Možnosti rozvoje cestovního ruchu dětí a mládeže v Česku

Jedním z posledních dokumentů Evropské unie týkajících se cestovního ruchu je usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. října 2015 o nových výzvách a strategiích pro podporu cestovního ruchu v Evropě (2014/2241 INI).

Foto: Shutterstock.com

V kapitole Udržitelný, odpovědný a sociá­lní cestovní ruch se v bodě 99 uvádí, že Evropský parlament „zastává názor, že nedílnou součástí udržitelnosti cestovního ruchu je jeho plná přístupnost a cenová dostupnost; potvrzuje, že zásada ‚cestovní ruch pro všechny‘ umožňuje a usnadňuje lidem, zejména osobám se zvláštními potřebami, jako jsou osoby se zdravotním postižením nebo s omezenou schopností pohybu, mladí lidé, starší osoby a rodiny s nízkými příjmy a s dětmi, uplatňovat jejich občanská práva a že tato zásada musí být referenčním krité­riem každé celostátní, regionální, místní nebo evropské akce související s cestovním ruchem“. 

Zdroj: Vlastní zpracování s využitím statistiky ČSÚ, 2016

V České republice žilo v roce 2014 dle ČSÚ ve věkové kategorii 0–26 let celkem 2 978 339 obyvatel (viz graf).

Cestovní ruch dětí a mládeže je velmi pestrý z hlediska forem a druhů, ve kterých se realizuje. Mezi základní druhy patří školní výlety, adaptační a zážitkové kurzy, jazykové a jiné vzdělávací kurzy, praxe a odborné praxe, au pair programy, pracovní tábory, výměnné pobyty nebo programy v rámci středních škol, lyžařské, vodácké, cyklistické a jiné kurzy se sportovní tematikou, školy v přírodě a zotavovací akce, dětské prázdninové tábory, lázeňské léčebné pobyty pro děti a dorost, cestovní ruch rodin s dětmi a cestovní ruch mládeže.

Význam cestovního ruchu dětí a mládeže můžeme spatřovat především ve dvou rovinách. Tou první je zdravotní a rek­reační význam, který spočívá v pobytu ve zdravém přírodním prostředí, v aktivním pohybu na čerstvém vzduchu, ve zvyšování tělesné zdatnosti, v aktivním odpočinku od každodenního stereotypu apod. Další význam je v oblasti vzdělávací a výchovné.

To, co je v současné době v České republice problematické, je absence systematické, koncepční a promyšlené podpory cestovního ruchu dětí a mládeže. Nelze předpokládat, že se vrátíme k některým z bývalých systémů podpory, jako tomu bylo například u škol v přírodě či tzv. pionýrských táborů. Existuje však dostatek zahraničních zkušeností například ze Švýcarska (Swiss Travel Saving Fund / Reka) či Francie (ANVC), kterými se můžeme v budoucnosti dobře inspirovat.