Noblesa vyhlášených lázeňských měst a na druhé straně těžká fyzická práce někdejších horníků, sklářů i rolníků mohou být dvěma protipóly regionu, směle zakousnutého svým nejzápadnějším cípem do sousedního Německa.
Dva mikrosvěty, které žily svým životem. Dnes mohou turisté ochutnat obě atmosféry. Pozůstatků bohaté lázeňské tradice i důlních prací a řemeslné zručnosti je v kraji Karlovarském nadmíru. Stačí se jen zvědavě rozhlížet na kolonádě, při jízdě v hornickém vagoně po úzkokolejce nebo při návštěvě hrázděných statků, typických pro zdejší oblast.
Bohatá lázeňská tradice
„Na návštěvu našeho města vám jeden den nestačí," říká rozhodně Jan Sedláček z Infocentra v Karlových Varech. Město, které z výšky vypadá, jakoby klidně odpočívalo v peřině zalesněného údolí, ale tepe obdivuhodným rytmem. Jak nejlépe nasát duch města, pojmenovaného po Karlu IV? „Procházet se městem, popíjet prameny a nadýchat se té atmosféry," radí Jan Sedláček. Patrně právě léčebné prameny jsou tím nejtradičnějším, co můžeme ve Varech najít. „Zatímco v Mariánských a Františkových Lázní tečou prameny studené, u nás máme teplé," upozorňuje na zásadní rozdíl v lázeňském městském trojlístku Sedláček.
 Mlýnská kolonáda v Karlových Varech |
Možná škoda, že se nemůžeme přenést zpět v čase a prohlédnout si srdce města, Vřídelní kolonádu, v její původní cihlové podobě, jak ji lidé vídali v 19. století. „Dnes tu ale voní vyhlášené oplatky, takže turisté od nás bez suvenýru neodjedou," dodává Jan Sedláček. Tradici lázeňských oplatek ve městě založili čeští Němci. Už před rokem 1800 je připravovali svým hostům v lázeňských penzionech. Tehdy ale mezi dvě oplatky sypali pouze cukr. Dnes do oplatek přibyly různé příchutě a ve městě je lze koupit téměř na každém kroku. Nejlépe ale chutnají horké, servírované přímo do ruky.
Putování za prameny s oplatkami v ruce je stylové zakončit třeba v útrobách Vřídelní kolonády. Nejprve pohled na tryskající Vřídlo na povrchu a dole se pak vydat na exkurzi řečištěm říčky Teplé. Složitý potrubní systém zásobuje vřídelní vodou 14 lázeňských provozů. Jen tady pod zemí lze spatřit „zázrak". Kamenné karlovarské růže, které vznikají usazováním sedimentu vřídelních minerálů.
 V karlovarském podzemí vznikají usazováním sedimentu vřídelních minerálů unikátní kamenné růže |
„Kdo k nám přijede v květnu, zažije otevírání lázeňské sezony. I to je v tradičním duchu. Karel IV. projíždí městem se svou družinou," popisuje Sedláček pojetí každoroční městské slavnosti. Komu termín uteče, tradic si ve městě přesto užije dostatek.
Světoznámé sklo i likér
Možnost sledovat zdejší zručné sklářů nabízejí světoznámé sklárny Moser. „Zájemci si projdou muzeum, ale mohou se také podívat přímo do provozu. Uvidí, jak vznikají nádherné skleněné výrobky, ve světě tolik ceněné. Sklářská huť je otevřená denně," dodal Sedláček.
Karlovy Vary neproslavila jen voda z pramenů. Svou tradici tu má i alkohol. Patrně nejslavnější český bylinný likér Becherovka vznikl právě tady. Psal se rok 1807 a lékárník Becher začal ve své lékárně prodávat žaludeční kapky. Tehdy netušil, jakou oblibu si tekutina léty získá. Zůstalo jediné. Receptura je stále tajná. Znají ji pouze dva lidé, kteří pravidelně míchají směs bylin.
Budova bývalé stáčírny Becherovky dnes láká na muzeum věnované tomuto nápoji
|
Becherovka své nynější jméno dostala v roce 1918 a ve městě má pochopitelně své muzeum. Navíc v historické budově, kde slavný nápoj vznikal. Prohlídka míst, kde se likér od roku 1867 po dlouhých 143 let vyráběl, trvá 45 minut. „Na jejím konci návštěvníky čeká degustace našich produktů. Děti do osmnácti let dostávají limonádu, aby jim to nebylo líto, takže i rodinám doporučujeme tento výlet," naznačuje Lada Naidrová, vedoucí Jan Becher Muzea. „Návštěvníci uvidí nejen dobové exponáty, například sudy, ve kterých likér zraje. Otevřeli jsme i nové interaktivní sklepní expozice, které určitě stojí za to vidět. Nechybějí v nich figuríny zakladatelů. Vše je zaměřeno na tradici, protože Becherovka je jednou z nejstarších značek na trhu. Vyrábí se od roku 1807, tedy více než 206 let. Prohlídky máme ve čtyřech jazycích a otevřeno je každý den," dodává Naidrová.
