Zájezdy do Mongolska patří stále ještě do kategorie exotických, počty turistů cestujících do této asijské země jsou prakticky zanedbatelné. V příštích letech se ovšem může situace změnit. Stejně je tomu i v ostatních odvětvích – neustále rostoucí význam trhů na východě způsobuje, že se pozornost firem přesouvá nejen do zemí východní Evropy a států bývalého Sovětského svazu, ale především do Asie. Mongolsko je rozsáhlá země, která zahraničním podnikatelům a investorům nabízí řadu příležitostí. Jedná se především o oblasti energetiky, geologie, vodních zdrojů, infrastruktury, stavebnictví, ale i zajímavého cestovního ruchu. Velký problém představuje pro podnikatele a investory, kteří vstupují na tento trh, jejich nepřipravenost a neznalost místního prostředí. I přesto, že bylo Mongolsko po dlouhou dobu pod vlivem Ruska a tím se v řadě rysů podobá Evropě, existují zde velké rozdíly v některých zvyklostech a ve způsobu života.
Navazování nových kontaktů bývá časově náročnější. Mongolský obchodník chce svého partnera dobře poznat. Je to z toho důvodu, že cílem není uzavření jednoho jednorázového obchodu, nýbrž dlouhodobá spolupráce založená na důvěře. Rozhodně nečekejte, že se během první schůzky dostanete k projednávání obchodních záležitostí. Stejně tak je naivní si myslet, že obchod uzavřete napřímo. Mongolové nemají v cizí lidi důvěru, proto je vždy lepší navazovat i upevňovat kontakty přes osobu, která je v Mongolsku známá a uznávaná. Mongolové se řídí v Mongolsku často používaným pořekadlem: „Známý čert je lepší než neznámý bůh.“ Pro podporu obchodních vztahů lze využít také řady institucí, např. náš zastupitelský úřad a jeho obchodně-ekonomický úsek nebo Česko-Mongolskou obchodní komoru působící v České republice, která sdružuje řadu firem obchodujících s Mongolskem.
Jednání v soukromém sektoru bývá rychlejší a pružnější. Také samotné založení firmy je jednoduché. Podnikatel nemusí ani navštívit rejstříkový soud. Stačí ověřit veškeré dokumenty u místního notáře a registrace bývá hotova do dvou až tří týdnů. Při podnikání však mohou vzniknout jiné překážky. Investičních pobídek a garancí je zde málo. I způsob financování může významně zkomplikovat realizaci obchodní operace. Vzhledem k nedostatku kapitálu se vždy hledá investor s dostatkem finančních prostředků.
Vhodnými jednacími jazyky jsou angličtina a ruština. Angličtina je i v Mongolsku uznávaným světovým jazykem a ruština proto, že díky ruskému vlivu ji ovládá velká část obyvatel. S ruštinou máte šanci se domluvit i mimo hlavní město, anglicky však na venkově nemluví nikdo. Při obchodním jednání můžete narazit i na někoho, kdo umí trochu česky. Mnoho Mongolů studovalo v České republice. Pro mongolskou stranu musí být smlouva vypracovaná v mongolštině a pro zahraničního partnera obvykle v angličtině. Závěrečné smlouvy musí být vytvářeny ve spolupráci s profesionálními překladateli, které však nutno kontrolovat, neboť zkušený právník či obchodník v nich obvykle najde spoustu chyb a ne–srovnalostí, způsobených především nedokonalým překladem. Nepřesné překlady pak mohou obchodní operaci značně prodražit či zkomplikovat.
Součástí obchodního jednání je i výměna vizitek. Vizitky mají standardní velikost a obsahují stejné údaje jako v Evropě. Jsou však psané azbukou. Pokud český obchodník cestuje na jednání do Mongolska, jsou vhodné vizitky dvojjazyčné: z jedné strany v mongolštině a z druhé strany v angličtině.
