Před pár týdny se naplno roztočil kolotoč nejprestižnější evropské ženské túry Ladies European Tour. Díky Zuzaně Mašínové v něm má své zastoupení i Česká republika. Před začátkem sezony poskytla tato nejlepší česká golfistka exkluzivní interview redakci COT business. Svěřuje se v něm se svými pocity ze světa profesionálního ženského golfu i s cestovatelskými zkušenostmi, otevřeně hovoří o golfu ve spojení s financemi a zamýšlí se nad některými specifiky tuzemského golfového prostředí.
O profesionální kariéře
Závodnímu golfu se věnujete již čtrnáct let, ovšem teprve třetí sezonu profesionálně. Můžete říct, co vám dal, případně vzal přechod mezi profíky?
Sportovní životopis
|
Bezpochyby se mi otevřely dveře k novým možnostem, pokud jde o překonávání dalších limitů a cílů. Na druhou stranu mi tato změna vzala určitou bezstarostnost či volnost při turnajích. Pryč jsou doby, kdy mi jakoby o nic nešlo. Golf se pro mě stal regulérním zdrojem obživy a sebemenší klopýtnutí je samozřejmě citelně znát. Určitou dávku oné bezstarostnosti se však snažím do hry vrátit, člověk si nesmí ten tlak moc připouštět.
Loni se vám podařilo zvítězit ve šňůře SAS Masters. Co kromě vstupenky do elitní Ladies European Tour to pro vás znamenalo?
Úspěch na SAS Masters je samozřejmě příjemný, stejně jako ocenění od české PGA. Zároveň to ve mně ale vzbuzuje určitý pocit zodpovědnosti, protože budu více sledována. SAS Masters ve Švédsku není přirozeně tolik v centru pozornosti jako Ladies European Tour, což je nejprestižnější golfová túra na evropském kontinentu. Budu hrát s pocitem, že nesmím zklamat všechny své příznivce a že naopak musím světu ukázat, že i Česká republika už umí vychovat dobrého golfistu. Golf už u nás není v plenkách, máme dobré učitele i metodiku. Zvládnu-li tuto zodpovědnost, čeká mě nejspíš velmi příjemná sezona. Jisté ale je, že to bude velmi, velmi těžké.
O cestování
Účast v pestré šňůře Ladies European Tour s sebou nese časté cestování. Jaký k němu máte vztah? Berete ho spíše jako nutné zlo, nebo si cesty na turnaje užíváte?
Řekla bych, že si to pořád ještě užívám. Přijedu-li někam, kde se mi opravdu líbí, snažím se vždy vyšetřit si alespoň pár hodin na to, abych si prohlédla to, co mě zajímá. Například naposledy ve Stockholmu jsem si prošla muzeum Vasa. Nutným zlem je pro mě ale balení a různé přesuny související s cestou.
Využíváte cestovatelské benefity v podobě členství ve věrnostních programech leteckých společností či hotelů?
Dosud jsem to nedělala, ale od letošní sezony jsem se rozhodla, že to praktikovat budu, protože některé výhody pro časté cestovatele jsou skutečně zajímavé.
Jak vůbec cestuje nejlepší česká golfistka? Většina lidí si vás asi představí v letadle v obchodní třídě a v hotelu s nejméně čtyřmi hvězdičkami…
Tak to rozhodně není pravidlo. V business class jsem například ještě nikdy neletěla. A u hotelu je pro mě spíš než počet hvězdiček rozhodující vzdálenost od hřiště a cena. Snažím se bydlet co nejblíže hřišti, abych si po turnaji mohla hodinu dvě odpočinout a pak ještě trénovat.
Kdo se stará o vaše cestovní aranžmá? Manažer? Nebo se svěřujete do péče specializovaných cestovních kanceláří?
O cestovní kanceláři jsem přemýšlela, dokonce jsem dostala i nějaké nabídky tohoto druhu, ale nejspíš si i nadále budu vše zajišťovat sama přes internet, protože sama nejlépe vím, co je pro mě nejlepší. Vždy si aranžmá můžu „ušít“ sobě na míru.
