V den sněhové kalamity nám sdělila jedna cestovní kancelář, že příslušníci městské policie v jednom městě vyrazili na kontrolu, zda je v provozovně vyvěšena cedule o zákazu kouření. Co vyvěšena, zda ta cedule má zákonem předepsanou velikost písmen, vzdálenost od dveří a tak vůbec.
Já osobně jsem zapřisáhlý nekuřák, takže protikuřácké aktivity mívají mé nejhlubší sympatie. Ale poslat na takovou kontrolu městskou policii v době, kdy se po uragánu na Českou republiku snesla pro změnu sněhová kalamita, to je vskutku pozoruhodný počin. Právě, když jsem pro dotyčnou členskou cestovní kancelář vyhledávala předpis s potřebnými velikostmi písmenek protikuřáckých zákazů, se naproti se střechy domu sesula lavina sněhu. Nikdo zrovna nešel. Škoda, že to nedostal na hlavu ten, kdo dal k té kontrole příkaz – třeba by mu svitlo, že městská policie by přece jen měla prvořadě řešit to, aby se člověk, místní ani turista, nemusel bát, že si zlomí nohu, že mu spadne něco na hlavu, že ho přejede auto při tom, když sám způsobně přechází, nebo že ho někdo okrade či dokonce přepadne – a teprve až to bude všechno jakž takž v pořádku, vyrazit do boje s takovýmito návykovými látkami. A v tom boji opět dodržet pořadí důležitosti. Když necháme stranou nebezpečnější drogy, než je tabák, tak i ten zákaz kouření se jaksi porušuje na různých veřejných místech různě a ta cedule často nevisí právě tam, kde se ten zákaz zvykově porušuje nejvíc. Ruku na srdce: jak často jste viděli někoho zapálit si v cestovní kanceláři či v obchodě? Já si nepamatuji, kdy bych něco takového v prodejně potkala (v zázemí je to něco docela jiného). Jenže právě proto se nedodržování předpisů na takových místech dobře kontroluje – schválně – pojďte soutěžit, v kolika prodejnách čehokoliv najdete u vchodu viditelně umístěný zákaz kouření, českým textem černými písmeny minimálně 5 cm velkými a s barevným piktogramem podobným zákazové značce v silničním provozu. A to už vůbec nemluvím o tom, že tam ten nápis možná je a my ho stejně nevidíme, protože nás nenapadne koukat na něco jiného než třeba na zboží – a přesto nikoho ani nenapadne jít dovnitř s cigaretou. Výjimkou ze soutěže je dotyčné město – tam jsou ty cedule po té povedené kontrole zaručeně všude.
Nadto tu máme další zádrhel: ta cestovní kancelář tvrdila, že se dotyčná kontrola týkala provozovny, kam veřejnost nemá přístup. No to by bylo přímo flagrantní porušení zákona! Ten totiž nařizuje umisťovat cedule jen do veřejně přístupných prostor. Bližší údaje raději neuvádět, dovedete si představit tu pomstu, kdyby se policisté dozvěděli, kvůli komu to píšu.
Cestovním kancelářím a agenturám, jakož i všem dalším provozovatelům kdečeho si na závěr dovoluji poradit: zkontrolujte si, jestli dodržujete tento a podobné příkazy, zvlášť žijete-li v místech, kde si policie potřebuje připsat úspěšnou akci a vybrané pokuty. I kdyby předpisy ve vašem případě neměly valného praktického smyslu, nesmyslnost zákona neomlouvá a je lepší vyhnout se nepříjemnostem, natož pokutě.
Ing. Eva Mráčková
vedoucí sekretariátu ACK ČR