Atraktivními turistickými cíli Plzeňského regionu nejsou jen západní část Šumavy a samotná západočeská metropole, která láká především na tradiční pivo. V jejich stínu neprávem stojí Chodsko.
Pojďme na kole, autem nebo pěšky poznávat tak trochu zapomenutý kraj, který právě se Šumavou sousedí. Kraj známý spíše z pohádek a románů. Kraj, který kdysi strážili stateční Chodové se svými psi. Při našem prodlouženém víkendu projdeme místa, kde byli kdysi Psohlavci doma. A v krajině Českého lesa nasajeme magii zdejších báchorek. Tamní nedotčená příroda je skvělým místem pro relaxaci. Čekají nás toulky krajem s četnými zříceninami a rozhlednami, které nabízejí výhledy, za kterými stojí zato sem jet. Byť jen na dva tři dny.
Ubytování s kolem i bez něho
Výchozími místy našich výletů se mohou stát Domažlice, Kdyně, Horšovský Týn, Klenčí pod Čechovem, Česká Kubice nebo Všeruby. To vše je Chodsko, rázovitá turistická oblast se silným regionálním nábojem.
Zvolíme Horšovský Týn. Město, které leží po obou březích řeky Radbuzy. Na možnosti ubytování se zeptáme ve zdejším infocentru. Nabízí se třeba Hotel Šumava se sídlem přímo na náměstí Republiky v sousedství původně gotických řadových měšťanských domů zdobených volutovými štíty se štukovou ornamentikou. Deset minut pěšky odtud najdeme na Husově náměstí Pension Parkur, kde si, podobně jako v hotelu Šumava, můžeme uschovat kola.
 Měšťanské domy na náměstí v Horšovském Týně |
Pro toho, kdo dává přednost ubytování mimo město, se zdá být volbou Pension V Oboře. Najdeme ho ve vzdálenosti dvou kilometrů od Horšovského Týna. „Ubytování se cenově pohybuje od tří set korun," dodává Monika Vidláková z Informačního centra v Horšovském Týně. V areálu je i naučná stezka Obora Horšov, školní statek a malý hospodářský dvůr. Až se zabydlíme, porozhlédneme se po městě. Má několik dominant, především státní hrad a zámek dokonce s šesti tematickými prohlídkovými okruhy a také unikátní rozlehlý zámecký park. Před vjezdem do parku stojí míčovna, druhá nejstarší v Čechách po podobné stavbě na Pražském hradě.
Po okolí se nejprve podíváme z výšky – z vyhlídkové věže kostela sv. Petra a Pavla. „Čeká vás devadesát osm schodů a z výšky osmatřiceti metrů uvidíte města jako na dlani," popisuje rozměry dominanty Monika Vidláková.
A při pohledu shora se už rýsuje konkrétní představa, kam se vydat na výlet. „Na kole bych vám doporučila vyjet přímo z Horšovského Týna na některou ze čtyř značených cyklotras. Jsou celkem čtyři a už názvy napovídají téma a zaměření jízdy: Údolím Radbuzy, Za naučnou stezkou Sedmihoří, Po mohylových polích a Po kostelích, kaplích a tvrzích," přibližuje trasy pracovnice infocentra.
Putování za vodou i architekturou
Pokud kolo s sebou nemáme, vypravíme se autem do nedalekých Domažlic. Po prohlídce města s unikátní šikmou věží možná přijde vhod návštěva krytého plaveckého bazénu. Ten provozuje město, stejně jako zdejší turistickou ubytovnu. „V létě má bazén omezený provoz," upozorňuje Jiří Houška z tohoto městského zařízení.
Kdo se koupe raději venku, musí zajet na pět kilometrů vzdálené přírodní koupaliště v obci Babylon, kde najde travnatou pláž i půjčovnu lodiček a šlapadel.
Do Klenčí za výhledy
Určitě nesmíme vynechat Klenčí pod Čerchovem. Městečko najdeme na úpatí Českého lesa na staré zemské stezce z Řezna do Prahy. „Bylo založeno jako jedna z jedenácti chodských vesnic v okolí Domažlic na ochranu hranic Českého království," vysvětluje Zuzana Uhrová ze zdejšího Chodského regionálního informačního střediska. „Turisté se u nás v Klenčí chtějí vydat na místa, kde pobýval Jindřich Šimon Baar. Hned naproti našemu informačnímu středisku je Baarův dům, místo, kde na sklonku života pobýval. Dnes tam sídlí jeho muzeum a literární památník."