Jaké máte zkušenosti s leteckými společnostmi, pokud jde o přepravu golfového vybavení?
Jako profesionálka mám za sebou dvě plné sezony, kdy jsem opravdu hodně cestovala. A za tyto dva roky se mi jen jedinkrát stalo, že mi nepřišly hole. Můj bag měl zpoždění dokonce dva dny, takže jsem si před turnajem nemohla zahrát ani jediné cvičné kolo. Hole přišly až těsně před turnajem, což se projevilo ve vůbec nejhorším výsledku, který jsem kdy v evropské túře zahrála. Obecně ale musím říct, že na letecké společnosti je v tomto ohledu většinou spoleh a že občas tolerují i nadváhu, kterou s sebou vozím. Kufr mívá obvykle něco přes 23 kilogramů, bag s holemi pak asi 25 kilogramů.
Cestujete i jinak než kvůli golfu?
V posledních letech jsem nikdy necestovala bez holí. To ale neznamená, že cestuji jen na soutěže. Nedávno jsem se například vrátila z Turecka, kde jsem byla s přítelem a skupinou kamarádů. Přestože šlo o ryze soukromou cestu, i tam jsme každý den hráli. Cestu bez holí si už ani nedovedu představit.
Která z destinací, do kterých jezdíte za golfem, se vám líbí nejvíc a proč?
Upřímně musím říct, že nemám žádného favorita, líbilo se mi prakticky na všech hřištích, kde jsem dosud hrála. Každá z těch zemí měla své kouzlo. Hodně exotické to bylo třeba v Portoriku, kde jsme hráli mistrovství světa, ráda vzpomínám také na Jihoafrickou republiku. Loni jsem nejvíc turnajů odehrála ve Švédsku a musím říct, že jsem si zamilovala tamní přírodu a kulturu. Do Švédska se vždycky ráda podívám. Na druhou stranu, své kouzlo mají i hřiště tuzemská, mají nezaměnitelný a moc příjemný charakter. Možná to bude znít jako fráze, ale je to tak – nezáleží mi ani tak na tom, kde hraji, ale s kým jdu na hřiště a s kým prožiji den.
A kdybych se zeptal, kde podle vás poskytují golfistům nejlepší služby?
Možná jsem měla štěstí, ale všude, kde jsem kdy hrála, byly služby na vysoké úrovni. Svou roli určitě hraje i fakt, že pořadatelé profesionálních turnajů musí dodržovat určité standardy. A jako soukromá osoba cestuji minimálně, abych mohla porovnávat. Je jasné, že k účastníkům profesionálních turnajů se pořadatelé chovají trochu jinak a poskytují nám jiný servis než amatérským golfistům. Ale určitý obrázek si mohu udělat třeba ze své loňské sezony ve Švédsku. I když jsem se dostala na hřiště třeba mezi turnaji, byla hřiště vždy v perfektním stavu. To není vždy úplné pravidlo. Z tuzemských hřišť mám zkušenost, že hřiště bývá dobře připraveno na turnaje, ale mezi nimi bývá stav malinko horší.
Jaké je vaše nejoblíbenější zahraniční hřiště a kde nejraději hrajete v Česku?
Obávám se, že na takto položenou otázku neumím jednoduše odpovědět. V tuzemsku mám oblíbených hřišť celou řadu, přičemž ke každému mě vážou určité vzpomínky a každé mám ráda z jiného důvodu. Mám ráda rozmanitost. Nicméně obecně musím říct, že z technického hlediska mé hře více vyhovují rozlehlá linksová hřiště, na kterých není mnoho stromů, protože patřím mezi hráčky, které jsou delší, přesnost je u mě až na druhém místě. Svou architekturou mi proto vyhovují hřiště jako třeba Konopiště nebo Karlštejn. Na druhou stranu mám ale ráda i lesnaté hřiště v Mariánských Lázních, kde jsem získala svůj první titul mezinárodní mistryně České republiky. A zahraničí? Nikdy třeba nezapomenu na hřiště na Korfu v Řecku, kde jsem zvítězila v soutěži o titul mezinárodní mistryně Řecka. Stejně tak na hřiště ve Finsku u města Turku, kde jsem loni ve finálovém kole turnaje zahrála šest pod par a zvítězila. Každé hřiště je ale stavěno tak, že do něj architekt dá něco ze sebe…
Dobře, tak tu otázku otočme. Je nějaké hřiště, na kterém byste si chtěla zahrát, a zatím se vám to nepoštěstilo?
