Jedna velká neznámá

Vypadá to, že se tuzemské sjezdovky navzdory některým negativním prognózám zaplní ještě před Vánocemi. Co se teď děje na českých horách? Jsou provozovatelé horských středisek spíše optimisté, nebo pesimisté?

Upřímně doufám, že čtenáři našeho rozhovoru už mají jasno. Ještě včera však byli všichni extrémně nervózní, protože investují mnoho prostředků do přípravy sezony. Řeší technické zasněžování a samozřejmě sezonní pracovníky. Bez nich se provozy neobejdou. Nervózní byli samozřejmě i lyžaři a lidé, kteří by na hory rádi vyrazili. Obrovská nejistota ale panovala nejen u provozovatelů lyžařských areálů, ale i u dalších profesí, které jsou na zimní sezonu navázány. Jde o malé obchůdky, půjčovny, drobné živnostníky, kteří mají sezonní práci spojenou s horami. Strašně dlouho se nic nevědělo. Stejně jako v některých jiných oborech se informace mění turbulentně. Období příslibů střídá změny pohledu na věc. V AHS však velmi intenzivně vnímáme vážnost situace. Víme, že jsou tady opravdu nemocní lidé a že lyžování na horách pro někoho není důležitá věc. Na druhou stranu musíme řešit to, že lyžařská sezona živí spoustu lidí. Jsme přesvědčeni o tom, že pohyb na horách problém není.

AHS kritizovalo vládu za to, že součástí systému PES nejsou přesná pravidla pro fungování lyžařských areálů. Je šance, že by se tam ještě dala umístit?

Byli jsme jedním z hlavních hráčů v období, kdy se ty podmínky připravovaly. Řešily se jak na úrovni úředníků, tak s příslušnými ministerstvy. Snažili jsme se je komunikovat tak, aby dávaly smysl. Zařazení podmínek do jednotlivých stupňů systému PES byla především naše práce. Stále voláme po jejich schválení. Samozřejmě už je ale mimo naše možnosti, v jaké fázi pandemie se republika nachází. V tuto chvíli už jsme jen nervózními pozorovateli a čekateli na to, co se stane.

Byl vám jako prezidentce AHS vysvětlen důvod, proč byla lyžařská střediska v systému PES opomíjena?

Z mého osobního pohledu se tak trošku čekalo na to, jaká opatření vejdou v platnost u našich sousedů. To je však při odborné znalosti našeho prostředí sporné. Porovnávat se s Alpami a Dolomity, kde máte jednu uzavřenou gondolu vedle druhé a nespočet kabinových lanovek, je prostě zavádějící. Vždyť u nás jsou jen dvě! Vím, že je to politicky komplikované, ale my bychom se měli dívat na české podmínky, které jsou opravdu jiné než ve velehorách okolo nás.

Když jste zmínila zahraničí, inspirujete se v pravidlech právě tam?

My jsme už od října sledovali dění v okolních zemích. Nejbližší kontakty máme s Rakouskem a já historicky i se severní Itálií. Pečlivě jsme vnímali, jak právě tam plánují regulovat své provozy. První zkušenosti jsme sbírali už z prvních podzimních víkendů, kdy lidé vzali rakouské ledovce útokem. V různých opatřeních se projevila „slabá místa“. Všímali jsme si reakcí středisek na příjezd relativně velkého množství lidí, a to nejlepší se z nich snažili převzít.

Mají tedy česká lyžařská střediska přesně stanovená pravidla, která musejí nastavit při spuštění lyžařské sezony?

Česká horská střediska jsou průběžně zatažena do celého procesu komunikace. Návrh pravidel vznikal právě se samotnými provozovateli a majiteli středisek po republice. Jsou to oni, kdo mají konkrétní zkušenosti a znalosti. Oni vědí, jak to na místě probíhá. Všichni jsme si vědomi toho, že nebude vůbec jednoduché uřídit nával lidí na hory během vánočních svátků. Jsem si ale jistá, že areály pro bezpečnost nás všech udělají maximum.

V médiích se skloňují dvoumetrové ro­zestupy ve frontách, omezení kapacity na lanovkách nebo „nonstop“ nasazený nákrčník přes nos a ústa. Souhlasíte s těmito omezeními?

