Nedílnou a rychle rostoucí součástí aktivního turismu jsou cesty za dobrodružstvím. Jejich význam je o to větší, že přitahují vysoce bonitní klientelu, podporují lokální ekonomiky, zmírňují overtourism a mohou pomáhat k ochraně životního prostředí.
O dobrodružném cestovním ruchu hovoříme v případě, že hlavním či převažujícím motivem cesty je účast na specifických aktivitách. Podle toho, zda je k jejich zvládnutí třeba nějakých specifických dovedností či výcviku, stejně jako podle míry rizika, se dobrodružné aktivity dělí na tvrdé a měkké. Ostrá hranice jasně odlišující svět měkkých a tvrdých dobrodružných aktivit ale neexistuje. Do měkkých aktivit se řadí třeba safari v různých národních parcích nebo pozemní dobrodružné aktivity v Indii, Jižní Africe či Brazílii, do tvrdých pak vedle adrenalinových zážitků také třeba treking a kempování v divoké přírodě. A pak je tu poměrně široká skupina aktivit, které jsou na pomezí měkkého a tvrdého dobrodružství. Sem patří třeba vyznavači plavby na kajaku či zanícení cyklisté, kteří do svých hobby investují nemalé prostředky i nemalé penzum času. Odborníci si dále všímají i některých zvláštních či menšinových forem dobrodružného turismu. Patří sem zejména ekoturistické aktivity, produkty cestovního ruchu pro různě handicapované turisty a také tzv. etnoturismus, tedy cesty za poznáním jiných kultur.
Zatímco měkkými aktivitami bývají někdy obohaceny i klasické zájezdy, za tvrdými aktivitami se vypravují jejich účastníci cíleně a obvykle je nekombinují s žádným konvenčním programem.
Z výše uvedených charakteristik je patrné, že oba typy dobrodružného cestovního ruchu jsou ziskové. A není těžké uhodnout, že podstatně nákladnější jsou tvrdé dobrodružné aktivity. Tušili jste například, že jen samotné povolení pro výstup na Mount Everest přijde jednoho člověka na zhruba 11 000 USD? Započítáme-li veškeré další nutné položky (trénink, vybavení, letenky, služby horských vůdců aj.), dostaneme se na částku blížící se 50 000 USD. Naproti tomu služby z ranku měkkých dobrodružných aktivit, které nabízejí komerční touroperátoři, vyjdou zhruba na 308 USD na den. Není proto divu, že většina trhu se službami v oblasti dobrodružného turismu připadá právě na měkké aktivity, na druhou stranu tvrdým aktivitám předpovídají někteří odborníci pro příští roky rychlejší růst.
Typickým účastníkem dobrodružného turismu (resp. jeho tvrdé formy) je podle Association of Travel Marketing Executives svobodný muž do 35 let, který vykonává dobře placené, často manažerské povolání. To se odráží i na relativně vysokých průměrných výdajích na takovéto cesty – ty podle aktuálních odhadů dosahují výše až 3 500 USD za osobu.
Pokud jde o motivy cest, mezi hlavní patří relaxace a poznávání cizích kultur, čímž se „dobrodruzi“ příliš neliší od ostatních turistů. O výběru konkrétního cíle dobrodružně zaměřených cest často rozhodují přírodní krásy, škála dobrodružných aktivit, které se v daném místě nabízejí, a také klima té které destinace.
Přestože většina dobrodružných turistů si své cesty zařizuje individuálně, oproti klasickým turistům je u této skupiny paradoxně vyšší pravděpodobnost využití profesionálních služeb cestovních kanceláří, průvodců či instruktorů. Po službách cestovních kanceláří sahají zejména dobrodružní turisté ve věku 56–65 let, zvláště pak v Evropě. Tato tendence k využití profesionálních služeb souvisí samozřejmě s tím, že pro většinu dobrodružných aktivit je třeba speciálního vybavení či asistence trénovaného doprovodu.
