Novela vinařského zákona vzbuzuje protikladné reakce

V lednu letošního roku schválila vláda novelu zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství. Novela přinesla několik zásadních změn. Například zvýšila horní limit sankcí za falšování vína, stanovila, že sudové víno se nesmí prodávat jinde než u výrobců nebo dovozců vína, zavedla nové etikety, na kterých musí být napsaný původ hroznů i povinnost zapisovat do registru vinic vedený pod Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským legálně dovezená vína. Jak se na tyto a další změny dívají samotní vinaři?

Falšování vína

Podle Vinařské asociace již dnes existuje dostatek nástrojů pro boj s nekalými postupy podvodníků a není k tomu zapotřebí žádný speciální zákon. „Proto musíme jednoznačně odmítnout tento zákon jako nástroj boje proti falšování vína. Nový zákon postihuje řadu důležitých oblastí počínaje výsadbami a ochranou spotřebitele konče. Musíme zákon vnímat jako takzvané minimum etiky a i z tohoto důvodu novela proti falšování vína bojovat nemůže. Proti nekalým praktikám mohou bojovat jen dozorové orgány a ty pracují podle svých možností a personálních dispozic skvěle,“ říká Jiří Maděřič, místopředseda Vinařské asociace. Prezident Svazu vinařů Tibor Nyitray to ale vidí jinak. Podle něj novela zákona reaguje na neúnosnou situaci na trhu vínem. „Na základě kvalifikovaných odhadů dosahuje objem černého trhu vínem až 100 milionů litrů, což představuje úniky na daních asi 4,5 miliardy korun. Černý trh vínem, tedy prodej neevidovaného a řádně nezdaněného vína s sebou nese i další negativní jev a tím je falšování vína. Podle informací SZPI bylo za poslední tři roky odhaleno téměř 300 vzorků falešného vína. Pokud by každý vzorek představoval jednu cisternu vína, jednalo by se o šest milionů litrů falešného vína! Novela zákona by proto mohla přinést efektivnější nástroje v boji proti těmto extrémně nekalým jevům. Přinese určitý systém do evidence, zejména vína ze zahraničí, a přehled o tom, kdo, kam víno přiváží a co se s ním následně děje. To je důležité hlavně u vína, které se následně dostává do oběhu jako tzv. sudové víno, tedy víno nezabalené v obalu pro konečného spotřebitele,“ uvádí Tibor Nyitray.

Podobného názoru je i ředitel Vinařství Volařík z Mikulova Miroslav Volařík: „Věřím, že při projednávání novely zákona ve sněmovně zůstanou přísnější pravidla zachována. Potom by mohla pomoci zprůhlednit a zamezit distribuci vín, která nemají jasnou identifikaci.“ Jiří Maděřič k falšování vína ještě dodává: „Nemůžeme být spokojeni, pokud se na trhu falšované víno objevuje, požadujeme potrestání viníků, zvláště pokud své přečiny opakují. Neexistuje však jakýkoliv důvod pro nekorektní informace ohledně velikosti černého trhu, daňových úniků, nebo množství falšovaného vína na trhu. Odmítáme jakékoliv nepodložené informace, které svým charakterem působí jako poplašné zprávy. Jak si jinak totiž vykládat informace o odhadech černého trhu s vínem na základě studie, kterou nám ale i zákonodárcům Svaz vinařů ČR odmítl předat. A právě výsledky této studie vytvořily díky médiím tlak na politickou reprezentaci, aby problém řešila, ale vzhledem k výkladu Svazu vinařů ČR se soustředil pouze na jeden produkt – sudové víno. Pro upřesnění cituji z oficiálních výsledků kontrol SZPI, která praví, že v roce 2015 bylo ze všech odebraných vzorků označeno jako falšované 4,78 %, přičemž více jak polovina těchto vzorů má původ v Moldávii. Toto procento je nižší než pravděpodobnost, že víno bude mít špatný korek!“

Prodej sudového vína pouze u jeho výrobců nebo dovozců

Vinařská asociace tento krok nevítá a považuje jej za nadbytečný. Novela se podle Jiřího Maděřiče se restriktivně soustřeďuje na jeden typ komodity a to nemá nic společného se systematickým řešením. „Boj proti falšování vína je třeba upřít tam, kde vzniká, ne tam kde už je hotový výrobek nabízen konečnému spotřebiteli. Ve výsledku se může stát, že zákon velkým podvodníkům zamete cestu. Pro ně je totiž snazší opatřit k výrobě i vlastní síť vinoték, kde budou nadále moci prodávat vše. Pro malé a střední vinaře, kteří realizují část prodejů svých vín jako sudových, z jiných důvodů, než jako hlavní příjem, to přinese velké technické i finanční potíže. Pokud skončí drobní vinotékaři, skončí jim celý segment trhu. Vinař by měl být tím, kdo víno vyrábí a stará se o kvalitu, obchodník od toho, aby nabízel a komunikoval s konečnými konzumenty,“ uvádí Jiří Maděřič.

Podle Tibora Nyitraye je jedním ze zásadních problémů při postihování závadných vín skutečnost, že se prodejci, u kterých bylo takové víno odhaleno, vymlouvají na dodavatele, a opačně – dodavatelé tvrdí, že do sudu se může kdokoli dostat a jeho obsah změnit. Tomu taky odpovídají sankce, které v zásadě postihují pouze „dealery“, a nikoli výrobce nebo dovozce falešného vína. „Novela by měla zavést a stanovit jednoznačnou zodpovědnost toho, kdo prodává ‚sudové víno‘, protože to zároveň bude buď výrobce – u vína domácí prove­nience, nebo příjemce takového vína ze zahraničí, a nezbude prostor pro výmluvy. Kdo se nebude chtít tomuto režimu přizpůsobit, bude moci to stejné víno prodávat formou čepovaného nebo rozlévaného vína, nebo v lahvích,“ vysvětluje Nyitray.

