Jiná země, jiný mrav: Litva

Litva (litevsky Lietuvos Respublika, zkráceně Lietuva) je skoro stejně velká (65 250 km²) jako Česká republika, ale má jen asi třetinu obyvatel. Leží u Baltského moře a sousedí s Lotyšskem, Běloruskem, Polskem a Ruskem. Litva je parlamentní republikou v čele s prezidentem, voleným občany na pět let. Seimas (zákonodárný orgán) má 141 členů volených na čtyřleté období. Litva je rozdělena na 10 okresů a 44 rajonů. Má asi 3,7 milionu obyvatel a je nejlidnatější z pobaltských republik. Ve městech žije 67 % obyvatelstva, na venkově 33 %. Hlavním městem je Vilnius, který má asi 600 tisíc obyvatel, z toho 20 % jsou Poláci a 20 % Rusové.

Úředním jazykem je litevština. Jde o archaický indoevropský jazyk s velmi složitou gramatikou. Hlavním obchodním jazykem je ruština, kterou používá 80 % populace jako svůj druhý jazyk. Další jednací jazyk je v prvé řadě angličtina. Ve styku se zeměmi východní Evropy se používá ruština. Při jednání s obchodníky z České republiky se předpokládá jednání v ruštině nebo angličtině. Pokud litevský partner ovládá angličtinu, dá přednost jednání v angličtině před ruštinou. Je třeba předem prověřit, zda obchodník, se kterým budeme jednat, je Rus, nebo Litevec či Polák. Způsob jednání a jejich vystupování se může lišit. Litevci jsou dochvilnější a jejich způsob jednání i chování lze s určitou nadsázkou spíše přirovnat k Němcům než k Rusům. Litevci jsou vzdělaní, učenliví, nadaní na cizí jazyky, chytří a pracovití.

Hrad Trakai, jedna z hlavních litevských pamětihodností

Hlavní město Vilnius je zapsáno na seznam UNESCO

Kontakt s litevskými firmami se navazuje nejlépe přes třetí osobu, dávají přednost osobním kontaktům a osobním jednáním. Kontakty napřímo, např. dopisem či faxem, se těžko navazují, Litevci důvěřují jen lidem, které znají. Reference třetí osoby jsou velmi vítané. Úplně nejlepší je, pokud se tito lidé sami mohou jednání zúčastnit a počáteční jednání jim svěřit. Důležité je trvalé zastoupení na trhu a udržování kontaktů častými cestami do Litvy. Při větších zakázkách nebo opakovaných obchodech se firmy bez stálého zástupce znalého poměrů v Litvě vůbec neobejdou. Podnikatelé v Litvě se mezi sebou dobře znají (vytvořili „klan“) a obchodují pouze „se svými známými a se známými svých známých“. Proniknout do těchto klanů je velmi obtížné. Vztahy mezi lidmi a konexe hrají v obchodu rozhodující roli.

Litevci se na jednání důkladně připravují. Dokumenty a další potřebné materiály si předem zajišťují a předloží je během jednání. Jsou spíše individualisté, většinou jedná jedna nebo dvě osoby. Pokud to není nutné (např. u velkých obchodů apod.), pak si na velké jednací týmy nepotrpí. Jednání mohou vést i ženy, i když obchod je více v rukou mužů. S litevskými obchodníky jednáme vždy jako rovný s rovným, ani v náznacích neprojevujeme pocit nadřazenosti. Při sjednávání schůzek si vždy předem vyžádáme seznam účastníků včetně funkcí. Chtějí být přijati a jednat na stejné nebo vyšší úrovni. Nižší úroveň je pro ně nepřijatelná. Také korespondenci vedou vždy lidé na stejné úrovni, ve stejných funkcích, nelze psát dopis podřízenému mého partnera či s ním vést jednání. Pokud by k tomu výjimečně došlo, pak o tom je třeba informovat i partnera.

Je zvykem přejít přímo k věci, orientační fáze není prakticky vůbec žádná, i když někdy přistupují k jednání dost zeširoka. Většinou však přecházejí hned k hlavnímu tématu a samotná jednání jsou poměrně krátká. Litevci jsou dost tvrdí vyjednávači. Ustupují jen velmi pomalu a neradi. Nedělá jim problém říci „ne“. Pokud s něčím nesouhlasíme, je zdvořilejší vyjádřit nesouhlas nepřímo – například „o podepsání kontraktu máme zájem, avšak mrzí nás, že“ atd.

