Sentiment je neskutečně mocný. Ostatně vyzkoušejte si to sami na sobě: tesil, Tuzex, šusťáky, céčka, PRIOR, fronta na banány, Bakaláři… v podstatě ani jedno z toho nevystihuje něco vyloženě příjemného, to ale neznamená, že v našich vzpomínkách to nevyvolává pocit nostalgie doby minulé. Oko pokryté sentimentální mázdrou je velmi laskavé a ohleduplné. Upíná se na vzpomínky a člověk si vždy pamatuje to hezčí. V rámci výjezdu na dovolenou přestává pomalu, ale jistě stačit poskytnutí pohodlné dopravy a útulného ubytování na nějakém zajímavém místě. Vypadá to, že nejnovějším trendem je turistika, která nám poskytne zážitek a zavede nás na místa, jež nám jsou z minulosti dobře známá a pomohou v nás probudit onen zmiňovaný pocit nostalgie. Takovým u nás naprosto unikátním příkladem je bruntálská cestovní kancelář Atis, která na trh přišla s pobytem nazvaným „Rekreace ROH – Anděl na horách“. Zkrátka dovolená v Tatrách jako tenkrát.
Dobrý tah na branku
Jedná se o týdenní výlet kopírující nezapomenutelné odborářské rekreace, a to se vším všudy. Ovšem jeden důležitý fakt je třeba zmínit. Nikdo ony časy nechce přivolávat, jde jen o to si připomenout, jak to tehdy na zasloužených dnech relaxace chodilo. Nechme tedy politiku stranou a pojďme se unášet opravdovým výletem do světa přísného a věčně nespokojeného revizora elektrických drah Gustava Anděla, do funkcionalistického hotelu Morava v Tatranské Lomnici, který je impozantním skanzenem designu třicátých let.
Uvítací ceremonie
Budeme-li upřímní, ATIS není první cestovní kancelář na světě, která s něčím podobným přišla. Třeba například v Německu existuje hotel Ostel, který se snaží obnovit „lesk“ východního Německa. Ostel nabízí dokonalý závan let bývalého NDR, od dekorací až po samotný exteriér hotelu, který je takovým upravenějším panelákem. Stěny zdobí portréty komunistických vůdců a přespat můžete třeba v apartmánu Stasi nebo ve vícelůžkových pokojích ve stylu pionýrských táborů. Dalším příkladem může být Nový Zéland. Od té doby, co se tady natočila trilogie Pána Prstenů, vzrostl zájem o tuto zemi jako o turistickou destinaci o několik set procent a hned několik kanceláří bere své klienty přímo na místa, kde se proháněli baculatí hobiti a utíkali před zlými skřety. ATIS s pobytem ve stylu ROH rekreací v dobrém slova smyslu dělá totéž, a navíc tak vychází vstříc klientům, kteří nechtějí prožít anonymní dovolenou kdesi daleko s cizími lidmi.
Skleničky s logem ROH,
prvopočátek všeho
V dobách odborářských rekreací
nesměl chybět kulturní referent.
Dnes to jsou animátoři a jejich
náplň práce je stále stejná.
