Lázeňská zařízení v České republice se musejí smířit s tím, že jim brzy vzrostou náklady. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie totiž vyplývá, že česká výjimka, která zdravotnickým zařízením umožňovala neplatit autorským svazům poplatky za televize a rádia na pokojích pro hosty, porušuje evropskou směrnici. Lázně ale stále odmítají, že by měly hradit poplatky i zpětně.
Ve sporu Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním (OSA) a českých léčebných lázní o poplatky za televize a radiopřijímače umístěné na pokojích pro hosty došlo k zásadnímu zvratu. Soudní dvůr Evropské unie totiž na konci února rozhodl o tom, že výluka stanovená českými právními předpisy, podle které nemusejí zdravotnická zařízení hradit OSA poplatky, není v souladu s evropskou směrnicí. Soudní dvůr EU se zabýval žádostí Krajského soudu v Plzni z února 2012 o rozhodnutí o předběžné otázce ve sporu OSA a Léčebných lázní Mariánské Lázně, které odmítaly uzavřít s autorským svazem licenční smlouvu a platit sporné poplatky.
Zástupci lázní své počínání zdůvodňovali tím, že české zákony zbavují zdravotnická zařízení, tedy i léčebné lázně, povinnosti platit autorské odměny. Nejvyšší soudní instance v Evropské unii však tuto argumentaci odmítla. Českým poslancům tak nyní nezbývá nic jiného, než novelizovat autorský zákon, který je podle všeho v rozporu s evropskou legislativou.
Soudní dvůr smetl „českou výjimku" ze stolu
V rozsudku Soudního dvora Evropské unie se mimo jiné můžeme dočíst, že evropská „směrnice 2001/29 musí být vykládána v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která vylučuje právo autorů udělit svolení k tomu, aby lázeňské zařízení, které je podnikatelským subjektem, sdělovalo jejich díla prostřednictvím vědomého zpřístupnění signálu pomocí televizních nebo rozhlasových přijímačů na pokojích pacientů tohoto zařízení, nebo takovéto sdělování zakázat."
Českým poslancům nyní nezbývá, než novelizovat autorský zákon, který je podle všeho v rozporu s evropskou legislativou.
Lázeňská zařízení, která na pokojích svých zákazníků šíří chráněná díla pomocí televizních nebo rozhlasových přijímačů, totiž podle Soudního dvora EU sdělují tato díla veřejnosti. K tomu je však nutné svolení autorů, kteří musí protihodnotou obdržet přiměřenou odměnu. „Výrok Soudního dvora Evropské unie pouze potvrdil běžnou praxi v zahraničí. Potvrdil to, co tvrdíme od samého začátku. Lázně jsou primárně podnikatelskými subjekty stejně jako například hotely. Řada lázeňských domů se orientuje na zahraniční klientelu z Německa, Rakouska, Ruska či arabských zemí. Není proto důvod, aby lázně měly jiné podmínky než hotely, které běžně uzavírají smlouvy s kolektivními správci," říká k rozsudku předseda představenstva OSA Roman Strejček.
Zneužívá OSA monopolní postavení na trhu?
Zástupci českých lázní si však rozhodnutí Soudního dvora EU vykládají po svém a odmítají, že by se jednalo o jednoznačné vítězství autorských svazů. Naopak zdůrazňují, že OSA na našem trhu zneužívá své monopolní postavení. „Na jednu stranu bylo Evropským soudním dvorem konstatováno, že výjimka nehradit autorské poplatky z používání televizních přijímačů na pokojích zdravotnických zařízení není možná. To je ale sdělení, které je především určeno českému státu, aby upravil zákony, protože lázně tady celou dobu dodržují právě české zákony a za to je autorské svazy popotahují u soudu. Na druhé straně soud potvrdil, že v České republice platíme autorským svazům mnohem víc, než je tomu ve většině evropských zemí. Na to upozorňujeme již hodně dlouho a nikdo to nechce slyšet," zlobí se Martin Plachý, ředitel lázeňské společnosti Royal Spa, viceprezident Svazu léčebných lázní ČR a prezident Evropského svazu lázní.
Místní autorské svazy chtějí hradit poplatky i z neobsazených pokojů
V podobném duchu se vyjadřuje také Svaz léčebných lázní ČR, který ve svém stanovisku k rozhodnutí Soudního dvora EU poukazuje na to, že by lázně neměly být trestány za dodržování českého práva: „Věříme také, že soudy a poté i stát sjednají nápravu pomocí regulace výše odměn autorských správců. Dobrá zpráva to není pro zdravotnická zařízení a zejména pro nemocnice. Toto rozhodnutí nepochybně zaměří pozornost OSA i na ně. Stát by je ale měl být schopen ochránit alespoň částečně. Novelizací autorského zákona i důsledností svého dozoru nad monopolem, jenž OSA svěřil. Případnou novelu autorského zákona budou lázně respektovat, tak jako respektovaly stávající zákon."
Proč jsou poplatky v Česku vyšší než v zahraničí?