Mongolové mají rádi, když obchodní jednání probíhá v příjemné atmosféře. Dávají přednost neformálnímu přístupu, ani na etiketu si moc nepotrpí. Preferují klid a pohodu, žádné stresy a nevraživost. Dokáží být velice zábavní a rádi si zavtipkují. V momentě, kdy dojde k porušení některých tabu či ke krizi při jednání, je vhodné vše obrátit v žert. Pokud váš partner nespolupracuje tak, jak si přejete, není vhodné na něj činit žádný nátlak. Tlak a výhrůžky typu, že problém postoupíte vyšším orgánům, nepřinesou žádný výsledek. Mnohem lepší bude, když problém podrobně a důkladně vysvětlíte a ukážete partnerovi ochotu a trpělivost.
Při obchodním jednání nepřistupují Mongolové hned k věci. Nejdříve se hovoří o tom, jak se daří jednotlivých zúčastněným, jejich rodinám, co nového apod. Oblíbenými tématy jsou rodina, na venkově se mluví o stavu dobytka, pasteveckých podmínkách, počasí nebo třeba o tom, jaká byla cesta apod. Mezi nevhodná témata patří strasti života. Hostitel nikdy nezačíná rozhovor jako první, mluvit začíná vždy host. Jako cizinci se před hostitelem vyhýbáme mluvení v jazyce, který hostitel neovládá, pokud mu nikdo nepřekládá. Zejména jedná-li se o první schůzku, zapůsobíte na partnera, pokud budete znát něco z mongolské historie. Mongolové jsou velmi pyšní na svoji zemi, na svůj původ a osobnost Čingischána. Čingischán leží v srdci každého Mongola dodnes, proto je nutno v rozhovoru na toto téma být velmi opatrný.
Udržovaná vzdálenost jednajících osob je přibližně stejná jako ve střední Evropě. Je však rozdíl při schůzkách, kdy se kontakt pouze navazuje, a při schůzkách mezi dlouholetými partnery. Postupem času se interpersonální vzdálenost při jednáních zmenšuje až na u nás obvyklých 60 centimetrů. Ruce se dříve nepodávaly v Mongolsku vůbec, ani při seznamování či představování. V dnešní době je však v Mongolsku už podání ruky v obchodních kruzích běžné při každém setkání i loučení.
Při cestě do Mongolska je nutno počítat s dárky pro obchodní partnery. Kromě firemních předmětů, jako jsou různé prospekty, propagační předměty, brožury, psací potřeby či těžítka, firemní kravaty či kvalitní firemní trička apod. ocení Mongolové i dárek symbolizující určité tradice.
Mongolové mají odlišný přístup k času než my ve střední Evropě. Slovo dochvilnost jim nic neříká. Je to dáno rozlehlostí země a jejími zvyklostmi. Většina obyvatel bydlí na venkově nebo zde alespoň strávila většinu života. Čas tam plyne velmi pomalu a není třeba nikam spěchat. To se dodnes projevuje i ve městech. Pracovní doba je v Mongolsku od 9.30 do 18 hodin s hodinovou přestávkou na oběd (od 13 do 14 hodin). V praxi se však pracovní doba nedodržuje a běžné je i více než hodinové zpoždění. Termíny schůzek je třeba domlouvat s dostatečným předstihem. Mongolové jsou jako národ hodně pověrčiví a schůzky si sjednávají pouze ve dnech, které jsou pro ně podle jejich kalendáře příznivé, např. úterý je všeobecně chápáno jako nepříznivý den ke schůzkám nebo velkým rozhodnutím. V tento den se ani nikam daleko nevychází, obyvatelé se zdržují doma. Čas vhodný pro obchodní schůzku není nijak vymezený, není však vhodné nabízet termín před desátou hodinou ranní. Tak jako mají Latinoameričané maňana, mají Mongolové margaash. V běžném životě toto slovo často používají. Vychází z jejich tradičního způsobu života. Je totiž jedno, zda pastevec ostříhá svou stou ovci dnes, nebo až za týden. Odlišný vztah k času je vidět především na úřadech, kde se rychle nezařídí vůbec nic. Mongolové jsou však zaměřeni na přítomnost – nedokážou plánovat věci dopředu, problém řeší, až když skutečně nastane.
