Oblíbený ministr končí. Co dál?

Ing. Rostislav Vondruška jako dočasný ministr úřednické vlády strávil v křesle ministra pro místní rozvoj dobu delší, než byla dosavadní průměrná životnost ministrů v tomto úřadě. V době přípravy rozhovoru byl ve své funkci rok a jeden měsíc. Podle vývoje jednání o nové vládě se dá předpokládat, že se zde déle než přes prázdniny nezdrží. Pojďme se tedy s ním ohlédnout, jaký byl jeho rok ve funkci ministra. Samozřejmě že s akcentem na cestovní ruch.

Pro cestovní ruch bylo vaše jmenování do funkce ministra před 13 měsíci dobrou zprávou a nadějí, že cestovní ruch nezůstane na okraji zájmu státní správy, a mnohé naděje se i potvrdily. Je možné v jedné větě shrnout dojmy z práce ministra?

Jednou větou se to říci opravdu nedá, protože to pro mě byla vysoká koncentrace nových, rychle přicházejících zkušeností. Byl to rok plný učení a poznávání, jak agendy ministerstva jako takové, tak i nastavení vztahů na ministerstvu i mezi jednotlivými resorty a dalšími institucemi.

Co se z vašeho pohledu povedlo?

Z profesionálního hlediska jsem nejvíce spokojený s tím, že se podařilo zlepšit situaci v čerpání z fondů EU, i když problémů je tam stále ještě dost. Ale podařilo se nám rozhýbat stagnaci, ve které se tato agenda nacházela. Z hlediska osobního poznání jsem nejvíce spokojený s tím, že jsem měl možnost zblízka poznat skutečné dění v regionech – čím se zabývají starostové, měl jsem možnost poznat komplexnost problémů, které řeší. To od stolu nikdo poznat nemůže. Kdo to posuzuje od stolu, z jakéhokoliv úřadu, nemůže dobře rozhodnout.

Co se povedlo v agendě cestovního ruchu?

Cestovní ruch je nyní celosvětově postižen stigmatem krize, z tohoto pohledu je těžké být s něčím spokojen. Ale určitě jsem spokojen s dílčími věcmi, které oceníme, až se bude více dařit. První z nich je, že se podařilo zeštíhlit a zefektivnit fungování odboru cestovního ruchu na MMR. Podařilo se odbourat některé ryze úřednické postupy a mnohé kroky se dělají se znalostí věci. Jsem rád, že se nám podařilo nastartovat Národní program podpory. Omezený rozpočet ministerstva nám dovolil naplnit tento program pouze částkou 100 milionů korun, což v reálu znamená pomoc přibližně 30 – 40 projektům. Přesto jde myslím o velmi dobrý impuls do tohoto oboru.

Jsem spokojený také s tím, že se kupředu pohnuly práce na zákonu o řízení a financování cestovního ruchu. V této chvíli už máme připravený záměr, který však nevznikl u stolu v kanceláři, ale jedná se o společnou a dlouho diskutovanou práci s hlavními představiteli oboru. Za velmi dobré považuji to, že se cestovní ruch dostal při hodnocení tripartity mezi 8 priorit této země a byl označen jako jedno z témat, kterým je potřeba pomoci. Nám bylo díky tomu uloženo vypracovat konsolidovaný plán podpory CR, který také vzniká za účasti odborníků a bude předložen vládě ČR. Nepočítáme s tím, že by nám někdo dal na cestovní ruch peníze ze státního rozpočtu, to by byla příliš odvážná myšlenka. Jsme ale schopni, když budeme mít tu možnost, peníze najít sami, např. v nevyužitých programech IOP.

Jaká je šance, že budou vámi rozpracované projekty pokračovat dál?

Spekulovat o dalším osudu projektů je samozřejmě v tuto chvíli velmi obtížné. Jsem si vědom, že může přijít někdo, koho nebude problematika cestovního ruchu zajímat. I z tohoto důvodu jsme nechali zpracovat zřejmě vůbec první analýzu přínosů oboru cestovního ruchu pro státní kasu. Je velmi obsáhlá, vychází z dat ČSÚ a z dalších ověřených zdrojů. Ukazuje naprosto jasně na pozitivní přínosy cestovního ruchu pro státní pokladnu, ať už v tržbách, přímých a nepřímých daních, zaměstnanosti atd. Například roční tržby vyvolané aktivitami domácího cestovního ruchu jsou ve výši 103 miliardy korun. Přiznám se, že jsem nepočítal s tím, že ta čísla vyjdou tak vysoko ve prospěch cestovního ruchu. I kdybychom od toho odečetli možnou odchylku až 20 %, tak ta čísla jsou ohromující a dokládají velký ekonomický význam cestovního ruchu.

Nyní tyto výsledky chceme publikovat a maximálně zpřístupnit odborné veřejnosti, poslancům, senátorům, ekonomům a dalším složkám státní správy. Je důležité, aby se i můj nástupce cestovním ruchem zcela vážně zabýval, protože jde v tomto směru o významný přínos pro státní pokladnu. Automaticky to nepůjde, to jsme si vyzkoušeli mnohokrát.

Pokud vím, vaší snahou také bylo znovuvzkříšení Podvýboru pro cestovní ruch Poslanecké sněmovny. Jaké jsou zde šance?