Rozhodně jim nechybí sebevědomí, dokážou i mírně zvýšit hlas. Sami všakžádné velké emoce nepoužívají a ani z druhé strany emoce nejsou vítány.I při řešení krizových momentů, nepříjemných otázek apod. je lépezachovat chladnou hlavu a vážnou tvář. Mlčení jako součást komunikaceneznají. Je nutné vyjádřit kladný i negativní postoj.

Nedívají se příliš dopředu, zajímá je momentální zisk, momentálnívýhoda. Kontrakty jsou většinou velmi podrobné, což je i nutné, neboťústní dohody nemají velkou váhu. Platební morálka je podobná jako unás, doporučuje se používat potvrzených akreditivů. V případě, žebychom se snažili prosadit podepsání kontraktu, který by byl výhodnýpředevším pro českou stranu, je pravděpodobnost dalších obchodů nulová.Neradi však okamžitě rozhodují, rozhodovací fázi se snaží prodloužit namaximum. Zvláště je-li na druhé straně pouze jeden jednatel, může býtcítit určitá váhavost a nejistota.

Litevci sami velmi rádi cestují. Prakticky všichni Litevci znají Prahu, kterou často používají jako přestupní stanici pro cesty na západ. Představy českých firem, že zde mohou umístit produkci, kterou nikde nemohou prodat, jsou zcela scestné. Trh Litvy je malý, nasycený veškerým možným zbožím. Konkurence je vysoká a najít mezeru na trhu je náročné.

Oblíbeným komunikačním prostředkem je telefon (vždy budou rádi, když jim zavoláte) a dnes i e-mail. Rádi dlouze telefonují. Na formální stránku dopisů si potrpí. Na dopisy odpovídají zhruba do 10 dnů. Průměrný plat v Litvě je podobný jako u nás, ceny o málo vyšší. Samozřejmostí je obdarování partnera dražším dárkem, vhodné je např. i pozvání do restaurace na večeři. V Litvě je dodnes nutno počítat s poměrně velkou korupcí i byrokracií.

Ruce se podávají při představování, při pozdravu a při loučení. Je zvykem podat ruku všem přítomným. Při soukromých příležitostech Litevci líbají jim známé ženě ruku.

Vizitky bývají dvojjazyčné (anglicko-litevské). Uvádějí se nich podnikové funkce, adresa, telefon, fax, e-mailová adresa, www stránky, logo firmy atd. Soukromé adresy se neuvádějí. Na vizitkách se neuvádějí akademické tituly (pokud, tak pouze velmi vysoké, tj. od kandidáta věd výše). Při oslovování se však akademické tituly nepoužívají vůbec. Cizinci používají vizitky v angličtině.

Oslovuje se podnikovou funkcí nebo příjmením. Způsob oslovování je hodně formální. Litevští spolupracovníci stejné úrovně však mezi sebou brzy přecházejí na oslovování křestním jménem. Po několika schůzkách se většinou z praktických důvodů přechází na oslovování křestním jménem i se zahraničními partnery. Nejde o přechod k tykání, partneři si nadále vykají. Litevská příjmení se však těžko pamatují a i oni mívají problémy s výslovností našich příjmení. Přechod k tykání se zahraničními partnery není obvyklý.

Litva je země s živými tradicemi

Nejčastější křestní jména jsou dnes pro chlapce Lukas, Tomas, Justinas, Dominykas, Andrius a Robertas. Pro dívky: Emilija, Viktoria, Ieva, Elena, Karolina, Monika. Nejčastější příjmení jsou: Kazlauskas, Petrauskas, Stankevičius, Jankauskas, Žukauskas, Butkus a Paulauskas. Celkem je v Litvě, kde se jména formují již po staletí, více než 55 000 různých příjmení. Tvorba příjmení je v Litvě velmi specifická. Mužská jména končí obvykle na as, ženská se liší podle životního období. Pokusíme se znázornit si litevská příjmení na příkladu:

Slečna Butkute si vezme pána jménem Sakalauskas a stanou se z nich paní a pan Sakalauskai. Paní má příjmení Sakalauskiene, pán zůstane Sakalauskas. Jejich děti budou mít příjmení Sakalauskaité – děvče a chlapec bude Sakalauskas.

