Tak tato situace v našich hospodách nehrozí, a kdyby náhodou ano, tak by se určitě stala předmětem restrikce protidrogového zákona. Ten sice hravě postihuje i to, co si vypěstujete na zahrádce, ale na produkty, které si vyvine vaše tělo, žádné páky nemá.
Hormon adrenalin se vylučuje ze dřeně nadledvin při stresu. Psychickém nebo fyzickém – je to v podstatě jedno. Při zvýšené námaze se uvolňují z centrálního nervového systému ještě endorfiny, které vyvolávají podobné pocity jako drogy. To je v kostce základ červnového tématu: bude řeč o adrenalinových sportech a atrakcích.
Pokud se týká fyzického stresu, je množství jeho uvolňování úměrné fyzickému zatížení. Adrenalin vám stoupne jak při ping-pongu, tak při útěku před medvědem. S medvědí asistencí si jej ale užijete více. Budete se při tom totiž ukrutně bát. Ten strach vám dávku adrenalinu ještě znásobí. Tím se dostáváme k tomu, že adrenalin si můžete zvýšit i pouhým psychickým stresem – ani se nemusíte zvlášť nadřít. V podstatě před tím medvědem ani nemusíte utíkat a adrenalinu si užijete až až. No dobrá, přestanu vtipkovat a dám vám snesitelnější příklad: Zkuste přejít po lanové lávce nad propastí. Povedlo se? Právě jste si dali frťana adrenalinu.
Většina adrenalinových sportů v sobě zahrnuje stres jak fyzický, tak psychický. Příkladem budiž šplhání po hladkých skalách bez jištění, sjíždění extrémních svahů na snowboardu, sjezdy prudkých svahů na horském kole, surfování ve vysokých vlnách… Ale za adrenalinovým zážitkem nemusíte jezdit do extrémních podmínek. Vzpomínám si, že jeden z nejsilnějších adrenalinových zážitků jsem utrpěl při zimním přechodu Slovenských Beskyd a Oravské Magury. Ocitli jsme se tehdy v podvečer na horním konci sjezdovky z Kubínskej hole. Na nohou jsme měli lehké běžky, na zádech dvacetikilové batohy, nádraží v Dolném Kubíně bylo o šest kilometrů jinde a o 600 metrů níž a za půl hodiny nám jel vlak. Stihli jsme jej tehdy, a navíc jsme si až do Žiliny užívali nebývalé euforie.
Adrenalinové a extrémní sporty jsou sporty pro lidi, kteří se jim věnují. Trénují, musí získat určité dovednosti, fyzičku… „Je nutné rozeznávat adrenalinové, extrémní sporty a adrenalinové, zážitkové atrakce,“ objasňuje Martin Kráčalík z agentury Seven Days. „Sportů je velká řada: letecká akrobacie, B.A.S.E. Jump, SKY surfing, SKY diving, paragliding, parašutismus, rafting, kajaking, canyoning, potápění, horolezectví, snowboarding, speed biking, surfing, motorismus… No prostě je jich velká řada a hodně sportů pomalu, ale jistě přibývá, protože hranice lidských schopností se pořád posouvají dopředu a neberou konce.“
V poslední době se diskutuje o tom, co je to bungee jumping. Kdo by si náhodou myslel, že je to moderní záležitost, a navíc si jej spojoval jenom se Zvíkovským mostem, je na krutém omylu. Domovem poněkud rizikovější varianty bungee jumpingu je totiž Polynésie. Tamější domorodci s uvázanou liánou kolem kotníku skákají z vysokých stromů. Sice se jim občas stane, že délku liány patřičně neodhadnou, ale ti šťastnější si po takovém skoku mohou říkat praví muži. Stará pověst ovšem říká o původu této zkoušky něco jiného a feministky jistě potěší. Podle ní rozzuřený muž s pěnou kolem úst honil ženu, která před ním utekla na strom. Muž za ní. Když vylezla tak vysoko, že dál už to nešlo, uvázala si kolem kotníku liánu a skočila dolů. Muž, slepý vztekem, za ní. Ona zůstala bezpečně viset na liáně, on se rozplácl o zem, což nepřežil.
