Mauricius je rozlohou malý stát ležící na stejnojmenném ostrově v Indickém oceánu na východ od Madagaskaru, který v poslední době nabývá na atraktivitě a významu. Především díky nádherné přírodě, písčitým plážím, průzračné vodě oceánu, který ho obklopuje, teplému klimatu, bohaté fauně a flóře neunikl zájmu cestovních kanceláří, kterým se daří přilákat stále více turistů k prožití krásné exotické dovolené ve zdejších luxusních hotelích.
Zvyklosti obchodního jednání na Mauriciu se poměrně těžko vymezují. Velmi záleží na etnickém původu našeho obchodního partnera. I vzhledem k etnickému složení obyvatel převažují indické obchodní zvyklosti, které jsou však na rozdíl od Indie poměrně výrazně ovlivněny západními obchodními zvyklostmi, zvláště francouzskými. Významná část podnikatelů je čínského původu. Oficiálním úředním jazykem je angličtina.
Mauricius je malý ostrov, obchodníci se mezi sebou dobře znají a udržují obchodní i společenské kontakty. Jednání se zpravidla účastní osoby, které mají pravomoc učinit konečné rozhodnutí. Je zde poměrně velká hierarchie a rozhodovat mohou pouze členové vrcholového vedení ať už soukromé nebo státní instituce. Jednají většinou v týmu, ale je vhodné navázat a udržovat dobré vztahy se všemi členy týmu. I členové středního managementu (zejména díky svým kontaktům v zemi) mohou ovlivnit rozhodovací proces i samotný průběh vyjednávání. Také při jednání se státní sférou zahraniční firmy udávají, že mají lepší zkušenosti s jednáním s vyššími státními úředníky. Jsou zkušenější v jednání s cizinci, více přístupní ústupkům a také v jednání a rozhodování daleko rychlejší. Nižší státní aparát je nesmírně pomalý, vládne zde obrovská byrokracie a zahraniční firmy si často stěžují, že úmyslně zdržuje proces realizace obchodních záměrů.
Vytváření časového harmonogramu cesty a schůzek začněte plánovat asi měsíc předem. Snažte se vytvořit co nejvíce flexibilní program. Nejhodnějším časem pro obchodní schůzky je doba od 11 do 16 hodin. Úřední hodiny státních institucí jsou od pondělí do pátku od 9.00 do 16.00 hodin. Ve firmách se obvykle pracuje od 8.30 do 16.30 hodin. V létě však bývá vzhledem k horkému klimatu pracovní doba mnohem kratší. Doporučuje se sjednat jednu, maximálně dvě schůzky na jeden den. Nutno počítat s pozdními začátky a velmi pomalým, dlouhým průběhem jednání. V úvahu nutno vzít i muslimské a hinduistické svátky. Rušení sjednaných schůzek i na poslední chvíli je běžné. Je nutné si všechny schůzky těsně před odjezdem nechat potvrdit. Po příjezdu do země se nejlépe ještě připomeneme partnerům telefonicky.
Vyjednávání většinou začíná delší úvodní přátelskou konverzací, kterou Mauricijci potřebují k vybudování vzájemného vztahu a k získání důvěry. I jakmile jednání začne, počítejte s tím, že budete postupovat velmi pomalu. Obchodníci na Mauriciu dlouho a úporně smlouvají. Jsou na smlouvání zvyklí, většinou nakupují na tržištích, kde je usmlouvání ceny až na 50 % běžné. Každá cena je vždy vysoce nadsazená a totéž očekávají i od svých zahraničních partnerů.
Čas v této zemi rozhodně nejsou peníze, což se projevuje i v plnění závazků, kontraktů, výrobních, servisních či dodacích lhůt a v platební morálce. Se svým partnerem musíte být neustále v kontaktu a vhodně dohlížet na dodržování lhůt a smluv. Urgovat termíny a lhůty však musíme velmi taktně. Tvrdší pobízení či nátlak se považuje za agresivní, hrubé a nezdvořilé chování, a proto bychom měli vystupovat klidně a trpělivě.