I v rámci skupiny turistů vyznávajících dobrodružství lze vysledovat různé segmenty. Základní dělení je na „rekreační dobrodruhy“ a „zanícené dobrodruhy“. Každý z těchto segmentů se dále dělí podle věku na mladé cestovatele a jejich vyspělejší kolegy. Možná se to na první pohled zdá zbytečné, toto dělení je však důležité pro přesné zacílení produktů. Mladí rekreační dobrodruzi se ve světě rekreačního turismu teprve rozkoukávají a ověřují si své schopnosti. Ve srovnání se svými staršími kolegy nemají ještě tolik vyhraněné preference a jsou ochotnější experimentovat. Na druhou stranu disponují nižšími rozpočty, a spokojí se tak s jednoduššími službami. Vzhledem k tomu, že mladí a starší rekreační dobrodruzi často cestují společně v rámci rodin či jinak definovaných skupin, měli by touroperátoři nabízející služby tomuto segmentu do balíčků zahrnovat aktivity vyhovující každému z těchto segmentů.
Pro zanícené dobrodruhy jsou dobrodružné aktivity hlavním cílem jejich cest, od kterých očekávají výzvy ve fyzické i psychické rovině. Mladí příslušníci této skupiny, prahnoucí po tvrdém dobrodružství, vyhledávají vpravdě adrenalinové aktivity, starší jsou už přece jen o něco usedlejší, i když i jimi preferované zážitky spadají do kategorie těch tvrdších. V obou případech ale platí, že zanícení dobrodruzi dbají na bezpečnost toho, co dělají. Podnikatelé, kteří jim chtějí svými nabídkami vyjít vstříc, proto musejí na jedné straně vyzdvihnout náročnost svých produktů, zároveň ale poskytnout i bezpečnostní záruky a informace. Důležité je také pamatovat na odpočinkový program mezi dobrodružnými aktivitami.
Účastník dobrodružného turismu se vyznačuje vyšší mírou přijímání rizika a je v pravém slova smyslu pro své aktivity zapálený. To vede k tomu, že cestuje i do destinací, o které klesá zájem mezi běžnými turisty – například v důsledku politických událostí nebo přírodních pohrom. Příkladem mohou být Írán nebo Nepál. Cestovní kanceláře, které se specializují na tento druh cestovního ruchu, vytvářejí produkty, jež napomáhají k poznání těchto destinací zotavujících se z uvedených událostí.
Dobrodružný turismus má pozitivní vliv na rozvoj lokálních komunit. V některých oblastech jde jednoduše o jeden z mála možných zdrojů obživy. Klíčové je, že na rozdíl od masového turismu, kde v cílových destinacích zůstává v průměru jen jedna pětina celkových výdajů, z dobrodružného turismu plyne do lokálních ekonomik mnohem více peněz. Adventure Tour and Travel Association tento podíl odhaduje na zhruba dvě třetiny celkových výdajů. A co víc, produkty dobrodružného turismu mohou být do určité míry lékem na jednu z nejhorších nemocí globálního cestovního ruchu, totiž na overtourism. Své o tom vědí třeba ve Španělsku či Brazílii, kde aktivity provozované v přírodě pomáhají mírnit příliv turistů do nejfrekventovanějších turistických destinací (např. Rio de Janeiro či Madrid).
Téměř tři čtvrtiny (resp. 70 procent) výjezdů motivovaných dobrodružstvím jsou realizovány ze Severní a Jižní Ameriky a z Evropy. Dobrodružný turismus z těchto tří světových regionů měl v roce 2012 hodnotu asi 263 mld. USD, přičemž mezi lety 2009 a 2012 tato hodnota vzrostla o 65 procent. Společnost GlobalData odhaduje, že v letech 2017–2021 se hodnota tohoto trhu zvýší o dalších 40 procent.
Úměrně rostoucímu disponibilnímu příjmu se poptávka po dobrodružných formách cestovního ruchu zvedá i v některých „nových“ regionech. Zvlášť patrný je tento růst ve střední a východní Evropě, v Africe, Asii a na Blízkém východě. Nezanedbatelný je také vliv příhodných směnných relací na některých rozvíjejících se trzích (např. v Rusku) či aktivity low-cost leteckých dopravců.
