Chorvatsko je právem pro Čechy ochuzené o moře nejoblíbenější zahraniční destinací. Ve svém okolí neznám nikoho, kdo by tuto zemi alespoň jednou nenavštívil. Standardní návštěva většinou probíhá podle podobného scénáře. Termín – polovina června až polovina září. Program – celodenní slunění a koupání, večer návštěva restaurace nebo baru v nejbližším okolí a druhý den to samé. Podrobnějšímu prozkoumání a poznání nebrání ani tak pohodlnost jako horké počasí a možnosti přesunu. V červencovém vedru toho přece jenom moc nenacestujete. Při dovolené na některém z dalmatských ostrovů, které patří k nejkrásnějším a nejzachovalejším místům, je turista víceméně vázán na jedno místo a na ostatní relativně blízké ostrovy se již nedostane. Trajekty jezdí podle pevných jízdních řádů a při přesunu z jednoho ostrova na druhý se často musí „přestupovat“. Časová a finanční náročnost takového cestování je potom veliká.
Dovolená na tradiční jachtě ideálně kombinuje relaxaci, poznávání, sport a v neposlední řadě pobyt u moře |
O tom, že ideální doba pro návštěvu nádherných dalmatských ostrovů je v poněkud jiných termínech, než kdy je většina turistů zpravidla navštěvuje, jsem měl výjimečnou příležitost poznat začátkem letošního května, kdy Chorvatské turistické sdružení (CHTS) ve spolupráci s cestovní kanceláři Geotour uspořádalo novinářskou poznávací cestu pro skupinu českých žurnalistů.
V rodinných restauracích se vaří ze zaručeně domácích surovin. Podává se jen to, co se zde vypěstuje, uvaří nebo uloví. |
Až pojedete do Chorvatska, nezapomeňte kolo. Ideální je konec dubna až květen nebo září až říjen. Dá se jezdit na kole i koupat. |
Po příletu na letiště ve Splitu následoval transit do městečka Trogir, kde už na nás čekala tradiční dřevěná oplachtěná loď, typická pro Jaderské moře. Přivítal nás majitel Geotouru Zdeněk Kukal, který nám měl spolu s Karin Golubič z CHTS po následujících několik dní dělat průvodce. Posádku lodi, nesoucí povzbuzující jméno „Tvrdi“, tvořilo pět členů. Kapitán, lodní inženýr, plavčík a nejdůležitější dva členové – kuchař se stevardem. Po nezbytném seznámení s lodí a pravidly pobytu na ní jsme konečně vypluli. Během příštích několika dní jsme měli navštívit Brač, Hvar, Vis, Korčulu a při troše štěstí i vzdálenější Lastovo. Program byl náročný, a tak jsme bez otálení vypluli směrem na ostrov Brač, kde jsme přenocovali v přístavu Milna.
Ráno mě probudilo pravidelné pohupování lodi, která z přístavu Milna vyplula podél jižního pobřeží Brače již hodinu před snídaní. Krátce po snídani míjíme známý mys Zlatni rat a přeplouváme přes průliv směrem k přístavu Jelsa na ostrově Hvar.
Malebné městečko Jelsa je unikátní tím, že je centrem největší náboženské slavnosti na ostrově Hvar. Toto procesí zvané „Za Křížem“ se odehrává v šesti hvarských městech (Kromě Jelsy ještě Pitve, Svirče, Vrisnik, Vrbanj a Vrboska) během velikonočního svatého týdne. Z každého městečka vychází samostatný průvod, v jehož čele nese jeden muž 18 kg vážící kříž. O tuto čestnou funkci je značný zájem, a proto není divu, že je pozice na řadu let dopředu rezervovaná. Jednotlivé části se nesmí během předem pevně dané cesty potkat, jinak by celý ostrov čekaly neblahé události. V současné době se tato několik set let stará tradice uchází o zápis na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Lastovo je poklidné, uklidňující městečko |
Klášter nad městečkem Komiža na Visu |
Středověké město Korčula |
Odtud po souši vyrážíme do nedalekého Starého Gradu, navštěvujeme palác chorvatského básníka a šlechtice Petra Hektoroviče (1487–1572), který si zde podle vlastních návrhů a pod svým dohledem nechal postavit. Originalitou paláce je nádrž, kde se mísí mořská a pramenitá voda, která je plná ryb Cipal zlatolesklých.