Jazyk Mongolů je květnatý. Při vyjadřování používají hodně přirovnání, např. „má znalosti jako moře“. Často také vyjadřují i své pocity ve verších a básních. Sami o sobě říkají, že jsou otevřený národ, že řeknou, co si myslí, i když v praxi tomu tak vždy není. Sdělování informací včas a v přesném znění není jejich silnou stránkou. Tato jejich vlastnost může i značně zkomplikovat nejen samotné jednání, ale především realizaci obchodní operace. Součástí komunikace je i mlčení, které má negativní význam. Mongolové nekřičí ani si nenadávají, mlčení má horší význam než výhrůžky a nadávky. Mlčení vy–užívají i jako součást komunikace mezi sebou. Dokáží spolu i několik hodin mlčky popíjet čaj. Jako národ jsou velmi hrdí. Jejich chování působí na cizince sebevědomě, někdy až nadřazeně. Skrývají emoce, nic nelze vyčíst ani z výrazu jejich tváře. Strach a obavy nedávají najevo vůbec. Překvapit může i fakt, že velmi zřídkakdy za něco děkují. Také sdělování negativních postojů je pro ně nepříjemné, na rovinu to umí pouze nová, mladá generace.
Tykání a vykání se řídí jednoduchými pravidly. Tykání je povoleno jen mezi osobami stejného věku nebo osobám mladším. Ke starším osobám se musíme chovat uctivě, proto jim vždy vykáme. Oslovování má přesný řád i v rodině. Tykat si mohou mezi sebou pouze manželé nebo děti stejného věku. Děti vykají jak ve formálních, tak i v neformálních situacích rodičům, prarodičům, starším sourozencům i ostatním příbuzným. Oslovování akademickými tituly se moc nepoužívá. Důležité je postavení ve firmě a oslovuje se funkcí.
Mongolština se označuje za jazyk s nejvíce možných druhů pozdravů. Pozdravy se liší podle ročních období, dnů, hodin, místa, podle svátků, dokonce i podle povolání mluvčího a osloveného. S pestrostí pozdravů se dnes setkáte především na venkově. V hlavním městě se nejčastěji používá jeden jednotný pozdrav bez ohledu na denní či noční dobu, který se překládá jako „dobrý den“.
Důležitou roli hraje rodina, která je chápána velmi široce. Rodina drží při sobě, a to nejen v osobním, ale i v pracovním životě. Starším osobám je prokazována velká úcta. Je až pozoruhodné, jakou starostlivost, úctu a péči chovají Mongolové ke starším lidem. Jedním z nejužších pout je pro Mongola původ, tj. narození ve stejném místě. Tento typ sounáležitosti ovlivňuje často i obchodní styky. Další úzká pouta, která jsou viditelná zejména mezi pracovníky na vyšších pozicích, vznikla v průběhu jejich studia v zahraničí
Vztahy mezi nadřízenými a podřízenými nejsou tak chladné jako v jiných zemích. Nadřízený chce své podřízené více poznat a po čase se mezi nimi vytváří přátelský vztah. I přesto, že bylo vytvořeno přátelství, chování se řídí přísně pravidlem, že společensky starší je nadřízený a podřízení mu prokazují určitou úctu. Dříve bylo samozřejmostí, že ve vyšších funkcích byly pouze osoby starší. Kariérní postup se řídil počtem odpracovaných let, postavení ve firmě se zvyšovalo pouze s věkem a s nasbíranými zkušenostmi. Dnes pracuje i ve vysokých funkcích poměrně hodně mladých lidí. Mnoho mladých začalo podnikat ve vlastních firmách, zbohatlo a začalo se více angažovat např. i v politice. Postavení žen se také zlepšilo, dnes jsou brány i v rámci rodiny jako rovnocenní partneři. Starší Mongolové však těžce nesou, pokud jsou jejich nadřízenými osoby mladší nebo ženy.