I v oblasti dobrodružného turismu je patrný trend prolínající se celým cestovním ruchem, a sice pokles významu role zprostředkovatelů. V tomto případě tedy cestovních kanceláří a agentur. V případě dobrodružného turismu je tento trend silnější tam, kde se tento segment rozvíjí už delší dobu, například v USA. Tam si podle UNWTO víc než 70 procent všech účastníků dobrodružného turismu své aranžmá zařizuje na vlastní pěst.
| Graf – Pravděpodobnost rezervace dobrodružné cesty u různých generací (2016) |
 Zdroj: spotřebitelský průzkum GlobalData, 4. čtvrtletí 2016 |
Nezpochybnitelným trendem je zařazování dobrodružného turismu do aktivit národních (i regionálních) turistických centrál. Vzhledem k tomu, že globálně roste význam turistů vyhledávajících autentické produkty a menšinové formy cestovního ruchu, pracuje marketingová komunikace stále většího počtu zemí i s prvky dobrodružného turismu. GlobalData zmiňuje například slogan „Powered by Nature“, který používá norský touristboard, případně slogan „Greenland, Be a Pioneer“, s nímž pracuje turistická centrála Grónska. Skotsko pak na zájemce o dobrodružné formy cestovních ruchu cílilo kampaní „Wild About Argyll“. Kampaň Rádžasthánu pak pracovala s termínem „Adventuresthan“ a motivovala turisty k poznávání krás této části Indie prostřednictvím aktivit, jako jsou lety horkovzdušným balonem, paragliding či rafting
Dobrodružné aktivity se též čím dál více zabydlují v nabídkách cestovních kanceláří. Ty, pro něž jde o hlavní specializaci, zařazují do katalogů nové destinace a produkty a snaží se oslovovat i nové cílové skupiny. Ti touroperátoři, kteří se dosud zaměřovali na většinové formy cestovního ruchu, začínají s dobrodružnými produkty alespoň experimentovat. A to ne vždy pod svojí hlavní značkou. Například cestovní kancelář Carlson Wagonlit Travel, jež se specializuje především na služební cesty, zavedla značku Journeys of Discovery, pod kterou nabízí právě produkty cílené na zájemce o dobrodružnější cestování.
Trendům podléhá i zájem o jednotlivé aktivity. Z globálního pohledu stojí například za zmínku enormní růst zájmu o surfování a cyklistiku, z kterého profitují některé méně tradiční destinace. V případě surfingu se tak na mapu destinací dobrodružného turismu dostávají země jako Libérie, Salvador nebo Indonésie. A v tradičních surfařských destinacích (např. na severu Peru) zase milovníci tohoto sportu vyhledávají nová a vzdálenější místa. A tím, že se svými zážitky rádi chlubí na sociálních sítích, pomáhají uvedené destinace otevírat i nesurfující části turistické veřejnosti. Jen pro zajímavost – surfing už pomalu přestává být menšinovým sportem. Mezi lety 2005 a 2015 se počet surfařů celosvětově zvýšil z 26 na 40 milionů! Pokud zájem poroste tímto tempem i nadále, bude to znamenat velkou příležitost pro destinace jako Indonésie, Indie či Brazílie.
Podobně je možné hovořit třeba o cyklistice, jejíž popularita roste globálně. Mimo jiné kvůli jejím ekologickým aspektům i relativně nižší nákladnosti. Největšími trhy s cykloturistickými produkty jsou USA a Evropa, snahy kapitalizovat rostoucí poptávku jsou ale patrné i třeba v Japonsku, Jižní Koreji či Austrálii, stejně jako například v Estonsku, Lotyšsku či Rusku, jak si všímají analytici GlobalData.