Těm, kteří chtějí vyrazit do okolí, doporučuje Zuzana Uhrová navštívit Výhledy, což je vyhlídkové místo nad Klenčí. V parčíku tam stojí Baarův pomník, ve kterém je i občerstvení. Místo nezůstává svému názvu nic dlužno – pokud je hezké počasí, je odtud vidět až do Plzně.
 V Baarově domě v Klenčí pod Čerchovem najdete muzeum |
 Cesta na vrchol Čerchova |
Na Výhledech, konkrétně ve stejnojmenném hotelu, se můžeme ubytovat. Nedaleko, na Dílech, stojí na kopci horský hotel Sádek, rovněž s krásnou vyhlídkou. Nejčastějším turistickým cílem je vrch Čerchov, kde stojí Kurzova věž. Rozhledna je kromě pondělka v hlavní turistické sezoně otevřena denně od 10 do 17 hodin. Zájemci se po ní mohou projít volně. „Místo sice působí poněkud smutným dojmem, protože tam jsou ruiny bývalých vojenských objektů. Šlo o zakázané pásmo, kde se dvacet let po pádu železné opony vzhledem k nevyřešeným majetkoprávním vztahům nedalo nic budovat. Příroda je tu ale nedotčena," popisuje Uhrová prostředí rozhledny.
S horskými koly na Čerchov
Na Čerchov vede několik přístupových cest, z české i německé strany. Každý si může vybrat tu, která mu vyhovuje nejlépe. Některá je hezčí, vede lesem, jiná je náročnější hřebenovka. Další je po asfaltce a je pohodlná i pro rodiny s dětmi, které mohou být i v kočárku. Trasy mají různé obtížnosti.
Cyklisté využívají různé přístupové cesty. Nejpohodlnější cesta je po asfaltce. Kolem Čerchova a protější oblasti na německé straně najdou cyklisté hodně vyznačených cest pro horská kola, takže příznivci terénních jízd mohou kopec vyjet i po vyznačených lesních cestách. Nahoře z rozhledny je vidět i na bavorskou stranu. Původní rozhledna tam stála od roku 1905, pak ale prošla mnohými úpravami i přestavbou.
Místo popravy Jana Sladkého Koziny tu ale lidé nenajdou, popraven byl totiž v Plzni. V Klenčí naopak stojí Lomikarova hrobka. Ve vedlejší vesnici, v Trhanově, stojí Lomikarovo sídlo, někdejší zámek. Expozice v něm není žádná. Ale turisté se o Lomikara zajímají. Podle zkušeností Zuzany Uhrové tradice české historie turisty stále vábí.
Klenčí protíná cyklotrasa číslo 2287, která spojuje německou síť tras od hranice přes Klenčí a Luženice s mezinárodní trasou 3, která vede z Mnichova na Plzeň. „A cyklotrasa číslo 2283 vede od nás na Vranov a spojuje Klenčí s poběžovickou částí," popisuje Uhrová možnosti pro cyklisty.
„Mnoho cykloturistů u nás objevilo oblast, která vede nedotčenou přírodou. Na rozdíl od Šumavy, která je pro turisty velkým magnetem, je naše krajina jiná. Lidé, kteří k nám přijedou, jsou nadšeni, že na cyklotrasách potkají jen sem tam někoho. Na Šumavě je mnohem větší frekvence. Stále více lidí s úžasem objevuje Český les, který do malebnosti krajiny má také co nabídnout a navíc tu není tak masivní turistika. Návštěvníci mají velký zájem o organizované vycházky s průvodcem po stopách zaniklých obcí. To je hodně velký fenomén," říká Uhrová.
Suvenýr? Chodská keramika!
Velkým turistickým lákadlem je i chodská keramika. „Tu máme v krámku na náměstí. I když v Kolovči vám řeknou, že právě jejich keramika je původní. A mají pravdu, ta se tam skutečně vyráběla. Keramika je pro turisty vítaným suvenýrem," míní Uhrová. Výrobci keramiky v Kolovči, rodina Volfových, provozují v republice ojedinělé Muzeum techniky a řemesel. Jen patnáct kilometrů od Domažlic je k vidění přes sedmdesát kompletních řemeslných dílen s původním nábytkem i materiálem. Na návštěvníky dýchne atmosféra starého hostince, řeznictví, pekařství, ale i ordinace s laboratoří, která se dochovala z roku 1936.
Zuzana Uhrová turistům radí, kam si zajít na krajové speciality. „Určitě na Chodskou chalupu na Hrádku, nad obcí Újezd, ve které měl Jan Sladký Kozina statek. Ve statku je zřízena pamětní síň s expozicí. Když turisté vyjdou asi dva kilometry nad Újezd, najdou tam vyhlídkové místo zvané Hrádek. Tam stojí Kozinův pomník a vedle Chodská chalupa, před dvěma lety zrekonstruovaná restaurace v chodském stylu."
