Ve středověku nebezpečná, řídce osídlená a těžko prostupná oblast, rejdiště lapků, země nikoho. Nehostinný hvozd na pomezí Čech a Moravy po staletí patřil k nejméně vyhledávaným lokalitám vznikajícího českého státu. Poprvé se blýsklo na lepší časy po polovině 13. století, kdy král Přemysl Otakar II. započal s širší kolonizací zdejšího kraje. Obchodní stezky se staly bezpečnějšími, vznikla první města, hrady… V současné době se Českomoravské pomezí profiluje jako svébytná turistická oblast plná nevšedních pozoruhodností a činorodých lidí.
Malebný region Pardubického kraje, o kterém je tu řeč, přibližně vymezují města Litomyšl, Svitavy, Polička, Vysoké Mýto a Moravská Třebová. Do tří z nich se v rámci textu ještě podíváme. Na úvod zabrousíme do průmyslových dějin, konkrétně do první poloviny 20. století. Tehdy (přesně v letech 1919 – 1920) byl zahájen provoz na nově postavené úzkokolejné dráze, která propojila v délce 10,5 kilometru lupkové doly na Hřebči s areálem šamotového závodu v Mladějově na Moravě (šamot je žáruvzdorná hmota vyráběná z lupku, která se používá například pro vyzdívky kamen či pecí). Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby se v roce 1998 partě nadšenců nepodařil husarský kousek v podobě obnovy a zprovoznění této technické památky. Když k tomu připočteme zbudování mimořádně zajímavého průmyslového muzea v bývalém mladějovském výrobním areálu, máme postaráno o plnohodnotné turistické lákadlo. Muzejní expozice čpící naftou a kolomazí obsahují desítky nejrůznějších starých i novějších strojů – aut, lokomotiv, vagonů, motocyklů, buldozerů, traktorů, parních zařízení a dalších technických unikátů – při jejichž prohlídce si naplno uvědomíte, kolik umu a píle je v nich uloženo. Největším magnetem a vpravdě romantickým zážitkem jsou organizované jízdy výletními vlaky, které jsou vedeny historickými parními lokomotivami po původní zrenovované dráze. Věřte nebo ne, pomalé drkotání v otevřených vozech po kolejích s rozchodem 60 centimetrů má osobitý půvab a nezaměnitelné kouzlo „starých dobrých časů“. Podrobnosti a informace o otevíracích dobách a jízdním řádu najdete na webu www.mladejov.cz .
Za renesančními skvosty nemusíte jezdit jen do Telče či Slavonic. Měrou vrchovatou jimi byla obdařena i Moravská Třebová. Město bylo založené kolem roku 1257 Borešem z Rýzmburka jako typická kolonizační lokace s pravidelným půdorysem. Největšího rozkvětu se mu dostalo v období vlády pánů z Boskovic a Ladislava Velena ze Žerotína (1486 –1622), kdy bylo centrem humanistické vzdělanosti a získalo přízvisko Moravské Athény. V tu dobu byl původní městský hrad přestavěn na výstavný zámek se třemi arkádovými křídly, který patří mezi nejvýznamnější a především nejstarší (portál jižní brány z roku 1492!) renesanční památky ve střední Evropě. Kdo by to byl řekl, že právě v Moravské Třebové budou na konci 15. století použity – vůbec poprvé v českých zemích – moderní italské renesanční prvky. Renesanční jsou dokonce i unikátní pultové sluneční hodiny vytesané do pískovcových bloků, které stojí a dodnes fungují na zámeckém nádvoří. Správa zámku neponechává nic náhodě a láká turisty také atraktivními výstavami. Pokud se rádi bojíte, můžu jen doporučit interaktivní a historicky poměrně věrnou expozici práva útrpného. K vidění je i alchymistická laboratoř mistra Bonaciny – dvorního lékaře Vladislava Velena ze Žerotína. Moravská Třebová však není jen zámek. Město se pyšní také zachovaným souborem gotických a renesančních měšťanských domů často s původními portály, zbytky hradebního opevnění nebo bohatě zdobeným morovým sloupem z první poloviny 18. století. Prostory zámku jsou otevřeny od dubna do října každý den mimo pondělí. Více informací hledejte na stránkách www.zamekmoravskatrebova.cz .