Patří bungee jumping mezi sporty nebo ne? „Bungee jumping je adrenalinová záležitost, prudké zvýšení hladiny adrenalinu při něm funguje u každého člověka. Byl nedávno oficiálně uznán za sport s tím, že se i ve světě pořádalo a pořádá mistrovství světa v bungee jumpingu,“ říká Martin Kráčalík. „Hodnocení takového skoku na gumovém laně probíhá obdobně jako hodnocení ve skoku do vody. Samozřejmě, že kdo si vyzkouší bungee jumping pouze jednou, může si myslet o tomto sportu, že vlastně není k jeho absolvování nic zapotřebí. Ale instruktoři bungee jumpingu mezi sebou měří své kvality a skoky stále zdokonalují. Při skoku na gumovém laně lze s určitou přesností provést i předávku štafetového kolíku, kdy je zapotřebí správného odskoku skokana, který v dolní úvrati předává štafetu druhému účastníkovi závodu. Už jen z tohoto pohledu, kdy skok na gumovém laně zakomponujete do štafetového závodu, je jistě bungee jumping bezpochyby sportem s přívlastkem adrenalinový.“
První štafetové závody v naší republice, kde byl bungee jumping jejich součástí, byly pořádány již v roce 1994 na Zvíkovském mostě přes Vltavu v jižních Čechách sportovním klubem K.I.Bungee Jump. „Tento adrenalinový závod se skládal z bungee jumpingu, rope jumpingu (běh po kolmé stěně dolů – určitý styl slaňování), fly foxu (200m lanovka do vody), plavání a běhu. Měřen byl celkový čas závodu,“ upřesňuje Martin Kráčalík.
Pokud jde o adrenalinové atrakce, definuje je Martin Kráčalík jako aktivity, kterých se jen pasivně účastníte. „Mezi adrenalinové atrakce patří například zorbing, aerotrim, snowtubing, různé bungee trampolíny, různé lanovky… Bungee running využívá jako technického prvku pružného lana, které máte jedním koncem připevněné na sedacím úvazku a druhým k nějakému pevnému předmětu – třeba ke stěně. Na rozdíl od bungee jumpingu, při kterém padáte dolů a pak se houpete a zažíváte stavy volného pádu a beztíže, u bungee runningu se snažíte překonat tah lana a doběhnout co nejdál. V praxi to vypadá tak, že se rozběhnete a to lano vás mrští zpátky. Tato atrakce se dá také zařadit jako doplněk různých firemních akcí – nejlepší je to v zimě, kdy padnete do měkkého sněhu. Zorbing je atrakce, při které si vlezete do průhledné koule o průměru cca 2 metry, v ní se připoutáte a volně se koulíte svažitým terénem. Dalším povyražením je například aerotrim, což je vlastně kopie trenažéru pro kosmonauty. Koule, do které se uvážete, má tři na sobě nezávislé osy a točíte se s ní hlavou dolů, zprava doleva a vůbec ve všech myslitelných směrech.“
Pro případ, že by někteří z klientů po vás, touroperátorech, provozovatelích příhodných ubytovacích zařízení a dodavatelích nebo zprostředkovatelích doplňkových služeb, opravdu chtěli toho panáka adrenalinu, jsme připravili hrst tipů.
Nebudeme vás samozřejmě nabádat, abyste své klienty vyhnali s vyplazeným jazykem do kopců nebo abyste je napůl nebo zcela utopili v Čertových proudech na raftu. Existuje spousta adrenalinových aktivit, ke kterým nepotřebujete žádný zvláštní výcvik. Někdy stačí posadit lidi do sedačky horské dráhy na pražském Výstavišti. Ale to je opravdu spíš pouťová atrakce. Podíváme se tedy, jaké adrenalinové aktivity nám nabízejí různé agentury.
Když už jsme se zmínili o té horské dráze, začneme tedy tím, co se dá dělat ještě na zemi. Adrenalin dokáže vybudit i jízda v autě nebo na motorce, ale mnohem úspěšnější budete, když si to vyzkoušíte na motokáře na dráze nebo na čtyřkolce v náročném terénu. Tady je nutné dbát ochrany životního prostředí a neničit krajinu. Proto je vhodné využívat takových terénů, jako je například motokrosové závodiště. I na smetišti by to mohlo být zajímavé. Stejná pravidla platí pro jízdu v terénních autech – off roadech.
