K nejzajímavějším příspěvkům na 10. Salonu lázeňství patřilo vystoupení Ing. Hany Heydukové. Věcné a kritické hodnocení ředitelky Lázní Františkovy Lázně a.s., považujeme za natolik výstižné, že je uveřejňujeme v nepatrné redakční úpravě.
Téma mého příspěvku je možno chápat jak v místním, tak přeneseném slova smyslu. Zabývejme se v prvé řadě významem místním – to znamená lázně v západočeském regionu, které sousedí s hranicí Evropské unie. Jsou to vesměs nejznámější lázeňská střediska v České republice, která za posledních několik let prošla bouřlivým obdobím.
Nechci hovořit o chronicky známých a tolik diskutovaných otázkách, jako jsou privatizace lázní, její způsoby a dopady, vznik zdravotních pojišťoven a vývoj vztahů mezi těmito institucemi a lázněmi, případně dopady celkové hospodářské politiky státu na lázně jako zdravotnická zařízení a současně hospodářské subjekty s plnou ekonomickou odpovědností vůči okolnímu prostředí i vůči svým zaměstnancům.
Chtěla bych se zastavit u dopadu reformy veřejné správy v Karlovarském kraji na společnosti a firmy, pohybující se v oblasti lázeňství, cestovního ruchu a turistiky.
Karlovarský kraj, ač jeden z nejmladších v České republice, má několik priorit, z nichž mnohé nejsou pozitivní. Jsou zde koncentrována známá lázeňská střediska:
Karlovy Vary, jako centrum celého kraje, světoznámé svým Vřídlem a slavnými hotely, kde si podávají dveře známé a slavné osobnosti, ale také známé svou nestálou vnitropolitickou scénou jak ve městě, tak i ve vztazích mezi městskými a krajskými institucemi. Nedá mi to, abych se nezmínila o Kyselce, lázních, dnes již „nelázních“, kde je možno zmínit snad jen historii, abychom nepropadli depresím.
Jáchymov, kde se snoubí vynikající medicína a léčebné účinky, s ponurou historií – jak dokládají snahy o zlepšení zdejší radnice, a některými stíny ekonomické současnosti, jimž čelit není vždy jednoduché.
Mariánské Lázně, známé čistým vzduchem, nádherou svých parků a invencí podnikatelských plánů, ale také nedořešenými problémy, které jsou každému návštěvníkovi patrné při první procházce krásnou kolonádou.
Lázně Kynžvart, kde na vás historie číhá doslova za každým stromem, kterých je tam opravdu hodně, ale nebýt obětavosti zdejších nadšenců pro lázeňství, asi by zde nemohly nemocné děti najít a upevnit své zdraví.
A konečně Františkovy Lázně, o kterých si prosím obrázek udělejte sami, když na tiskové konferenci se německý kancléř a český premiér shodli na tom, že je třeba podporovat lázeňství a cestovní ruch, ale novináři se ptali jen na údajnou dětskou prostituci v nedalekém Chebu.
Při této krátké exkurzi mezi lázeňskými středisky jsme viděli, že problémy, které máme před sebou my v Karlovarském kraji, nejsou malé a budeme je muset řešit – z několika velmi pádných důvodů:
Česká republika a okolní svět vnímá a chce vnímat i v budoucnosti lázně jako místo klidu, bezpečí, čistoty, pozitivního vlivu na psychiku, místo, kde se člověk uzdraví ze svých dlouhodobých zdravotních problémů – zkrátka místo, kde se cítí dobře.
Jak se tedy vypořádat s těmito požadavky na jedné straně a předpoklady, které jsou dnes v jednotlivých lázeňských místech, na straně druhé.
Přirovnám situaci k něčemu, co je nám blízké, k situaci pacienta, který je na první pohled zdráv – je při vědomí, může chodit, komunikovat, přemýšlet, ale trápí jej skryté neduhy – bolí ho klouby, žaludek, je vystresovaný. Jeho perfektní oblečení skrývá stopy po prodělané operaci, jejíž následky nejsou zjevné, ale mohou mít velmi nepříjemné důsledky pro budoucnost. Máte dojem, že nepotřebuje léčení, rehabilitaci, ozdravný pobyt nebo lázeňskou léčbu?
Stejná by měla být odpověď i v případě lázeňských míst našeho kraje – potřebujeme regeneraci, podporu, správnou životosprávu (tím samozřejmě nemyslím držet přísnou dietu, protože té si užíváme již delší dobu) a bezpečné přístřeší.
Jak se alespoň tomuto ideálu přiblížit a co dělat, aby náš obraz, kterým nás vnímá okolí, byl pravdivý nebo alespoň co nejvíce odpovídal realitě?
