Jak upravit vztah mezi dopravcem a cestovní kanceláří ohledně zajištění autobusové přepravy

Zákazníci cestovní kanceláře možná vůbec netuší, že jejich cesta autobusem za vytouženou dovolenou se odehrává jen díky smlouvě mezi cestovní kanceláří a příslušným dopravcem. Ze sporů, které známe z naší bohaté advokátní praxe, víme, že smlouva mezi cestovní kanceláří a dopravcem často vůbec neexistuje v písemné podobě, nebo trpí nedostatky. Cílem tohoto článku je seznámit cestovní kanceláře a dopravce s právním minimem, které by měli oba obchodní partneři zohlednit při nastavení podmínek své spolupráce.

Zákon nevyžaduje, aby přepravní smlouva měla písemnou podobu. Smlouva vzniká již samotnou shodou smluvních stran na podstatných náležitostech smlouvy, ke které může dojít i po telefonu nebo v e-mailu. Podstatnými náležitostmi jsou především závazek dopravce přepravit zákazníky cestovní kanceláře do místa určení a závazek cestovní kanceláře za to zaplatit přepravné. Výše přepravného nemusí být přesně určena ve smlouvě. Postačí, pokud je výše sdělena odkazem na obchodní podmínky nebo ceníky dopravce.

V případě zájmu na dlouhodobé spolupráci lze jen doporučit, aby si cestovní kancelář a dopravce mezi sebou uzavřeli tzv. rámcovou smlouvu o přepravě, na jejímž základě jsou následně realizovány jednotlivé objednávky. Taková smlouva by měla upravovat veškeré praktické okolnosti, které se v rámci jednotlivých objednávek nemění. Cenu nebo její parametry lze upravit v rámcové smlouvě, ale lze ji ponechat rovněž na jednotlivé objednávky.

Pokud si cestovní kancelář a dopravce zvolí vzájemnou spolupráci bez písemně uzavřené smlouvy, budou se jejich právní vztahy řídit ustanoveními § 2550–2554 občanského zákoníku a příslušnými evropskými normami. Tou je především Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (tzv. AETR) a dále pak nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 181/2011, o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě.

Z povinností vyplývajících z právní úpravy budou jistě pro zúčastněné stěžejní především ty, které se týkají náhrady škody pro případy, kdy přeprava neproběhne podle představ cestujících či cestovní kanceláře. Podle občanského zákoníku dopravce obecně odpovídá za újmu na zdraví, škodu na zavazadle přepravovaném společně s ním nebo odděleně, případně za škodu na věci, kterou měl cestující u sebe. Také má povinnost postarat se o pohodlí a bezpečnost cestujících. Tato poměrně obecná formulace je rozvedena v již zmíněném evropském nařízení. Své odpovědnosti za škodu se dopravce zprostí, pokud prokáže, že dopravce nemohl škodě zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Okolnostmi, které vylučují odpovědnost za škodu, bývají typicky živelní pohromy, naopak jimi nejsou situace mající původ v provozu. Nehodou, v jejímž důsledku byla přeprava narušena, se tak dopravce bránit nemůže, neboť takovou okolnost lze s přihlédnutím k určitému stupni nebezpečnosti silničního provozu předpokládat.

Přísná zákonná odpovědnost dopravce nic nemění na tom, že ve vztahu k účastníkům zájezdu nastupuje především smluvní odpovědnost cestovní kanceláře za veškerou škodu, která byla v průběhu zájezdu způsobena těmi, které použila k poskytování služeb zahrnutých v zájezdu. Odpovědnost cestovní kanceláře určitě nebude menší, než je odpovědnost dopravce. Důsledky nehod, zpoždění nebo neuspokojivý stav vybavení autobusu dopadají v první řadě na cestovní kancelář, která by měla myslet na podmínky, za kterých bude chtít případné slevy a škody nahrazené zákazníkům u dopravce rozumně kompenzovat. V praxi je běžné sjednat pro tyto účely smluvní pokuty, a to i nad rámec obecné povinnosti dopravce nahradit škodu. Ovšem pozor, alespoň při tvorbě nové smlouvy je vhodné smluvní pokuty konzultovat s advokátem, aby byly sjednány platně a jednoznačně. Smluvní pokuty mohou být věda!

Do smlouvy zajisté patří také ustanovení o podmínkách případného odstoupení od smlouvy nebo v případě rámcové smlouvy o přepravě nejzazší termín, kdy je druhá smluvní oprávněna zrušit objednávku. Lze tím předejít situaci, kdy se cestovní kancelář na poslední chvíli ocitne bez možnosti přepravit své zákazníky na určené místo nebo dopravce bude držet autobus, který již následně neudá bez jistoty náhrady vynaložených nákladů nebo ušlého zisku.

Chápeme, že objednávky přepravy mezi cestovní kanceláří a dopravcem mohou v praxi probíhat velice živelně a na poslední chvíli. Proto lze dopravci jen doporučit, aby měl na svém webu vyvěšeny všeobecné obchodní podmínky, podle kterých poskytuje své služby cestovním kancelářím. Ve prospěch cestovní kanceláře zase bude fungovat rámcová smlouva, podle které budou realizovány jednotlivé živelné objednávky.

Foto: Shutterstock.com

JUDr. Klára DvořákováHolubová advokáti s.r.o.
klara.dvorakova@holubova.cz