Návrh nových akreditačních kritérií, který v říjnu předložila IATA prodejcům letenek, způsobil poprask. Část IATA prodejců přepadly obavy o jejich budoucnost, nová kritéria označili za potenciálně likvidační. Zástupci IATA považují věc za nedorozumění. Kde je tedy pravda?

Miroslav Uherek, předseda IATA sekce ACK ČR

Situace IATA agentur se na českém trhu v posledních třech letech neustále zhoršuje a podmínky pro podnikání mají tyto agentury čím dál složitější. Alespoň podle názoru předsedy IATA sekce ACK ČR Miroslava Uherka. „Je například docela známým faktem, že Česká republika má nejpřísnější podmínky pro splatnost IATA faktur," uvádí Uherek a vysvětluje, že zatímco zdejší IATA agentury musejí prodané letenky platit vždy do deseti dnů po uplynutí týdenní periody, ve většině ostatních zemí jsou intervaly nastaveny jako čtrnáctidenní se splatností za čtrnáct dní. Existují ale země, kde je interval nastaven jako měsíční a splatnost je patnáctidenní. To podle Miroslava Uherka, jinak spolumajitele cestovní kanceláře air marine, klade velké nároky na cash flow agentur, v případě největších hráčů to může znamenat odvod několika desítek milionů korun týdně.

Skutečnost, že jsou fakturační podmínky na českém trhu nastaveny jinak než v některých jiných zemích, přiznává i šéf tuzemského zastoupení IATA Roman Orlík. Upozorňuje ale na fakt, že podmínky, které v nezměněné podobě platí už několik let, vzešly z dohody mezi aeroliniemi a prodejci. Otázka tedy je, proč tehdy IATA agentury na podmínky, které se jim zdají nevýhodné, kývly. Jedním z těch, kteří o tenkrát o podmínkách vyjednávali, byl Miroslav Bělovský z cestovní kanceláře OK-tours, tehdejší předseda IATA sekce ACK ČR. Ten mimo jiné poukazuje na laxní přístup většiny IATA agentů a vysvětluje, že téměř žádný z těch, kteří tehdy dostali šanci návrh podmínek připomínkovat, tuto možnost nevyužil. Pozdě tedy plakat nad rozlitým mlékem. Roman Orlík z IATA k této otázce poznamenává, že členství v IATA, resp. v systému BSP, je dobrovolné a je na každé agentuře, zda na podmínky, které si letecké společnosti stanovily, kývne. „IATA je pouhý prostředník," připomíná roli svého chlebodárce. Zároveň ale naznačuje, že lokální podmínky mohou být v budoucnu upraveny, samozřejmě na základě dohody všech zainteresovaných stran. Ovšem těžko si lze asi představit, že by zástupci leteckých společností couvli z pozic, které jsou pro ně tak výhodné…

Roman Orlík, Country Manager IATA pro Českou republiku a Slovensko

To ostatně potvrzují praktické zkušenosti agentur. „Několikrát jsme se v poslední době na toto téma snažili vyvolat jednání v rámci panelu APJC, ale naše návrhy byly vždy leteckými společnostmi smeteny ze stolu, protože z jejich pohledu je samozřejmě jednodušší, mají-li letenky zaplaceny téměř hned," říká Miroslav Uherek.

Pravda je, že platební morálka je pro IATA agentury nastavena vcelku tvrdě. Podle Romana Orlíka je tomu tak zejména kvůli ochraně klienta. Dojde-li ke zpoždění úhrady, resp. není-li vyúčtovaná prodejní perioda v příslušný den uhrazena, je agentura vyzvána k okamžité nápravě. Nedojde-li k úhradě do 24 hodin od výzvy, je agentura považována za agenturu v úpadku a IATA kancelář zajistí okamžité pozastavení automatizovaného/elektronického ticketingu ve spolupráci s příslušným rezervačním systémem. Laicky řečeno, agenturu „odstřihne". Celá záležitost je pak řešena ve smyslu příslušných IATA rezolucí.

