Po změně indikačního seznamu a úhradové vyhlášky se česká lázeňská zařízení ocitla v nelehké situaci. Úbytek klientů od pojišťoven je citelný. Lázně se musejí více zaměřit na samoplátce a cizince. Ale jak na to? Může pomoci věda, konkrétně Výzkumný ústav balneologický?
S úbytkem klientů se nyní potýkají mnozí provozovatelé lázní v Čechách i na Moravě. Na vině je ministerská vyhláška, která v některých případech omezila úhradu pobytu z veřejného zdravotního pojištění. Snížila například počet nemocí, s nimiž se mohou lidé léčit v lázních na útraty veřejného pojištění, navíc také u dospělých zkrátila délku hrazeného pobytu ze čtyř na tři týdny.
Podle generálního ředitele Léčebných lázní Jáchymov a prezidenta Svazu léčebných lázní ČR Eduarda Bláhy jde o obecný trend v celé Evropě a je jasné, že solidární systémy nezvládnou v prostředí stárnoucí populace financovat stále dražší moderní léčebné metody. „Na druhou stranu nelze omezování úhrad dělat cíleně jen v jediném oboru a tak radikálně z roku na rok,“ míní Eduard Bláha.
„O změnách v indikačním seznamu se hovořilo dlouho. Naše profesní organizace Svaz léčebných lázní ČR při všech jednáních avizovala, že skoková změna může přivodit výrazné ekonomické problémy řadě našich členů, zejména těm mimo západočeský lázeňský trojúhelník. A to právě nastává,“ doplňuje generální ředitel Lázní Františkovy Lázně Josef Ciglanský.
Pokud mají lázně dál prosperovat, nezbývá provozovatelům nic jiného, než se situaci postavit čelem – například zaváděním řady novinek. Za tímto účelem byl tedy jako pomocná vědecká síla lázním založen Výzkumný ústav balneologický. Svojí činností navazuje na státní podnik stejného jména, který byl zrušen v roce 1992. Oficiální popis činnosti říká: jeho úkolem je vědecká, výzkumná, informační, poradenská a vzdělávací činnost v oblasti balneologie a v příbuzných oborech. Jeho činnost by měla přispívat k rozvoji balneologie, zvyšování kvality lázeňské péče a konkurenceschopnosti lázní v národním i nadnárodním měřítku.
Pokles i na 20 procent
„Vznik ústavu byl odpovědí na stále zřetelnější poptávku řady lázeňských subjektů po obnovení specializované instituce, která by se zabývala především medicínskou balneologií a balneotechnikou, a to nejen v ČR, ale i na Slovensku. Zajímavou výzvou bude výzkum v oboru biomedicínské informatiky, kde již několik let spolupracujeme s Ústavem Informatiky AVČR. Nový VÚB se však zaměřuje i na poradenství k přežití lázní, které mají ekonomické problémy řešitelné např. vstupem dalšího českého nebo zahraničního investora,“ vysvětluje ředitel Výzkumného ústavu balneologického Václav Dvořák.
Změna indikačního seznamu a úhradové vyhlášky byla postupně avizována v průběhu posledních několika let. Podle Dvořáka je škoda, že uvedená změna nebyla realizována v době před nástupem ekonomického poklesu ve společnosti, v době ekonomického růstu. Pro lázně bylo tehdy snazší se s takovou situací vyrovnat i pro snazší mobilizaci samoplatící klientely. Nyní již tak omezující zásah do lázeňských léčebných pobytů byl ještě v letošním roce zesílen neochotou praktických lékařů předepisovat návrhy lázeňského léčení, protože bylo a je pro ně velmi obtížené odhadnout míru, která by měla být ještě vyhovující nové vyhlášce. „Důsledkem není pokles financování lázeňské léčebné péče zdravotními pojišťovnami na 2/3, jak bylo v nové vyhlášce proponováno, ale v řadě lázní podstatně níže, třeba až na 20 %. Pro lázně to znamená přizpůsobit se, jak to jen jde, omezovat náklady, snižovat stavy, leckdy i na úkor odborné úrovně. To však vzhledem k minulým investicím, často s podporou dotačních programů v kombinaci s úvěry, znamená nižší využití kvalitních lidských i technických kapacit a někdy i omezení schopnosti splácet,“ vyjmenovává Dvořák.
Je ústav potřebný?
Neexistence specializovaného výzkumného ústavu na úrovni veřejné výzkumné instituce po dlouhých 20 let by podle některých odborníků mohla být jedním z faktorů, který znemožnil dostatečně argumentovat efektivnost zachování lázeňské léčebné péče alespoň v rozsahu, který byl ještě před 5–6 lety. „Provozovatelé nemohou čekat na všespasitelná řešení, protože neexistují. Zkušenost nás učí, že každý případ má svoje řešení, je proto vhodné vejít do styku s našimi specialisty a dohodnout se na možném postupu, přičemž se snažíme jít v postupných krocích tak, aby náklady odpovídaly přínosům. Postupné kroky jsou užitečné i z hlediska poznání vzájemných možností spolupráce,“ říká Dvořák.
„Jistě našemu oboru může prospět vědecká činnost zaměřená na zkoumání účinků přírodního léčivého zdroje na lidský organismus. Tím rozumím odbornou vědeckou práci našich kolegů lékařů, balneologů a hydrogeologů. V tomto případě budeme stále narážet na omezené finanční zdroje, které se na vědu a výzkum věnují,“ míní ředitel Lázní Františkovy Lázně Josef Ciglanský.