My sami to přímo ovlivnit nemůžeme. Ale měli jsme od několika bývalých poslanců příslib, že se o to zasadí, a někteří z nich budou v Poslanecké sněmovně pokračovat, takže šance zde je. Čas, který jsme s poslanci strávili, jsme věnovali tomu, aby při vytváření výborů a podvýborů vznikl i ten pro cestovní ruch. Jedině tak budeme mít v Parlamentu přímou oporu. Čelíme samozřejmě připomínkám ze strany ministerstva financí, že další podvýbor jsou další náklady. Ale pokud se spočítají náklady na podvýbor a výnosy z cestovního ruchu z již zmíněné analýzy, hovoříme o naprosto marginálních nákladech ve vztahu k přínosům z cestovního ruchu.

Diskutovaným tématem byla také funkčnost Celostátního kolegia cestovního ruchu, jehož fungování a přínos nebyly zpočátku moc jasné. Jak je to s kolegiem dnes?

Z nezávazné komunikační platformy vznikl poradní orgán ministra pro místní rozvoj, který má svůj statut, svůj jednací řád, má vedení, tak aby byl funkční. Z komunikační platformy se stala oponentní skupina ve smyslu toho, co cestovní ruch potřebuje. Tato skupina spolupracuje na řadě projektů a je spoluautorem všeho, co ministerstvo činí v agendě cestovního ruchu. Předsedou kolegia bude ministr pro místní rozvoj, ať to bude kdokoliv. Právě díky jeho pozici v předsednické funkci může být kolegium vnímáno s veškerou vážností. Dále má kolegium dva místopředsedy – ředitele CzechTourism a ředitele odboru cestovního ruchu MMR. Důležitou součástí kolegia bude Rada, která se vedle výše jmenovaných bude skládat ještě ze čtyř zástupců profesních sdružení, asociací. V rámci kolegia budou fungovat užší pracovní skupiny, které budou vznikat a zanikat podle potřeby a témat, o jakých se jedná. Dalším stupněm je plénum.

S přípravou nové vlády zaznívají opět názory na zrušení nebo sloučení MMR s jiným ministerstvem. Kam by podle vašeho názoru měla problematika turismu v takovém případě přejít?

Ministerstvo pro místní rozvoj je rámcem pro různé velmi důležité agendy. Úřad může být teoreticky i zrušen, ale oborové sekce musí dál pokračovat, respektive musí být v tom případě převedeny jinam. Určitě bych nedoporučoval, aby byl cestovní ruch převeden pod ministerstvo kultury, s touto variantou jsou ve světě špatné zkušenosti. Důležité je pro tento obor to, aby byl na jakémkoli úřadě vnímán maximálně vážně a respektoval se jeho ekonomický potenciál. Povahově by asi nejvíce patřil na ministerstvo průmyslu a obchodu, ale i tam by se mu muselo vytvořit prostředí.

Během svého působení v roli ministra jste hovořil o tom, že se po skončení této mise opět ujmete vedení agentury CzechTourism. Jak to vidíte nyní?

Z funkce ředitele agentury CzechTourusm jsem byl pouze uvolněn na dobu práce ministra a ze zákona se tam musím vrátit. Otázkou je, jak dlouho tam zůstanu, což může být ovlivněno řadou věcí. Určitě bych nechtěl řídit CzechTourism s výrazně redukovaným rozpočtem a mít pouze peníze na platy a provoz zahraničních zastoupení. Agentura ukázala svoji platnost, a pokud by se z ní měl stát úřad, který by administroval pouze mandatorní výdaje, které tam vznikají, a neměl by ve své činnosti nic jiného, tak bych tam déle být ani nechtěl. Bude-li nová vláda důsledně hledat zdroje, kde co nejrychleji ušetřit, najde je jednoduše právě v takových agenturách, jako je CzechTourism. Takové škrtání je ovšem velmi krátkozraké a neefektivní. Mojí snahou bude proto na základě zmíněné analýzy vysvětlit, že se jedná o šetření na místě, kde postupně dojde k propadu příjmů a zvýšení nezaměstnanosti.

Když bilancujete své působení na ministerstvu, je něco, co byste s odstupem doby udělal jinak?

Asi bych se více snažil si lépe zorganizovat čas. Ale nejsem si jistý, že by se mi to podařilo, protože to je především v mém stylu práce, který je založen na pečlivém poznání problematiky, a to samo o sobě zabírá hodně času. Pokud mohu hodnotit nyní, s odstupem více než roční ministerské zkušenosti, asi bych přistoupil k razantnějším personálním změnám. Chtěl bych na ministerstvo přivést více lidí z praxe. Ze 17 lidí ve vedení MMR jsem jich lidmi z praxe nahradil pouze 5. Důvodem ale byla skutečnost, že jsem šel původně na MMR pouze na dobu pěti měsíců. Nebylo mnoho lidí, kteří byli ochotni přerušit svůj byznys a vyměnit jej na tak krátkou dobu za službu ve státní správě. Kdybych věděl, že tato mise bude trvat 13 měsíců, pokusil bych se přesvědčit více lidí. Změnit ve státní správě jakoukoliv věc je běh na dlouhou trať. To, že se něco změní na papíře, ještě neznamená, že se to hned podaří i ve skutečnosti. Přesto si myslím, že s týmem, který byl ochotný se mnou do toho jít, jsme udělali maximum práce, kterou jsme v daném čase a s možnými financemi udělat mohli.

Text: Eva Frindtová
Foto: MMR ČR