Kam to vše směřuje?Největšími zdrojovými trhy pro dobrodružný turismus jsou a v dohledné době stále budou Evropa a oba americké světadíly, budoucnost dobrodružné turistiky však podle analytiků GlobalData leží v destinacích, kde se tento segment cestovního ruchu teprve začíná rozvíjet. Jedním z takových trhů je i Čína, aktuálně největší zdrojový trh světového outgoingu. Jen v loňském roce vydali Číňané na cesty do zahraničí asi 189 miliard dolarů. Mezi lety 2016 a 2021 se mají tyto výdaje zvýšit asi o 14,6 procenta. Každopádně na všech rozvíjejících se trzích je třeba dobrodružný turismus propagovat a na jeho rozvoji spolupracovat s tamními touroperátory. Za obzvlášť účinné jsou v tomto směru považovány promo spoty obsazené známými tvářemi. Globálně pak platí, že kdo chce efektivně oslovit zájemce o dobrodružné formy turistiky z rozvinutých trhů (USA apod.), měl by se v první řadě věnovat sociálním sítím, zejména Facebooku, YouTube, Twitteru a Pinterestu. Pozornost je třeba zaměřit i na recenze na TripAdvisoru. Pokud jde o konkrétní obchody, doporučují analytici z GlobalData portály Groupon a LivingSocial. Zdrojem inspirace pro turisty vyhledávající dobrodružství jsou i magazíny jako National Geographic, Conde Nast Traveler, Outside Magazine či Budget Travel. |
Turistům z celého světa, kteří se vydávají na cesty za dobrodružstvím, je společné to, že vyhledávají jedinečné zážitky a nové destinace. S vidinou autentických a vzrušujících zážitků jsou ochotni akceptovat i omezenou turistickou infrastrukturu. Ve svých představách a požadavcích se ale zároveň liší turisté z jednotlivých částí světa i konkrétních zdrojových trhů.
Dobrodružní turisté z USA například nejčastěji vyhledávají cesty o délce šesti či sedmi dnů a velmi silně zde na povrch vyvěrá trend bleisure. Zní to možná podivně, podle GlobalData je však realitou, že mnozí američtí obchodní cestující své pracovní cesty kombinují se soukromými výpravami za dobrodružstvím. Je jasné, že takoví turisté obvykle ve svém zavazadle nepovezou drahý oblek i horolezeckou výbavu či neopren. Touroperátoři na to musí pamatovat a do svých balíčků zahrnout i půjčení veškerého potřebného vybavení. Americký trh je také specifický tím, že tamní turisté bažící po dobrodružství víc než kdokoli jiný dají na to, co viděli u svých přátel na sociálních sítích.
Evropští dobrodruzi se pak do příslušných aktivit pouštějí s cílem prozkoumat kulturu a přírodu navštěvovaných destinací. A cílové destinace vybírají z velké části i s ohledem na tamní bezpečnostní situaci a poměr ceny a kvality.
Pro turisty z Latinské Ameriky je klíčové, jaké vzrušující zážitky se v té které destinaci nabízejí a jakou kde mají šanci na seznámení s místními komunitami. Typicky tak utratí více peněz za cestování do neprobádaných končin svých domovin než za cesty do zahraničí. Většina mladých Latinoameričanů také spíš než na ekonomickou výhodnost jednotlivých destinací hledí na šanci na unikátní osobní dobrodružství. Cestovní kanceláře proto musí pamatovat i na specifika klientů z různých částí světa.
Foto: Shutterstock.com
(Článek čerpá mj. z dat poskytnutých agenturou CzechTourism.)
Nejen tři inspirační videa, ale i zajímavá čísla o turistice z České republiky představil minulý týden ředitel Německé turistické centrály (DZT) v Praze Jan Pohaněl na setkání s novináři.
Kazašská nízkonákladová společnost FlyArystan spustí od 12. června přímé spojení mezi Prahou a kazašským Aktau. Odlety Airbusu A320 pro 180 cestujících jsou plánované vždy v neděli, od 6. července přibude ještě čtvrteční let. Dopravce si Českou republiku vybral jako...
Ras Al Khaimah doslova znamená špička stanu. Tento emirát skutečně na mapě tvoří severní špičku Spojených arabských emirátů, s nimiž sousedí se všemi vyjma Abu Dhábí. Místo na špici má ovšem i z hlediska udržitelnosti a zážitků.
