Jiří Houdek: České lázně přežijí rok 2050

Ve skládačce materiálů věnovaných aktuální situaci v lázeňství by neměly chybět informace o aktivitách Sdružení lázeňských míst ČR (SLM ČR). Vypravili jsme se proto do Třeboně za tamním starostou a předsedou SLM ČR Jiřím Houdkem, abychom zjistili, co mohou pro záchranu českého lázeňství udělat města a obce, v kterých lázně fungují.

Pane předsedo, jak vy osobně vnímáte současnou situaci v lázeňství?

Funkci předsedy Sdružení lázeňských míst vykonávám již patnáctým rokem a musím konstatovat, že po celou tuto dobu se v politických kruzích diskutovalo o tom, zda má být lázeňská péče financována ze zdravotního pojištění, či nikoli. Nikdy však nedošlo k tomu, že by politická reprezentace dokázala přípravy dotáhnout do konce a uskutečnit reformu, která by omezila lázeňskou péči. To se podařilo až současné vládě a konkrétně ministru Hegerovi. Samozřejmě to považuji za nešťastný krok. Už s ohledem na to, že lázeňství čerpá z prostředků vynakládaných na zdravotnictví, které celkem činí zhruba 260 miliard korun, pouhé tři miliardy. A letos tedy v důsledku oněch změn ještě méně, jen něco přes dvě miliardy. Musíme si také uvědomit, že ony tři miliardy čerpalo lázeňství dlouhodobě – například i v roce 1996, kdy celkové výdaje na zdravotnictví představovaly asi 100 miliard korun. Lázeňství se tedy chovalo velmi úsporně – přes růst veškerých nákladů si po celou dobu zachovalo kvalitu péče a prakticky i výši čerpání prostředků. Restriktivní opatření, ke kterým vláda přistoupila, mohou být pro některé lázně likvidační – zaznamenali jsme případy, kdy pokles tržeb dosáhl až 90 procent. V průměru se pokles pohybuje mezi 50 a 60 procenty oproti předchozímu roku.

Příčinou je přitom vedle nového indikačního seznamu a zkrácení délky lázeňských pobytů také fakt, že se s indikačním seznamem ještě podrobně neseznámili praktičtí a odborní lékaři, kteří mohou lázně pacientům předepisovat. To se projevilo v obavách či nechuti psát poukazy. A mnozí lékaři také žili či žijí v mylné představě, že jim lázeňská péče odčerpává prostředky z limitů pro další výkony. To považuji za stejně fatální, jako přesvědčení případných zájemců o lázeňskou léčbu, že je tato pro ně nyní nedostupná. Dnes je pravdou absolutní opak – v prvních čtyřech měsících letošního roku se velmi zásadním způsobem nečerpaly prostředky na lázeňskou péči, z čehož jsou rozčarovány i samotné zdravotní pojišťovny. Finanční prostředky na lázeňskou péči tedy jsou, ale klienti na základě mediálního obrazu zdravotní reformy často svého lékaře o poukaz na lázně nežádají, přestože by na něj měli nárok.

Lázeňská zařízení a lázeňská místa jsou spojené nádoby. Troufnete si odhadnout, jak se tyto restrikce projeví v lázeňských místech?

My jsme provedli analýzu po jednotlivých lázeňských místech, jak tyto změny ovlivní zaměstnanost a jaký dopad budou mít obecně na podnikání. Obecně lze konstatovat, že jedno pracovní místo v lázeňství na sebe váže dvě až čtyři místa v doprovodných službách, které čerpají buď lázně, nebo přímo klienti. A situace je bohužel taková, že mnohé lázeňské společnosti musejí redukovat počty svých zaměstnanců. Celkový pokles zaměstnanosti v lázeňství se odhaduje až na 18 procent. Studie nám ukázala, že pokud by současný trend ve vydávání lázeňských poukazů pokračoval dlouhodobě, zhruba třetina lázní by měla tak vážné problémy, že by musely skončit, případně se transformovat na jiné využití. Většinou se to týká lázeňských společností v regionech, které jsou už dnes postiženy vyšší nezaměstnaností. Lázně samozřejmě přijímají řadu opatření, aby výpadek pojištěnecké klientely alespoň částečně kompenzovaly klientelou samopláteckou. Jako houby po dešti proto vznikají různé speciální balíčky, někdo jde cestou slev a slevových portálů… Myslím si ale, že české lázeňství má pořád ještě dobrý zvuk a že jít cestou „slevomatů“ nepřinese kýžený efekt. Tento fenomén má totiž svoje limity a lázeňství může degradovat na pouhé hotelové či wellnessové pobyty. To si české lázeňství se svojí kvalitou a tradicí určitě nezaslouží.

V zájmu lázeňských míst by mělo být, aby jejich lázně prosperovaly. Co vy jako sdružení děláte pro to, abyste lázeňským subjektům pomohli a situaci jim ulehčili?