Zajímavosti, rady a doporučení
|
Standardním pozdravem v obchodní komunitě je dnes podání ruky. I když průběh jednání je na Mauriciu méně formální, při prvním setkání se oslovuje zásadně profesními funkcemi nebo příjmením. Mauricijská jména jsou dlouhá, sestávají obvykle ze čtyř slov. Např. pan Peter Chan Sui Ko bývá oslovován jako Mr. Chan Sui Ko nebo zkráceně Mr. Chan. Častá je výměna vizitek. Pro cestu na Mauricius jsou nejlepší vizitky dvojjazyčné, z jedné strany v anglickém a z druhé ve francouzském jazyce.
Na obchodní jednání se nosí konzervativní oblečení, muži společenský oblek s košilí a s kravatou. Vzhledem k teplému klimatu preferují místní podnikatelé a obyvatelé lehčí oblečení. Samozřejmým a nutným doplňkem je deštník, neboť na Mauriciu často prší i několikrát za den po celý rok. Pro neformální příležitosti je vhodné pro muže i oblečení sportovnějšího stylu. Do lepších restaurací vás ale ve sportovním oblečení (tričko) nepustí. Ženy se oblékají dle módy, nosí bavlněné či hedvábné šaty. Na formálnější akce a příležitosti nosí dámy večerní róby. V zimních měsících může být večer a v noci chladno, nezapomeňte si vzít teplejší oblečení. Vhodné jsou také brýle proti slunci a repelent proti komárům.
Role žen na Mauriciu, kde donedávna pracovalo jen málo žen mimo domov, se postupně mění. Na vyšších pozicích se však dodnes ženy vyskytují jen velmi zřídka. Odhaduje se, že na vysokých manažerských postech v soukromých společnostech pracuje jen asi 5 % žen. V průběhu obchodního jednání se s nimi prakticky nesetkáme. Cizinky i podnikatelky, které navštíví Mauricius, často musí čelit pro nás nepříjemným otázkám týkajícím se manželství, rodiny apod. Pokud cestuje na Mauricius česká obchodnice či podnikatelka, je vhodné, aby ji všude doprovázeli jiní členové týmu – muži. Někdy se dokonce doporučuje najmout si mužskou ochranku. Žena by se měla vyhnout jakýmkoliv hádkám, afektům, sporům. V případě, že vznikne problém či se jednání dostane do krize, přenechá vyjednávání svým kolegům z týmu. Profesionální vystupování a konzervativní oblékání je samozřejmostí.
Pozvání do domu hostitele není běžné. Naopak obchodní obědy, večeře či koktejly v západním stylu obvyklé jsou. Na Mauriciu je celá řada výborných hotelových restaurací, ve kterých můžeme oplatit hostiteli jeho pohostinnost. Nutno respektovat rozdílné tradice a stravovací návyky včetně různých omezení, především pokud bychom byli pozváni k hostiteli domů. Ne všechna pozvání jsou čistě obchodního rázu, většinou se probírají jak obchodní, tak i společenská témata. Při pozvání domů je vhodné se informovat, jaké je doporučené oblečení. Možné je také pozvání na golf nebo i do kasina.
Celková populace se odhaduje asi na 1,288 milionu obyvatel, z toho 23 % populace jsou děti do 14 let, v produktivním věku (od 15 do 65 let) je 70 % obyvatel a osob nad 65 let je asi 7 %. Etnické složení Mauricia je však velmi pestré. Nejpočetnější skupinou jsou Indo-Maurijci, jejichž podíl na celkové populaci dosahuje 68 %. Druhou největší skupinou jsou Kreolové, kterých je asi 27 %, následují Sino-Maurijci (3 %) a Francouzi (2 %).