 Starý hostinec v Muzeu techniky a řemesel v Kolovči |
„Vedle poctivé české kuchyně u nás hosté ochutnají i něco z původních jídel: bramboráky zvané vošouchy, občas pečeme i bramborový koláč, zvaný báč," říká vedoucí restaurace Jan Leitl. Personál hosty obsluhuje v chodských krojích. Komu se kroje zalíbí, může se vyjet podívat do soukromého muzea krojů, které v nedalekém Postřekově založily dvě švadleny Marie Langová a Anna Burešová.
A kam se vypravit na tradiční chodské koláče? „Těžko říci, jak vypadal ten původní chodský koláč. V různých oblastech se připravuje různě," soudí Zuzana Uhrová. Někde ho mažou tvarohem a pak jen kreslí povidly a mákem. Někde se polévá i smetanou. K mání jsou hlavně na srpnových Domažlických slavnostech. V Krchlebech u Horšovského Týna peče Helena Konopíková vyhlášené krchlebské koláče, které získaly certifikát originální domácí produkt a ocenění regionální potravina roku. Na čerstvě upečených si turisté pochutnají přímo v prodejně s pekárnou.
Pivo ve sklenici, kašně i ve vaně
Nejen v Plzni, ale také na Chodsku se vaří pivo. Pivovar v Koutu na Šumavě nedaleko Domažlic i Horšovského Týna byl založen 1736. Dnešní majitelé zvou turisty k prohlídce. „Pivo vaříme postaru poctivou klasickou cestou podle starých receptur. Návštěvníci uvidí stáčení sudů, projdou si ležácké sklepy," říká sládek Bohuslav Hlavsa. Koutské pivo lze ochutnat i v některých restauracích v Domažlicích.
 Do Chodovaru lákají mnohé turisty pravé pivní lázně |
Za pivem se můžeme vydat na jednodenní výlet do sousedního Tachovska. V Chodové Plané budeme překvapeni, co lze prožít v areálu pivovaru Chodovar. Návštěvníci mají každý den, svátek nesvátek, šanci se od 14 hodin podívat do pivovarského provozu, kde se pivo vaří už 600 let. „Nás pivovar má naprosto unikátní sklepy ve skále. Máme největší labyrint chodeb na světě," naznačuje obchodní a marketinkový ředitel pivovaru Jiří Plevka mladší, jeden ze spolumajitelů rodinného pivovaru.
„Od Evropské unie jsme získali ochrannou známku Chodské pivo, protože pivo vaříme tradičním postupem z místních surovin. Pivo lidé ochutnají už při prohlídce, a to z kašny, ve které nám pivo, jako jediným na světě, neustále protéká. Pivo servírujeme i v obou našich restauracích. Jedna je umístěna ve skále, druhá ve staré sladovně. Vaříme tam pokrmy s certifikátem Czech Specials," dodává Jiří Plevka. Je rád, že si do opomíjeného kraje lidé už našli cestu.
Do Chodovaru mnohé turisty lákají pravé pivní lázně, kde se mohou ponořit do chmelové nebo pivní lázně, nechat se zabalit do pivovarského mlatu či absolvovat pitnou kúru.
Pivovar leží na hranici světoznámého lázeňského trojúhelníku Mariánské Lázně, Karlovy Vary a Františkovy Lázně. Přímo do areálu vede zdroj minerální vody, a tak se naskytla možnost léčebných procedur. Teplá minerální voda je doplněna o produkty piva, a hosté tak mohou okusit relaxaci s léčebnými účinky. Stará se o ně zdravotnický personál. Komu se tu zalíbí, může využít služeb wellness hotelu U sládka, kde nechybí bazén a relaxační centrum. Zpět do našeho výchozího místa se tak může vrátit až o den později. Cestou z Chodové Plané do Horšovského Týna se pak nabízí zastávka v bývalém královském městě Stříbro, kde členové místního hornicko-historického spolku vybudovali Hornický skanzen. Zájemci si mohou projít podzemí. Měří 700 metrů, prohlídka trvá půldruhé hodiny. Svezou se i po důlní úzkokolejce, ale na povrchu. Důlní vláček táhne důlní lokomotiva. Jede se oběma směry a trať měří osm set metrů. Je příjemným zpestřením víkendu v Plzeňském kraji.
Text: Stanislava NeradováFoto: Chodské regionální informační středisko, Pivovar Chodovar, Infocentrum Horšovský Týn, Muzeum techniky a řemesel v Kolovči