|
Typické siluety romantických zřícenin Sirotčího a Dívčího hradu patří neodmyslitelně k Pálavským vrchům jako Caesar ke Kleopatře. Od 13. století střežily neklidnou česko-rakouskou hranici a z bílých vápencových skal shlíží na malebné proužky viničních tratí.
Zkamenělý koráb
Dívčí hrad, někdy zvaný Děvičky, zaujímá dominantní polohu na severovýchodním konci hlavního hřebene Pálavy nad obcí Pavlov. Jeho vysoká obalová zeď uzavírá dlouhý obdélný areál se zaobleným čelem, takže hrad svou podobou připomíná obrovský lodní trup. Větší část dochovaných zdí je renesančních, i když ty zřejmě využívají starších gotických základů. Při jižní zdi stojí zbytky paláce a celek působí dojmem hradu s plášťovou zdí, tedy typu, jenž se na Moravě od konce 13. do poloviny 14. století objevuje celkem běžně. Jak ovšem vypadal původní, raně gotický hrad, se již pravděpodobně nedozvíme. Jistým vodítkem může být pahorek uprostřed dispozice. Podle vyobrazení z roku 1675 tam stála hranolová věž neznámého stáří, přičemž víme, že řada nejstarších hradů na jižní Moravě měla obdobné, vesměs obytné věže. V souvislosti s tureckým nebezpečím po prvním obležení Vídně v roce 1529 nastala vlna zpevňování měst a hradů. Na Děvičkách proto vystavěli na skalisku před šíjovým příkopem patrovou pětibokou dělovou baštu. Podobná vznikla například na Kozím vrchu v nedalekém Mikulově. Stejně jako tam se proti možnému směru ostřelování obracela břitem.
Dívčí hrad nad pálavskými vinohrady |
Obalová zeď Děviček připomíná obrovskou loď. |
První zpráva o kastelánovi Dívčího hradu pochází z roku 1223. Byl jím Štěpán z Medlova, předek pánů z Pernštejna. Poté byl hrad nějaký čas královským majetkem a v roce 1334 ho udělil král Jan Lucemburský v léno Liechtenštejnům. V roce 1572 mikulovské panství i s Děvičkami koupil Adam z Dietrichštejna. Jeho syn Zikmund hrad pro svou potřebu výrazně upravil, o čemž svědčí hojné užití cihelného a smíšeného zdiva. Při posledním náporu Švédů po bitvě u Jankova v roce 1645 obsadila Dívčí hrad jejich posádka. Třicetiletá válka se však chýlila ke konci, a když švédský oddíl hrad opouštěl, vydrancoval ho a vypálil. V polovině 18. století byly Děvičky definitivně ponechány svému osudu. Ke zřícenině dnes vede nejkratší cesta z Pavlova po zelené značce (1,5 km) nebo z opačné strany po červené z Dolních Věstonic (asi 3 km).
Skalní hnízdo o dvou zubech
Sirotčí hrádek, ležící zhruba uprostřed pálavského masivu, má na rozdíl od Děviček naprosto odlišné rozměry i dispozici. K jeho stavbě byly totiž využity dva malé, ale výrazné skalní útvary, které do značné míry předurčily jeho stísněnou podobu. Jižní, přístupnější skalisko nese blokovou palácovou stavbu přibližně trojúhelného tvaru, která v některých partiích stojí dodnes až do výšky prvního patra. Její úzké západní průčelí je zakončeno štíhlou zaoblenou věžicí. Severní, dnes nepřístupný vápencový blok obsahuje sotva patrné obvodové zdi. Vzhledem ke své extrémní poloze postrádal Sirotčí hrádek předhradí v pravém slova smyslu. Hospodářské zázemí hradu se proto rozložilo v nejbližším okolí při úpatí obou skalních „zubů“. Dodnes si může všímavý návštěvník prohlédnout základy kamenné, patrně schodišťové budovy při severním bloku nebo ve skále vytesanou cisternu na vodu pod východním palácovým průčelím. Bez zajímavosti není ani výrazný skalní převis přístupný ze spáry mezi oběma skalisky.
Sirotčí hrádek – pohled do interiéru paláce |
Extrémní poloha Sirotčího hrádku na vápencovém bradle |
Protože hlavní větev Sirotků, pánů rakouského původu působících více než půl století ve službách českých panovníků, vymřela Siegfriedem roku 1305, připadl hrad králi. Ve zmatcích po zavraždění Václava III. v Olomouci roku 1306 se hradu zmocnili mikulovští Liechtenštejnové. Ti ho využívali ještě na počátku 16. století, brzy poté staré pálavské skalní hnízdo zpustlo nadobro. Nejlépe se k Sirotčímu hradu dostanete z obce Klentnice po červené značce asi 500 metrů.
Zapomenutý Neuhaus
Pálava – to nejsou jen Sirotčí a Dívčí hrad, i když jejich ruiny jsou bezpochyby nejznámější. Málokdo ví, že se na skalnatém výběžku nad Horními Věstonicemi vypínalo třetí pálavské středověké sídlo – hrad Neuhaus. Zachovaly se z něj jen nepatrné zbytky zdí, nevede na něj žádná turistická značka a bývalá hradní plocha dnes připomíná spíše uměle upravenou vyhlídku. Přesto je to kouzelné místo bez lidí v dokonalé poloze nad svislou skalní stěnou Martinka s úžasnými rozhledy na Novomlýnskou nádrž a okolí.
Daleké výhledy ze zaniklého hradu Neuhaus |
Neuhaus vystavěl markrabě Jan Jindřich ve třicátých letech 14. století jako kontrolní bod severojižní cesty překračující Dyji u Mušova. O sto let později, při tažení husitů do Rakous, byl dobyt a zničen. Mezi pálavské hrady bychom mohli zařadit i výše zmiňovaný mikulovský hrad, dnes skrytý ve hmotě monumentálního barokního zámeckého komplexu. Toto téma by ovšem vystačilo na samostatný článek, takže – snad někdy příště.
Text a foto: Jan Pomykal