Dlouholetá zkušenost nás učí, že ruku, která nám pomůže, najdeme nejčastěji na konci vlastního ramene. Tak i dnes – pojďme pojmenovat otevřeně naše problémy a neduhy, abychom se jimi mohli začít zabývat.
Problémem číslo jedna je nekoordinovanost kroků v oblasti lázeňství a cestovního ruchu, v oblasti, kde dnes podniká celá řada subjektů v různých organizačních formách. O většině z nich nevíme, jaké mají potřeby, co mohou přinést, jaké mají nabídky, v jakých pracují podmínkách. Doporučuji zpracovat na úrovni kraje databázi firem a podnikatelů, kteří se zabývají oblastí lázeňství a cestovního ruchu, aby bylo možno přesněji sledovat přínosy a potřeby tohoto odvětví. Databáze nemusí být administrativně náročná – ale měla by být základem pro budoucí klasifikaci a východiskem pro komplexní posuzování této oblasti.
Zásadním problémem je ochrana přírodního prostředí, zvláště pak přírodních léčivých zdrojů minerálních a pramenitých vod, peloidů, ale i lesního bohatství, čistoty ovzduší. Je to velmi komplexní otázka, která však má těsnou návaznost na lázeňství a cestovní ruch. Bez těchto důležitých součástí našeho okolí nemůžeme o lázeňství a zvýšení turistiky hovořit, leda by šlo o sexuální turistiku, a to je oblast, proti které bychom naopak měli velmi tvrdě vystupovat.
Ochrana přírodního prostředí a léčebných zdrojů není záležitost levná, ale hlavně je to otázka veskrze odborná, kterou musí posuzovat odborníci, a ti by také měli vydávat objektivní stanoviska, která budou respektovaná. Jsem velmi hrdá na to, že v převážné režii naší společnosti byl uskutečněn jedinečný projekt režimního měření minerálních vod ve františkolázeňské oblasti, a jistě všechny odborníky potěší, že Český inspektorát lázní ve spolupráci s odborníky z různých oborů a společností provádí další podobné výzkumy.
Zřejmě není možné požadovat řešení takových věcí, jako jsou vztahy mezi institucemi a podniky, institucemi navzájem, případně mezi podnikatelskými subjekty. Jen si můžeme přát, aby všem zůstal zachován zdravý rozum, a pokud možno se řídili víc jím než soukromými nebo politickými zájmy.
Jako jednu z nejdůležitějších věcí, kterým bychom měli zejména na prahu Evropské unie věnovat zvýšenou pozornost, je oblast bezpečnosti. Už jsem se zmínila o nedobrém dopadu sexuální turistiky na lázeňství a cestovní ruch. Nese s sebou nejen nedobré estetické vjemy, které lázeňské destinaci nejsou ku prospěchu, jako nabízení těchto služeb přímo na ulici nebo na cestě do lázeňského střediska, což vidíme na silnici z Chebu do Karlových Varů, ale i daleko větší hrozby – přenosné nemoci, drogovou závislost a kriminalitu obecně. Proto si velmi vážím snahy chebské radnice, která se snaží hledat cesty, jak těmto jevům zamezit. Nestačí však starost pouze měst – je třeba podpořit tyto snahy i na krajské úrovni, případně našimi volenými zástupci v Parlamentu ČR. Možnost ovlivnění příslušných ministerstev z krajské úrovně je rozhodně větší než možnosti měst, ale nemělo by docházet k tomu, že tento nepopulární problém z našeho okolí zameteme pod koberec
Mnohé, nebo spíše většinu našich problémů máme společnou s lázněmi „na druhé straně hranice“ – jak poznáváme z našich kontaktů se sousedními lázněmi v srdci Evropy. Zanedlouho však i naše republika bude členem Evropské unie – nacházíme se tedy na její pomyslné hranici.
Co přinese české lázeňství do Evropské unie nového a co nového přinese EU českému lázeňství? Ze zkušenosti s dlouholetou spoluprací s kolegy z 12 lázní v srdci Evropy mohu konstatovat, že mnoho problémů máme společných. Je to nutnost sledovat kvalitu poskytované lázeňské péče a ochranu přírodních zdrojů, rozšiřování nabídky a problémy s financováním zdravotnictví obecně. Očekávat velkou finanční pomoc ze zahraničí zcela jistě nemůžeme, právě tak jako zásadní ovlivnění zaměstnanosti, případně nezaměstnanosti způsobené volným pohybem osob. České lázeňství může nabídnout evropskou zvláštnost – kvalitní léčebné postupy s užitím vynikajících přírodních léčivých zdrojů.
-mm-