Další pozemní adrenalinovou aktivitou je paintball. Je to kolektivní hra, velmi připomínající dětskou hru na vojáky. Je k ní zapotřebí nejméně dvou týmů. Na paintball chodí i pracovní kolektivy v rámci aktivit spojených s teambuildingem. V nějaké nabídce jsem dokonce našel i variantu typu „zastřelte si svého šéfa“. Paintballová hřiště jsou rozeseta po celé republice, nejvíce jich je v okolí Prahy, ale pěkné hřiště najdete i v Hodoníně (za vojáčka… ).
Každý hráč dostane zbraň na stlačený vzduch, nebo CO2, nabitou plastovými kuličkami s nezávadnou a omyvatelnou barvou. Těmi se potom snaží zasáhnout protivníka. Ideální počet hráčů je deset až patnáct v každém týmu. Záleží na velikosti hřiště.
Vděčným vybuzovačem adrenalinu je také horské kolo. Pravda, do kopce se zapotíte, ale potom ty sjezdy! Vynález horského kola se připisuje Američanovi Garymu Fisherovi. Ten vyztužil rám silničního kola a na tom pak se svými kamarády sjížděli ze strmých svahů hory Mt. Tampas. Opravdoví drsňáci se pouští s horským kolem ze suťovisk nebo skáčou z ramp a přitom provádějí přemety.
Turistické horské kolo se dá půjčit leckde, ale nemáte od něho očekávat, že snese extrémní zátěž. Cena je různá, pohybuje se od 100 do 400,- Kč podle typu kola.
Pak tu máme lezení a slaňování. Lezení je sport a i při lehkých trasách by měl mít člověk nějakou průpravu a v každém případě jištění. Pro mnohé lidi je mnohem příjemnější slaňování. Klienta dostanete nějak na skálu (třeba po cestičce), která má kolmou nebo převislou stěnu, obléknete ho do úvazu, protáhnete lano osmou a pak ho musíte přesvědčit, že se musí dostat přes hranu srázu a hlavně pustit se té větve, co tam roste. Pocity po prvním slanění jsou rozporuplné, ale po několika zkušenostech se slaňování stává velkým potěšením.
Přemostění nebo lanovka. Představte si, že přicházíte k okraji skály, lehce vás šimrá okolo žaludku, instruktor odpočítává 3 … 2 … 1…, skoč! Vy mu bezmezně věříte, děláte poslední krok a … Po chvilce se vzpamatováváte a cítíte, jak nabíráte rychlost, vítr hvízdá kolem uší a již je tu bezpečné přistání na protější straně údolí. Přejezd v zavěšeném sedacím úvazku po různě dlouhém laně v různé výšce netrvá víc než pár vteřin, ale zážitek a adrenalinovou vzpruhu si uchováte podstatně déle. Takové legrácky si můžete užít třeba ve Špindlerově Mlýně nebo v Děčíně.
Bungee jumping, bungee running, aerotrim a zorbing už vám Martin Kráčalík představil. Pro představu, za jeden skok s pružným lanem zaplatíte kolem 800,- Kč.
Spousta aktivit je spojena s létáním a padáním. Začněme s tím prvním. Není problém najmout si větroň s instruktorem. Tento způsob zvyšování adrenalinu má svůj půvab zejména v tom, že není hlučný, zato je esteticky velmi hodnotný.
Hlavním principem bezmotorového létání je využívání tzv. termiky, která vzniká především v teplých dnech, kdy prohřátý vzduch od slunce stoupá vzhůru v tzv. stoupavých proudech.
Podle síly stoupavých proudů se měří jejich rychlost, a tak není výjimkou, když pilot stoupá rychlostí 6 m/s až do výše několika tisíc metrů. Létání v takovýchto podmínkách je opravdovým požitkem a zdrojem velké vnitřní energie.
Pomocí větroňů se dají zdolat již opravdu velké vzdálenosti a překonat hranice 1 000 kilometrů do dálky a 4 kilometry do výšky. Do vzduchu se dostávají za pomoci motorových letadel, za kterými bývají vlečeni na laně. Zpravidla postačuje výška okolo 600 m, kde se větroň od motorového letadla odpoutá a dále už letí vlastními silami. 20minutový let se zkušeným instruktorem přijde zhruba na 1000,- Kč na hodinu.