Čas nehraje tak důležitou roli jako např. v Německu. Je považováno za zdvořilé chodit včas na domluvené schůzky. Přesto Litevci nemusí vždy na domluvenou schůzku včas dorazit. Dochvilnost se očekává i od zahraničního partnera. Přijít na schůzku o chvíli dříve se nepovažuje za nevhodné. Účast na společenských akcích se zásadně nepotvrzuje, i když o to hostitel vyloženě žádá na pozvánce. Budeme-li potvrzení urgovat telefonicky, stává se, že pozvaný potvrdí účast, ale pak nepřijde.

Litevští obchodníci se oblékají formálně, oblečení v Litvě vystihuje postavení člověka. Na oblečení se zde dbá více než u nás. Dávají přednost drahým kvalitním (značkovým) oblekům, drahým botám i drahým doplňkům. Ženy udržují krok s módou, chodí nalíčené, rády se zdobí zlatými šperky, používají silnější parfémy, vystupují sebevědomě. Zejména ve styku s cizinci se Litevci rádi předvádějí. Např. oblečení i automobil má i funkci reprezentační. Cení se velký (i když třeba ojetý) vůz zahraniční výroby. Nesmírně dají na první dojem. Při prvním setkání je nutné dodržovat všechna pravidla etikety, vystupovat velmi zdvořile a galantně a přizpůsobit tomu i své oblečení. V Litvě jsou daleko větší rozdíly mezi lidmi. Na jedné straně bohatí, na druhé chudí. Peníze jsou vždy na prvním místě. Důsledně se drží hesla „urvi, co můžeš, nikdo neví, co bude zítra“. Sociální cítění je zde daleko nižší než u nás.

Během jednání se podává káva a minerální voda. Alkohol se nabízí zřídka a je možné jej odmítnout. Ocení pozvání do dobré restaurace na oběd či večeři. V průběhu oběda či večeře rádi popíjejí velmi dobré litevské pivo (nutno pochválit, ale pozor, je silnější než naše) a dnes již i víno, které je však podstatně dražší než u nás. Zejména večer se pije i vodka. Problémy s oplácením pozvání si rozhodně nedělají. Při opakovaných setkáních mohou stanovit schůzku již přímo v restauraci, zaplacení účtu však nadále ponechají na zahraničním partnerovi.

Po delší obchodní známosti je pozvání obchodního partnera do rodiny možné. Může jít také o pozvání na chatu či do přírody. Chaty mají podobný standard jako naše, častěji jsou však vybaveny také saunou. Litevci rádi loví ryby nebo chodí na houby. Při pozvání do rodiny je vhodné přinést dárek hostitelce i hostiteli. Litevci jsou pohostinní. Před jídlem a v průběhu jídla se pronášejí krátké přípitky. Není nezbytné sníst vše, ale očekává se pochvala jídla. Při loučení ústně poděkujeme za pozvání. V rozhovorech je vhodné se vyhnout komentářům o vývoji ekonomické a politické situace v zemi, klepům o vyšší společnosti apod. Jinak neexistuje žádné tabu. Litevci pečlivě sledují naše osudy, znají naše sportovce, a dokonce i spisovatele.

Sami Litevci jsou nesmírně pyšní na svou národnost. Jsou velcí patrioti. Jsou pyšní na svou zemi s nezkaženou a rozmanitou přírodou, na své státní symboly, na svou historii, na svůj jazyk. Není vhodné, aby cizinec v Litvě něco kritizoval. Pokud oni sami něco kritizují, doporučujeme zaujmout postoj, že jistě vyřeší složitou situaci, nebo jen konstatovat, že mnohé se již zlepšilo apod. Při společenském setkání je možné vyprávět vtipy, ale rozhodně se nesmí dotýkat nebo jakkoliv zesměšňovat Litvu nebo Litevce. Celá Litva je čistá a uklizená. Žije zde výjimečně málo Rusů (8,4 %), dále Poláci (7 %), Ukrajinci a Bělorusové. Litevců je asi 81,3 %. Převládá římskokatolické náboženství. Obyvatelé Litvy jsou velmi nábožensky založení, ale tolerantní k ostatním vírám.