Píchla IATA do vosího hnízda?

Pakliže si tuzemské IATA agentury na tyto zúčtovací podmínky již většinou zvykly a našly způsob, jak si zajistit potřebné cash flow, jejich představitele doslova nadzvedl ze židle nejnovější návrh na úpravu kritérií pro akreditaci nových IATA agentur, resp. pro jejich další fungování v systému BSP. Ten je podle Romana Orlíka veden snahou tato kritéria globálně standardizovat. V každé zemi jsou totiž kritéria nastavena mírně odlišně, což může působit problémy nejen zúčtovací centrále IATA, ale také nadnárodním společnostem působícím na trhu s letenkami. A zejména pak společnosti PricewaterhouseCoopers, která pro IATA celosvětově zajišťuje audity agentur.

„Po prostudování tohoto návrhu máme pocit, že chce IATA podmínky pro agentury zpřísnit. Jenže letenky jsou zboží s velkým obratem a velmi malým ziskem a kritéria, která IATA nově navrhuje, jsou pro většinu IATA agentur prakticky nesplnitelná," varuje Uherek a dodává, že pro agentury, které by se zabývaly pouze prodejem letenek, by navrhované podmínky mohly být i likvidační. „Každá jednotlivá IATA agentura by byla vydána všanc rozhodnutí IATA, zda ji po auditu nechá pokračovat v činnosti či nikoli," uvádí šéf IATA sekce ACK ČR a připomíná, že IATA agentury nelze jen tak odstřihnout – pro letecké společnosti jsou stále významný partnerem. Ještě nedávno se na českém trhu prostřednictvím zhruba osmi desítek IATA agentur prodávalo asi 80 procent všech letenek. Jako příklad „likvidačního" kritéria uvádí Miroslav Uherek poměr čistého zisku vůči obratu. „Nevím, jestli to je věc, kterou některý z tuzemských finančních ústavů posuzuje. Navíc my od leteckých společností nemáme žádné provize – vše, co si vyděláme, pochází z našich přirážek či jiné činnosti. Nemluvě o tom, že takto nastavené kritérium nezohledňuje fakt, že případné investice agentury do nového softwaru nebo čehokoli jiného ji mohou krátkodobě dostat do minusu. A na základě toho by mohla IATA tuto agenturu zlikvidovat?" kroutí nechápavě hlavou Uherek. Podle něj by bylo správnější používat jako kritérium ziskovosti EBITDA, tedy zisk před započtením úroků, daní a odpisů. Otázka druhá je, kolik z tuzemských firem je vedeno s cílem vykazovat maximální zisk a tedy odvádět vysoké daně…

Kde je zakopán pes?

Počátkem října proběhlo jednání APJC, na kterém se podle představ IATA agentur mělo hlasovat o návrhu nových kritérií. Jenže problém tkví v tom, že každá ze stran měla od jednání odlišná očekávání – Roman Orlík z IATA ji prý chápal jako první fázi jednání o možné podobě nových kritérií a očekával, že před schůzkou obdrží k návrhu připomínky. Těch se ale nedočkal a místo toho se mezi IATA agenturami začala šířit vlna obav. Zástupci agentur navíc získali pocit, že byla zpochybněna jejich finanční gramotnost – to když jim zástupce IATA navrhl, aby se o detailním nastavení finančních kritérií napříště jednalo za přítomnosti účetních či finančních kontrolorů. Roman Orlík ale podle svých slov staví na tom, aby byl celý proces schvalování nových podmínek maximálně transparentní, a apeluje na IATA agentury, aby se více zajímaly o počínání svých reprezentantů v panelu APJC. „Nechceme dospět do stavu, kdy se tady něco schválí, nikdo o tom nebude vědět a důsledek si ponesou všichni," říká Orlík. Zástupci agentur, resp. minimálně ti, kteří v panelu reprezentují ACK ČR a její IATA sekci, však jakékoli zpochybňování svého mandátu zásadně odmítají.