Takových je víc, ale zmínit musím určitě kolébku golfu v St. Andrews. Nicméně myslím si, že toho mám ještě spoustu před sebou a že spousta snů se mi v budoucnu splní. Třeba v době, kdy už skončím svoji profesionální kariéru a vyrazím tam s rodinou. Každopádně je příjemné takto snít.
Povídáme si v jednom z pražských indoorů a kolem nás je řada golfových simulátorů. St. Andrews a další hřiště si můžete zahrát na nich. Jaký vztah máte ke hře proti plátnu?
Beru to spíše jako nutné zlo. Pokud to jen trochu jde, snažím se trénovat venku. Už i u nás fungují areály, kde mají přes zimu vyhřívaná odpaliště a trénink je tam příjemný. Ale na simulátor občas zajdu, například když se chceme s přítelem odreagovat. Simulátor je lepší než nic, ale hru ve voňavé přírodě nikdy stoprocentně nenahradí.
O financích
Golf není nejlevnější sport, stejně tak cestování vyžaduje nemalé prostředky. Golfisté, podobně jako jiní vrcholoví sportovci, se dnes neobejdou bez sponzorů. Jak je to se sponzoringem u nás?
Řekla bych, že v posledních letech se situace rozvíjí k lepšímu. Do České republiky již zavítala řada mezinárodních turnajů, které sem přilákali sponzoři. Je to podle mne znak toho, že po kvalitním golfu je tu hlad. Moc bych si přála, aby se u nás v budoucnu objevila i ženská evropská túra. Je mi ale jasné, že to bude ještě běh na dlouhou trať.
Je sponzoring golfu otázkou spíše mezinárodních firem, nebo se prostřednictvím tohoto sportu chtějí zviditelnit tuzemské společnosti?
Tuzemské firmy se zaměřují víc na turnaje pořádané českou PGA, velké turnaje se konají většinou pod záštitou mezinárodních firem.
Když už jsme u financí, položím otázku, kterou jistě slýcháte často. Dá se v České republice golfem uživit?
Profesionálové se dělí na „playing PRO“ a „teaching PRO“. První se živí jen hraním, druzí si vydělávají jako trenéři a občas si jedou zahrát turnaj. Drtivá většina českých profesionálů spadá do této druhé kategorie, nás, kteří pouze hrajeme, je u nás v současnosti sedm. Hraním se uživit dá, ale pouze s podporou sponzorů a jedině v případě, že člověk jezdí za turnaji i do ciziny. Tuzemské turnaje zatím nejsou tak štědře dotovány.
A vy neuvažujete o tom, že byste své zkušenosti předávala dál jako trenérka?
Zatím ne. Já sice u druhých chyby vidím a asi bych je uměla odstranit, nicméně asi by to mělo mít správný postup a řád, který se učí v tříletém studiu. Uvidíme, jak se mi vydaří sezona, a pak se rozhodnu, zda ze mě bude i trenérka. Minimálně ještě tuto sezonu ale chci být jen hráč.
O firemních turnajích
Specifickým druhem turnajů jsou ty, které pořádají firmy pro své obchodní partnery. Jaký k nim máte vztah?
Samozřejmě jsem na některých z nich hrála, také letos mě nějaké čekají. Většinou jde o akce, na které mne zvou moji sponzoři. Přijde mi, že většinou jde o velmi příjemné a pohodové podniky, které se obvykle obejdou bez stresu, protože lidé se tam jezdí odreagovat a nehledí až tak moc na výsledky. V tomto ohledu je to pro mě vždy velmi příjemná změna.
