Incentivy na parníku neznají hranic

Pražská paroplavební společnost
slaví 140 let!

Letos je tomu již 140 let, kdy se na Vltavě objevil první parník pod vlajkou Pražské paroplavební společnosti. Přestože historie nebyla k pražské paroplavbě vždy příznivá, parníky z Vltavy nikdy nezmizely – zastavit je nedokázaly ani válečné události či povodně před třemi lety. Romantice vltavských plaveb tak mohlo propadnout šest generací Pražanů. O historii, ale především současnosti Pražské paroplavební společnosti jsme hovořili s výkonným ředitelem firmy Dušanem Sahulou.

Můžete na úvod shrnout historii pražské paroplavby?

Pražská paroplavební společnost byla založena v dubnu roku 1865 obchodníkem s dřevem a pozdějším primátorem Dittrichem. První plavbu pak uskutečnil parník Praha z Prahy do Štěchovic 23. srpna. Společnost se slušně vyvíjela a až do krize ve 30. letech minulého století fungovala jako běžná součást městské dopravy, kdy vozila Pražany na tržiště či zajišťovala třikrát denně spojení Praha – Slapy. Určitý čas dokonce provozovala i linku do Drážďan. V době krize se i PPS dostala do problémů a v recesi byla i po dobu 2. světové války. Nikdy ale svoji činnost nepřerušila! Po válce firmu získal podnik Československá plavba labská, v jehož rámci fungovala do šedesátých let. Pak byla zařazena pod Dopravní podnik hl. m. Prahy, který začal obnovovat flotilu motorovými loděmi polské a německé výroby a klasické parníky začaly zacházet na úbytě. Z té doby pocházejí naše motorové lodě Visla a Odra, které jsou v provozu dodnes. V roce 1992 se pak firma vrátila ke svému původnímu jménu Pražská paroplavební společnost, pod kterým ji znáte dnes. A jelikož chceme jejímu názvu a tradici opravdu dostát, investovali jsme poměrně velké prostředky do rekonstrukce parních lodí Vyšehrad a Vltava.

Kolik lodí měla PPS po svém založení a jak moc se lišily od plavidel čeřících vlny Vltavy na počátku 21. století?
O tom, kolik lodí měla po založení, můžeme jen spekulovat, protože značná část archivu firmy během oněch 140 let zmizela do různých „soukromých sbírek“ bývalých zaměstnanců. V době své největší slávy ve dvacátých a třicátých letech měla ve flotile minimálně 12 kolesových a několik vrtulových parníků, přičemž šlo o lodě pro 50, ale také až pro 800 lidí.
Lodě byly pochopitelně odlišné a i naše stávající parníky Vltava a Vyšehrad tenkrát vypadaly jinak. Topilo se uhlím, lodě měly dřevěné paluby a vše bylo podřízeno jejich hlavnímu účelu, tedy přepravovat velké množství lidí. Dokumenty hovoří o tom, že například ve 20. letech přepravila společnost 1 800 000 cestujících ročně! Parníky PPS dokonce přepravovaly i valnou většinu materiálu, z kterého jsou postaveny chaty podél Vltavy. Na komfort se tudíž tak nedbalo a kupříkladu velmi jednoduché občerstvení se připravovalo na parních kamnech. Teprve později, když role prostředku hromadné dopravy u lodí pominula, se začala budovat sociální zařízení a plavidla byla vybavována bary, nábytkem a dalším dnes již běžným vybavením.

Kde vidíte roli paroplavby dnes?
Já bych to s dovolením rozdělil na role dvě. Tradičně se držíme linkové dopravy – každý den plujeme do Tróje k zoologické zahradě, v nabídce máme okružní plavby Prahou a každý víkend plujeme na Slapy. Tato linka je mimochodem stále populárnější u cyklistů. A třikrát ročně nabízíme celodenní výlet do Mělníka.
Druhou, neméně důležitou roli pak hrajeme v oblasti společenských plaveb – na parníku se slaví narozeniny, promoce, dokonce občas pořádáme i svatební hostiny, často se na lodích pořádají různá firemní setkání, prezentace a další akce. Jen pro úplnost dodám, že lodě jsou v provozu prakticky celoročně, jsou vytápěné, a můžeme proto nabízet i tak oblíbené vánoční či mikulášské večírky, silvestrovské plavby a další lákadla.

Jaké trendy v poptávce sledujete? Liší se nároky tuzemských a zahraničních klientů?
V poslední době, a možná je tomu v souvislosti se vstupem do Evropské unie, bych řekl, že se rozdíly v nárocích stírají. I domácí klienti již dávají přednost kvalitě před kvantitou. A začínají vyhledávat i do určité míry nestandardní služby.

