Chorvatsko – stará láska s mladým srdcem

Po pětiletém mandátu velvyslance Chorvatska v České republice končí 31. prosince 2002 ve své funkci pan Zoran Pičuljan. Na závěr jeho volebního období jsem jej poprosila o krátké bilancování nad uplynulými lety.

V chorvatské diplomatické službě působím již 10 let, tedy od samotného jejího začátku. Prvních 5 let jsem byl náměstkem ministra pro mezinárodně právní a konzulární věci, potom rovněž generálním sekretářem Ministerstva zahraničních věcí. Čas pro založení a organizaci důležité služby vyžadoval plné angažmá v různých diplomatických a administrativních oblastech. Ale potom, což je zcela v souladu s diplomatickou praxí, bylo třeba podívat se na diplomatickou funkci „i z druhé strany“ – ze zahraničí. Tak jsem byl ministrem doporučen a zvolen velvyslancem v ČR, což je v naší diplomacii velmi vysoce umístěná diplomatická funkce z řady důvodů – ČR je kandidátem EU, je novějším členem NATO a existují i dlouholeté hluboké vazby mezi Čechy a Chorvaty. Ministrova volba byla, naštěstí, v souladu s mým přáním, jelikož jako člověk od Jadranu jsem měl dlouholeté kontakty s českým lidem.

Během svého působení připravilo velvyslanectví mnoho projektů v různých oblastech. Mohl byste je stručně představit?

Velvyslanectví působilo v několika oblastech a je těžké určit, které z nich byly pro vytvoření představy o Chorvatsku pro Čechy důležitější. Jednoduše, četnými aktivitami v oblasti klasické diplomacie, kultury, hospodářství a prezentaci země v nejširším smyslu jsme se snažili především českým občanům ještě více přiblížit Chorvatsko. Aby se hospodářská, politická a odborná komunikace mohla vyvíjet co nejkvalitněji, zajistili jsme v tomto období nezbytně nutnou smluvní legislativu. Tak bylo podepsáno kolem dvaceti bilaterálních chorvatsko-českých smluv (pro malé porovnání, do té doby jsme měli podepsané celkem čtyři). Nesmíme opomenout také výrazně intenzivní rozšíření diplomatické komunikace až po setkání nejvyšších státníků – zaznamenali jsme přes 80 setkání od úrovně náměstků ministrů až po prezidenty. Velmi významnou oblastí byla rovněž prezentace chorvatské kultury. Uspořádali jsme nebo jsme se zúčastnili téměř dvou set akcí. Cíl byl jasný – poukázat na skutečnost, jak jsou si česká a chorvatská kultura navzájem podobné a doplňující. Třetí důležitou oblastí je oblast hospodářství. Se zřetelem na to, že Chorvatsko z různých důvodů, především kvůli válečným útokům, ztratilo své tempo zahraničního obchodu všude, a tak bylo potřeba i v České republice pomáhat chorvatským firmám umístit se na náročných trzích. Ovšem stejně tak jsme se snažili přesvědčit naše české partnery o tom, že je Chorvatsko perspektivní zemí pro jejich investice, obzvlášť v oblasti cestovního ruchu. Dnešní stále narůstající úspěchy chorvatských firem, jako jsou Podravka, Pliva a stále více Kraš, Luka Rijeka, Končar a jiné, povzbuzují a jsou znakem, že se Chorvatsko svojí kvalitou pomalu vrací na český trh.

Které z aktivit velvyslanectví pokládáte při konečném účtování za zdařilé?

Možná je to neskromné, ale jsem přesvědčen o tom, že jich bylo více a že je jako úspěšné ocenilo právě české publikum. Bezesporu nejvýznamnější chorvatskou promotivní akcí byla výstava velikána chorvatského, ale i českého malířství Vlaha Bukovce v roce 2000 v Národním muzeu. Druhá významná akce byla z oblasti hospodářství a konala se již v roce 1999 – První chorvatská hospodářská výstava na Žofíně – za účasti přes 100 chorvatských firem a českých partnerů. Ze setkání vysokých státníků s radostí vzpomínám na prezidenta Václava Havla v Záhřebu a Dubrovníku a prezidenta Stjepana Mesiće v Praze a Českém Krumlově.

O některých akcích ze subjektivních důvodů nemohu říci, zda byly úspěšné či ne, ale musím říci, že jsou pro mě obzvlášť milé. Jedná se o tři knihy, kterými poukazujeme na hloubku a dlouhodobost našich vztahů s českým lidem: „Malý chorvatsko-český bibliografický slovník“ (s životopisy přes 500 významných Čechů a Chorvatů z naší společné historie), „Prvních deset chorvatských let – chorvatská kultura v České republice 1992-2002“ (s popisem přes 300 kulturních událostí) a „Má duše je moře“ (první antologie chorvatské poezie o moři). Toto dílo vytvořil malý tým chorvatského velvyslanectví ve spolupráci s kroatistou a překladatelem, panem Dušanem Karpatským. Za poslední, ale určitě neméně důležitou považuji každoroční turisticko-kulturní událost „Chorvatský večer“ v hotelu Inter-continental, propagující nejlepším možným způsobem Chorvatsko.