Festivaly, festivaly, festivaly
Karlovy Vary jsou i městem festivalů. Ten největší, filmový, se tu poprvé uskutečnil v roce 1946. Je jedním z nejstarších filmových festivalů a v oblasti filmu je u nás zřejmě tradičnější, než cokoliv podobného.
V tradičním duchu se nese i zahajování lázeňské sezony v Karlových Varech
|
Ve městě se zabydlel i folklor. Přehlídka špičkových folklorních souborů z České republiky a hostujících souborů z celého světa se každoročně představuje na Karlovarském folklorním festivalu. Za dobu svého trvání od roku 1995 si získal přízeň místních i lázeňských hostů. Festival pořádá Soubor písní a tanců Dyleň z Karlových Varů a i letos se uskuteční tradičně druhý víkend v září.
Doma je tu i porcelán, proto každoročně pořádá společnost Thun 1794 ve spolupráci s Grandhotelem Pupp ve městě Porcelánové slavnosti. Jarní porcelánové trhy se staly tradičně součástí programu zahájení lázeňské sezony.
Slavný lázeňský trojlístek regionu doplňují i Františkovy a Mariánské Lázně. Pomyslným čtvrtým lístkem zdejších tradičních lázeňských měst, který trochu stojí ve stínu slávy této trojice, je Jáchymov. Jeho poklidnou historii poznamenala doba totality. Slovo Jáchymov se možná častěji než jako jméno lázní vyslovuje v souvislosti s útrapami politických vězňů, kteří nelidsky dřeli ve zdejších uranových dolech.
Důlním vláčkem po úzkokolejce
Hornické muzeum Krásno zavede návštěvníky do historického cínového dolu Vilém
|
Dolování patřilo k regionu po staletí. Hornické muzeum Krásno návštěvníky zavede do autentického prostředí historického cínového dolu Vilém, kde se s četnými přestávkami těžilo ještě před necelými třiceti lety. „Naše muzeum je zaměřené na hornictví. Lidé se mohou podívat, jak se tu dříve těžilo. Areál byl původně dolem důl, takže tu zbyla šachetní budova, těžní budova, strojovna, dílny. V každé budově zájemci najdou nějakou naučnou expozici, vystavujeme i parní stroj. Mohou se svézt vláčkem na důlní drážce, odjezd je v každou celou hodinu. Jízdenka stojí dvacet korun na osobu," popsala nabídku Věra Zmeková z této pobočky Krajského muzea Sokolov.
Povozit se důlním vláčkem, zapůjčeným z Hornického muzea Krásno, se mohou příznivci železnice po úzkokolejce v sousedství přírodní rezervace SOOS nedaleko Františkových Lázní. Vláček vozí výletníky mezi osadou Kateřina a takzvanou Rampou každý třetí víkend od dubna do října. Vagony původně přepravovaly horníky v dolech. Dnešní pasažéři zaplatí za svezení 40 korun, děti mají poloviční jízdné. Úzkorozchodné dráhy tu původně provozovaly důlní společnosti, které po kolejích dopravovaly keramické jíly a hlíny.
Skanzen i památka na chalupaření
Podobně jako v dalších regionech, ani v Karlovarském kraji nechybí památky lidové architektury. Někdejší vesnické prostředí připomínají vesnické památkové rezervace Nový Drahov a Doubrava, kde najdou zájemci skanzen.
 Tradici chalupaření si v Milíkově zatím mohou připomenout jen předem ohlášené skupiny |
Další skanzen by časem měl vzniknout i v Milíkově. Hrázděný statek má od roku 2008 ve své správě Muzeum Cheb. „K nám na Milíkov se mohou návštěvníci podívat zatím pouze v nejméně desetičlenné předem ohlášené skupině," vysvětluje etnografka muzea Iva Votroubková. „Navštíví zajímavý typ uzavřeného čtyřstranného dvora typické hrázděné architektury Chebska. Naše expozice nevypovídá o tom, jak se žilo například v devatenáctém století. My ukazujeme, jakým způsobem chalupy vypadaly v dobách, kdy v Čechách kvetlo chalupaření, tedy v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století. Návštěvníci ale uvidí i nábytek a hospodářské nářadí a některé vybavení z domácnosti původních majitelů, které užívali od konce devatenáctého století. Ale setkají se právě i s tím oblíbeným prvkem českého chalupářství – využití všeho starého pro dekoraci."
Text: Stanislava Neradová
Foto: Petr Lněnička, Vlasta Pospíchalová, Tomáš Dietl, Jan Jonák. Použité fotografie pocházejí z webu www.kvpoint.cz – databanky fotografií Karlovarského kraje. Další foto: Jan Becher Muzeum, Muzeum Cheb