Ústřední hradní památkou Českomoravského pomezí je Svojanov (www.svojanov.cz ). Gotickou pevnost dal po polovině 13. století postavit král Přemysl Otakar II. Dominantu a současně vyhlídkový bod hradu tvoří mohutná věž s břitem (jeho smyslem bylo v případě nepřátelského ostřelování zajistit, aby střely na věž dopadaly pod ostrým úhlem a neškodně po zdivu sklouzly). Břitových hradních věží není v naší zemi mnoho (dalšími příklady jsou Zvíkov, Strakonice, Veveří, Bítov nebo Stráž nad Nežárkou), i z toho důvodu je Svojanov výjimečný. V průběhu staletí byl hrad několikrát přestavován, vznikl nový pás opevnění s baštami, dolní renesanční palác a krásná terasovitá zahrada v zadní části. Stylová instalace v hradním paláci představuje život na šlechtickém sídle v druhé polovině 19. století. V provozu je také restaurace vhodná pro pořádání rautů, svateb a dalších společenských akcí. Pyšný královský hrad na bývalé zemské hranici je jedním z mála objektů svého druhu, který poskytuje možnost ubytování přímo v hradním areálu. V současné době je Svojanov ve vlastnictví města Poličky, které ho nadále zvelebuje.
 Královský Svojanov s podhradní vesničkou |
 Jedny z prvních projevů renesance u nás se objevily v Moravské Třebové |
A propos, Polička. Královské město založené ve stejné době jako Svojanov se chlubí jedním z nejzachovalejších hradebních opevnění ve střední Evropě. Jedinečná fortifikace, kterou zpevňuje devatenáct bašt, se dodnes táhne v délce více než 1 200 metrů a dokonale evokuje typické panorama středověkého města. Druhým výrazným turistickým lákadlem je osoba světoznámého skladatele, poličského rodáka Bohuslava Martinů. Kulturní centrum nesoucí jeho jméno najdete na rohu Tylovy a Šaffovy ulice. Právě sem by měly vést vaše první kroky při návštěvě města. Instituce zastřešuje jak městské muzeum, tak poličskou galerii, seženete zde vstupenky, průvodce, turistické materiály a samozřejmě tu můžete zhlédnout aktuální i stálé expozice, třeba tu věnovanou slavnému komponistovi.
 Unikátně dochované opevnění v Poličce |
Při procházce Poličkou byste neměli vynechat také nádherný, bohatě zdobený mariánský sloup na hlavním náměstí a kostel sv. Jakuba, v jehož věži se Martinů narodil. Bližší informace najdete na www.cbmpolicka.cz .
Dalším perlou na náhrdelníku Českomoravského pomezí je Litomyšl – půvabné město, ve kterém se nenásilně doplňují vzácné památky s moderní architekturou. Zasvěcenějším čtenářům jistě nemusím připomínat význam zdejšího zámku, který je od roku 1999 zapsán na prestižním seznamu UNESCO. Nedaleko od něj se rozkládají tzv. Klášterní zahrady, upravené před deseti lety na městskou odpočinkovou zónu s fontánou a působivými sochami Olbrama Zoubka (s dalšími díly tohoto umělce se můžete seznámit v zámeckém sklepení). Dlouho bychom na tomto místě mohli hovořit o dalších litomyšlských „pokladech“, o chrámu Nalezení sv. Kříže, bývalé piaristické koleji, kostelu Povýšení sv. Kříže, skvostném renesančním Domě U Rytířů nebo o odkazu Bedřicha Smetany. Rozsah tohoto textu to bohužel nedovoluje. Zastavme se alespoň u možná méně známého objektu. Myslím tím Portmoneum – Muzeum Josefa Váchala, jehož historie začíná v roce 1920, kdy důchodenský úředník, amatérský tiskař a milovník umění Josef Portman zve do Litomyšle svého přítele, malíře, grafika a spisovatele Josefa Váchala a žádá ho o vyzdobení nábytku, stropů a stěn dvou místností svého domu. Démonický umělec, autor známého Krvavého románu, se dává do díla a vytváří bizarní výmalbu plnou nesourodých symbolů, orientálních motivů a morbidních vizí. Dalo by se dlouho diskutovat, jestli se v případě Portmonea jedná o originální malířskou tvorbu, nebo jestli zde hledíme na prachsprostý kýč vyšinutého podivína. Buď jak buď, věc je to zajímavá, nevšední a turisticky velmi atraktivní.