Přístup jednotlivých lázeňských míst či tamních municipalit k lázeňským zařízením je individuální a rozdílný. Jsou lázeňská místa, která mají lázeňská zařízení ve svém vlastnictví a musí do nich investovat ze svých zdrojů – to je případ třeba Třeboně nebo Hodonína. Další místa pak musí investovat do údržby kolonád, parků a další infrastruktury, kterou mají ve svém vlastnictví. Obecně platí, že lázeňská místa jsou místa s vynikající čistotou a pořádkem, bezpečností, velkou nabídkou kulturních programů či vlastními marketingovými nástroji na podporu lázeňství. To samozřejmě stojí nemalé prostředky. Za zmínku stojí ale i některé dílčí kroky. Svaz měst a obcí inicioval na základě požadavků některých turistických center aktivity k novele zákona o místních poplatcích, na základě které by došlo ke zvýšení lázeňského poplatku ze současných 15 až na maximálních 30 korun. Naše sdružení se od této aktivity absolutně distancovalo, protože v současné době podle nás nelze navyšovat zátěž pro lázně. Svým členům jsme doporučili, aby k navýšení poplatků, které by jim legislativa umožnila, nepřistoupili. Významná je i naše lobbistická aktivita za české lázeňství, ať už v politických či odborných strukturách, stejně jako v mediální oblasti. My jako sdružení jsme obdrželi dotaci z Integrovaného operačního programu ve výši 10 milionů korun, díky které jsme mohli provést mediální kampaň na podporu příjezdů do lázní a zúčastnit se některých veletrhů a výstav cestovního ruchu. Sdružení také každý rok pořádá konferenci na specifické téma a dvakrát do roka pořádáme odborný seminář. Jednou ročně také pořádáme pro členy studijní cestu do některé z evropských lázeňských destinací.

Také jste vydali petici za záchranu českého lázeňství…

Ano, k tomuto kroku jsme přistoupili v červnu loňského roku, kdy jsme v Senátu uspořádali konferenci na téma „Konec českého lázeňství?“. Na té vystoupila celá řada diskutujících s poukazem na možné dopady chystané reformy na sociální výdaje, rozvoj podnikání, nezaměstnanost a další oblasti. Jeden z nejvýraznějších dopadů bude například na růst výdajů na léčiva. To je skrytý, ale naprosto zásadní aspekt celé restrikce. Úspora v oblasti lázeňství se promítne do růstu nákladů na farmaka, která mohou do určité míry účinky lázeňských procedur nahradit, ale na rozdíl od lázní mají i řadu vedlejších účinků. Lázně navíc vycházejí z celostního přístupu ke zdraví, mají tedy vliv nejen na fyzično, ale i na duševno… Při zmíněné konferenci jsme proto vydali petici, která byla rozeslána po všech lázeňských místech a zařízeních a do konce roku jsme vybrali téměř 17 tisíc podpisů. Petice byla předána předsedovi Senátu Milanu Štěchovi a postupně projednávána v jednotlivých komisích a výborech Senátu. V březnu tohoto roku ji Senát projednal na svém plenárním zasedání a jednomyslně ji podpořil. Petice také vyprovokovala některá usnesení tohoto zákonodárného sboru, kterými Senát vyzývá příslušné orgány, aby nedopustily pokles lázeňské péče a pomohly zachovat české lázeňství v jeho tradiční podobě.

Nezlobte se, není to ale tak trochu „s křížkem po funuse“?

Na první pohled se to může zdát, nicméně je třeba chápat, že podobné politické závěry mívají obvykle dopad třeba i na následnou koncepci, v tomto případě koncepci podpory lázeňské péče v budoucnu. Peticí na sebe lázeňství upozornilo jako na něco, co je v České republice pravým rodinným stříbrem. A že nedošlo k revokaci rozhodnutí a vrácení finančních prostředků alokovaných na lázeňství na tři miliardy? Já jsem optimista a věřím, že se tak může stát v budoucnu. Navíc se možná zastavilo další omezování, které by ve svém důsledku mohlo znamenat absolutní zastavení financování lázeňské péče z veřejného zdravotního pojištění.

Jakou perspektivu tedy vidíte před českými lázněmi a českými lázeňskými místy?

Osobně jsem od přírody optimista. Ale nikoli nereálný optimista, vycházím z toho, že české lázně mají neskutečnou historii a tradici. To mě přesvědčuje o tom, že české lázeňství má neustále skvělou perspektivu, i když může na přechodnou dobu zaznamenat určitý otřes, protože nám nebyla dána šance nějakými postupnými kroky se přetransformovat na samopláteckou klientelu. Zároveň jsem optimista v tom, že vládní reprezentace, které budou do budoucna rozhodovat o zdravotním pojištění a o financování zdravotní péče, si uvědomí nezastupitelnou roli léčebného lázeňství jako oboru, který se zabývá člověkem celostně a který využívá člověku příjemných léčebných postupů, jež mu dává řada tuzemských přírodních léčivých zdrojů. Před českými lázněmi tedy vidím světlou perspektivu, stejně jako před tuzemskými lázeňskými místy, která díky své infrastruktuře a profesionálním službám obstojí v konkurenci zahraničních lázeňských míst i v konkurenci wellness hotelů. Osobně jsem přesvědčen, že české lázně přežijí i rok 2050.

Text: -pmu-
Foto: Město Třeboň