Největším městem na ostrově je samozřejmě stejnojmenný Hvar. Vysoko nad Hvarem se nachází pevnost Fort Napoleon, kterou zde začátkem 19. století postavili Francouzi. My však navštěvujeme Španělskou pevnost, kterou vybudovali již dříve Benátčané a z níž je nádherný výhled na celé město. V samotném Hvaru se nachází jedno z nejstarších divadel v jihovýchodní Evropě. Náročný den zakončíme vynikající večeří, kdy nám kuchař Marko připravil výtečné grilované ryby.
Koupání daleko |
V Korčule najdeme spoustu |
Brzy ráno se vydáváme trochu dále od pobřeží směrem k dalším méně známým místům. Nejvzdálenější dva stále obydlené dalmatské ostrovy Vis a Lastovo mají velmi podobnou nedávnou historii. Oba dva byly sídlem jugoslávské armády a cizinci sem neměli přístup. Na ostrovech není proto žádnou vzácností najít zbytky vojenských budov, bunkrů pro lodě apod. Vždyť zde měla sídlo téměř celá jugoslávská válečná flotila. Ale všechno zlé je k něčemu dobré, a tak díky absenci turistického ruchu je zde mimořádně zachovalé pobřeží s naprostým minimem velkých hotelů. Na Visu najdeme i slavnou Titovu jeskyni, odkud Tito během druhé světové války řídil partyzánské boje a osvobození země.
Posledním na naší trase je ostrov Korčula. Po prohlídce vnitrozemského městečka Blato, které je mimochodem největší vnitrozemské sídlo na jadranských ostrovech, pokračujeme do největší korčulské Vela Luky, kde žije téměř 5 tis. stálých obyvatel. Mě však mnohem více zaujala slavná Korčula. Nevelké, avšak historií dýchající město je obehnané středověkými hradbami se dvěma vstupními věžemi a čtyřmi baštami. Uvnitř památkové rezervace najdeme vedle vrcholně renesanční radnice a katedrály pojmenované podle patrona Benátek sv. Marka i rodný dům legendárního cestovatele Marca Pola.
Zakotvit jde takřka kdekoliv |
Členité pobřeží poskytuje dostatek soukromí |
Romantická zákoutí jsou na ostrovech na každém kroku |
Poslední noc kotvíme v opuštěné zátoce na Brači. Voda je zde sice trochu chladnější, protože do moře zde vyvěrají studené prameny, to nás ale neodradí od poslední příležitosti k vykoupání. Přímo z paluby naskáčeme do vody, protože času není nazbyt. Za chvíli již míříme směr Split a letiště. Z lodi ještě sledujeme obrovský vápencový lom. Z místního čistě bílého kamene je vystavěn i washingtonský Bílý dům. Dodatek redakce: Město, kde plavba končí, přibližuje Split: průvodce a tipy na výlet.
Cestou se neubráním pocitu bilancování. Cestování na menší lodi s posádkou mi odkrylo možnosti důkladného poznávání tohoto krásného kraje. Loď poskytuje zázemí, velice příjemnou formu cestování, která sama o sobě je relaxací (denně se pluje jen pár hodin) a umožňuje s sebou vzít i vlastní kolo. Vždyť dalmatské ostrovy jsou pro cykloturistiku jako stvořené. Poskytují rozdílné trasy, pro milovníky silničních kol i pro zaryté bikery. A je zde určitě co objevovat. Historická města jsou zatím jen v přijatelné míře zatížené turistikou, vnitrozemí ostrovů je velice různorodé a v neposlední řadě není nikdy problém najít nějakou domácí restauraci, ve které unavený cyklista znovu načerpá sil.
Krátká pětidenní plavba se nezadržitelně blíží ke konci a my se všichni shodujeme v jednom. Zas tak krátké to nebylo. Subjektivní vnímání času je při plavbě na moři a náročném pestrém programu přece jenom trochu jiné… Mám pocit, jako bych v tomto krásném prostředí strávil minimálně čtrnáct dní. Přesto ze Splitu odlétám s trochou smutku. Tenhle zážitek mi v srdci zůstane určitě pěkně dlouho.
Text a foto: Miloslav Švarc
S kým tam jet |