Říjnová schůzka APJC, na které se zatím vůbec nediskutovalo o konkrétním nastavení finančních kritérií, ale spíše o procesech souvisejících s kontrolou hospodaření IATA agentur, byla podle některých účastníků vedena v dosti konfrontačním duchu, a není proto divu, že nepřinesla žádné konkrétní výsledky. Jablkem sváru se staly dva odstavce návrhu, které se týkají finančních kritérií pro hodnocení agentur a nutnosti předkládat auditované výsledky. Ty totiž podle Romana Orlíka v současné podobě umožňují dvojí výklad, resp. mohou být v rozporu s lokálním právem; proto byla navržena úprava, která by zpřesnila výklad toho, koho se kritéria týkají. V principu došlo k přesunu pasáže řešící auditorské podmínky z části věnované novým IATA agenturám do části řešící problematiku týkající se agentur všech, tedy i stávajících. A jejich zástupci z toho získali pocit, že budou muset nově splňovat přísnější podmínky než dosud. To však Roman Orlík považuje nedorozumění, pro stávající agentury se podle jeho slov nic nemění. Kritéria obsažená v návrhu prý museli stávající prodejci splňovat již v době, kdy žádali o IATA akreditaci. Nehledě na to, že všechny stávající agentury jsou již zajištěny, i kdyby nakrásně z nějakého důvodu neprošly pravidelným ročním auditem. „Lokální kritéria jsou jen jedna," uzavírá Orlík.

Teprve v druhé fázi jednání o nových podmínkách se má podle Orlíka v rámci pracovních skupin diskutovat o volbě ukazatelů, které budou hovořit o likviditě, ziskovosti a zadluženosti toho kterého IATA agenta. O návrhu vzešlém z práce těchto pracovních skupin bude hlasovat panel APJC a odhlasovanou podobu poté předá orgánu IATA zvanému PAConf (Passenger Agency Conference) ke schválení. Teprve poté jsou podmínky publikovány a stávají se závaznými. V praxi by toto vše mělo proběhnout v horizontu několika příštích měsíců, aby se předešlo možným problémům na jednotlivých lokálních trzích.

V této souvislosti jsme ze strany agentur zaznamenali i obavu, že zanedlouho nebudou mít s kým jednat, neboť pražská kancelář IATA, která dnes sídlí v Aviation House na Smetanově nábřeží, se 31. března příštího roku uzavře a většina činností bude převedena do madridské centrály IATA. To je sice pravda, ale Roman Orlík prodejce uklidňuje, že o lokálního partnera, s kterým budou jednat o kritériích, zúčtovacích podmínkách a dalších záležitostech týkajících se místního trhu, nepřijdou. Servisní centrum v Madridu bude mít na starosti technické záležitosti spojené s akreditacemi agentur apod. Už proto je třeba nyní co nejlépe nastavit lokální kritéria, podle kterých tak bude madridské centrum postupovat.

Mnoho povyku pro nic?

Jako nezaujatí pozorovatelé se nemůžeme zbavit pocitu, že hlavní problém je v komunikační rovině. V ochotě vzájemně si naslouchat a konstruktivně diskutovat. Možná zcela zbytečně proto z jedné strany zaznívají slova o aroganci, z druhé pak o slovíčkaření, nekompetentnosti či chybějícím mandátu. Agentury IATA i vedení tuzemského zastoupení IATA nicméně shodně tvrdí, že jednat chtějí a mají zájem dobrat se výsledku. Mimochodem – již po říjnovém jednání APJC byla v návrhu předloženém IATA pasáž textu, která na straně prodejců vyvolal největší vlnu vášní, upravena.