Samozřejmě se můžete proletět rovnou motorovým letadlem. Má to svoje výhody – nemusíte čekat na příznivý vítr. Ale je to dražší a o mnoho hlučnější.
Další alternativou je proletět se v teplovzdušném balonu, montgolfiéře. I když se tento druh létacího prostředku může zdát jako zastaralý, zachoval se naštěstí až do dnešních dnů. Vzduch v balonu ohřívají plynové hořáky. Vzduchoplavectví je velmi závislé na počasí, a zejména na větru, ale zážitky ze vznášení ve vzduchu vám vynahradí i to, že na ně vynaložíte kolem 5 000,- korun.
Do kategorie létání spadá i paragliding. Je to asi nejméně komplikovaný způsob, jak se nějakou dobu udržet ve vzduchu. Borci vydrží nad zemí při využití stoupavých proudů i několik hodin. Věc má ovšem háček: je nutné absolvovat kurz a mít pilotní průkaz. Ledaže byste se spokojili s tandemem, tedy letěli s instruktorem. Jeden takový let vás přijde na cca 1 000,- korun.
A jsme u padání. Padá se s padákem a k tomu je zapotřebí opět předchozí výcvik. Nemáte-li ho, pomůže zase tandem. Prvními průkopníky ve stavbě padáku byli Číňané, kteří skákali pomocí deštníků z dřevěných věží. Leonardo da Vinci chtěl pomocí padáku zachraňovat lidi z hořících budov. Skákat se dá na mnohých místech České republiky. Jeden seskok v tandemu přijde orientačně na 3 000,- Kč na osobu.
Co se dá dělat ve vodě a na ní? Pomineme onen „tvrdý rafting“ a canyoning, sjíždění divoké vody na kajaku, proplouvání peřejemi s plovákem a různá další nebezpečenství. Soustřeďme se na aktivity, při kterých si příliš neublížíte. Jednou z nich je wakeboarding. O wakeboardingu se říká, že je to aktivita nová a u nás ne moc rozšířená, ale vzpomínám si, že když jsem byl kluk, provozovali jsme něco podobného na koupališti s 50 m dlouhým bazénem. Stoupli jsme si na dřevěné dveře od záchodků, položené na hladině, které byly na laně taženy motorkou na břehu. Dnes se ovšem používají jiná prkna a o pohon se stará motorový člun.
Způsobem jízdy připomíná wakeboarding vodní lyžování a surfing, technikou pak snowboarding a skateboarding.
Do stejné kategorie spadá vodní lyžování. Výhodou windsurfingu je to, že k němu nepotřebujete motorový člun. Zato musíte počkat na příznivý vítr a hlavně – musíte se to naučit – ze začátku se spíš padá a plave.
Ještě větší vzrušení
poskytuje parasailing. Stejně jako jiné vodní sporty, i tato aktivita využívá tažného motorového člunu a lana. V tomto případě se však nedržíte žádné hrazdičky a nikdo s vámi nesmýká o vodní hladinu, nýbrž jste zavěšeni v postroji padáku. Lanem jste připojeni k člunu a vlivem rychlé jízdy se brzy po startu ocitáte leckdy i 300 m nad vodní hladinou. 20 minut tohoto potěšení vás vyjde cca na 700 Kč.
Dost legrace si můžete užít i s vodním skútrem, hrátky s ním se ale nedají provádět všude (kvůli
vysokým vlnám) a zadarmo to také není – za den zaplatíte cca 3 000 – 4 000 Kč plus spotřebované pohonné hmoty.
Není smyslem tohoto článku postihnout všechny adrenalinové aktivity, které jsou u nás i jinde dostupné. Nemluvili jsme například o všelijakých hrátkách na sněhu, o snowboardingu, sněžných skútrech, sjíždění svahů na raftu a tak dále. Tyto aktivity se neustále vyvíjejí, přibývají, bobtnají a nejlepší přehled o nich mají specializované agentury, které je provozují, nabízejí i vyvíjejí.
Tak ať vám adrenalin pěkně šplouchá.
Dean Valášek