Toto by se nyní slušelo zvolat (ba přímo skandovat) na adresu českých lékařů, lázeňské nevyjímaje. Mnozí totiž bohužel naplňují ono pět let staré heslo, kterým protestovali proti tehdejším krokům ministerstva zdravotnictví.
Z tuzemských lázní mizí nejen lékaři, ale i sestry či fyzioterapeuti, ba dokonce i kuchaři, číšníci a další personál. Důvod je prostý – neviditelná ruka trhu řádí v lázních jako černá ruka a vyhání odborníky za lepšími podmínkami do velkých měst, z těch pak často do zahraničí. Divit se lékařům nemůžeme, ovšem půjde-li to tak dál, v nemocnicích a lázních nebude mít za chvíli kdo léčit a pečovat o pacienty.
Jak si můžete přečíst v jednom z hlavních článků tohoto vydání, možností obrany není mnoho. Jednou z nich je otevření pracovního trhu a přilákání lékařů ze zahraničí, třeba z Ukrajiny. Jenže fungovalo by to? Co vědí zahraniční lékaři o našich léčebných zdrojích a jejich účincích? Opravdu si někteří ukrajinští „lékaři“ vytiskli své diplomy vlastnoručně doma, jak o tom nedávno v rádiu (doufejme, že z velké části žertem) hovořil Roman Šmucler? Kdo by zkoumal jejich odbornost? Jak by se s nimi pacienti domlouvali? Nepošramotilo by to pověst našeho lázeňství? A jak by se třeba v Karlových Varech snášeli ukrajinští lékaři s ruskými pacienty? To jsou jen některé otázky, které člověku automaticky vytanou na mysli. Odpovědi dnes zřejmě nezná nikdo…
Na druhou stranu, má-li se naše léčebné lázeňství v budoucnu opravdu z velké části transformovat v lékařsky zaštítěné wellness, jak je občas odborníky prorokováno, odpovědi na řadu z těchto dotazů možná ani nebude třeba hledat, protože poptávka po odborných lékařích prostě nebude tak velká. Chceme jít touto jednodušší německou cestou, nebo se vydáme cestou trnitou, na jejímž konci je léčebné lázeňství ve své nejtradičnější podobě? To je dilema, které si musí rozhodnout každý provozovatel lázní sám. Osobně doufám, že ne všichni vsadí na nejjednodušší řešení. Jak to vnímáte vy?