Indo-Maurijci mají kořeny v Indii. Jsou to potomci indických dělníků, kteří byli dovezeni na Mauricius, aby pracovali na třtinových plantážích. V současné době pracují převážně v dělnických profesích a v zemědělství. Vlastní také mnohé střední a malé firmy. Kreolové jsou potomci otroků přivezených na Mauricius z Afriky a Madagaskaru. Většina dnešních Kreolů je již osmou generací svých předků. Na rozdíl od všech ostatních etnických skupin necítí velké pouto ke své původní vlasti. Postupem času mnozí z nich převzali francouzskou kulturu, zvyky, módu, jazyk, kuchyni i náboženství. Důsledkem toho je jistě i větší počet sňatků mezi Kreoly a Francouzi než mezi ostatními etniky. Děti z těchto rodin, míšenci zvaní „Coloureds“, tvoří dnes zpravidla střední třídu. Žijí ve městech a pracují na nižších manažerských pozicích v průmyslu i v zemědělství, ve sféře služeb nebo např. jako učitelé. Naprostá většina Kreolů je ale čistě afrického původu a nejčastěji vykonává hůře placené práce. Sino-Maurijci jsou především Číňané. První přistěhovalci přišli z provincie Kanton a mluvili kantonštinou. Většina současných Sino-Maurijců pochází z provincie Hunan a mluví mandarínštinou. Někteří se hlásí k buddhismu nebo vyznávají jiná čínská náboženství, většina však v průběhu 20. století konvertovala ke křesťanství. Jsou to většinou obchodníci. Zpravidla jsou velmi pracovití, snaží se získat co nejvyšší vzdělání. Dobré vzdělání, veliká snaha uspět a dravá ambicióznost jim pak otevírají dveře do velkých firem a bank. Většinu velkých firem v zemi vlastní Franko-Maurijci, kteří dnes často Číňany, díky jejich vlastnostem, jako zaměstnance dokonce upřednostňují.
Franko-Maurijci jsou potomky původních francouzských otrokářů, bohatých bělochů. Své dominantní postavení v zemi si tito běloši udrželi dodnes. Dnes tvoří vzdělanou ekonomickou elitu země, která má prakticky monopolní postavení v produkci cukrové třtiny, neboť vlastní více než 55 % všech plantáží s cukrovou třtinou v zemi. Klíčovou roli hrají také v oblasti obchodu. Vlastní čtyři z pěti největších obchodních společností. Peníze, které vydělali pěstováním a zpracováním cukrové třtiny, navíc velmi dobře investovali do nově vznikajících odvětví v zemi. K těm náleží např. cestovní ruch – prakticky všechny místní řetězce hotelů (vynikající úrovně) patří Franko-Maurijcům.
Kulturní pestrost země se odráží i v náboženství. Na Mauriciu proto můžeme vidět blízko sebe kostely, mešity, hinduistické a buddhistické chrámy i čínské pagody. Na Mauriciu panuje velká náboženská tolerance a snášenlivost. Na ostrově se společně slaví celá plejáda křesťanských, hinduistických, muslimských, buddhistických i čínských svátků.
Nejvíce je v zemi hinduistů – asi 48 %. Pocházejí z Indie a většina z nich je velmi ortodoxní. Dodržují rituály, a především všechny svátky, kterých je velké množství. Křesťanů je v zemi asi 32 %, z toho římskokatolického vyznání asi 24 %. Ke křesťanství se hlásí Franko-Maurijci, dnes i většina Kreolů a část Číňanů. Kreolové totiž postupem času konvertovali ke křesťanství stejně jako Číňané, zejména ti ze smíšených rodin. Typicky křesťanským svátkem je 9. září, „Den otce Lavala“. Je výročím úmrtí kněze a bojovníka za zrušení otroctví a prvního, kterého prohlásil za svatého Jan Pavel II., když se stal papežem, Jacquese Desire Lavala. Muslimové pocházejí především z Indie stejně jako hinduisté. K tomuto náboženství se hlásí asi 16 % obyvatel Mauricia. Islám je zde však velmi liberální, i když nutno přiznat, že návštěvnost mešit je velmi vysoká. Také hodně žen chodí zahalených. Mešity je možné najít i v menších městech a vesnicích, hlavním modlitebním místem je mešita Jummah v Port Louis. Na ostatní, zejména čínská náboženství připadá asi 2,5 % obyvatel země. Číňané mohutně oslavují především Nový rok (pohyblivý svátek: leden – únor). Scházejí se velké rodiny na společnou hostinu, odpalují se dělobuchy a ohňostroje – jejich hluk má zahnat zlé duchy. Dominuje červená barva jako barva štěstí. Děti dostávají mince v červené obálce.
