Deliteus je zkratkový název označující čtyři oblasti – Děčínsko, Litoměřicko, Teplicko a Ústecko a představuje je svaz měst, právnických osob a podnikatelů, takže mezi členy najdete třeba i cestovní kanceláře, majitele keramické dílny, penzionů nebo také dvě zoologické zahrady a podobně. Jeho nový ředitel Ing. Jiří Poláček nastoupil do funkce výkonného ředitele před půl rokem. Předpokládal jsem, že se stačil patřičně rozkoukat, a tak jsem se jej zeptal na jeho dlouhodobější plány.
Porta Bohemica – obec Cirkvice |
Při nástupu do funkce jsem si vytyčil čtyři hlavní úkoly. Tím prvním je změna image tohoto kraje. Domnívám se, že je neprávem horší, než by mohla být. Druhým úkolem je spolupráce se Saskem, na které jsem už předtím začal pracovat. Třetím tématem bude pokus o vytvoření informačního a rezervačního systému pro celý Ústecký kraj. Posledním úkolem je vytvoření destinačního managementu. Na tom začal pracovat již můj předchůdce, jeho koncepce byla schválena v rámci SROP Ústeckého kraje a teď dojde k realizaci její první části.
Změna image bude tvrdá práce.
Během těch pěti měsíců, co jsem ve funkci, jsem zjistil, že jde o skutečně velmi krásný, rozmanitý a zajímavý kraj, který má ve svém arzenálu všechno, co mají ostatní turisticky zajímavé oblasti. Takže když se mluví o víně a vinařství, tak se obvykle myslí jižní Morava. Jenže roudnické, litoměřické nebo i mostecké víno byl vždycky pojem. Na prezidentský stůl se například dodávalo víno ze Žernosek. V Českém Švýcarsku hnízdí řadu let sokol stěhovavý, do Labe a jeho přítoků se vrátil losos, protože se řeky vyčistily a podobně je tomu s bobrem. Pokud jde o flóru – všichni znají Zahradu Čech nebo Portu Bohemicu, ale málokdo ví, že to je území, které má nejvyšší průměrnou teplotu v České republice. A proto je to region, kde se nejvíce daří ovocnářství, díky tomu se také výstava Zahrada Čech pořádá právě v Litoměřicích. Tedy – daří se tu vzácné fauně i užitečné flóře.
Ono i z historického hlediska je to pozoruhodné území…
Ano, pokud se podíváme do historie, objevíme také velice zajímavé věci. Vezměte si například všechny takové pověsti o Přemyslovi, o Libuši, o Lucké válce – to všechno se týká severozápadních Čech. Mezi první přemyslovská sídla patřil Děčín a Litoměřice.
Zakládací listina Kapituly litoměřické z roku 1057 je naším nejstarším dochovaným úředním dokladem. Je psaná latinsky, ale na jejím rubu se nachází nejstarší česky psaná poznámka, tzv. glosa. Když cestoval například Jan Lucemburský do Francie nebo do Německa, zastavoval se v takových městech, jako je Kadaň, Most nebo Chomutov. V opevněném klášteře v Chomutově sídlila Zemská komtura Řádu německých rytířů v Čechách. To všechno jsou věci, o kterých se moc nemluví, ale myslím si, že bychom je měli při posilování image kraje vytáhnout na světlo boží a zatraktivnit tuto oblast pro návštěvníky.
Dobrá – tento kraj obnáší spoustu krásných přírodních prvků, jako je například České Švýcarsko nebo České středohoří a Krušné hory, ale na druhou stranu také industriální zóny, které by mohly být v budoucnu také využitelné.
Zcela určitě. Na našem území je velmi mnoho technických památek. Například taková zdymadla, která byla vybudována za první republiky v Ústí nad Labem. Je to unikátní památka, která obsahuje i průchod pro tah ryb. V severočeské hnědouhelné pánvi se nachází také řada technických zajímavostí, které by měly zůstat zachovány pro budoucí období.