Svým selským rozumem jsem hlavně přesvědčená, že opravdové nebezpečí hrozí někde úplně jinde než na lanovkách, sjezdovkách a vlastně i v těch frontách, kde jsou lidé stále ve venkovním prostředí. Když budeme respektovat základní pravidla, tak je hrozba nebezpečí minimální. Všichni samozřejmě tušíme, že večírky a radovánky, které k horám patří, budou reálné zřejmě až v nadcházející sezoně. Obecně mám bohužel pocit, že byly hory zasaženy tou mediální zkratkou, podle které nám sem covid-19 přivezli lyžaři z Itálie. Do určité míry to asi byla pravda, na druhou stranu jde o velmi zkratkovitý myšlenkový pochod. Kdyby ta nákaza nepřijela z Itálie, tak se objeví z jiné oblasti, ve které ve stejném množství probíhaly právě zmíněné mejdany.

Dají se už v této době (polovina prosince 2020) odhadovat ztráty provozovatelů českých horských středisek?

Musíme brát v potaz už konec loňské sezony, ve které jarní vlna pandemie uzavřela areály o nějakou dobu dříve – většinou šlo minimálně o týden. Záleželo na tom, jak velké zásoby technického sněhu centra měla a jak dlouhý provoz plánovala. Celkově se ale zisky průměrně propadly o dvacet procent. Následovalo letní období, které bylo lehce nadprůměrné. Pro provozovatele, kteří své služby nabízejí i v létě, jde však většinou o minoritní, doplňkový příjem. V současné – stále nezahájené zimní sezoně samozřejmě přicházejí provozovatelé s již připravenými sjezdovkami o milionové zisky. Zásadní je však každoročně období vánočních prázdnin.

Italský premiér Giuseppe Conte navrhoval zrušení lyžařské sezony po celé Evropské unii. Co by to znamenalo pro česká lyžařská střediska?

Vnímám to tak, že Itálie je velká země, která má geograficky lyžařskou oblast sice malou, ovšem velmi silnou. Konkrétně pro severní Itálii by to bylo likvidační. Mám v této oblasti přátele a z vlastní zkušenosti vím, že právě tam je lyžování nejkrásnější zážitek. Nedokážu si to vůbec představit. Já jsem tuhle výzvu úplně nepochopila. Rozumím tomu, že například Němci jezdí lyžovat do všech okolních zemí. Lyžařských center v kontextu s německou ekonomikou je opravdu málo. Tam to smysl dává, ale plošné zavření si nedokážu představit. Jen u nás je na lyžařská střediska navázáno 45 000 pracovních míst. To je nemyslitelná věc. Ani nechci odhadovat, co by se s těmito lidmi stalo.

Prezidentkou AHS jste se stala v květnu 2019. Předpokládám, že jste nepočítala s tím, že budete mít tolik práce?

Nastupovala jsem do pozice, která byla původně z jedné strany společenská a z druhé díky mým kontaktům odborná. Je ale pravda, že tohle nemohl čekat nikdo. Pozitivní pro nás jako pro AHS bylo to, že jsme byli schopni v posledních týdnech aktivně fungovat a pružně se scházet. Získávali jsme jednoznačná stanoviska od majitelů a provozovatelů jednotlivých středisek. Byli jsme schopni rychle komunikovat s příslušnými ministerstvy, vytvářet podklady, bavit se se svými členy. Podstata AHS se ukázala bez ohledu na to, jaký bude výsledek. Každý večer jsme se prostřednictvím on-line hovorů bavili s majiteli areálů i s jejich výkonnými řediteli. Myslím si, že až skončí ten největší šok a náraz, který všichni prožíváme, a situace se stabilizuje, shrneme to jako velmi poučné období.

V současné době AHS sdružuje zhruba dvě třetiny horských středisek v České republice. Můžete odtajnit plány asociace pro rok 2021?

Pandemie určitě ukázala oblasti, do kterých je potřeba investovat finanční prostředky. Často například potřebujeme právní stanoviska, různé analýzy. Hlavně ale musíme být flexibilní a reagovat na trable, které doba přináší. V minulém období se nejvíce řešily odběry vody v souvislosti s umělým zasněžováním. Protože ale bylo loni povrchové vody dost, tuhle sezonu to nikdo neřeší.

Zkusme skončit pozitivně. Kromě zmíněné aktivity AHS – je v probíhající zimní sezoně něco, co vám udělalo radost?

Možná větší zájem o běžky. Bavila jsem se s kamarády, kteří provozují prodejny a půjčovny zimního vybavení a na rozdíl od lyží je po nich velká poptávka. Otázkou však zůstává, zda budou letos běžecké trati na českých horách udržované. Málokdo ví, že se o ně většinou ze své vlastní dobré vůle starají právě provozovatelé lyžařských areálů.