Kam se ubírá doprava a jaké jsou budoucí trendy v této oblasti?

Podle společnosti Deloitte nasbírá na cestách průměrný Evopran za rok 35 000 kilometrů. Cestující ve Velké Británii vykonali za rok 2012 po železnici více než 1,5 mld. cest a společnost Deloitte odhaduje, že do roku 2025 to bude více než 2,5 mld. cest. Podobný nárůst odhadují analytici i pro další evropské země. Proč?

Město v hlavní roli

Začít musíme u demografie. Počet obyvatel celosvětově roste a především roste počet obyvatel světových metropolí a velkých měst jako takových. Podle Organizace spojených národů bude v roce 2030 žít ve městech 60 procent světové populace.

To s sebou samozřejmě přináší růst poptávky a nové nároky na dopravu. Města řeší otázku přeplněných center a nedostatek parkovacích míst. Různé studie upozorňují, že podíl aut, jejichž řidiči bloumají v ulicích měst hledajíce parkovací místo, tvoří 40 až 60 procent aktuálního stavu dopravní intenzity v daném místě.

Je zřejmé, že hlavní směr inovací bude mířit na zefektivnění dopravy ve městech, potažmo poroste význam alternativních druhů dopravy, zejména dopravy veřejné.

Je zřejmé, že hlavní směr inovací bude mířit na zefektivnění dopravy ve městech, potažmo poroste význam alternativních druhů dopravy, zejména dopravy veřejné. To ale vůbec neznamená, že vše bude ležet na bedrech politiků, veřejné správy či státu.

Veřejná doprava jako motor inovací?

Vidíme to u nás. Když před léty vyrazily na silnice žluté autobusy Radima Jančury, způsobily revoluci v kvalitě nabízených služeb. Je svým způsobem podivuhodné, že se málokterý z významných dopravců pokouší po těch letech dosáhnout alespoň podobného standardu. Nicméně kde opravdu Student Agency zaslouží pozornost, je optimalizace tras v reálném čase. Jančura to řekl v jednom rozhovoru, že v případě uzavírek na dálnici musejí mít v záloze ne jednu objízdnou trasu, ale „objízdnou trasu objízdné trasy“, aby mohli garantovat maximální naplnění očekávané doby příjezdu do cílové stanice. Jinými slovy, hovořil o optimalizaci trasy v reálném čase.

Dá se říci, že tím zásadním prvkem, který určuje inovace ve veřejné dopravě, je využívání dat. To naznačuje zmiňovaný příklad Student Agency. Pojďme ale o kousek dál. Představme si zákaznickou kartu, pomocí které může provozovatel hromadné veřejné dopravy ve městě mapovat trasy uživatelů. Může vyhodnocovat časový průběh, vytíženost, ale také propojovat takto získaná data z dotazníkových průzkumů nebo focus groups. Alespoň tak to dělají v Londýně. Že z toho plynou úspory pro přepravce i zvyšování komfortu pro zákazníky, nemusíme zdůrazňovat.

Skutečným pohledem do budoucnosti je transportní systém „next“; Vizualizace: NEXT Future Transportation

Nejlepší ukázku toho, jak veřejná doprava táhne inovace, vidíme na železnici. Vstup konkurence na koleje v podobě soukromých dopravců způsobil opravdovou revoluci. Cenovou i kvalitativní. Ostatně, je to právě železniční dopravce LEO Express, který vnáší do veřejné dopravy další nové prvky. Jedním z nich je například využívání externích služeb, které mohou zákazníci společnosti použít v kombinaci s jejich vlaky za zvýhodněných podmínek. Mám na mysli například službu Uber, která je sama založená na fenoménu „ekonomiky sdílení“, ale třeba i komunitní službu půjčovny kol Rekola. Chytří dopravci chápou, že neprovozují přepravu, ale vytvářejí ekosystém. Sami nebo v alianci s dalšími poskytovateli služeb.

Ostatně i České dráhy mají své půjčovny kol, byť tuto konkurenční výhodu podle mého neumějí dobře prodat.

Budoucnost bez aut?

Přesněji řečeno, bez nutnosti vlastnit osobní auta? Možná. Pokud bydlíte ve velkém městě, máte už dnes možnost využívat některý ze systémů pro sdílení aut, tzv. carsharing. Je to vlastně taková obří autopůjčovna, kde se členové zapojení do systému podílejí na nákladech na provoz a údržbu vozového parku. Další, byť spíše krátkodobou možností z hlediska uživatele, je známá spolujízda.

Ještě blíže myšlence budoucnosti bez aut v domácnostech a bez přeplněných parkovišť jde společnost Liftago. Někteří o ní mluví jako o české obdobě zmiňovaného Uberu. Její zakladatel Ondřej Krátký to ale vidí jinak. Zatímco Uber těží z agregované nabídky služeb soukromých taxikářů, ­Liftago je vize budoucnosti, kdy „nebudete muset do města jezdit autem“. Liftago dnes sice pracuje s nabídkou taxislužeb, nicméně v budoucnu chce integrovat i další druhy veřejné dopravy. Prostřednictvím dat a optimalizace dopravní sítě se to možná povede, a vy nebudete potřebovat vlastní automobil.

Od elektrických aut k bezpilotním vozidlům

Ozvěny budoucnosti zaznívají hlasitě v produkci společnosti Tesla Elona Muska. Elektrická auta „bez kompromisu“, jak hlásí slogan společnosti, tj. auta špičkové úrovně na elektrický pohon, jsou na trhu už dnes. Budoucnost bude ale spíše v bezpilotních autech, do kterých masivně investuje například společnost Google.

