Evropské železnice jdou do útoku

Konsorcium Eurail Group vstupuje do roku 2004 s ambiciózními plány – hodlá se podílet na znovuoživení cestovního ruchu v Evropě a zároveň si ukousnout patřičný podíl na trhu turistů přijíždějících do Evropy ze zámoří. Razí heslo „Evropa a vlaky = šťastná kombinace“ a pošilhává zejména po klientech ze Spojených států, kteří na vlak nejsou až tak příliš zvyklí.

Evropský železniční systém působí na návštěvníka, který s ním přijde poprvé do styku, jako zjevení. V Evropě jezdí vlaky rychle a často. Musí, protože v Evropě zůstávají vlaky nejzákladnějším způsobem přepravy lidí a dopraví jich denně zhruba čtyřicetkrát více než vlaky v Americe.

Železniční koleje spojují prakticky všechna evropská města, doslova centrum s centrem. Mnoho koncových i průběžných nádraží pochází z 2. poloviny 19. století, jako například St. Lazare Gare v Paříži přes budapešťský východní terminál Kéleti pályaudvar až po pražská secesní nádraží Wilsonovo a Masarykovo. Jiná nádraží představují okna do budoucnosti, jako Iacy v Lisabonu, slunný Estacion de Oriente u Santiaga Calatravy nebo berlínské nádraží Lehrter Bahnhof, které je právě ve výstavbě.

Slavná a známá vysokorychlostní síť pokračuje v expanzi. V Anglii zkrátila nová trať skrz Channel Tunnel cestu z Londýna do Paříže o dalších 20 minut, takže vlakem to teď trvá 2 hodiny a 35 minut. První sekce rychlodráhy Madrid – Barcelona (AVE) už podstatně zkrátila dobu cestování mezi těmito městy.

Až bude v roce 2005 dokončena rekonstrukce celé trati, „upraví“ se původní doba jízdy ze 7 hodin na 2 hodiny 30 minut.

Neobyčejně spektakulárním zážitkem je jízda francouzskou linkou TGV Méditerranée. Je jí už 21 let a její dvoupatrové vlaky sviští z Paříže přes Lyon do Marseille neuvěřitelnou rychlostí 300 km/hod. Vlaky na letité trati z Frankfurtu do Kolína nad Rýnem zkrátily původně 21hodinovou štrapáci na 11hodinový výlet.

Vlaky také obsluhují většinu evropských klíčových letišť (za což si vysloužily bezmocnou závist amerických urbanistů). Cestující, kteří přiletí do Amsterdamu nebo do Curychu, přejdou v klidu z letadel k velmi frekventovaným vlakům, které je promptně dopraví do středu města. Na letištích v Paříži nebo ve Frankfurtu mohou přesednout přímo na vysokorychlostní vlaky.

K tomu, aby získalo cestování po železnici větší oblibu a vážnost, podniklo konsorcium 34 železničních společností a navazujících lodních linek následující kroky:
– Drží ceny tzv. Eurail pasů na úrovni roku 2003
– Snaží se dosáhnout na nově se rozvíjející trhy pomocí toho, že ke stávajícím zkušeným prodejním agentům přidává nové, včetně ACP Rail International a nejnověji i GTA (Gullivers).
– Hlavní marketingové úsilí věnuje sérii superflexibilních pasů Eurail Selectpass, které v současné době představují dvě třetiny všech prodaných Eurail pasů.
– Rozšiřuje nabídku Eurailu (která zahrnuje program Eurail jízdenek pro 28 zemí) tak, aby pokryla více evropských zemí flexibilním Eurail Selectpassem, který například od 1. ledna tohoto roku zahrnuje i Rumunsko.
– Vyvíjí nové internetové stránky Eurail.com tak, aby byly schopny registrovat a vyřídit přímé rezervace během letošního jara.

„Držíme ceny na úrovni minulého roku, protože chceme, aby se návštěvníci pokud možno ze všech možných zámořských trhů rozhodli strávit svou dovolenou v Evropě a vyzkoušet náš nepřekonatelný železniční systém,“ řekl Erik A. Mollén, generální ředitel seskupení Eurail v hlavním stanu skupiny v Utrechtu.

Abychom uvedli nějaký konkrétní příklad: Eurail Selectpass se bude i nadále nabízet (ve Spojených státech) jen za 304 USD na osobu, což platí pro formaci dvou nebo více osob cestujících společně po třech vzájemně sousedících zemích. Vystačí to na pět dnů cestování v první třídě v období dvou měsíců.

Cestovní pasy Eurailu musí být zakoupeny před odjezdem do Evropy. Prodávají je buď cestovní kanceláře, nebo přímo autorizovaní prodejci Eurail Group.

Nejnovějším agentem je nyní GTA (Gullivers Travel Associates), jehož vysoce rozvinutá globální síť zasahuje hluboko do Asie a Latinské Ameriky. Její divize Travel Bound je aktivní i v Severní Americe (www.GTATravel.com). Detaily o podmínkách v různých zemích, ceny, smlouvy a další informace o členských železničních dopravcích a spřízněných lodních linkách najdete na www.Eurail.com.

Všecko to jsou potěšitelné zprávy. Přece jen není nad to, cestovat po zemi, ze které toho člověk víc vidí. Na první pohled by se mohlo zdát, že vůči nízkonákladovým leteckým společnostem nemají železnice se svými cenami šanci. Například Germanwings nabízejí letenku z Prahy do Kolína nad Rýnem od 19 eur. Jenže. Na cenu 19 eur se málokdo dostane, a když – tak to musí být zatraceně dopředu. Dále, na linky nízkonákladových společností obvykle nic nenavazuje. Co více, doba, za kterou se člověk dostane z centra na letiště a podstoupí všechny formality a kontroly v místě odletu a v místě příletu, začíná být neúnosně dlouhá, takže jestliže se člověk vlakem dostane z centra Londýna do centra Paříže za půltřetí hodiny, je to pro leteckou dopravu velmi vážná konkurence. Nemluvě o tom, že cestování vlakem je o mnoho pohodlnější a společenštější, zvláště když – jako v případě Eurail pasů – cestujete většinou v partě. Vzato kolem a kolem, budou-li evropská železniční spojení na sebe i nadále čím dál tím lépe navazovat, budou-li železniční společnosti poskytovat další cestovní služby během jízdy a budou-li hledat možnosti, jak udržet rozumné ceny, nadějeme se v individuální evropské mezistátní dopravě možná ještě překvapivých změn.

-dva-
zdroj: TWN