Ať se půjdete podívat do katedrály, mešity či jiného chrámu, dbejte na správné oblečení. Rozhodně se nehodí trička na ramínka ani s velkým výstřihem, krátká trička či blůzy s odhaleným břichem, krátké šortky či krátké kalhoty ani minisukně. Při vstupu do mešit a chrámů se zouvá – boty se nechávají před chrámem. Do hinduistických chrámů se nesmí nosit věci z hovězí kůže – pásky, tašky, peněženky, bundy, kožená saka apod. Ženy, pokud vůbec mohou vstoupit do mešity, musí mít zahalenou hlavu, tj. minimálně šátek. V žádném z těchto míst není dovoleno kouřit, dotýkat se božstev a je zde zakázáno fotografovat.
Přítomnost mnoha etnických skupin způsobila, že se zde používá velké množství různých jazyků. Jazyková struktura na Mauriciu se vyvíjela v závislosti na tom, jaké kultury v průběhu dějin tuto oblast nejvíce ovlivňovaly. Mauricius získal svoji nezávislost až v roce 1968. Do roku 1810 byl Mauricius obýván francouzskými osadníky a africkými otroky. V roce 1810 ovládla ostrov Velká Británie a oficiálním jazykem se stala angličtina. Britům se však nepodařilo zemi kulturně ovládnout, neodstavili od moci ani bohatou vrstvu Francouzů, a tak měla na ostrově stále rozhodující vliv francouzská kultura, což se projevilo i v jazyce. Angličtina se mezi obyvatelstvem na rozdíl od francouzštiny nerozšířila. Angličtina se i dnes používá pouze ve státní sféře, obchodě. V současné době se vyučuje na školách společně s francouzštinou. Angličtinu však ke slovní komunikaci používá aktivně méně než 1 % obyvatel země. Angličtina je v zemi dodnes spojovaná s nadvládou. Francouzština zůstala jazykem nejvyšší společenské vrstvy, bohatých a mocných, a je spojována s kulturou a vzděláním. Noviny, časopisy, televize či jiná média jsou převážně francouzské. I když obchodníci většinou ovládají oba jazyky, dávají přednost francouzštině. Každodenní obchodní korespondence nebo první kontakty mohou probíhat i v angličtině. Naprostá většina obyvatel, přes 80 %, dnes hovoří kreolštinou (někdy nazývaná maurijština nebo kreolská francouzština), která se vyvinula smícháním různých jazyků. Na Mauriciu je však přítomna i řada dalších jazyků. Jde o jazyky, které s sebou přinesly jednotlivé etnické skupiny. Setkáme se zde s indickými jazyky, ze kterých nejznámější je bhojpurština, kterou hovoří asi 12 % obyvatel Mauricia. Dalšími používanými jazyky jsou hindština, urdština, tamilština, telegu, marathi a gujrathi. Na ostrově se můžete setkat i s arabštinou a různými čínskými dialekty – mandarínštinou i kantonštinou. Tyto jazyky jsou však dnes na ústupu, neboť většina přistěhovalců přechází na kreolštinu.
Maurijci si předávají dárky až po úspěšně dokončeném obchodním jednání. Vhodnými dárky jsou např. kvalitní pera nebo knihy, které reprezentují vaši zemi. Publikace i podnikatelé uvádějí, že je možné darovat i nějaké potraviny, které jsou v Evropě považovány za speciality, např. velkou bonboniéru belgických či českých pralinek. Při výběru dárků musíte přihlížet k etnickému původu svého partnera. Velmi vhodné a ceněné je i pozvání obchodního partnera na večeři do vyhlášené restaurace. Maurijci se snaží vždy dárky oplatit, proto nedáváme příliš drahé dárky. Drahým dárkem bychom mohli partnera zaskočit, mohl by to chápat jako úplatek a cítit se zahanben. Pokud obdarováváme ženu, raději zdůrazníme, že dárek posílá manželka, sestra nebo pracovnice firmy, pokud s ní byla ve styku. Dárky se předávají zabalené (nejlépe v červeném, žlutém nebo modrém papíře) a vždy oběma rukama. Mauricijský partner převezme dárek také oběma rukama, dlaněmi vzhůru a odloží ho stranou. Dárky se na veřejnosti neotvírají, rozbalí ho až po partnerově odchodu. Podobné chování se očekává i od nás. Pozvání domů není běžné.