Mentalita Mongolů je ovlivněna řadou faktorů. Významný vliv mělo a nadále má podnebí. Drsné podmínky v rozsáhlé stepi dělají z Mongolů nezávislé osoby, proto jsou velmi samostatní a dokáží se o sebe postarat. Mongolové mají silný vztah k přírodě. Prožijí v ní prakticky celý život. K přírodě se chovají ohleduplně, cizinci se může zdát, že až příliš. Životní úroveň většiny obyvatel je velmi nízká. Členové rodiny si však navzájem pomáhají.
Své příbytky přizpůsobili Mongolové kočovnému způsobu života. V centrech měst se běžně setkáme s cihlovými domy, na okraji města, a především na venkově stojí typicky mongolská obydlí, jurty – dodnes v nich žije 75 % obyvatel. Mongolové jsou velmi přátelští a pohostinní. Každého, kdo se u jejich jurty zastaví, pozvou dál. Domácí pro hosty vždy připraví pohoštění. Host by se měl za pohostinnost odměnit, je dobré přinést dárek.
Doprava ve městech a na venkově se liší. V hlavním městě Ulanbátaru není problém se přepravovat taxíkem. Běžné je také zastavit jakékoliv auto a po domluvě vás řidič odveze, kam si přejete. Cenu si však musíte domluvit předem, jinak budete velmi nemile překvapeni. Cestování ve vnitrozemí je náročnější. Asfaltové cesty neexistují, pouze prašné. Nedostatečně vyvinutá infrastruktura je velkou překážkou rozvíjející se turistiky. I když se to příliš nedoporučuje, je možné si pronajmout auto, ale vždy pouze s místním šoférem a nejlépe i s průvodcem, který se ve stepi vyzná. Ve městech Mongolové nedodržují dopravní předpisy vůbec, ani barvy semaforu. Ani velmi zkušený řidič se nevyhne dopravní nehodě. Mimo města jsou v období dešťů a tání sněhu cesty nesjízdné, proto se jezdí vedle cesty. Častým dopravním prostředkem je dodnes kůň. Mongolové sami říkají, že kůň má pro Mongola větší cenu než člověk. Mongolsko je zemí s největším počtem koní na obyvatele na světě. Kůň a dobytek jsou pro venkovana často jediným zdrojem života a pastevci jsou na nich doslova závislí. Pokud navštívíte jurtu, kde hostitel má koně, je nutno koně pochválit. Koně jsou opravdu překrásní a majitelé jim věnují velkou péči. Děti odmalinka pomáhají mužům se všemi povinnostmi kolem koní.
Klima je v Mongolsku kruté a velmi nevyzpytatelné. Během jednoho dne se může teplota měnit v rozmezí 20 stupňů. Těmto podmínkám a kočovnému způsobu života museli Mongolové přizpůsobit svůj styl odívání. Jeho základem je tradiční oděv „deel“, který může sloužit jako kabát, deka či stan. Dnes jej nosí zejména venkované či starší generace. Mladí však chodí oblečeni stejně jako Evropané, musí ale vypadat slušně a nevyzývavě. Na obchodní jednání se mongolští partneři oblékají evropsky. Muži nosí klasické obleky, spíše tmavších barev. Obleky doplňují nejčastěji bílými nebo světle modrými košilemi a vhodnou kravatou. Ženy na schůzky chodí oblečené v klasickém kalhotovém či sukňovém kostýmu nebo v tradičním deelu. Ten často oblékají také výše postavené ženy, manželky představitelů státu apod.
