo v České republice umí připravit a nabídnout skutečně smysluplné a atraktivní golfové balíčky. „Zkuste třeba v České republice najít areál, který vám nabídne tréninkové lekce pro tento typ turistů,“ zareagoval na jednu z předchozích myšlenek Roddyho Carra. „Neexistuje!“ dodal lakonicky. Golfoví turisté u nás navíc mají problém si zahrát o víkendu, neboť o sobotách a nedělích bývají areály obvykle plné golfistů zbylých dvou typů. Soboty jsou většinou vyhrazeny pro korporátní turnaje, neděle pak jsou doménou členů klubů.
Český golfista – amatér na plný úvazek
V další části semináře se pak účastníci zamýšleli nad specifiky českého golfisty. Podle Babického jsou dvě základní – jinde nevídaná honba za handicapem a fenomén „amatéra na plný úvazek“. Snad nikde jinde na světě prý není možné zažít to, co naši amatérští hráči dělají pro snižování handicapu – bohužel včetně různých podvodů. To bylo podle něj dáno i hodnotou cen, které se dříve objevovaly na komerčních turnajích a kvůli kterým si mnozí hráči pořizovali dvě handicapové karty a uměle zadržovali handicap.
Druhým specifikem je cestování za komerčními turnaji. Zatímco v zahraničí je podle Babického jen málo obvyklé, aby hráči za golfem cestovali na větší vzdálenosti, u nás se vyvinula skupina „amatérů na plný úvazek“, kteří jsou schopni během jednoho týdne odehrát několik golfových turnajů v různých koutech republiky. Chovají se tak fakticky jako golfoví profesionálové, do zaměstnání chodí jen proto, aby jim přišla výplata. Tento fenomén má ovšem i pozitivní aspekty – nutí například lidi trénovat a zlepšovat se. Bez komerčních turnajů by navíc do rozvoje golfu nesměřovalo tolik peněz a mnohem méně lidí by žilo s přesvědčením, že rozvoj golfové infrastruktury má smysl.
Na tato slova navázal Jaroslav Kunzl, který poznamenal, že Českou golfovou federaci trápí hodnota cen udělovaných v korporátních turnajích. Důsledkem je stav, kdy i velice dobře zaopatření lidé usilovně shánějí pozvánky na takovéto komerční turnaje jen proto, aby si zadarmo zahráli a případně získali některou z lukrativních cen. „Bohužel jsme ještě lidi nenaučili za golf platit a ocenit tak kvalitu poskytovanou tím kterým hřištěm,“ konstatoval smutnou pravdu Kunzl. Dokud se to nezmění, bude na tom prý český golf špatně.
Rozvoj golfu a s tím související napravování takovýchto problémů je podle Roddyho Carra v rukou golfové federace, neboť právě ona by měla být odpovědná za vzdělávání golfistů i celkovou osvětu a dodržování golfové etikety. Zmíněným problémům prý přitom čelí nejen Česká republika, ale i další země, kde se golf rozvíjí teprve v posledních letech. Jednou z cest k nápravě je podle jeho slov vzdělávání mladých, kterému by měla federace věnovat zvýšenou pozornost. Za skutečně fundamentální označil Carr důraz na dodržování golfové etikety.
K této myšlence se přidal i Marco Polacci, podle kterého nezáleží ani tak na výšce handicapu jako na tom, zda hráč dodržuje pravidla golfové etikety. Na celém pobřeží Costa del Sol (někdy též přezdívaném Costa del Golf) coby přední komerční golfové destinaci je této otázce věnována zvýšená pozornost. Každopádně ale Polacci dodal, že se dosud nesetkal s žádnými stížnostmi na chování českých golfistů.
Ženský element
Posledním tématem v diskusi panelistů byl fenomén žen na hřišti. „Co golfistky, proč nám nehrají? Kde se stala chyba?“ pokusila se účastníky nasměrovat moderátorka diskuse Denisa Čermáková. A objektivně je třeba říci, že účastníci semináře chvíli tápali, jak se k tomuto tématu postavit. Alan Babický konstatoval, že situace určitě není tragická. Golfistek je u nás velké množství a nikdo jejich rozvoji nebrání. Neexistuje dokonce ani žádný klub, který by byl ženám uzavřen. Jako jedno z mála rizik zmínil pouze fakt, že tuzemská hřiště jsou stavěna jako obtížná, což může řadu žen (ale i dalších rekreačních hráčů) od hry odrazovat. V zahraničí je podle něj naprosto normální, že mohou rekreační hráči hrát z libovolných odpališť, u nás se prý příliš dogmaticky dbá na dodržování tohoto pravidla.
Žádné velké problémy v ženském golfu neshledali ani Marie Jehličková, která připomněla existenci několika čistě ženských golfových túr, ani Roddy Carr, podle kterého je a v příštích deseti letech nadále bude ženský golf nejrychleji se rozvíjejícím segmentem. Zejména v uplynulých pěti letech se prý image ženského golfu dosti změnilo a golf se stává pro ženy velmi populárním. Na potřeby žen je proto třeba čím dál více pamatovat i při organizování soutěží apod. Podobně hovořil také Marco Polacci, který navíc připomněl, že jsou to právě ženy, kdo obvykle volí cílovou destinaci, proto je třeba s touto cílovou skupinou náležitě pracovat.
Diskuse: jak přežít krizi?
V závěru semináře dostali prostor k otázkám a diskusním příspěvkům také posluchači. Snad i vzhledem k tomu, že toto setkání patřilo během letošního veletrhu k nejnavštívenějším, nabrala diskuse záhy slušné obrátky a trvala bezmála půl hodiny. Diskutující byli vesměs zajedno s panelisty v názoru na malou vůli zdejších hřišť a klubů ke spolupráci. Z některých příspěvků byly znát obavy o budoucnost golfu a golfové turistiky u nás. Kupříkladu Miloš Vajner z Centra Babylon Liberec vyslovil domněnku, že finanční krize bude mít za následek úbytek korporátních turnajů, čímž golfové areály přijdou o nemalé prostředky. Na druhé straně přispěl pozitivním příkladem spolupráce, která se začíná rozvíjet mezi hřišti na Liberecku, stejně jako informací o rodícím se projektu Bohemia Hotel Club & Golf, tedy sítě kvalitních hotelů z různých koutů České republiky napojených na golfová hřiště. Při hledání odpovědi na otázku, jak mohou tuzemská hřiště přežít problémy spojené s krizí, zazněla nejsilněji myšlenka o tom, že každý golfový areál musí uvážlivě definovat svoji marketingovou strategii a čitelně se profilovat. S konkrétním námětem přišel Alan Babický: „Už dlouho čekám, kdy u nás vznikne cosi, čemu pracovně říkám golfodrom. Tedy hřiště bez jakékoli klubové nadstavby, zato ale s velkou restaurací a konferenčními prostory, které bude otevíráno pouze pro konání korporátních turnajů.“ Korporátní segment podle něj sice slábne (firmy již nevěnují na komerční turnaje tak závratné částky jako kdysi), zato ale houstne. Téměř žádné hřiště u nás podle Babického nemůže spoléhat pouze na golfové turisty – na tuto strategii může vsadit pouze hřiště skýtající úchvatné výhledy, výjimečný design (z dílny slavného designéra) a zajímavou historii, v které nesmí chybět některý z prestižních mezinárodních turnajů. Taková hřiště by se u nás dala napočítat na prstech jedné ruky.
Text a foto: Petr Manuel Ulrych