Několik dalších rad a informací:

• Pro překročení hranic je potřebný platný pas nebo občanský průkaz, který byl vydán po roce 1993.
• Ve státním znaku je bílý rytíř zvaný Vytis na bílém koni s modrou výstrojí a štítem na červeném poli. Je to jeden z nejstarších státních znaků v Evropě. Vlajka sestává ze tří stejně širokých vodorovných pruhů v barvě žluté, zelené a červené (odshora). Barvy na vlajce symbolizují: žlutá slunce, světlo a prosperitu, zelená litevskou krajinu, naději a radost, červená půdu, život a krev – symboly odvahy a houževnatosti.
• Vstup je pro občany ČR bez víz. Diplomatické vztahy Litvy a ČR byly navázány v roce 1991 na úrovni velvyslanectví. Kromě velvyslanectví byl v Brně v roce zřízen 1999 Honorární konzulát Litevské republiky. Na Univerzitě Karlově v Praze a v Brně na Masarykově univerzitě lze studovat baltistiku. V české republice je ustavena Litevská společnost.
• Měna: litas (1 litas = 100 centas), kurz 1 USD = asi 4 Lt. ( www.penize.cz ). Směnárny jsou často otevřeny non-stop, bankomaty jsou ve Vilniusu na každém kroku.
• Čas: čas je stejný jako v ČR
• Přímé lety do Vilniusu zajišťují České aerolinie ( www.csa.cz ). Litevské letiště je vzdáleno asi 5 km od centra Vilniusu. Nejlepším způsobem přepravy z letiště do města je taxi (asi 20 litas v roce 2005). Dopravu ve městě zajišťují autobusy, trolejbusy a minibusy. Doporučujeme cestovat především minibusy, které jsou rychlejší, pohodlné a nebývají tak přeplněné (www.minibus.lt). Je také možné si půjčit auto u kterékoliv z četných půjčoven. Úroveň silnic je špatná, často se jezdí pouze po prašných cestách.
• V hotelích i v restauracích možno platit platebními kartami. Hotelové ubytování má velmi rozdílnou úroveň od luxusního za vysoké ceny po nejobyčejnější se špatným hygienickým zázemím. Nejdražší hotely jsou ve Vilniusu. V průměru však zaplatíte za ubytování po celé Litvě více než v ČR.
• Stravovat se můžeme v restauracích za obdobných podmínek jako u nás. Kromě restaurací s národní litevskou kuchyní zde vznikají i restaurace se zahraničními kuchyněmi (čínská, japonská, italská, řecká atd.). Litevci mají rádi jemně kořeněná jídla. Porce jsou veliké, některé restaurace nabízejí i tzv. extra velké porce. Ve Vilniusu existuje i řada levnějších kaváren, kde se také nabízejí vařená jídla. Mezi nejznámější národní jídla patří „cepelinai“ a „kugelis“. Nejpopulárnějším národním jídlem jsou vynikající uzení úhoři. Časté jsou i studené litevské husté boršče – polévky s červenou řepou, zelím nebo okurkou a smetanou. Oblíbené je vepřové pečené maso s dušenou zeleninou, speciality z jelena, divočáka, a dokonce i bobra. K oblíbeným tradičním restauracím patří Cili kaimas nebo restaurace Lokys. Známý je silný litevský medový likér Krupnikas, ovocné likéry Palanga nebo Dainava. Domorodci pijí s oblibou ovocná vína. Litevská vodka se nazývá Kvietine. Velmi oblíbeným nápojem je pivo. Litevské pivo je velmi dobré kvality, najdete zde i česká piva.
• Obchodní domy jsou na velice dobré úrovni. Možno zakoupit všechny druhy potravin, i zahraniční. Velká obchodní centra a hypermarkety však dosud neexistují. Obchody s potravinami jsou obvykle otevřeny od 8 do 21 hodin, v neděli od 8 do 18 hodin. Pracovní doba v kancelářích a firmách je od 9 do 18 hodin s polední přestávkou od 13 do 14 hodin. Restaurace jsou otevřené od 12 do 24 hodin, banky od 9 do 16 hodin, pošty ve všední den až do 20 hodin.
• Oblečení nutno přizpůsobit klimatu. V zimě může teplota klesnout i na -30 stupňů Celsia. Již podzim bývá velmi studený. Léto je zde krátké.
• Informace o telefonních číslech najdete na www.118.lv, čísla firem na www.zl.lt.
• Před odjezdem nutno doma uzavřít pojištění léčebných výloh.
• Nejčastějším suvenýrem z Litvy je tzv. Baltské zlato – jantar. Jantar nemusí být pouze žlutý, ale také hnědý, bílý, modrý nebo černý. Někdy je v něm uchovaná i větvička nebo hmyz. Doporučuje se nákup pouze v řádných obchodech, při „výhodných“ nákupech na ulici jde většinou pouze o skleněnou napodobeninu. Dalším vhodným suvenýrem jsou předměty řezbářské výroby a litevská keramika.

Text: Ing. Soňa Gullová, VŠE Praha
Foto: Lithuanian National Tourism Office