Nic jiného než jednání ostatně představitelům obou stran nezbývá. IATA rozhodně nemá pravomoc podmínky agenturám nadiktovat, vždy jde o otázku dohody. Není stanoven žádný konkrétní termín, do kterého musí prodejci letenek a představitelé leteckých společností najít společnou řeč a shodnout se na nových kritériích. Vzhledem k tomu, že se jedná o důležité a ne zcela jednoduché záležitosti, bude nejspíš třeba k jednáním pracovních skupin přizvat i finanční odborníky a dá se předpokládat, že jednat se bude v řádu měsíců. A co tedy v případě, že by se na nových pravidlech zainteresované subjekty neshodly a konsenzuální návrh nebyl PAConf včas předložen? Jednoduše by dál platila pravidla stávající. Ovšem vzhledem k tomu, že se neustále pozměňují zákony, mohlo by se stát, že by pravidla jednoho dne mohla odporovat legislativě. A pak by se nejspíše rozvinula debata o tom, jestli jsou lokální kritéria nadřazena místnímu právu apod.

Co čekat v budoucnu?

Na otázku, jaký očekává další vývoj, Miroslav Uherek říká, že snahou ACK ČR bude sjednotit stanoviska IATA agentur sdružených v současné době ve třech asociacích. Kromě ACK ČR, v jejíž IATA sekci, reprezentující asi 60 procent trhu s letenkami, jsou sdruženi především velcí hráči v čele se Student Agency či společností Asiana, se jednání APJC účastní také zástupci Sdružení akreditovaných agentů IATA v České republice. Představitelé IATA agentur mají v panelu APJC pro Českou a Slovenskou republiku k dispozici šest křesel, z toho čtyři pro Česko a dvě pro Slovensko. ACK ČR do APJC nominovala tři zástupce, jedno místo patří SAAI, po jednom zástupci mají v panelu Slovenská asociácia cestovných kancelárií a cestovných agentúr a slovenská cestovní kancelář Pelikán. Zájmy IATA agentur se snaží prosazovat i Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, která tak ale činí na evropské úrovni prostřednictvím asociace ECTAA, nikoli v rámci tuzemského APJC. Pokud jde čistě o český trh, SAAI a AČCKA nejsou podle Miroslava Uherka v prosazování zájmů prodejců letenek zatím příliš aktivní, šéf IATA sekce ACK ČR proto volá po užší spolupráci všech (bez ohledu na příslušnost k té které asociaci či sdružení), kterým není osud IATA agentur na tuzemském trhu lhostejný. Předpokládá to ovšem aktivitu na všech stranách. Je pravda, že vyšle-li například SAAI na jednání vedené v angličtině člověka, který tímto jazykem nehovoří, případně člověka se situací obeznámeného, leč mlčícího, ku prospěchu věci to opravdu není… A z letargie je třeba probrat velkou část prodejců letenek, kteří se o otázky týkající se jejich budoucnosti prakticky nezajímají a na žádosti svých zástupců v APJC o názor na určité problémy nereflektují. Společně by podle jeho názoru měli jednat o vylepšení kritérií či o přenastavení zúčtovacích podmínek. „Určitě budeme dělat vše pro to, aby lokální kritéria, která by měla být přijata pro Českou republiku, byla přijata v podobě, která by nezlikvidovala velkou část IATA agentur na tomto trhu," avizuje budoucí plány Uherek.

Kritéria IATA nejsou jedinou oblastí vzájemných vztahů, která prodejce pálí. Podle Miroslava Bělovského je s IATA třeba jednat i o možném omezení rizik ze strany leteckých společností. Ty na jedné straně usilují o zpřísnění finančních pravidel pro IATA agenty a omezit svá rizika, na straně druhé ale podle Miroslava Bělovského nikdo neřeší finanční stabilitu leteckých společností a s tím spojená rizika, jež nesou IATA agentury. „Nevím o případu, kdy by letecká společnost byla poškozena krachem IATA agentury," říká Bělovský a připomíná naopak problémy, jakým prodejci letenek čelili třeba po krachu Malévu či Spanairu. „Pokud tedy hledat cesty k omezení rizik, tak na obou stranách," říká Miroslav Bělovský.

Text a foto: -pmu-