Zhruba v půlce cesty mezi Jeseníkem a Zlatými horami leží na výrazné náhorní plošině známá osada Rejvíz. S nadmořskou výškou 780 metrů je nejvýše položenou slezskou vsí a již několik desetiletí si udržuje pověst půvabného rekreačního a turistického místa.
Louky v řadě
Rejvíz byl založen v roce 1768 při staré obchodní stezce z Kladska na Moravu. Nejstarší osadníci se živili dřevorubectvím a zpracováváním železné rudy. Budování vsi bylo nejrychlejší v letech 1793 až 1796. Během těchto čtyř let se zde postavilo 46 domů a stavení. Při sčítání v roce 1850 měl Rejvíz 66 domovních čísel a v roce 1938 již 90 postavených budov.
Na samém začátku 19. století byla zbudována první rejvízská farní škola, v roce 1809 kostel a o rok později fara. S rozmachem turistiky koncem 19. a začátkem 20. století se Rejvíz dále rozrůstal. Rozšiřovala se Braunerova chata (dnešní Penzion Rejvíz) i dnešní Chata Svoboda, vybudovala se nová arcibiskupská lesní správa, byly zřizovány obchody, rozvíjela se řemesla a zemědělství. V roce 2005 byl Rejvíz vyhlášen vesnickou památkovou zónou. Stalo se tak s ohledem na dochovanou lidovou architekturu převážně 19. století (nenarušenou nevhodnými dostavbami) typickou pro Jesenicko – roubené domy se svisle bedněnými štíty a vyřezávanými barevnými šambránami kolem oken. V současné době je Rejvíz vyhledávaným východiskem i cílem cyklistických a běžkařských tras. Turistům slouží několik restaurací, penzionů a privátních ubytoven. Zajímavý název vesnice pochází z německého „Reihwiesen“, což lze přeložit jako „louky v řadě“ nebo „řada luk“. Jméno vzniklo zřejmě v 15. století, kdy zdejší krajinu začali osídlovat němečtí kolonisté.
 Vstup do národní přírodní rezervace |
 Vzácné rejvízské rašeliniště je velkým turistickým tahákem |
 Velké mechové jezero |
Židle jako turistická atrakce
Asi nejzajímavější stavbou ve vsi je výše zmíněná Braunerova chata, po druhé světové válce zvaná Noskova (podle tehdejšího ministra vnitra). Její majitelé, bratři Braunerové, byli amatérští řezbáři a sami si zkrášlili interiér nejrůznějšími dřevěnými ozdůbkami a doplňky. Jejich nejsvéráznějším dílem byly ovšem židle s vyřezanými opěradly v podobě karikatur stálých hostů. Pokud chtěl být štamgast na židli zpodobněn, musel si výrobu nábytku zaplatit, ale kdykoliv pak do restaurace přišel, měl právo si na ni sednout. Dnes zde najdete karikaturu písaře i lesního, bláznivě zpívající Bety, kostelníka, kominíka nebo řezníka. Alfréd Brauner jich vyrobil celkem osmdesát, dodnes se jich však zachovalo jen několik málo kusů. Naštěstí se před pár lety místní nadšenci rozhodli rejvízskou tradici obnovit, takže návštěva zdejší restaurace je pro žíznivé turisty skoro uměleckým zážitkem.
 Vyřezávané židle s podobami rejvízských starousedlíků |
Rašeliniště
U restaurace Rejvíz, ve které najdete vyřezávané židle, začíná také nejvyhlášenější lákadlo Rejvízu. Jde o dva kilometry dlouhou naučnou stezku, která vás po haťovém chodníku dovede k Velkému mechovému jezírku. To je součástí národní přírodní rezervace, která chrání největší komplex vrchovištního rašeliniště, podmáčených smrčin a rašelinných luk na Moravě. Stáří tohoto přírodního unikátu je odhadováno na šest až sedm tisíc let. Rašeliniště má dvě části – Malé a Velké mechové jezírko, při němž dosahuje vrstva rašeliny až tří metrů. Malé mechové jezírko je v současnosti nepřístupné, neboť je značně odvodněné a obklopené neprostupným porostem borovice blatky. Kromě ní roste v rašelinných borech ještě bříza karpatská a roztroušeně smrk ztepilý. Z bylin jsou nejvýznamnější blatnice bahenní, rosnatka okrouhlolistá nebo prstnatec Fuchsův, dominantu porostů pak na otevřených rašeliništích tvoří suchopýr pochvatý. Z živočichů se na Rejvízu pravidelně objevuje netopýr severní a velké množství hnízdících ptáků, například datel černý, sýc rousný, bramborníček hnědý, chřástal polní, zalétá sem čáp černý. Dobře jsou prozkoumané vážky – potvrzen byl výskyt arktického druhu šídla rašelinného a lesklice arktické, dále zde žijí například motýl žluťásek borůvkový. Z obojživelníků stojí za zmínku výskyt čolka karpatského a čolka horského.
 Proslulá restaurace Rejvíz |
Tkalcovská expozice
Nejnovějším turistickým tahákem Rejvízu je tkalcovská expozice v jednom z historických domů. Návštěvníci v jeho prostorách najdou nejen historické tkalcovské stroje, ale i zázemí lidí žijících na počátku 19. století. V expozici je k vidění například funkční replika ručního dřevěného stavu, na kterém se dá tkát. Tkalcovské muzeum má lidem ukázat, jak to tehdy mohlo v domácnosti, kde se tkalcovství provozovalo, vypadat. Zajímavé je, že před dvěma sty lety šlo o stabilnější řemeslo než hornictví, s kterým je jesenický region spíše spojován. Tkalcovství bylo pevnější zaměstnání i díky levné pracovní síle. Lidé si kromě stavů mohou v domě prohlédnout i základní vybavení venkovské domácnosti. Budovu, ve které expozice vznikla, najdou turisté vedle kostela.
Skalní hnízdo Koberštejn
Z četných pozoruhodností v nejbližším okolí Rejvízu je nejvíce „na ráně“ zřícenina strážního hradu Koberštejn. Hrad byl postaven v exponované poloze na severovýchodním svahu Zámecké hory (934 m), přesněji řečeno na jejím výrazném skalisku (912 m) s dalekým výhledem. Svým umístěním se tak zařadil mezi naše nejvýše položené hrady.
 Romantické trosky strážního hradu Koberštejn nedaleko Rejvízu |
Výstup na něj dá pořádně zabrat, ale odměnou vám budou fantastické rozhledy do okolí. Koberštejn nebyl pevností velkých rozměrů, jednalo se spíše o středověkou pozorovatelnu. Na ochranu dolů kolem Zlatých hor a cesty Olomouc – Nisa (která v té době vedla údolím Černé Opavy pod hradem) si ho na konci 13. století vybudovali vratislavští biskupové. Z hradu se dochoval hluboký obranný příkop a především devět metrů vysoké věžovité torzo zdi na nejvyšší skalce. Historie Koberštejna končí v polovině 15. století.
Text: Jan Pomykal
Foto: Vít Pechanec a Jan Pomykal