Například?
Jistá firma si kupříkladu přála lehce dobrodružnější aranžmá, kdy loď kotvila uprostřed řeky a účastníci akce se k ní museli dostat na válečném vyloďovacím člunu a přestoupit. Běžným požadavkem jsou ohňostroje, nápisy na oblohu, známí moderátoři či hudební skupiny. Obecně bych řekl, že klienti inklinují k náročnějším a honosnějším akcím.

Před časem jste se zmiňoval o tom, že parník Vltava sehrál roli v historické bitvě, kterou fandové vojenské historie zinscenovali nedaleko Chuchle. Máte nějakou podobnou perličku novějšího data?
Ona bitva byla do značné míry raritní akcí. Z poslední doby bych zmínil například plavby v rámci soutěže spojené s reklamou na fantu, které jsou pojaty jako havajské párty. Nechybějí „domorodé“ tanečnice, posádka je oblečena v příslušných kostýmech, hosty baví moderátor Martin Tankwey…

Kde jsou hranice toho, co ještě lze na lodi podnikat?
V zásadě lze dělat cokoli, co neohrozí cestující, posádku a plavidlo. Nemůžeme proto třeba vyjít vstříc zákazníkům, kteří by si přáli ohňostroj odpalovaný z paluby lodi, a nepovolili bychom například skoky z parníku do Vltavy. Jinak se ale fantazii meze nekladou.

V čem tkví výhoda incentivních akcí na lodi? Proč dát přednost parníku před pěkně situovanou restaurací se zahrádkou?
Je to sice otřepané, ale je to tak – pohled na Prahu z hladiny Vltavy je jedinečný. Zvlášť na noční Prahu. Musíte uznat, že má svoje kouzlo projíždět osvětlenou Prahou na historickém osvětleném parníku, pára voní, nikdo vám nekouří pod nos, nestojíte v zácpě… Zkrátka je tam určitý genius loci. Nezáleží přitom ani na ročním období – lodě jsou vytápěné, takže se z nich můžete kochat i pohledem na zasněženou Prahu.

Provozovatelů lodí je v Praze vícero. V čem jste lepší než konkurence?
Předně nikdo jiný nemá ve flotile historické parníky, které jsou jedinečné. A navíc máme bezkonkurenční kapacitu. Jako jediní jsme schopni obsloužit skupiny od dvaceti do tří set padesáti lidí. My jsme hodně zaměřeni na společenské akce, ostatní na „klasické“ turistické plavby. A nezapírám, že konkurenční výhodou je pro nás jméno firmy, které má mnoho lidí zažité. To ovšem neznamená, že bychom nemuseli velkou pozornost věnovat marketingu a propagaci!

Připravujete nějaké speciální akce ke 140. výročí společnosti?
Nejen k němu. Participovali jsme již na oslavách 100. výročí kanalizace, tedy úpravy vltavských břehů a stavby plavebních komor, a chystáme se zapojit do oslav 800 let obce Štěchovice. Naše vlastní výročí chceme oslavit mimo jiné vydáním publikace o paroplavbě, která již asi osm let nevyšla. Představit bychom ji chtěli na výstavě v Muzeu hlavního města Prahy na Výtoni, kde je expozice historie Podskalí, vorařů – plavců a pražské paroplavby. Výstavu samotnou doplníme o některé nové exponáty, které se nám podařilo získat, v plánu máme vydat historické pohlednice zachycující lodě PPS a uspořádat i speciální plavbu. To vše v průběhu podzimu.

Hodláte přijít i s nějakými novinkami v nabídce?
S některými jsme již přišli. Například jednu z našich motorových lodí jsme o osm a půl metru prodloužili a zrekonstruovali interiér tak, aby odpovídal současným nárokům. Opravili jsme levou kolesnici parníku Vyšehrad, na kterou padlo asi deset tisíc nýtů. Nyní probíhá generální rekonstrukce na lodi Odra a pomalu se připravujeme na kompletní rekonstrukci posledního pražského parníku Hradčany. Právě jsme převzali opravený parní stroj a začínáme se stavbou. Na vodě by se měl objevit v příští plavební sezoně.
Zavedli jsme i do určité míry nestandardní kuchyni. V nabídce máme nově český raut, kde nechybějí jitrnice, tlačenka, vepřová pečeně a další české speciality, nabízíme také mexický raut a novinkou jsou plavby all inclusive ozvláštněné živou hudbou.

Petr Manuel Ulrych
www.paroplavba.cz