Nové etikety

Ani v tomto bodě se zástupci Vinařské asociace a Svazu vinařů neshodnou. Podle asociace je povinnost uvádět na etiketách nové informace prospěšné jak pro vinaře, tak i pro spotřebitele. „To je stěžejní bod celé novely a pro nás je i velkým příslibem. Je neuvěřitelné, k jakým praktikám se někteří plniči uchylují, aby skryli skutečný původ svého produktu. Je nezbytně nutné, aby zákazník nebyl klamán a uváděn v omyl nejen známými městy zdobícími etikety. Je třeba klást důraz na prvotní nezbytnou informaci, která dá kupujícímu představu o tom, odkud pochází lahev v regálu. I Evropská komise se v rámci společné organizace trhu vínem přiklání k většímu důrazu na deklaraci jeho původu. Je ale nezbytné, aby informace byla komplexní a konzument měl rychlou informaci o domácím, ale hlavně zahraničním původu vína. V tomto kontextu je trochu škoda, že tuto povinnost zákon nedefinuje i pro šumivá vína,“ říká Maděřič.

Ani Miroslav Volařík nevidí v této úpravě zákona nijak zásadní problém. „Připsání dalšího údaje není nijak zatěžující a pro konzumenta to bude určitě užitečná informace,“ říká.

Naopak s návrhem, aby na tzv. přední etiketě byla uvedena provenience vína, v zásadě nesouhlasí Svaz vinařů. „Systém, který navrhuje ministerstvo zemědělství, je systémově špatný, protože se bude vztahovat pouze na vína vyrobená v České republice nebo u nás nalahvovaná. Vína, která se, byť bez etikety, nalahvují mimo území ČR, takovou povinnost mít nebudou. Navíc ty stejné údaje jsou již dnes, v souladu s evropským právem, uváděny zpravidla na zadní etiketě, a to povinně s jinými nutnými údaji, takže dojde k duplicitě. Spíše preferujeme povinné značení vín domácí produkce s CHOP a CHZO jednotným logotypem na záklopce lahve. Podle průzkumu Vinařského fondu takové řešení podporuje i více než 80 % vinařů a pro zákazníka bude velmi lehce rozpoznatelné, která vína jsou domácí,“ myslí si Nyitray.

Povinnost zapisovat do registru vinic legálně dovezená vína

Podle vedení Vinařské asociace je tato novinka další zbytečnou administrativní zátěží. „Pokud se bude většina přeshraničních obchodů uskutečňovat v rámci systému EMCS nebo dalších podobných, kdy bude doprava přes hranice hlášena elektronicky, pevně doufám, že tento bod bude pro nadbytečnost odstraněn. Není to ovšem to hlavní, co trápí vinaře. Existuje i další povinnost hlásit objem dovezeného vína také celní správě, bylo by proto vhodné oba systémy propojit, a tím odstranit duplicitu,“ domnívá se Jiří Maděřič. Prezident Svazu vinařů je zcela opačného názoru. Podle něj povinnost zapisovat do registru vinic legálně dovezená vína nebude pro importéry nijak výrazně zatěžující. „Vinařů vyrábějících víno z domácí suroviny se to v zásadě nedotkne a systém, který je navrhován, by neměl způsobit žádné velké problémy ani poctivým dovozcům,“ upřesňuje.

Novela zákona o vinohradnictví a vinařství dále mimo jiné definuje, kdo je oprávněn prodávat nebalené víno, dále přináší kategorie rozlévané víno, čepované víno a sudové víno, zpřísňuje postihy za nejzávažnější prohřešky, stanovuje pravidla pro povolování nové a opětovné výsadby vinohradů či zavádí seznam subjektů oprávněných prodávat sudové víno.

Zástupci Vinařské asociace věří, že v zákoně ještě dojde k určitým změnám. „Nechceme predikovat něco fatálního, ale pokud by beze zbytku měl platit v současném znění, bude mít silné ekonomické dopady v podobě ukončení řady živností obchodníků a pak i vinařů. Rozhodně bychom ale byli neradi, aby náš negativní postoj k zákonu zatracoval spoustu dobré práce na potřebných částech legislativy. Například již dlouho nezbytná a potřebná byla úprava výsadeb ve vinohradnické části zákona,“ uzavírá Jiří Maděřič. V pozitivnějším světle vidí nový zákon prezident Svazu vinařů Tibor Nyitray: „Ačkoli novela zákona bude mít pozitivní vliv na celý obor, rozhodně není samospásná. Bez dalších opatření, třeba v působnosti Celní správy, orgánů činných v trestním řízení, finančních úřadů se rakovinu černého trhu vyléčit nepodaří.“

Miroslav Volařík si myslí, že pokud bude výsledkem novely zákona mimo jiné právě likvidace černých dovozů falšovaných vín, tak to po čase ocení konzument a okamžitě všichni korektní vinaři, a to bez ohledu na jejich velikost. „Na trhu budeme mít jen jasně čitelná vína,“ dodává.

Novelu zákona o vinařství a vinohradnictví na konci června projednal Zemědělský výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Navrhl řadu dalších změn, mimo jiné povinnost používat na lahvích vína s původem z České republiky jednotnou záklopku s logotypem, upřesnil definici „příjemce“ vína ze zahraničí a tím i osoby, která může takové víno prodávat ve formě sudového konečným zákazníkům. Během léta by mělo přijít na řadu druhé čtení zákona ve sněmovně a začít platit by měl od příštího roku.

Foto: Thinkstockphotos.com