V jedné staré písni se zpívá, že „Hercegovina – lautr rovina“. Při pohledu na mapu ovšem zjistíte, že co do rovinatosti na Polabskou nížinu a najmě na Pardubicko Hercegovina zdaleka nemá, protože je ve skutečnosti kopcovitá, až Bůh brání. To Pardubicku vévodí kopec jeden jediný, zato zdaleka široka viditelný – Kunětická hora.
Tato třetihorní vyvřelina převyšuje okolní terén o 82 metrů. Pokud se týká její nadmořské výšky, je to hora buď nafukovací, nebo teleskopická, neboť údaje se různí – některé prameny uvádějí 294 m, jiné 305 m, Autoatlas ČR trvá na 307 metrech.
Nebudeme troškaři a ten třináctimetrový rozptyl nám nebude vadit, protože stejně krásně, jako je Kunětická hora vidět z okolí, poskytuje i ona sama výhled do širého kraje. A právě tento fakt zřejmě způsobil, že byla osídlena už v období pravěku: dobře se z ní pozorovala táhnoucí zvěř i blížící se nepřítel. Archeologické sondy prokázaly přímo na jejím vršku osídlení z mladší a pozdní doby bronzové a na severním svahu ze starší doby železné.
Tou dobou měla Kunětická hora ještě původní tvar kupy. Jenže s rozvojem stavebnictví během devatenáctého století rostla poptávka po solidnějším stavebním materiálu, než je hlína a písek z nížiny. Na úbočích vznikly lomy, a proto dnes vypadá Kunětická hora jako poněkud okousaná. Nicméně nejpodstatnější změnu ve tvaru její siluety přinesl vznik kamenného hradu. Prý tam byl už ve druhé polovině 14. století, ale zřejmě se o něm moc nemluvilo, protože písemné doklady existují až od počátku 15. století. Roku 1420 se Kunětická hora stala oblíbeným místem takzvaných „táborů lidu“. Scházeli se tam husité, kteří se po patřičném rozvášnění vydávali do okolí, kde dávali pořádně znát, co si myslí o oficiální církvi. Takto vytáhli na Hradec Králové a do základů rozebrali tehdy velice dobře opevněný opatovický klášter.
strategický význam Kunětické hory velmi dobře rozpoznal husitský hejtman Diviš Bořek z Miletínka, který roku 1421 kopec obsadil a během dvou let přestavěl stávající hrad na pevnost, ve které mohlo přečkat zimu celé vojsko. O jeho schopnosti „získávat církevní majetky“ svědčí fakt, že po osudné bitvě u Lipan patřil k nejbohatším šlechticům ve východních Čechách. Později získali hrad Pernštejnové, kteří postupně přebudovali Kunětickou horu na opevněné palácové sídlo. V roce 1645 dobyli hrad Švédové, a to byl začátek konce. Zdevastované sídlo nikdo neudržoval a ke všemu pod ním Pernštejnové začali lámat kámen, takže se část hradu zřítila do lomu.
Ve dvacátých letech minulého století provedlo tzv. Kunětické družstvo rekonstrukci hradu podle plánů Dušana Jurkoviče, jenž se sice skvěle osvědčil při podobných projektech v Beskydech a v Novém Městě nad Metují, ale podle odborníků to na Kunětické hoře nebylo to pravé ořechové. K dalším zajišťovacím pracím a k archeologickému průzkumu došlo až po druhé světové válce.
Co se tedy z celého hradu zachovalo? Zejména část opevnění s pásy hradeb, baštami, dělostřeleckými rondely, dále jádro hradu s rekonstruovaným palácem a nádvořím, kruhovou věží a solitérní kaplí sv. Kateřiny. Hradní věž je samozřejmě nejvyšším bodem v okolí a jsou z ní báječně vidět polabské rybníky, písáky, a pokud není zrovna mizerná viditelnost, tak i Krkonoše.
V prostorách paláce se pořádají nejrůznější výstavy a na nádvoří v letní sezoně vystupují skupiny historického šermu, sokolníci, občas se tam konají i přehlídky koní.
Na hradě se pořádá řada kulturních akcí a svou letní scénu tu má i Východočeské divadlo v Pardubicích.
Hradní areál je přístupný od května do září denně kromě pondělí od 9 do 17 hodin, v dubnu a říjnu jen v sobotu a neděli od 9 do 16 hodin.
Turistické zajímavosti v okolí
Z předcházejících řádků by se mohlo zdát, že z roviny vystupuje zajímavá hora a v okolí kde nic, tu nic. Opak je pravdou – v okolí Kunětické hory je spousta zajímavých míst a cenných památek.
Tak třeba už zmíněné Opatovice nad Labem, kde se kromě známé elektrárny stále ještě nacházejí zbytky benediktinského kláštera, se kterým si roku 1421 tak obratně poradili husité. Při archeologickém průzkumu se tu našly zbytky kůlové osady.
Kolové stavby a sídliště z mladší doby kamenné byly objeveny i u Libišan. Poblíž této obce se nachází i ložisko rašeliny, která se tu těží pro potřeby Lázní Bohdaneč.
V Hrádku se nachází památný asi 450 let starý dub. Většině takových dubů se říká Žižkův, ani tento není výjimkou.
K dalším nálezům, tentokrát lužické a slezsko-platěnické kultury, došlo v Kuněticích. Krom jiného tu byla objevena výrobna ručních mlýnů z doby keltského osídlení.
Na pravém břehu Labe mezi elektrárnou a obcí Hrobice (kde mimochodem stojí i proslulý lihovar) se nachází přírodní památka zvaná Tůň u Hrobic. Je to staré rameno řeky Labe, v jehož okolí se zachovaly zbytky původní polabské krajiny.
Písník u Opatovic je jedna z posledních lokalit, kde se ještě ve východních Čechách vyskytuje sysel obecný.
Opaťák – tak se obecně říká velkému písníku u Opatovic nad Labem, kde najdete skvělé přírodní koupání, ale nesmíte mít přitom žádné požadavky na infrastrukturu.
Opatovický kanál je největší technickou památkou východních Čech, proto si zaslouží samostatný článek.
Text: Dean Valášek
Foto: CzechTourism
|
Kunětickou horu si dalo do erbu i sdružení obcí
Sdružení obcí pod Kunětickou horou je mikroregion se sídlem v Rábech, který byl založen 28. prosince 1999. V současné době sdružuje šestnáct obcí v okolí Kunětické hory. Cílem sdružení je udržení a rozvoj venkova, snížení dopadu civilizace na přírodu a zachování krajiny pro budoucí generace.