Hotelnictví a gastronomie prizmatem AHR ČR – 5/2017: Stravenky aneb kdo nechce slyšet, dělá, že nerozumí

Jedno z témat, které řeší provozovatelé většiny restaurací je otázka plateb stravenkami. Již několik let diskutujeme o tom, jak tento fenomén u nás funguje a jakou zátěž pro provozovatele restaurací představuje. V jednom z článků, publikovaných na portálu Podnikatel.cz jsme se mohli dočíst, jak významně stravenky podporují marketing restaurací a jak by bez jejich existence poklesly tržby v restauracích. Je tomu skutečně tak? A proč tedy několik našich mediálních vstupů, které byly reakcí na tyto zprávy, vzbuzuje silné emoce mezi odboráři, ale i zaměstnavateli?

Nejprve několik údajů. Stravenky akceptuje asi 70 % restaurací, provize se nejčastěji pohybuje mezi 5–6,5 procenta, přičemž adekvátní provize, kterou by restaurace byly ochotny platit, je do 3 procent. Restauratéři odevzdávají z nominální hodnoty stravenky 10 procent. Je samozřejmé, že součástí účtu je DPH odpovídající útratě a skladbě hrazených produktů, ovšem po obdržení faktury za provize je součástí opět DPH a navíc manipulační poplatek, který může činit 100 až 150 Kč. Sečteno a podtrženo, na všech poplatcích to činí ze stravenek v hodnotě 4 000 Kč rovných 400 korun, tedy celkem 10 procent.

Ekonom Filip Matějka nedávno popsal velmi výstižně „život stravenky“ ve svém příspěvku pro portál iDnes. Na životě stravenky vydělává stravenková firma, zatímco ostatní se s ní dělí o státní podporu, která je poskytována formou nižších daňových odvodů. Po vytisknutí stravenky v hodnotě 100 Kč ji od vydavatele koupí zaměstnavatel za 103 Kč. Vyplatí se mu to, protože na daních spolu se svým zaměstnancem ušetří 25 Kč. Zaměstnanec se stravenkou zaplatí oběd v restauraci a vydavatel stravenek tuto stravenku od restaurace vykoupí za 93 Kč. Vše dotuje stát a v závěru restauratér. Stát přispívá 25 Kč, z čehož stravenková firma spolkne asi 10 Kč, tedy 40 procent celkové dotace. Tři společnosti mají momentálně „monopol“ na poskytování stravenek a udělování daňové slevy od státu. Tolik z příspěvku ekonoma k této problematice.

Pokud by stát umožnil zaměstnavateli poskytnout zaměstnanci za stejných podmínek pouze finanční příspěvek, pak by jistě byli spokojenější zaměstnanci, zaměstnavatelé i provozovatelé restaurací. Ti poslední tím paradoxně riskují nejvíce, protože ti, co u nich dosud platili stravenkami, by měli širší možnosti, jak tento příspěvek státu utratit. Na druhou stranu již dnes zaměstnanci, kteří platí stravenkami, mají různé zvyklosti. Kdo využíval až dosud restaurace pro obědy, jen těžko změní svůj zvyk a na druhou stranu ten, kdo s nimi dosud platil v obchodech za nákupy potravin, asi také nezačne z tohoto důvodu chodit do restaurace.

Zatím chybí politická vůle tento systém změnit. Odbory i zaměstnavatelé nechtějí ani slyšet o tom, že by své zaměstnance připravili o „potravinové lístky“, aniž by se nad celým problémem zamysleli systémově a na základě výše uvedeného.

Systém je hlavně na tom, že je kde stravenku utratit. Tedy pokud provozovatelé restaurací přestanou stravenky akceptovat, což je utopie, případně pokud se na trhu objeví jiné stravenkové společnosti, které budou mít lepší podmínky pro obchodování, což už taková utopie není, pak lze dosáhnout našeho cíle, snížení nákladů na stravenky, cestou tržní.

Ve hře je již několik firem, z nichž jednou je společnost Lidl s produktem „Naše stravenka“ a provizí nepřesahující 2,5 procenta, nebo e-stravenka „Benefitka“ s provizí pouze za finanční transakci, kterou má každá restaurace na platbu kartou nasmlouvanou.

Z výše uvedeného je možná lepší strategií nejen stále a dokola vysvětlovat naše argumenty ke změně systému příspěvků na stravu, ale zároveň podpořit nové hráče na trhu.

Foto: Shutterstock.com