Exotickou kuchyni tohoto ostrova ovlivnili především přistěhovalci, kteří přinesli nejen své jazyky a kulturu, ale také stravovací návyky. Proto v sobě kuchyně tohoto ostrova skrývá prvky indické, čínské, africké i evropské kuchyně. Mauricijská kuchyně vás překvapí nečekanými kombinacemi a úžasně chutnými pokrmy. Základní a oblíbenou surovinou v kuchyni jsou rýže, ryby, mořské plody a rajčata s příjemnou sladší chutí, tzv. pommes d’amour, které místní kuchaři používají i k barvení pokrmů, zejména omáček. Typicky francouzské omáčky, jako např. vingaye (studená) nebo rougaille (teplá), jsou na tomto ostrově velmi oblíbené. Můžeme také říci, že francouzská kuchyně asi nejvíce ovlivnila místní kuchyni. Častěji než u nás se zde používá také česnek, cibule, zázvor, šafrán, skořice, hřebíček, kardamon a různé bylinky. Typicky kreolská kuchyně staví na rýži a kari. Indická kuchyně je plná ryb, zeleniny, exotického koření i masa. Typicky indickým jídlem je např. dholl puri, tj. kořeněná placka plněná čočkou. Nejoblíbenějším kořením je chilli, které roste po celém ostrově. Nejoblíbenějším pokrmem muslimů je briani, což je mix rýže, brambor, koření a kuřecího masa. Velmi oblíbený je tzv. milionářský salát (z palmových srdíček, krevet, ústřic, krabího masa) a daube, tj. nadívaná chobotnice. Specialitou je také ryba – uzený mečoun se zeleninovou oblohou, ústřice a obrovské krevety. Oblíbené jsou i pokrmy z divoké zvěře, např. z divokého prasete, drůbež i bažanti. Mnoho pokrmů se připravuje pro nás neobvyklým způsobem – na lávovém kameni. Nejznámějším pokrmem připraveném na lávovém kameni je Roche carri. Na lávovém kameni vám však připraví i vynikající hovězí steak nebo zeleninu. Lávové kameny jsou součástí zařízení každé restaurace a běžně se používají i doma. Placky „čapati“ se jedí jako u nás chléb. Mauricius je rájem pro milovníky ovoce, zejména tropického. Můžete ochutnat avokádo, ananas, mango, různé druhy melounů, liči, hrušku, papáju, karambolu, corasol i kokosové ořechy. Z ovoce se zde nabízejí i fantastické ovocné saláty a čerstvé šťávy. Oblíbeným nápojem je alouda, tj. nápoj z mléka, agaru (sušených řas) a ledové tříště s příchutí vanilky nebo mandlí. Domorodci milují sladkosti. Mauricijský třtinový rum je základem koktejlů, které se nejčastěji připravují z kokosového mléka. Dobrá jsou i místní piva Blue Marlin nebo Phoenix.
Mauricius je tropická země, proto je nutné dodržovat určitá pravidla. Vodu pijte pouze balenou, všechny nápoje pijte bez ledu. Led nemusí být vyrobený z pitné vody. Platí, že jíme to, co je vařené, pečené nebo oloupané. Ovoce si vždy pečlivě umyjte a oloupejte, nejezte ústřice a mušle, které prodávají prodavači na plážích. Vyberte si vždy čistou restauraci s čistě oblečenou obsluhou. Vyvarujte se na ulici prodávané a vyráběné zmrzliny. Na veřejně přístupných místech je zakázáno kouření, některé restaurace mají prostory pro kuřáky.
Text: Ing. Soňa Gullová, VŠE Praha
Foto: Air Mauritius
V Jihoafrické republice včera kvůli opakovaným nehodám přerušili provoz luxusního vlaku mezi Kapským Městem a Pretorií. Jde o výletní soupravu zvanou Modrý vlak, která turisty trasou dlouhou 1 600 kilometrů veze dva dny.
Cestovní kancelář Čedok představila nabídku exotických zájezdů na zimní sezonu. Její klienti mohou vybírat z cest do Dominikánské republiky, na Zanzibar, Maledivy a nově také do Keni a Mexika. Do dálkových destinací bude létat z Letiště Václava Havla Praha...
Den před jedním z nejvýznamnějších českých státních svátků – Dnem české státnosti, připadá na pondělí 27. září Světový den cestovního ruchu. Po roční pauze vynucené problematickou celosvětovou pandemickou situací se oslav a doprovodného programu ujme hostitelská země Pobřeží slonoviny.
