Příjmy do rozpočtu obcí v Česku z místních poplatků za lázeňský nebo rekreační pobyt a z ubytovací kapacity dosahují ročně více než půl miliardy korun

Do katalogu místních daní lze v podmínkách České republiky zařadit pouze místní poplatky a daň z nemovitých věcí. Objem vybraných místních daní dosahuje v České republice 15 miliard korun ročně, což odpovídá 9,4 procenta z celkových daňových příjmů, které činí 161,5 miliardy korun. V roce 2013 připadla z místních daní jedna třetina (5,1 miliardy) na místní poplatky a dvě třetiny (9,7 miliardy) na daň z nemovitých věcí. Ve vztahu k výkonům cestovního ruchu, hotelnictví a lázeňství mají zásadní postavení dle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt a místní poplatek z ubytovací kapacity.

Lázeňský poplatek a poplatek ze psů patří z historického pohledu mezi tradiční obligatorní poplatky, které jsou vybírány na území našeho státu. Až do roku 1990 se místní poplatky rozdělovaly na obligatorní a fakultativní. U místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt a místního poplatku z ubytovací kapacity převažuje fiskální funkce nad funkcí regulační. Cílem místních poplatků, které plní fiskální funkci, je pokrytí části prostředků, které obec v dané aktivitě vynaložila.

V České republice bylo v roce 2013 evidováno celkem 6 242 obcí, přičemž místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt vybíralo 907 obcí (14,5 %) a místní poplatek z ubytovací kapacity vybíralo celkem 1 442 obcí (23,1 %). Počet obcí vybírajících jeden či druhý místní poplatek se během sledovaného období měnil, nicméně celkový průměr byl v roce 2013 18,8 procenta. Celkem se za sledované období v letech 2000 až 2013 vybralo za oba místní poplatky 5,2 mld. Kč, z toho příjmy z místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt dosáhly 3,4 mld. Kč a z místního poplatku z ubytovací kapacity 1,8 mld. Kč (viz graf 1).

Graf 1 – Roční objem výběru místních poplatků za lázeňský nebo rekreační pobyt a z ubytovací kapacity v České republice v letech 2000–2013 (V KČ)

Zdroj: Vlastní zpracování, 2015

Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt lze vybírat v lázeňských místech a v místech „soustředěného turistického ruchu“. Pro obec jej vybírá od hostů ubytovatel. Maximální sazba je 15 Kč za osobu a den. Poplatku nepodléhají případy, kdy je prokázán jiný účel ubytování než léčebný nebo rekreační. Od roku 1991 se sazba tohoto poplatku nezměnila. Místní poplatek z ubytovací kapacity se vybírá v zařízeních určených k přechodnému ubytování za úplatu; poplatku jsou zproštěna zařízení zajišťující přechodné ubytování studentů a žáků, zdravotnická a lázeňská zařízení (pokud neposkytují hotelové služby), sociální a charitativní zařízení. Poplatek platí ubytovatel, maximální výše je 6 Kč za každé využité lůžko a den. Od roku 1991 se jeho výše změnila dvakrát – z 2 nejdříve na 4 a nyní na 6 korun.

V součtu je možné vybírat v Česku maximálně 21 Kč za den, což je v porovnání se zahraničními právními úpravami velmi málo (např. Řím 2 [penziony] – 7 € [pětihvězdičkové hotely], Paříž 0,20 – 1,50 €, Lublaň 0,62 – 1,25 €, Varšava PLN 4,50, rakouská lyžařská letoviska 0,20 – 2,50 €, Salcburk 1,15 €, Bratislava 1,65 € apod.).

Graf 2 – Zhodnocení variant různých sazeb sjednoceného místního poplatku s vyjádřením diference oproti stávajícímu stavu za rok 2013 (v Kč)

Zdroj: Vlastní zpracování, 2015

Je vhodné zvážit zakotvení účelové vázanosti vybraných místních poplatků do právní normy, aby byly tyto finanční prostředky reinvestovány do rozvoje cestovního ruchu v konkrétní obci.

Při výběru místních poplatků za lázeňský nebo rekreační pobyt a z ubytovací kapacity mohou zastupitelstva obcí v obecně závazných vyhláškách:

• stanovit rozdílný termín účinnosti těchto vyhlášek, čímž může být (i výrazně) zkreslen celkový roční objem výběru místního poplatku. Je rozdíl, zda je vyhláška po zapracování změn účinná od 1. ledna, či např. od 15. listopadu daného roku;
• stanovit rozdílné sazby místních poplatků. Obce mohou stanovit sazbu nižší, než je stanovena v zákoně, rovněž se mohou sazby místních poplatků lišit i územně – v centru je sazba vyšší než na okrajích obce a časově – v období sezony je sazba poplatku vyšší než v mimosezoně;
• stanovit výběr místních poplatků na osobu, resp. využité lůžko, nebo po dohodě, tzv. paušální částkou;
• stanovit různé skupiny osob osvobozených od platby místních poplatků s ohledem na jejich vymezení v zákoně (např. pacienti v rámci komplexní lázeňské péče).
   

V rámci zpracování projektu komunikoval řešitelský tým s klíčovými partnery, a jedním z nich byla i Asociace hotelů a restaurací ČR. Právě ze strany této profesní asociace vznikl podnět na vytvoření simulačního modelu, jak by vypadala výše příjmů vybraných místních poplatků na základě sloučení do jednoho místního poplatku za předpokladu, že by bylo zrušeno ustanovení o osvobození osob od platby poplatků, které je nastaveno v dnešní podobě zákona.

Výstupy modelu pro rok 2013, kdy je zaznamenán v kategoriích hotely a penziony počet přenocování za celou Českou republiku v hodnotě 31 896 519, je uveden v grafu 2. Na základě modelu lze konstatovat, že pokud by se oba místní poplatky sloučily do jednoho a byly by zrušeny skupiny osob osvobozených od platby poplatku, to znamená, že poplatek by byl povinný pro všechny osoby, které na území realizují přenocování v hromadném nebo indivi-
duálním ubytovacím zařízení, pak hraniční sazbou je Kč 16,11 za osobu a využité lůžko v ubytovacím zařízení.

V konečném důsledku by ale tato sazba uškodila některým obcím, které v dnešní době poplatky vybírají, neboť se jedná o průměrnou sazbu ve výši Kč 16,11. Obce významné z pohledu cestovního ruchu by při této průměrné sazbě tratily, kdežto města menší, resp. s menší intenzitou cestovního ruchu, by na průměrné sazbě vydělala. Jako příklad lze uvést hodnocení v tabulce 1.

Průměrné sazby vybraných obcí za rok 2013 v případě sloučení obou místních poplatků do jednoho se sjednocenou sazbou

Zdroj: Vlastní zpracování, 2015

S ohledem na mnoho shodných konstrukčních prvků u místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt a místního poplatku z ubytovací kapacity lze doporučit jejich sloučení do jednoho místního poplatku. Poplatníkem by měl být ubytovaný a zákon by měl upravovat pouze základní typy osvobození v kontextu podpory sociálního cestovního ruchu. Je vhodné zvážit zakotvení účelové vázanosti vybraných místních poplatků do právní normy, aby byly tyto finanční prostředky reinvestovány do rozvoje cestovního ruchu v konkrétní obci.