To, co se dříve jevilo nemožné, se stává skutečností. Pěkně to popisují autoři knihy Druhý věk strojů, když zachycují svůj zážitek z jízdy bezpilotním autem po dálnici. Zdá se, že se inženýrům z Google podařilo překonat největší překážku v rozvoji umělé inteligence, kterou je tzv. rozpoznávání vzorů. Bezpilotní auta, roboti a další zařízení, po kterých chceme, aby se pohybovaly bez problémů v prostoru a dokázaly se vyhýbat překážkám, se musí pomocí mnoha senzorů naučit přečíst své okolí a vyhodnotit potenciální překážky v dostatečném předstihu. Umělá inteligence má sice obrovský výpočetní výkon, pokud je jejím úkolem práce s algoritmy, hůře si ale poradí s orientací v členitém prostoru. Moderní auto má v průměru 60 až 100 senzorů. Ty od Google jich budou mít řádově více. A zdá se, že jejich uplatnění v běžném provozu už není hudbou vzdálené budoucnosti.

Nejlepší ukázku toho, jak veřejná doprava táhne inovace, vidíme na železnici. Vstup konkurence na koleje v podobě soukromých dopravců způsobil opravdovou revoluci.

V případě bezpilotního auta jsme ale pořád ještě v zajetí dnešních představ o tom, jak má vypadat osobní automobil. Skutečným pohledem do budoucnosti je transportní systém „next“ (www.next-future-mobility.com). Jedná se o chytré bezpilotní moduly, které se umějí po cestě spojovat a odpojovat (takže připomínají vlakové soupravy), reagovat na vytíženost na trase, a nabízejí řadu možností, jak trávit čas během cesty. Next je sice zatím ve fázi projektu, ale jako koncept dopravy budoucnosti bez nutnosti vlastnit auto a přitom si zachovat plný komfort, je to skvělá ukázka.

A co budoucnost bez internetu?

I to nás čeká. Internet, jak ho známe dnes, nebude. Bude totiž všude. A když to říká šéf Google Eric Schmidt, tak na tom něco bude.

Abychom tomu ale dobře rozuměli, celý ekosystém internetu se posune na další úroveň. Internet nebude dostupný jen na počítačích a mobilních zařízeních. Propojená budou i další zařízení, ať už v domácnostech, nebo stroje v továrnách a podnicích. Máme co do činění s „internetem věcí“ (Internet of Things). Internet bude všude, přestaneme ho vnímat, přestaneme se připojovat, protože vše bude připojeno.

Paralelně s tím se bude vyvíjet i oblast tzv. „wearable technology“, tedy doplňků, které si na sebe oblékáme. Může jít o chytré hodinky, ale i oblečení disponující řadou čidel a regulující tělesné funkce. V tomto směru si dovedu představit, že v blízké budoucnosti odzvoní mobilním zařízením, jak je známe, ale stejnou funkci budou například poskytovat chytré hodinky. Ty se mohou stát objednávkovým systémem přepravy, mohou být palubním pasem, poskytovat zpětnou vazbu dopravci a současně mohou sloužit jako platební „karta“.

Nové nároky a chytrý uživatel

Zpátky k demografickým trendům. Vedle kvantity prochází proměnou i kvalitativní stránka poptávky. Přesněji, generace Y a Z, ač jsou rozdílné, svými preferencemi významně ovlivňují podobu dopravy a charakter poskytovaných služeb.

V případě generace Y bych vyzdvihl charakteristiku, že nepotřebují v takové míře věci vlastnit. To nahrává nejen veřejné dopravě, ale i rozvoji ekonomiky založené na sdílení. Spolu s tím je charakteristické, že spíše než vlastnit, chtějí prožívat. Chcete-li, užívat si. Své cesty často a rádi kombinují se zábavou. Myslím, že pokud se podíváte na nabídku služeb výše zmiňovaných soukromých přepravců, je jasné, že to pochopili a že to funguje.

Generace Z, digitální domorodci, se zase přirozeně pohybují ve světě displejů. Jsou zvyklí na okamžitou dostupnost, nechtějí čekat, rádi sdílejí. Jako každá generace mají své hrdiny, značky, které sdílejí stejné hodnoty. Pokud mezi ně chcete patřit, vytvořte platformu, kde se budou cítit dobře. Nabídněte jim na palubě dostupnost technologií a hlavně věci maximálně zjednodušujte. Nákup jízdenky u přepážky budou vnímat maximálně jako „retroúlet“.

Dnešní chytrý uživatel má ve své podstatě více informací než dopravce. Jeho smartphone zná aktuální polohu, umí vyhledat optimální spojení z pohledu času a ceny, nabízí okamžitou alternativu, sdílí informace o kvalitě služeb a spokojenosti s dalšími uživateli. S tím je třeba počítat a ještě lépe vycházet těmto potřebám vstříc. Zabarikádovat se a bránit se tomu, je z dlouhodobého hlediska sebevražda. Zejména příslušníci generace Z budou spíše důvěřovat nezávislým službám, které agregují nabídku více dopravců než jednotlivým dopravcům. Ani nebudou mít potřebu procházet webové stránky dopravců a hledat optimální spojení. Buďte tam, kde jsou vaši zákazníci.