Opravdu máte pocit, že při korporátních turnajích moc nejde o výsledky? Sám jsem to zažil jen v náznacích, ale tradují se hotové legendy o tom, co jsou lidé schopni pro úspěch v turnaji nebo snížení handicapu udělat…
Vím, že se občas hovoří o porušování pravidel na amatérských turnajích, ale já bych řekla, že je to spíš neznalostí než úmyslem. Lidé si jdou prostě zahrát a hrají podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Vím, že neznalost zákona neomlouvá, ale v amatérském golfu bych to nebrala až tak dogmaticky. Každopádně si myslím, že těch, kteří záměrně porušují pravidla, rapidně ubývá. Už proto, že je golfisté mezi sebou nesnesou.
Říkáte, že na korporátní turnaje jezdí lidé kvůli relaxaci. Má ale unavený a vystresovaný manažer, který přijede na hřiště rovnou z kanceláře, šanci hrát dobře?
Myslím si, že ano, protože na hřišti začne myslet na něco zcela jiného. Proto je golf úžasným doplňkovým sportem k namáhavé práci. Golf je tak náročný na soustředění, že v něm není prostor na jiné myšlenky.
Jde podle vás dohromady golf a byznys? Je snaha proniknout do příslušných obchodních kruhů správným motivem pro to, aby člověk začal s golfem?
A proč ne? Každopádně je jasné, že člověk musí mít ke golfu nějaký vztah. Hraje-li člověk golf proto, že ho to baví, proč by při něm nemohl dělat byznys? V opačném případě by hra člověka ubíjela a znepříjemňoval by pobyt na hřišti i ostatním. Byznys lze na golfu dělat, samozřejmě za podmínky, že nejde o turnaj a nikoho tím nerušíte.
O psychice
Z kolika procent je podle vás úspěch v golfu otázkou psychiky?
Řekla bych, že u profesionálů z osmdesáti procent. U amatérů hodně záleží na tom, v jakém stadiu se člověka nachází. Čím vyspělejší hráč, tím větší podíl na jeho úspěchu či neúspěchu má psychická stránka.
Co děláte vy pro to, abyste byla psychicky v pohodě?
Když jsem ještě byla v amatérské reprezentaci, spolupracovali jsme se sportovním psychologem. Prováděli jsme různé rozbory a pracovali jsme na soustředění při turnajích. Díky tomu již vím, jak mám na sobě pracovat. Při turnajích se snažím dělat vše podle osvědčeného scénáře, nesmí tam nic chybět ani přebývat. Jinému hráči by naopak takováto monotónnost mohla vadit. Každý, kdo se zabývá svou psychikou, má svůj vlastní recept.
Jakým způsobem relaxujete?
Určitě nejlepší relaxací je pro mne posezení s přáteli. Pro okamžitou relaxaci hned po turnaji pak nedám dopustit na horkou koupel. Jinak ale také příjemná procházka, kino, dobrá večeře…
Máte čas i na jiné sporty či jiné koníčky? Je pro vás vůbec ještě golf koníčkem, nebo na hřiště chodíte tak jako někdo jiný do Kolbenky?
Pořád je to pro mne koníček, tedy něco, co mám ráda a co mě maximálně baví. Kolbenka to naštěstí ještě není a doufám, že ani nikdy nebude. Golf je naštěstí natolik rozmanitý, že se dá trénovat tolik věcí a tolika různými způsoby, že snad ani nemůže zevšednět.
A jiné koníčky? Času na ně mám málo, ale vždy se snažím si nějaký vyšetřit. I když ony vlastně všechny mé zájmy nějak korespondují s golfem. Koníčkem je pro mě třeba cvičení, které mě baví, ale zároveň bych bez něj ani nemohla dělat to, co dělám. Ráda běhám, jezdím na kole nebo kolečkových bruslích, samozřejmě si s potěšením přečtu dobrou knížku. A ráda, byť v poslední době ne moc často, vařím.
O tuzemském golfu
Pojďme se ještě podívat na Českou republiku jako golfovou destinaci. Země se nyní v zahraničí prezentujte mimo jiné pod sloganem „Česká republika – golfová republika“. Myslíte si, že právem?
