Nora Dolanská: Zkusím pohnout stojící lokomotivou

Po peripetiích, které čtenáři COT business dobře znají, nakonec přece jen v čele Pražské informační služby (PIS) stanula vítězka loňského konkursu, PhDr. Nora Dolanská. Funkce se ujala na počátku února. Jen pár dní poté jsme s novou ředitelkou hovořili o jejích plánech na reorganizaci a další fungování Pražské informační služby. Vzorem pro Prahu by v tomto ohledu měla být Vídeň.

Proč jste se vlastně rozhodla přihlásit do výběrového řízení na ředitele Pražské informační služby?

Víte, já jsem v cestovním ruchu poměrně dlouhá léta a prošla jsem celou řadou zaměstnání – dva roky jsem pracovala jako tajemnice Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, v devadesátých letech jsem zakládala českou pobočku německého touristboardu, pak přešla do agentury CzechTourism, kde jsem zastávala různé funkce… A všechny tyto zkušenosti ve mně probudily touhu řídit jednou městský turismus na takové úrovni, aby to mělo skutečně smysl a váhu. To, co jsem zažila během sedmiletého působení ve funkci ředitelky zastoupení agentury CzechTourism ve Vídni, mě přesvědčilo o tom, že když to někdo umí, může městu neuvěřitelně pomoci. Ve Vídni to samozřejmě má jednu podstatnou výhodu – lidé se tam mezi sebou dokážou dohodnout a spojit síly na realizaci velkých akcí, které přilákají velké množství turistů. To u nás pořád bohužel neumíme. V Praze jsou síly roztříštěné, neumíme spolu komunikovat a dohodnout se, předávat si informace. A neumíme si bez pocitu závisti vzájemně nehledět do talíře. Při vší skromnosti si myslím, že toto snad trochu umím a rozumím tomu, a proto bych to ráda zkusila.

A skutečně věříte tomu, že se to podaří? Nečeká vás tak trochu boj s větrnými mlýny?

Nevím, jestli budu mít tolik sil to rozjet. Každopádně nyní lokomotiva stojí na nádraží a odfukuje. Já se budu snažit udělat maximum pro to, aby se alespoň trochu z onoho nádraží pohnula. Klidně, ať po mně onen rychlík převezme někdo další. Je mi samozřejmě jasné, že jednoduché to nebude. Musí se předělat marketingová strategie a postavit team, který bude vědět, co jsou public relations. Musíme zpracovat analýzu a strategii, které bude předcházet plánování marketingových aktivit. Lidé musejí vědět, co dělají, proč to dělají, komu to slouží a jak se to dá dobře prodat.

Vraťme se ještě k srovnání Prahy s Vídní. Ona neschopnost se domluvit je podle vás hlavním rozdílem? Ostatní podmínky přece také nemáme stejné…

Já bych řekla, že máme. Nehledě na to, že Praha je podle mého názoru hezčí a zajímavější než Vídeň.

To ovšem nemluvíme o financování…

Samozřejmě, to je oblast nesrovnatelná, vídeňští kolegové hospodaří s asi desetkrát až dvanáctkrát vyšším rozpočtem a mají mnohem volnější ruce při nakládání s těmito prostředky. A Vídeň také nemá problém s průvodci, který řešíme v Praze a který se nerozpakuji nazvat ostudným. Ve Vídni jsou průvodci pod hospodářskou komorou, kterou jsou licencovaní, spravovaní a hlídaní. A hlídají se i sami mezi sebou. Vzhledem k tomu, že členství v hospodářské komoře je v rakouské metropoli povinné, musejí všichni také odvádět část peněz na její účet. Nicméně pokud je řeč o Praze, řekla bych, že město má nyní nastartován vcelku dobrý plán na podporu turistického marketingu města a že má i dostatečné finanční prostředky na jeho rozjezd. Samozřejmě s tím, že později by na tento účel měly přitékat prostředky i ze soukromého sektoru. Jakmile totiž soukromý sektor uvidí, že aktivity města mají smysl a přinášejí podnikatelům užitek, rád s námi bude spolupracovat. Dnes bohužel nechce spolupracovat nikdo s nikým…

Cílem Nory Dolanské není přivést do Prahy více turistů, ale přivést zpět ty, kteří jezdit přestali

To, o čem jsme spolu zatím mluvili, byly, předpokládám, klíčové myšlenky projektu, s kterým jste se hlásila do výběrového řízení na ředitelku PIS, že?

Do onoho řízení jsem šla s dvěma hlavními myšlenkami. Jednak si myslím, že organizaci je potřeba předělat zevnitř, tedy změnit systém pracovních míst a posunout firmu směrem k marketingu. S tím bude spojena i změna jména a loga, modernizace korporátní identity, zkrátka posílení kreativní složky. Poté budou muset následovat změny vnější, což bude obnášet posílení prostoru pro prezentaci v zahraničí. A také specializaci. Nemůžeme se všude prezentovat stejnou měrou a stejnými způsoby. Nemůžeme mít všechno. O tom, na jaká témata a na jaké trhy se zaměříme, nebudu rozhodovat já sama, ale na základě doporučení komise pro cestovní ruch, která již dnes coby poradní orgán v Praze funguje.