Na čem se pracuje?
Vedle prací na několika nízkoobjemových zakázkách pro vybrané lázně v Čechách a na Moravě zpracovává nyní Výzkumný ústav balneologický návrhy na financování svého výzkumu ze zdrojů dotačních programů, které v podstatě končí v roce 2014. „Úspěšně jsme se zúčastnili celosvětové konference STC ESFI 2013 konané v dubnu t. r. v Praze, kde následně po našem vystoupení k objektivizaci lázeňských léčebných plánů jsme se seznámili s několika pracovišti v biomedicínské informatice ve světě, se kterými bude navázána spolupráce. Zvláštní pozornost v současnosti věnujeme inovačním strategiím českého lázeňství, o které zatím nebyl velký zájem, ale které budou bezesporu důležitým nástrojem k přežití a doufejme novému udržitelnému rozvoji,“ říká Dvořák.
Pracovníci balneologického ústavu se nyní také připravují na účast v nových programech 2014–2020, kde však ještě není zcela jasné financování z úrovně EU a ani není dokončena formulace programů.
Výzkumný ústav balneologický a jeho vize
VÚB – Výzkumný ústav balneologický – byl zřízen 6. 6. 2011 jako veřejná výzkumná instituce (v. v. i.) podle zákona 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích. Zřizovatelem ústavu je obec Mšené-lázně. Misí ústavu je uskutečňovat vědeckou, výzkumnou, informační, poradenskou a vzdělávací činnost v oblasti balneologie a v příbuzných oborech a těmito aktivitami přispívat k rozvoji balneologie a ke zvyšování kvality lázeňské péče a konkurenceschopnosti lázní v národním i nadnárodním měřítku. Vizí ústavu je stát se vůdčím výzkumným pracovištěm v oboru balneologie nejen v ČR, ale v celé střední Evropě. Jedinečné know–how hodlá uplatňovat ve spolupráci a partnerství s lázeňskými a balneologickými subjekty v tuzemsku i v zahraničí, zejména v sousedních státech a vybraných destinacích ve východní Evropě a v Asii.
Není sám
Podobnou funkci, ne však stejnou jako Výzkumný ústav balneologický, má plnit Balneologický institut Karlovy Vary (BIKV). V krajském městě měla původně vzniknout regionální pobočka Výzkumného ústavu balneologického, když ale skončila bez úspěchu jednání s partnerem, který měl činnost ústavu zaštítit, založila radnice institut jako samostatnou obecně prospěšnou společnost. Má za cíl propagaci karlovarského lázeňství a zpracování referenčních dat s cílem prokázat účinky lázeňské léčby a blahodárného působení místních zdrojů na organismus lázeňského pacienta. „BIKV je obecně prospěšná společnost, jejímž cílem je především výchova a vzdělávání v oblasti balneomedicíny, zvyšování úrovně poznání a vzdělanosti v lázeňství a využití vědeckých poznatků v lázeňské praxi v Karlových Varech a v budoucnu i základní a aplikovaný výzkum v oblasti balneologie. Subjektům působícím v lázeňství nabízíme mimo jiné marketingovou podporu, využití dosavadních poznatků v lázeňské praxi a zvyšování odbornosti lékařských i nelékařských pracovníků v lázeňství,“ uvádí Renata Bezdíčková, ředitelka BIKV. Spolupracují s lázeňskými zařízeními v Karlových Varech a Jáchymově, Lékařskou fakultou UK v Plzni, Imunologickým institutem v Moskvě, Centrální laboratoří dr. Tillera v Mnichově a s odbornými a profesními organizacemi.
V současné době připravují v Balneologickém institutu postgraduální vzdělávání vyšších a středních zdravotnických pracovníků, především lékařů a fyzioterapeutů v Karlových Varech. „Zajišťujeme také zkompletování a přehled odborné literatury dosud publikované o léčbě v Karlových Varech a tím objektivizaci lázeňského léčení jako neoddělitelné součásti léčebné a preventivní péče. Podílíme se na propagaci karlovarské lázeňské léčby,“ říká Ladislav Špišák, Medical Director Savoy Westend Hotelu.
Trendy poslední doby
Situace nutí lázně k přizpůsobení nabídky. Co si pod tím představit? Prakticky všechny lázně se orientují na samopláteckou klientelu, a to jak domácí, tak zahraniční. Přitom ceny samopláteckých pobytů jdou často pod nákladové ceny, což zřejmě bude mít další dopad na zaměstnanost a odbornou úroveň. Wellness je dnes nabízeno nejen v České republice, ale i v zahraničí (Německo, Rakousko) za srovnatelně nízké ceny a lze odhadnout, že to asi nebude cesta, která by vyřešila financování léčebných pobytů. „Samoplátci nahrazují pojištěnce dlouhodobě, ale tempo jejich přírůstku zpomaluje současná recese ekonomik Evropy,“ říká Eduard Bláha. „Trendem je také zkracování pobytů i omezování rozsahu terapie, aby se snížila cena a zvýšila dostupnost, což je ale velmi negativní pro uchování léčebné kompetence, kterou chce BIKV chránit,“ uzavírá.
Po dvou letech omezení kvůli koronaviru se tuzemské lázně chystají v květnu a červnu slavnostně přivítat návštěvníky. Začíná tradiční lázeňská sezóna. S plnou parádou se postupně otevřou Karlovy Vary, Mariánské lázně, Františkovy Lázně, Jáchymov, Lázně Libverda, Luhačovice, Jeseník...
