Do Afriky poněkud jinak

Z letadla, které právě přistálo v keňské Nairobi, vystupuje turista. Má v plánu, že se podívá do keňského národního parku, uvidí exotická zvířata, krásné hory a vodopády. Také chce ochutnat pravé keňské jídlo v některé místní restauraci – nejlépe v té, co je blízko luxusního hotelu, ve kterém je ubytován. Na konci svého pobytu je turista velmi spokojen. Viděl vše, co chtěl. Podařilo se mu ulovit do svého fotoaparátu stádo slonů, nějaké antilopy a zebry. Koupil pár místních suvenýrů. Má radost, že se mu podařilo alespoň na pár dní proniknout do místního života a že mohl ochutnat tu pravou atmosféru rovníkové Afriky.

Průměrný Keňan si ovšem o luxusním hotelu nemůže nechat ani zdát. Obyvatelé Keni jsou zvyklí na všudepřítomný červený prach, v Nairobi i na smog. Také jim přijde normální žít bez elektřiny, často i vody, a mimo střed města i bez kanalizace. Kolem 18. hodiny večerní už bývá všude tma, a to i v Nairobi – veřejné osvětlení funguje opět jen v centru. Silnice, nebo něco tomu podobného, jsou samá díra a kopeček, a místy docela zmizí, aby se o několik metrů či kilometrů dál opět znenadání objevily. Mimo město žijí lidé v hliněných domečcích o pár místnostech bez oken a s černou kuchyní. Mnoho lidí se z venkova stěhuje do měst právě za vidinou lepšího výdělku, který by uživil mnohdy velmi početnou rodinu. Opak je ale pravdou, proto se kolem Nairobi vytváří obrovský slum (Kibera), kde lidé žijí opravdu jen z mála. Přesto jsou lidé stále milí, přátelští a pohostinní. Jsou zvyklí držet při sobě a vzájemně si pomáhat.

Afričané mají velmi kladný vztah ke vzdělání, ale bohužel si ho často nemohou dovolit, poněvadž i za něj se v Keni platí. Věří, že vzdělání je jedna z mála cest, jak se ze své bídy dostat. Je potřeba překonat léta kolonialismu a následné mnohaleté „demokratické“ zkorumpované vlády. Jedna z cest je, aby se lidé sami postavili na své nohy. Dobrovolníci z Humanistického hnutí se rozhodli, že jim v jejich cestě pomůžou. Pravidelně jezdí do Afriky, nejen do Keni, ale i do Guineje, Beninu, Etiopie a do Ghany, aby přímo na místě zjistili, co je skutečně potřeba, jaké jsou podmínky a jak by se lidem dalo pomoci.

V rámci programu Kampaně lidské podpory probíhá v Keni, ale i v jiných zemích celá řada úspěšných projektů. Ty jsou založené na principu solidarity, reciprocity a autoorganizace lidí v prostředí, ve kterém žijí. Učí lidi přistupovat k řešení jejich problémů aktivně a odnaučuje pasivnímu čekání na pomoc. Tím dává tento projekt mnohem větší naději do budoucnosti a zároveň probouzí lidskou důstojnost a důvěru ve vlastní schopnosti. V Čechách si velkou oblibu získala Adopce afrických dětí – projekt pomoci na dálku. Afričtí koordinátoři vyberou děti z chudých rodin, mnohdy sirotky, které by rády chodily do školy, ale nemohou si dovolit za ni platit. Český „adoptivní“ rodič takovému dítěti na vzdělání přispívá pravidelnou roční splátkou a Humanisté ho pak informují o prospěchu dítěte. Rodiče si s dětmi často dopisují a vyměňují si dárečky.

Další projekty jsou orientovány na zemědělství, řemeslnou výrobu, výuku dospělých atd. V České republice pořádá Humanistické hnutí celou řadu výstav, povídání o Africe, ale i festivaly a plesy, jako např. již tradiční Ples Afrika v pražské Lucerně.

Více informací najdete na www.humanisti.cz, nebo kontaktujete–li přímo některého z koordinátorů:
Ing. Jan Tamáš – jan.tamas@humanisti.cz,
RNDr. Helena Jiřincová – helenajir@seznam.cz,
Elena Navrátilová – elena@humanisti.cz.