Mongolská kuchyně je ovlivněna kočovným způsobem života, který přetrvává do současnosti. Kočovníci jedí to, co jim dá jejich stádo. Skladba potravin je ovlivněna ročním obdobím. V létě je základní potravinou mléko a mléčné výrobky, v zimě maso. Obyvatelé dokážou zkonzumovat až dva kilogramy masa denně, nejraději skopového. Čím je maso tučnější, tím ho obyvatelé považují za hodnotnější. Kromě skopového je běžné i maso velbloudí a jehněčí. Maso bývá jen povařené ve speciální konvi s trochou mrkve, česneku a cibule. Velmi oblíbené je maso sušené, které si Mongolové berou na cesty nebo se přidává do polévek. Málo se používá koření a sůl. Nejoblíbenějším jídlem jsou pirohy plněné masem či zeleninou. Největší národní pochoutkou je grilovaný svišť. Vykuchané zvíře je vyplněno horkými kameny a staženo drátem. Nestahuje se z kůže, srst se pouze opálí letlampou, případně ještě seškrábe. Nakonec se svišť peče na rožni asi 20 minut. Cizincům se však vůbec nedoporučuje sviště jíst. V srsti těchto hlodavců žijí roztoči, kteří přenášejí dýmějový mor. Tyto velmi nepříjemné nemoci jsou v Mongolsku velmi časté.
Velmi rozšířené jsou výrobky z kozího, kravského nebo ovčího mléka. Chórmog je speciální jogurt z velbloudího mléka, které je také velmi oblíbené. Mongolové si nepotrpí na sladká jídla či moučníky. Jako zákusek se podávají kousky sušeného tvarohu, který je tvrdý jak kámen, nebo sladká smetana z kravského či jačího mléka.
Ještě před čtyřiceti lety byli Mongolové prakticky abstinenti. V období socialismu došlo k velkým změnám. Na přelomu 50. a 60. let se začaly stavět první továrny na výrobu vodky a pití tvrdého alkoholu se rozšířilo natolik, že dnes patří Mongolové k obyvatelům s nejvyšší konzumací alkoholu na světě. Odhaduje se, že Mongolové vypijí více než 12 litrů alkoholu na hlavu ročně. Dodnes se setkáváme s názorem, že každý, kdo odmítne pít vodku, je slaboch. Současná mladá generace a cizinci však omezují pití alkoholu, dávají také spíše přednost např. pivu, které se dováží zejména z Koreje. Národním nápojem je ajrak, u nás známý jako kumys, nápoj z kvašeného kobylího mléka. Mongolům je vhodnější nabízet slabší alkohol. Je vědecky prokázáno, že Mongolům chybí v krvi enzym, který štěpí tvrdý alkohol, proto se velmi rychle opijí. Velmi rozšířené je v Mongolsku pití čaje. Nabízí se čaj zelený nebo černý, pije se s kobylím mlékem, často bývá osolený, omaštěný máslem nebo jiným tukem, někdo do čaje přidává i praženou mouku nebo zrní.
Mongolové jsou mimořádně pohostinní, a to v kteroukoliv noční či denní hodinu. I obchodní partner vás určitě pohostí. Může jít o pozvání do restaurace, nejčastěji ale zvou své partnery domů. Očekává se, že zahraniční partner tuto pohostinnost náležitě oplatí, zejména v průběhu návštěvy mongolských partnerů v České republice.