Krom toho má území pokrývající sdružení Deliteus na kontě pár zajímavých prvenství. K nim patří například to, že první telefon v českých zemích vedl z duchcovského nádraží do blízkého dolu. Pomocí něho se upřesňovaly dodávky uhlí. První televizní signál byl v České republice zachycen v roce 1936 na Děčínském Sněžníku. Byl to přenos z olympiády v Berlíně. V Ústí nad Labem byl poprvé promítán český zvukový film. Je to řada zajímavostí, o kterých se vůbec neví a které by mohly posloužit při propagaci. Možná by bylo dobré zřídit k tomuto účelu specializované muzeum nebo natočit pořad. Jenže takové věci jdou pomalu.
Hrad Střekov u Ústí nad Labem na jaře |
Jaká je perspektiva využití povrchových hnědouhelných dolů po jejich rekultivaci?
Plány na to jsou. Já sám mám zkušenosti například ze Sokolovska. Tamější důl Michal byl zrekultivován, zatopen a v loňské sezoně se poprvé začal využívat jako koupaliště, s údajně nejdelším toboganem v České republice. Podobná jezera s rekreačním využitím se připravují v oblasti Teplic, Duchcova a směrem na Most.
Jak to vypadá s ubytovacími možnostmi?
Potěšilo mne zjištění, že není pravda, když se říká, že v severních Čechách není dobré ubytování na úrovni. Monitorovali jsme výskyt čtyřhvězdičkových hotelů. Pravda, některé z nich, jako je Schloss Hotel Hubert v Třebušíně, se specializovaly na německou klientelu, takže se o nich u nás moc neví. Ale například v Ústí se nachází bývalý tříhvězdičkový hotel Vladimir, přebudovaný na čtyřhvězdičkový, který nabízí skvělé podmínky pro kongresovou turistiku. Nové čtyřhvězdičkové hotely jsou například v Tisé, v Teplicích, v Roudnici nad Labem a v Litoměřicích. Dobré ubytovací podmínky jsou základním předpokladem k možnostem poznávání tohoto kraje zejména pro zahraniční klientelu.
Kde vidíte další rezervy?
Velkým fenoménem, který zatím není plně využit, je Labe. Dříve po něm jezdily parníky, čluny a výletní lodě. Tím chci říci, že máme velké možnosti v rozvoji vodní turistiky, která se například na německé straně hranice pěstuje v mnohem větší míře. U nás stále ještě čeká na svou renesanci.
V současné době jednáme o dalších možnostech, jak zlepšit turistickou nabídku. Možná to bude pomocí produktových turistických balíčků nebo prezentací v rámci turistického informačního systému, aby lidé měli na webu možnost zjistit si zajímavosti v okolí a sestavit si program sami. Je to něco podobného jako katalog „Kudy z nudy“, jenže pojatý nikoliv tematicky, ale územně. Takže když se podíváte například na Litoměřicko, najdete paragliding, závěsné létání, vinařství, výrobu ručního papíru, jezdectví, cykloturistiku a další věci, se kterými na Litoměřicku můžete počítat.
Nabídka se neustále zlepšuje a počítám s tím, že jakmile dojde k vytvoření destinačního managementu a k finančnímu i personálnímu posílení, mohla by propagace těchto aktivit získat na akceleraci.
Text: Dean Valášek
Foto: Deliteus
Ing. Jiří Poláček se k cestovnímu ruchu dostal přes Světovou výstavu Expo 2000, na které měl možnost během několika týdnů poznat prostřednictvím národních pavilonů téměř celý svět. Tam došel k názoru, že cestovní ruch má velkou perspektivu. Následně krátce působil na pražském magistrátu, kde se věnoval projektům Evropské unie, a v České centrále cestovního ruchu, kde měl mít na starosti implementaci sektorového operačního programu Cestovní ruch a lázeňství. Tento program se ale nakonec přestěhoval do regionů a jeho místo bylo zrušeno. Spolupracoval se saskou stranou (Landesturismus Verband) a s jednou drážďanskou společností a prostřednictvím projektu Tourism Partners Europe se dostal také ke spolupráci se sdružením Deliteus. V období, kdy končil svoji funkci výkonný ředitel Jiří Kučírek, doporučil mu, aby se přihlásil do výběrového řízení. V něm uspěl a od 1. ledna 2005 pracuje jako výkonný ředitel Svazu cestovního ruchu Deliteus.