Kupředu levá
A v podstatě stačí strašně málo: nejdříve ředitel ATISu Petr Krč a ředitelka Hotelu Morava v Tatranské Lomnici Iveta Šestáková našli ve zdejším skladu několik skoro zapomenutých propriet let minulých (vyřazené sklenice, talíře, ručníky a mýdla, vše s logem ROH) a v hlavě se zrodil nápad. Petr Krč dodává: „Zatímco paní ředitelka říkala, že to vše čeká na vyhození, já jsem zajásal a rozmluvil jí to. Bylo mi jasné, že vymyslíme, jak takový poklad využít.“ Další kulisy už jsou prostinké, dobová výzdoba hotelu, kterou mj. tvoří jedna busta V. I. Lenina, pár rudých praporů, nesmíme zapomenout na řádnou československou stravu, bodrého kulturního referenta a děti, kterým uvážete okolo krku červené šátky. O zbytek se potom dokážou lidé, kterým se stýská po organizované zábavě, postarat sami. Ochotně se účastní toho, na co kdysi, když to bylo doopravdy, remcali. Budíček budovatelskými písněmi, roz cvička před hotelem, brigáda okolo hotelu…
Vypadá to, že večerní seznamovací večírek splnil svůj cíl…
Není nad to si po ránu pořádně prokrvit mozek
A také seznamovací večírek zpočátku plný ostychu, který ale nakonec vyústí ve veselou tancovačku. Nechybí ani legendární postava člena horské služby Edy Černického, který svými historkami z úskalí plných hor pobaví zhýčkané lidi z města. Nutno podotknout, že týdenní turnus v Tatranské Lomnici je vychytaný do posledního detailu, včetně organizované dopravy vlakem z Prahy ve vyhrazeném „odborářském vagonu“. Na místě se neopomnělo na promítání filmu Bořivoje Zemana Dovolená s Andělem nebo ANDĚL NA HORÁCH. A když se pak jde na půldenní výlet na Medvědí louku, kde se pro rekreanty vaří kotlíkový guláš a opékají buřty, leckterá produkční agentura by mohla ATISu závidět, jak dokonalý dobový program sestavila. Nemluvě o exteriérech a interiérech hotelu laděných do 50. let, které vám dají zapomenout, v jakém že století se nacházíte. Jestliže vám toto téma nevyhovuje, můžete si za něj dosadit cokoliv jiného a bude to fungovat stejně dobře. Jako třeba ve výše zmiňovaném Německu, na Novém Zélandu, ale i ve Spojených státech, kde jsou podobné zážitkové zájezdy naprostou a velmi vyhledávanou samozřejmostí. CK ATIS koneckonců zacílila pobyty ROH hlavně na starší klienty. Nebo ještě lépe řečeno – oni si jej našli sami. Právě ti totiž pamatují všechny ty seznamovací večírky a tanečky v kole za rytmu písní Josefa Zímy a Pavlíny Filipovské. Zkrátka „Na to pak se nejraděj vzpomíná“. Petr Krč opět dodává: „Teprve začínáme, důležité je vychytat mouchy a dovést naši představu k dokonalosti. Věřím, že podobný typ zájezdů můžeme nabízet minimálně dalších deset let, dokud tu budou pamětníci skutečných rekreací ROH.“
Po tanečním „vláčku“ na trh a do bazénu
Na druhou stranu by bylo naivní si myslet, že jen sentiment vyřeší všechno. Nestačí pouze výlety do minulosti, je třeba připravit i okolní poznávací atrakce a o ty v Tatrách není nouze. Třeba splutí řeky Dunajec na pltích, návštěva Belianské jeskyně, Spišského hradu, Starého Smokovce, Skalnatého plesa anebo třeba výdobytek 21. století, bobová dráha a krytý aquapark, jak jinak než v hotelu Odborár. A vyjede se i do zahraničí, ale tentokrát není třeba žádných povolenek ani cizí měny. V Polsku na trzích akceptují české i slovenské koruny.
Vzpomínka na umakart
Jak se ukazuje, doba samostatného cestování je pryč, lépe řečeno už to není to jediné, po čem dnes lidé touží. Stejně jako jsme se nasytili západní kinematografií, hudbou, spotřebními předměty a McDonald’s a Coca Colu jsme zařadili do svého každodenního jídelníčku, tak jsme stejně nabaženi „západním“ způsobem cestování. Tedy alespoň část z nás. Své o tom vědí účastníci týdenního pobytu v Tatrách. Někteří prožili tklivou reminiscenci na své mládí, jiní se zase pobavili nad tím, jak jsme se dříve rekreovali. Dovolená je od toho, aby na ní byl člověk šťastný, a CK ATIS přišla na skvělý způsob, jak to svým klientům dopřát. Lidé si prostě chtějí občas zavzpomínat. Ŕ propos, proč si myslíte, že měla takový úspěch nedávno proběhnuvší pražská výstava bytové architektury 70. let nazvaná Husákovo 3 + 1? Přece ten umakart…