Způsob stolování se bude lišit podle toho, kde se schůzka koná. V jurtě se sedí na zemi kolem stolu, na kterém stojí jediná společná mísa s jídlem, žádné talíře ani příbory. Jí se rukama, někdy koluje jeden společný nůž. Při jídle se používá zásadně pouze pravá ruka, kterou se také jí. Po skončení jídla koluje jeden hadr pro všechny, kam si můžete utřít ruce. Při pozvání ve městech se jí příborem. Každá věc se přijímá oběma rukama, které jako výraz úcty podložíme pod ruce dárce. Odmítnutí jakéhokoliv prvně nabízeného jídla je velmi neslušné. Pokud ale projevíte dostatečnou úctu a zájem o tradiční pokrmy, je možné je posléze slušně vrátit. S alkoholem je to složitější. Odmítnutí a omlouvání je příliš složité, a tak je lepší se tvářit, že jsme se trochu napili, a pak skleničku předat hostiteli, který nápoj dopije. Pití vodky může být spojeno i s krátkým rituálem. Jde o rituál na počest nebeských bohů a čtyř světových stran. Prsteník levé ruky se namočí do vodky a cvrkne se jím čtyřikrát do vzduchu a stejným prstem si projedete po čele. Mlaskání a srkání při jídle je vítané, neboť se zde chápe jako vnímání jídla všemi smysly a navíc se tím dává najevo, že nám pokrm chutná. V Mongolsku se nedojídá. Prázdný talíř je znamením, že host není sytý a chce přidat. Pokud již přidat nechcete, nechte něco na talíři. Pokud se dostanete do role hostitele vy sami, např. v průběhu obchodního jednání nebo návštěvy mongolských partnerů v České republice nebo i v Mongolsku, když vás váš partner navštíví nebo přijde k vám do hotelu nebo domů apod., nesmíte nechat odejít své hosty bez pohoštění. Přinejmenším je musíte pohostit čajem a sladkostmi, nejvhodnější je však pohoštění teplým jídlem, bez ohledu na denní či noční hodinu. Pro cizince je dost náročné, že musí všeho nechat, věnovat se hostům a pohostit je, i když je třeba noc. Při obchodní cestě do Mongolska se můžete stravovat v místních jídelnách, tzv. guandzy. Nacházejí se podél hlavních cest a nabízejí polévku a tradiční mongolská jednoduchá jídla. Na venkově jsou umístěny v jurtách. Obvykle jsou otevřeny od 10 do 19 hodin, často však i non-stop, tj. celých 24 hodin. Restaurace jsou pro Mongoly velmi drahé. Obvykle jsou otevřeny mezi od 10 do 22 hodin. Jídelní lístky jsou většinou psané v azbuce. Nabídka v jídelním lístku bývá pestrá, obvykle však mají asi třetinu toho, co v něm stojí. Se stánkem s občerstvením na ulicích se nesetkáte. Mongolové říkají, že jídlo by bylo znečištěno prachem a výfukovými plyny.
Při nakupování i placení v restauracích, hotelech apod. musíte dávat pozor, zda vám správně vrátí – většinou ne. Mongolští obchodníci běžně cizince okrádají. Většinou jde o drobné sumy, očekává se, že cizinci nad touto sumou mávnou rukou a nebudou se domáhat svého práva. Sami Mongolové tomu říkají „bílá daň“.
Od roku 1990 je v Mongolsku svoboda vyznání. Zhruba 80 % obyvatel se dnes hlásí k buddhismu mahájánského vyznání, který se praktikuje v Tibetu. Asi 5 % obyvatel vyznává islám, zhruba stejný počet křesťanství. Zbylých 10 % Mongolů jsou ateisté. Dnes se těší oblibě především křesťanství a procento příznivců roste, a to jak ve městech, tak i na venkově.
Text: Ing. Soňa Gullová, VŠE Praha
Foto: Zsombor Benko
První velká incomingová akce na podporu návštěvnosti České republiky po pandemii covid-19. Tak vnímají odborníci na cestovní ruch z celého světa Czech Republic Travel Trade Day (TTD) 2022. Ve spolupráci s Destinační agenturou Živý kraj ho uspořádala...
Nejen tři inspirační videa, ale i zajímavá čísla o turistice z České republiky představil minulý týden ředitel Německé turistické centrály (DZT) v Praze Jan Pohaněl na setkání s novináři.
Webové stránky destinace Český Krumlov Region zabodovaly jako jedny z nejlepších v republice v soutěži Zlatý erb. V kategorii měst a obcí se umístily na druhé příčce v rámci Ceny místopředsedy vlády pro digitalizaci za nejlepší turistickou prezentaci. Ocenění se předávala...