Chápu-li to dobře, nejbližší úkoly se budou týkat vnitřní transformace?

Ano, přesně tak. V první fázi se musím zaměřit na restrukturalizaci organizace a na její kreativitu. Lidé, kteří v Pražské informační službě pracují, musejí dostat konkrétní úkoly. Oni čekají, že něco nového přijde, ale mám pocit, že nevědí, co přesně se od nich očekává. S tím souvisí celá řada organizačních záležitostí včetně optimalizace činnosti informačních center. Některá z nich jsou totiž podle mého názoru na špatných místech, některá špatně vybavena, někde se ne zcela povedla modernizace.

Situaci v průvodcovských službách považuje ředitelka PIS za ostudnou

Jedním z úkolů PIS bude i optimalizace činnosti infocenter

Dalším úkolem bude městská karta, která by měla fungovat obdobně jako v dalších městech Evropy. Tedy měla by být jedna a vydávat by ji mělo město. Z pohledu turistů by mělo jít o skutečnou pozvánku do města, která jim bude přinášet výhody. Nemyslím přitom, že by měla karta městu generovat nějaké výrazné zisky. Princip je takový, že když bude karta turistům přinášet to, po čem opravdu touží, budou k nám víc jezdit a více zde utrácet. V tomto směru mě čekají jednání s Dopravním podnikem hlavního města Prahy a řadou dalších partnerů, respektive poskytovatelů služeb.

Máte pro své plány stanoven nějaký harmonogram?

Sama sobě jsem si stanovila úkol, že během března bych měla stabilizovat počet zaměstnanců a vybrat nové spolupracovníky, s kterými bych pak ráda do května připravila plán dalších prací. V plném provozu podle nové marketingové strategie by měla organizace fungovat od podzimu tohoto roku.

Říkala jste mimo jiné, že se Pražská informační služba dočká nového názvu.
Už je o něm jasno?

Ne, ještě ne. Nový název, logo a další prvky korporátní identity by měly vzejít z výběrového řízení, které budeme po schválení komisí vypisovat. Předpokládám, že konkrétní výsledek můžeme očekávat také až na podzim.

Kolik má momentálně Pražská informační služba zaměstnanců? A kolik by jich měla mít po restrukturalizačních opatřeních?

Aktuálně máme 45 zaměstnanců na hlavní pracovní poměr a 200–210 pracovníků na částečný úvazek či brigádníků – to jsou například studenti v informačních centrech, kustodi na Staroměstské radnici, pokladní, informátoři a další pracovníci v profesích, o kterých jsem sama nevěděla, že k Pražské informační službě patří. Jinak počet zaměstnanců by se restrukturalizací příliš změnit neměl. Plánuji, že magistrát požádám asi o tři až čtyři nová pracovní místa, která zatím v naší struktuře nebyla. Budeme totiž nově spolupracovat s Prague Convention Bureau a jeden z pracovníků bude pověřen koordinací jeho činnosti. I financování Prague Convention Bureau bude probíhat přes nás. A další nový pracovník bude mít na starosti novou agendu spojenou s pobídkami pro filmový průmysl – bude filmovým štábům zajišťovat povolení k prohlídkám a natáčení v různých pražských objektech, bude nabízet Prahu jako ideální filmovou lokaci apod.

Agenda Pražské informační služby se bude tedy rozšiřovat. Můžete počítat i s rostoucím rozpočtem?

Rozpočet Pražské informační služby je zatím stanovený, ale počítá se s tím, že pokud budeme mít nějaké specifické úkoly, budeme moci požádat magistrát o přidělení dalších finančních prostředků. Bude pak na komisi, magistrátu a primátorovi, zda toto navýšení schválí či nikoli.

Máte stanovenu vizi cestovního ruchu v Praze v horizontu pěti nebo deseti let?

Jistě, tuto problematiku jsem vysvětlovala během výběrového řízení. Mým cílem není dostat do Prahy více turistů, neboť si myslím, že jich je u nás dost. Klíčové spíše bude dostat Prahu tam, kam podle mého názoru patří. Tedy do civilizované západní Evropy. Měli by se k nám začít vracet lidé, kteří k nám z různých důvodů jezdit přestali –
Seveřané, Angličani nebo Švýcaři. Zkrátka turisté ze západní Evropy, kteří sice mají ve svých zemích spoustu turistických pamětihodností a památek, ale Praha je pro ně atraktivní svojí odlišností. V současnosti jsme atrakcí pro nové destinace, což není špatně, ale nemůžeme cestovní ruch stavět pouze na tomto. Já bych byla ráda, aby k nám jezdili lidé na delší dobu a aby to byli kvalitní turisté, kteří budou více utrácet a kteří v Praze i po pátém či šestém příjezdu najdou zase něco nového. Zkrátka lidé, kteří si po návratu domů řeknou, že třeba za dva roky se do Prahy znovu vydají. Takto se dnes jezdí třeba do Paříže nebo do Londýna.  

Text: Petr Manuel Ulrych
Foto: archiv Nory Dolanské, CzechTourism a -pmu-