Oblastí, kam jste soustředil své aktivity, je mnohem více. Jednou z nich je i oblast cestovního ruchu. Úzce spolupracujete s Chorvatským turistickým sdružením. Co z Vašeho pohledu tato spolupráce přináší?

Chorvatské turistické sdružení lze považovat za „druhé chorvatské velvyslanectví v ČR“ a v promoci chorvatského cestovního ruchu zajisté vede. Je pravda, že úzce spolupracujeme, což považujeme za normální a potřebné. Vzájemně se v mnoha věcech doplňujeme a vypomáháme si v organizování našich akcí stejně jako v chorvatské prezentaci v různých oblastech. V zemi, ze které k nám přijíždí přes 800 000 turistů ročně musíme působit vzájemným doplňováním a souladem. Proto se zástupci velvyslanectví účastní každého veletrhu cestovního ruchu, tiskových konferencí pro novináře z oblasti cestovního ruchu, prezentačních akcí Chorvatského turistického sdružení. Naopak jeho zástupci se účastní všech našich aktivit, jejichž nositelem je velvyslanectví. Navíc, v poledních třech letech realizujeme společně veškeré projekty, jejichž symbolem je chorvatský Jadran. Logo Chorvatského turistického sdružení naleznete ve všech našich knihách a akcích, název velvyslanectví naleznete na všech pozvánkách Chorvatského turistického sdružení. Spolupráce těchto dvou soustav, diplomatické a turistické, je nezbytná v prezentaci země. My máme navíc to štěstí, že Chorvatské turistické sdružení v Praze vede skutečný profesionál, paní Mirjana Žilič. Nejdůležitějším výsledkem této spolupráce je přínos pro české občany, kteří tak získávají kvalitní a jedinečnou informaci o zemi.

Zájem českých turistů o destinaci Chorvatsko rapidně vzrůstá. Jak se chorvatské velvyslanectví snaží tento zájem rozvíjet?

Opakovaně se v odborných i laických diskuzích hovoří o tom, že zemi třeba zvlášť a dodatečně prezentovat tam, kde je již dostatečně známá, přičemž mají na mysli i ČR. Nemohu s tím souhlasit a jsem toho názoru, že prezentace a vzájemného poznávání není nikdy dost. A ti, kteří Vás znají dobře, očekávají stále kvalitnější a všezahrnující informace a nabídku. Právě toto bylo úkolem chorvatského velvyslanectví – prostřednictvím různých kulturních akcí prezentovat Chorvatsko určitým nestereotypním a zajímavým způsobem. A právě toto bude úkolem v rozvoji chorvatského cestovního ruchu ve vztahu k Čechům

– zvedat kvalitu a rozsah nabídky, zvlášť nabídky nestandardního typu. Pouze takto můžeme v budoucnosti počítat s úspěchem v cestovním ruchu, oblasti, na niž jsme nejvíce pyšní a kterou právem považujeme za strategickou orientaci.

V čem spatřujete takový zájem o Chorvatsko, jaký na českém trhu v současnosti je?

Tento zájem nevznikl sám o sobě. Je výsledkem staleté české tradice navštěvování chorvatského Jadranu jako nejoblíbenější české destinace. Velice nás těší, že Češi po roce 1990 jako skuteční cestovatelé navštívili spoustu dalších zajímavých destinací, ale nakonec se v největší části vrátili zpět k chorvatskému Jadranu.

Právě provázáním tradice a současnosti zde poprvé prezentujeme české veřejnosti nový slogan chorvatského cestovního ruchu – „Chorvatsko – stará láska s mladým srdcem“. Tento slogan byl vytvořen speciálně pro Českou republiku a věříme, že je odpovídající.

Jaké budou úkoly chorvatského velvyslanectví po Vašem obchodu?

Diplomacie je především soustava organizovaného nástupu a působení. Proto větší část současné činnosti bude i nadále pokračovat. Jsem přesvědčen, že bude intenzivnější působení v rámci hospodářské provázanosti, v první řadě v oblasti malého a středního podnikání a dále v prohlubování konkrétní spolupráce mezi českými a chorvatskými městy a regiony.

Jsem rovněž přesvědčen o tom, že nový velvyslanec a diplomaté dají této celkové působnosti i osobní pečeť.

Je pro Vás odchod z této funkce zároveň rozloučením s ČR?

Pro mě jako profesního diplomata se návrat do Záhřebu rozumí sám o sobě. Na Ministerstvu zahraničních věcí převezmu jinou funkci a po pěti letech začnu „znovu poznávat svoji zemi“. A na to se pochopitelně těším. Pět let však není krátké období a ukončením mandátu se v žádném případě netrhají moje vztahy s Českou republikou. Několik započatých projektů v oblasti kultury se budu snažit realizovat během následujícího roku až dvou let, v různých formách spolupráce budu pokračovat i nadále.

„Kdo jednou pocítí kouzlo Prahy, zůstává jí věrný a často se sem vrací. Stejně jako Češi k chorvatskému Jadranu,“ dodává na závěr rozhovoru Zoran Pičuljan.

Lenka Vargová