Rokoku jako uměleckému směru se někdy v žertu přezdívá „sen šíleného cukráře“. Může za to jeho bohatá, do nejmenších detailů propracovaná ornamentika, typická „kudrlinková“ dekorativnost i trochu přeslazená hra barev. Pokud se o pravdivosti této metafory chcete přesvědčit na vlastní oči, zajeďte se podívat do Nových Hradů. Tamější zámek, přezdívaný České Versailles nebo Malý Schönbrunn, je snad nejtypičtějším příkladem tohoto slohu u nás. Vystavěn byl v letech 1774 – 1777 hrabětem Jeanem-Antoinem de Chamaré ve stylu francouzských letních sídel. V roce 1997 koupili zámek od vnuků původního majitele manželé Kučerovi, pod jejichž dohledem došlo k rozsáhlé rekonstrukci a modernizaci objektu. V interiéru je umístěna stálá expozice historického nábytku (od baroka po kubismus) ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a ve špýcharu vzniklo první české muzeum velocipedů. V hlavním rokokovém sále se konají svatební obřady; bývalá kočárovna a konírna slouží k pořádání společenských i soukromých akcí. Hospodářská křídla zámku obsahují restauraci a cukrárnu s minigalerií. Webové stránky zámku jsou www.nove-hrady.cz .
 Novohradský zámek je učebnicí rokoka |
Českomoravské pomezí, to zdaleka nejsou jen památky. Milovníci romantických zákoutí, ale i sportovci či rodiny s dětmi si jistě přijdou na své v tajuplném bludišti pískovcových skal a rozsedlin, které je oficiálně známé pod názvem přírodní rezervace Maštale. Celá oblast je protkána hustou, 156 kilometrů dlouhou sítí cyklostezek, určenou převážně pro horská a treková kola. Cyklotrasy jsou zahrnuty do devíti okruhů, které mají vedle identifikačního čísla i příslušnou barvu. O popularitě zdejšího „cyklistického ráje“ svědčí tradiční pořádání závodu horských kol Author cyklo Maštale aneb Za Toulovcem na kole. Sdružení obcí Toulovcovy Maštale, které se stará o rozkvět cestovního ruchu ve zdejším mikroregionu, realizovalo také výstavbu tří krásných rozhleden (Toulovcova, Terezka, Borůvka), z jejichž vyhlídkových plošin přehlédnete celou oblast jedna dvě. Další podrobnosti nabízí portál www.mastale.cz .
Nepsanou „metropolí“ Toulovcových maštalí a východiskem značených cest je městečko Proseč s hezkým podlouhlým náměstím. Pyšní se především Muzeem dýmek, které sídlí v prostorách původního roubeného domku z 18. století čp. 61. Návštěvníci si mohou prohlédnout množství vzácných exponátů, dozví se zajímavosti o výrobě dýmek a historii řemesla, které je pro Prosečsko typické. Ujít vaší pozornosti by neměl ani impozantní, původně raně gotický kostel sv. Mikuláše na hlavním rynku.
 Po čertech tajuplné Maštale |
 Výmluvný pohled do Muzea Josefa Váchala |
Posledním zastavením našeho putování bude barokní areál ve Vraclavi. Historie této lokality se však začala psát mnohem a mnohem dříve, konkrétně ve druhé polovině 11. století, kdy zde vybudoval kníže Vratislav II. opevněné hradiště. Raně středověké sídlo sloužilo k ochraně zemské tzv. Trstěnické stezky na Moravu a později nechvalně proslulo jako místo vyvraždění rodu Vršovců vojskem přemyslovského knížete Svatopluka (26. října 1108). Na hlavním, dosud dobře dochovaném valu hradiště si lze prohlédnout pomník připomínající tuto drastickou událost našich dějin. Nejvýraznější památkou Vraclavi je bezesporu barokní kostel sv. Mikuláše (1724 – 1730), originálně zakomponovaný do údolního zářezu přímo pod hradištěm. Stojí na místě bývalé kaple a poustevny při pramenu léčivé vody. Starší je i sousední, původně lázeňská budova a tzv. Fráterka – poustevna s dřevěnou věžičkou (zvonicí). Úpadek lázní na konci 18. století zapříčinil celkové chátrání všech objektů. K náročné rekonstrukci došlo až na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století.
Dnes je v bývalých lázních expozice věnovaná jejich historii a dějinám obce. Kostel sv. Mikuláše z dílny architekta Carla Antonia Canavalleho skrývá unikátní soubor barokních plastik, které pocházejí z poutní cesty z Králík ke klášteru na Hedči. Anonymní tvůrce pašijových scén pravděpodobně patřil k žákům M. B. Brauna. Původní studánka s léčivou vodou se nachází v jednoduše sklenuté kapli pod chrámovou předsíní. V kontextu soudobé barokní architektury se strohá vraclavská stavba jeví jako vyzrálé dílo tvůrce navazujícího na vývojově nejprogresivnější umělecké proudy a aktivně přetvářejícího tyto podněty v duchu pozdního baroka.
Text: Jan Pomykal
Foto: Jan Pomykal a DSVČ
(s využitím materiálů Destinační společnosti Východní Čechy)
Výmluvný pohled do Muzea Josefa VáchalaPo čertech tajuplné Maštale