„Tak nám mailovali z jednoho pražského čtyřhvězdičkového hotelu aktuální nabídku,“ podotkl nedávno ředitel jedné nemalé incomingové kanceláře kolegům. „Ubytování v double se snídaní za 29 eur, přístup k internetu zdarma.“ „Za osobu?“ optal se jeden z oslovených. „Kdyby, to je za celý pokoj! Úžasná nabídka!“ dodal ironicky. Maně mne napadlo, že použil případné slovo: úžas znamená v ruštině „hrůza“. Kam jsme to dospěli?
Vždyť incoming do České republiky a do Prahy zvlášť se těší dobré pověsti a počty turistů rostou na Evropu velmi slušným tempem. Pravda, zatímco turistů přibývá řadou sotva aritmetickou, hotelů a lůžek v nich spíše tou geometrickou. Ale není to ani rok, co světové realitní agentury dávaly pozemkům na výstavbu hotelů v Praze velmi dobrý rating – a tou dobou už tu ten nárůst kapacit byl zjevně patrný a odborníkům přes reality nevadil. A teď se tady prodává čtyřhvězdičkový hotel za cenu studentského hostelu! K tomu v téže nabídce hotel přímo vybízí cestovní kanceláře k překnihování studentů z nižších kapacit do jeho otevřené náruče s náznakem, že další slevy možné.
Tato vpravdě nehorázná nabídka vytvořila i-punkt za debatou na jednání incomingové sekce ACK ČR, kde cestovní kanceláře a agentury shodně nešetřily výtkami na chování řady hotelů, a zvláště těch pražských, které svými ne právě etickými praktikami podrážejí nohy slušným podnikatelům – ostatním hoteliérům a cestovním kancelářím zvlášť. Co si pomyslí zahraniční zájemce, když mu česká cestovní kancelář či agentura udělá na základě smlouvy s hotelem nabídku, on si kapacitu prohlédne – a následně dostane od téhož hotelu nabídku s nižší cenou! Podnikatel ze staré školy zakroutí hlavou. Najde se docela i zahraniční gentleman, který takovou levotu generózně odmítne a ještě na to svou partnerskou cestovní kancelář upozorní. Jenže mnozí zahraniční zájemci si zase nejen nedělají vrásky, ale naopak, znalí našich místních poměrů, zjistí od cestovní kanceláře kontakt na hotel a poptají si ho následně sami v (dosti oprávněné) naději, že se jim to vyplatí – a pak svou rezervaci u cestovní kanceláře zruší. Pravda, ani hotely nejde házet do jednoho pytle – i v jejich řadách se najdou noblesní džentlmeni, kteří na takového vykuka dotyčnou cestovní kancelář upozorní – a dokonce jí vyplatí provizi. Jenže takoví jsou pohříchu skoro na vymření.
Vzhledem k převaze nabídky nad poptávkou zvláště v okrajových termínech se last minute nabídkám hoteliérů není tak moc co divit. Jenže všecko má své meze a každá mince má svůj rub. Ten, kdo nechce za pár let skončit, by měl okamžité příjmy poměřovat ohledem na budoucnost. Za prvé, získám-li klienta podrazem na obchodním partnerovi, nejen že tento partner (a všichni kolegové, kterým to řekne) ztratí navždycky důvěru. Sice mne třeba ještě někdy poptá – to ale jen z nouze, když vyčerpá možnosti solidnějších ubytovatelů. Nadto si mne jako lacinou prodejnou kapacitu zapíše i ten zahraniční klient – a bude chtít ubytování pod cenou pokaždé. A last but not least – obsadím-li kvalitní hotel levnými skupinami rozveselené mládeže, mohu za rok buď renovovat, nebo snižovat počet hvězd. To poslední jmenované asi spíš, protože do hotelu, který se prodává za cenu noclehárny, prostě solventní klient nepůjde – bylo by to pod jeho úroveň. Koho a co by tam asi potkal – a jak by ve společnosti vypadal? Děva, která postává u Prašné brány nebývá akceptována na recepci v Obecním domě. Jak očekávat, že solidní hosté po té, kdy se ve čtyřhvězdičkovém hotelu setkali s opojenou mládeží odbývající si své sexuální hrátky přímo na chodbách, tam ještě někdy zamíří? Tím se degraduje nejen dotyčný hotel, ale i všichni ostatní v branži. Proto by takový dumping, jaký je u nás k vidění, v zemích s rozvinutým incomingem na úrovni nikdo nikdy nepřipustil. A i kdyby to snad někdo chtěl zkusit, asi by ho kolegové rychle umravnili – oficiálně to sice zavání kartelem, ale dobře sehraný stavovský tým tam dovede své. U nás se člověk neubrání dojmu, že v některých věcech jsme přece jen ještě „rozvojová země“ s příchutí banánové republiky.
Tenhle problém pálí nejen cestovní kanceláře a agentury, ale i ty hoteliéry, kteří si to hrdé označení zaslouží. Proto ACK připravuje s Asociací hotelů a restaurací výzvu k opuštění praktik, které nedělají českému cestovnímu ruchu čest a memorandum o spolupráci směřující k lepšímu fungování i pověsti incomingového trhu ve prospěch všech poctivých podnikatelů v branži.
Ing. Eva Mráčková