Řekla bych, že již opravdu jsme golfovou zemí. Hřišť u nás v posledních letech vyrostlo velké množství a jsou na velmi dobré úrovni.
Kvantita ovšem nemusí nutně znamenat kvalitu. Máte pocit, že je na českých hřištích poskytován adekvátní servis?
Tuším, že o kvalitě služeb obvykle výmluvně hovoří cena, kterou si hřiště účtuje. Je přirozené, že za kvalitní a bohaté služby si připlatíte. Máte-li ale nižší nároky, bez problémů najdete hřiště, které váš rozpočet nezruinuje. V tomto ohledu je u nás situace stejná jako kdekoli v zahraničí. Dle svých možností si dnes vybere každý, stejně jako třeba v Německu či Rakousku. Pravda, ve srovnání s těmito zeměmi u nás zatím není golf tak rozšířen, ale počet golfistů neustále roste.
Myslíte, že bude golfový boom z posledních let i nadále pokračovat?
Byla bych moc ráda, kdyby pokračoval, ale hodně záleží na tom, jak se bude vyvíjet ekonomika. Je jasné, že koníčky jsou první oblastí, kterou si lidé v době krize odpírají. Může se tedy stát, že lidé, kteří by uvažovali o golfu, v současnosti zvolí některý z finančně méně náročných sportů. Doufám proto, že vliv ekonomické situace nebude tak velký.
O golfistkách
Jak vnímáte ženský golf v tuzemských podmínkách?
Golfistek je u nás hodně, ale z přirozených důvodů se nemohou počtem poměřovat s muži. Už proto, že se musí často starat o rodinu. Muži jsou v tomto ohledu přece jen svobodnější. Každopádně by se mi líbilo, kdyby v České republice jednou fungovala samostatná ženská túra, ale osobně bych byla pro, aby byla určitým způsobem spojena s mužskou. Je nás málo a vzdát se mužů by určitě byla škoda. Stejně tak by bylo dobré, kdyby se podařilo do České republiky přivést Ladies European Tour. Už z diváckého hlediska by to bylo zase něco jiného. Na mužském golfu jsou fascinující právě ony dlouhé vzdálenosti, na které dokážou hráči míček odehrát, stavba ženského těla to ale jednoduše neumožňuje. Krása ženského golfu je spíš v taktice a přístupu k hřišti.
Nehledě na to, že se na vás při golfu také lépe dívá…
(smích)
Když pozorujete vývoj golfu u nás, myslíte, že se u nás v dohledné době objeví nějaká vaše následovnice a že třeba v evropské túře nebudete jediná Češka?
Problém je v tom, že je u nás stále ještě poměrně úzká základna a mezi amatérkami není moc velká konkurence. Jsem ráda, že se Česká golfová federace snaží situaci změnit, ale na výsledek této snahy si ještě nějakou dobu počkáme. Každopádně bych si moc přála, aby nás třeba hned příští sezonu bylo v evropské túře deset Češek, protože bychom toho mohly společně dokázat víc než já samotná. Hráčky ze stejné země k sobě na turnajích přirozeně inklinují a vzájemně se podporují.
Na závěr dovolte jednu osobní otázku. Na vrchol sportovní kariéry se dostáváte v době, kdy se většina vašich vrstevnic usazuje a zakládá rodiny. Jde podle vás skloubit rodinu a vrcholový golf?
Jsem přesvědčena o tom, že to skloubit jde. Je pravda, že moje vrstevnice již rodiny mají a hodně si to užívají. A nezastírám, že bych o to také nestála. Ale na druhou stranu si říkám, že toto je šance, která přichází jednou za život. Navíc v situaci, kdy jsem prvním Čechem, který něco takového dokázal, to beru jako svým způsobem příjemnou povinnost. Přišlo by mi hrubé, nečestné a nesportovní tuto šanci nevyužít. Rodina tedy není na pořadu dne, ale v žádném případě se jí nechci vzdát.
Text: Petr Manuel Ulrych
Foto: Antonín Krčmář ( www.golf-foto.cz )