Obecní dům – secesní poklad

Pokud jste v poslední době procházeli přes pražské náměstí Republiky, určitě vám neušly skupiny turistů nadšeně si prohlížející a fotografující budovu Obecního domu. Aby také ne, vždyť Obecní dům patří mezi vůbec největší skvosty české secese. A nepochybně jste také zaregistrovali, že nejde o nějakou mrtvou památku, ale o skutečně živou budovu, jejíž reprezentační prostory přitahují tisíce zahraničních i tuzemských návštěvníků Prahy a ve které se pravidelně konají prestižní umělecké výstavy a koncerty. O tom, co s sebou provoz Obecního domu přináší, jsem hovořila s jeho ředitelem, Ing. Františkem Laudátem.

Významné datum v historii Obecního domu představuje rok 1997, kdy skončila jeho dlouhá a nákladná rekonstrukce. Vy jste se stal ředitelem ještě před tímto datem, takže můžete srovnávat. Jak jste spokojen se současným fungováním Obecního domu?

Asi bych byl špatným ředitelem, kdybych byl se svojí společností zcela spokojen. Stále je co zlepšovat a stále existují skutečnosti, které mi vadí. Přesto se domnívám, že naše hospodářské výsledky jsou velice slušné, což nám umožňuje dostát závazkům vůči městu, kterému ročně odvádíme 40 milionů Kč. Takto splácíme masivní investici ve výši 1,75 mld. Kč, kterou si vyžádala rekonstrukce v letech 1994-97. Obecní dům je tak zřejmě bílou vranou mezi pražskými a dost možná obecně českými kulturními institucemi se statutem příspěvkové organizace.

Které z akcí, jež Obecní dům hostil během své pětileté novodobé historie, považujete za nejprestižnější?

Určitě musím zmínit Pražské jaro, které se do Smetanovy síně Obecního domu vrátilo hned po rekonstrukci. Probíhají u nás jak zahajovací koncerty Smetanovy Mé vlasti, tak koncerty závěrečné, při kterých zaznívá Beethovenova 9. symfonie. Ve Smetanově síni se tradičně konají i další koncerty těch nejvyhlášenějších světových orchestrů, které si tento sál oblíbily nejen kvůli vynikající akustice, ale i s ohledem na kapacitu či úroveň služeb a technického vybavení. Velice si vážíme také toho, že v našich prostorách proběhlo v roce 1997 slavnostní zasedání obou komor Parlamentu ČR při příležitosti zahájení vstupních rozhovorů České republiky a NATO, kde k politickým činitelům a významným osobnostem české politiky promluvila tehdejší ministryně zahraničí USA Madelaine Albrightová.

Rád bych zmínil také společenské akce při předloňském výročním zasedání Mezinárodního měnového fondu.

Málokdo možná ví, že to byl právě Obecní dům, kdo obnovil a vzkřísil společenské připomínání výročí založení Československé republiky 28. října. Poprvé se v jeho prostorách tato slavnost uskutečnila v roce 1998 při 80. výročí vyhlášení samostatného Československa.

Již pátým rokem pořádáme festival Varhanní léto za účasti špičkových hráčů na varhany z celého světa. Tuto akci považujeme za významnou, přestože není a nejspíše nikdy nebude přitahovat příliš vysoké počty návštěvníků. Na nezájem publika si naopak rozhodně nemohou stěžovat účastníci každoročního festivalu Folklórní léto, jehož tradičním zlatým hřebem bývá vystoupení slovenského souboru Lúčnica. Uspořádali jsme také řadu výstav, které – domnívám se – oslovily nejen Pražany. Velice úspěšná byla například v roce 1997 rozsáhlá výstava Pražská secese, následovala exkluzivní výstava české ART-DECO, neméně úspěšná byla i výstava díla Luďka Marolda a řada dalších projektů. Postupně jsme začali přivážet i některé slavné výstavy ze zahraničí. Zmínil bych zejména společný česko-rakousko-slovinsko-italský projekt o vzniku středoevropských metropolí při příležitosti zahájení rozsáhlého kulturního projektu Praha 2000 – Evropské město kultury. Tato instituce sídlila po celou dobu své existence a činnosti právě v prostorách Obecního domu. Zapomenout nechci ani na slavné koncerty předních světových interpretů klasické hudby včetně vystoupení newyorské filharmonie, která se po 70 letech vrátila do Prahy. Sečteno a podtrženo – od roku 1997 se v Obecním domě uskutečnilo zhruba 4000 kulturních podniků. Jen v roce 2001 jich bylo téměř 900, z toho 100 v naší vlastní režii.

Obecní dům je znám také jako vydavatel hodnotných uměleckých publikací. V posledním rozhovoru pro COT business jste zmínil, že zájem široké veřejnosti o Vámi vydávané publikace však není takový, jaký byste si přál. Změnilo se něco?

Česká republika je podle statistik na jednom z předních míst, pokud se týká vydaných publikací na jednoho obyvatele. Musím říct, že i přes obrovský a ve světě prakticky nevídaný zájem veřejnosti o knižní tvorbu však dnes vydávání podobných publikací nepředstavuje výnosné podnikání. V letošním roce jsme oslavili 90. výročí Obecního domu a při té příležitosti jsme vydali rozsáhlou reprezentační knihu s 600 barevnými obrázky a velice kvalitními, byť náročnými doprovodnými texty, které osloví zejména památkáře a architekty. Jde již o 22. titul, který jsme v novodobé historii Obecního domu vydali. Naše publikace ale nejsou vydávány na sklad, snažíme se množství odhadnout tak, aby odpovídalo předpokládané poptávce. Například knihy o Maroldovi či ART-DECO v české i anglické verzi jsou vyprodány.

Co chystáte pro rok 2003?

V první řadě bude dobíhat výstava Antonín Procházka 1882-1945, kterou přebíráme z Moravské galerie v Brně. Širokou veřejnost jistě osloví i velká monotematická výstava z tvorby Jana Preislera, máme dokonce příslib i od Národní galerie, že nám zapůjčí některá jeho klíčová díla. Osobně se těším také na výstavu Josef Čapek – nejskromnější umění. V současné době uvažujeme o uspořádání výstavy skla z Kamenického Šenova a rádi bychom připravili výstavu ruské avantgardy, což by podle mého názoru byl velice prestižní projekt naprosto neznámých věcí.

S největší pravděpodobností bude pokračovat náš cyklus Varhanní léto, zůstaneme také u Folklórního léta, 28. října u nás jako již tradičně proběhne Den otevřených dveří – Den republiky a večer slavnostní koncert. Ten by měl být příští rok věnován tvorbě Antonína Dvořáka a mohu prozradit, že předběžně jednáme s Peterem Dvorským. Příznivci vážné hudby se tedy mají na co těšit. Po loňských velmi dobrých zkušenostech připravujeme sérii koncertů Vánoce v Obecním domě a mým tajným snem je připravit projekt keltské hudby, která je v poslední době ve světě velice populární. U nás by měla zaznít v podání Symfonického orchestru hlavního města Prahy.

Tradicí se staly každoroční plesy Obecního domu, které získávají stále větší popularitu. Letošního se zúčastnilo již 1500 platících návštěvníků. Pokud si město bude přát, připravíme i další ročník městského plesu.

Připravila Lenka Vargová