Ani zástupci lázní však pasáž rozsudku týkající se monopolního postavení OSA neinterpretují přesně. Soudní dvůr EU ve svém únorovém rozhodnutí sice uvádí, že územní monopol vyhrazený OSA představuje omezení volného pohybu služeb, protože uživatelům chráněných děl neumožňuje využívat služeb kolektivních správců z jiných členských států, zároveň ale připouští, že „toto omezení je odůvodněné, neboť uvedený systém je přiměřený a nezbytný pro dosažení cíle efektivní správy práv duševního vlastnictví. Za současného stavu unijního práva totiž neexistují jiné metody, které by umožňovaly dosáhnout stejné úrovně ochrany autorských práv." Soudní dvůr tak vyvodil závěr, že monopol, který přiznávají české právní předpisy OSA, je v souladu s volným pohybem služeb.
Přesto ale evropští soudci spatřují problém ve výši účtovaných poplatků. Situace, kdy vnitrostátní kolektivní správce autorských práv požaduje sazby, které jsou podstatně vyšší než sazby uplatňované v jiných členských státech, nebo vyžaduje přemrštěné ceny bez přiměřeného poměru k hospodářské hodnotě poskytnutého plnění, je prý známkou zneužití dominantního postavení. Soudní dvůr EU proto vybízí české soudy, aby tuto skutečnost prověřily. „Mnohokrát jsme to dokladovali, ale většina soudů poslouchá jenom jednu stranu. Navíc místní autorské svazy chtějí hradit poplatky i z neobsazených pokojů. No řekněte, jakou to má logiku? Jaké sdělení veřejnosti probíhá na prázdném pokoji? Mimo Evropu se autorské poplatky za televize na pokojích téměř nikde neplatí a napříč Evropou platí lázně maximálně třicet procent toho, co máme platit my v Česku. Navíc třeba v Německu se poplatky lázním úplně odpouští. Autorské svazy si tu prosadily jednostranné zákony, ze kterých mají největší prospěch ne autoři, ale právě samotné svazy," tvrdě kritizuje současné poměry zástupce lázeňského sektoru Martin Plachý.
Předseda OSA Roman Strejček však odmítá, že by byly licenční poplatky v České republice neúměrně vysoké: „S kým se chceme z pohledu zahraničí poměřovat? Česká republika má nějaký historický vývoj ve středoevropském kontextu, ať už se jedná o příslušnost k monarchii Rakouska-Uherska nebo bývalému východoevropskému socialistickému bloku. Podívejme se na srovnání sazeb autorských odměn za autory hudby, počítáno za měsíc a pokoj, například se Slovenskem nebo Maďarskem. Sazba v České republice (OSA) = Kč 15,81, na Slovensku (SOZA) = Kč 25,25, v Maďarsku (Artisjus) = od Kč 29,48 do Kč 58,46. Je zcela zjevné, že sazba OSA je v tomto srovnání, které má geografickou i historickou souvislost, nejnižší." Otázkou zůstává, zda dává takové vysvětlení smysl v době, kdy se Česko snaží integrovat do širokého spektra zemí Evropské unie a mělo by se porovnávat i s vyspělými západními státy.
OSA versus české lázně
V současné době probíhají v Česku desítky soudních sporů lázeňských léčebných zařízení s autorskými svazy, které se domáhají licenčních plateb za takzvané sdělování děl veřejnosti prostřednictvím televizí a rádií umístěných na pokojích pacientů. Žalovaná částka podle našich informací přesahuje 12 milionů korun. Dochází k tomu přesto, že český autorský zákon uděluje zdravotnickým zařízením výjimku a užívání televizních a rozhlasových přijímačů na pokojích hostů za „sdělování veřejnosti" nepovažuje.
Soudní tahanice o poplatky trvají už řadu let a obě znesvářené strany se v nich dočkaly několika zcela odlišných verdiktů. Zpočátku totiž soudy nižších instancí slyšely na argument, že na lázeňských pokojích nedochází k léčení tak jako v nemocnicích, takže je účtování poplatků správné. Později se ale začaly přiklánět k názoru, že i pokoje hostů lázeňských zařízení spadají v širším pojetí do kategorie „poskytované zdravotní péče", a OSA na licenční poplatky tím pádem nemá nárok, což ve sporu OSA s Lázněmi Třeboň potvrdil i Nejvyšší soud. Autorským svazům se tento výklad přirozeně nelíbil, a proto se dožadovaly, aby se k celému sporu vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie. Ten dal nakonec za pravdu právě OSA s vysvětlením, že česká legislativní výjimka pro zdravotnické zařízení odporuje evropskému právu. Kolotoč soudních pří tak bude pokračovat i nadále.
Maraton soudních pří bude pokračovat
Rozhodnutí Soudního dvora EU a potvrzení nesouladu unijní směrnice s českou legislativou může ale paradoxně OSA přivést do pozice, která by mu nemusela příliš vyhovovat. Získat zpětně poplatky od lázeňských zařízení, která se řídila českou legislativou, asi jen tak nepůjde. Místo takzvaného bezdůvodného obohacení ze strany lázní, jehož náhradu si původně OSA nárokoval, se tak pravděpodobně bude muset zkusit s výzvou o kompenzaci za nepřevedení směrnice EU do českého práva obrátit na stát. A žalovat stát není nikdy jednoduché. Jasné je tak především to, že dlouholeté soudní pře ještě nejsou ani zdaleka u konce. Vše teď závisí na českých soudech, které si budou muset poradit s rozhodnutím Soudního dvora a zohlednit ho ve svých pozdějších verdiktech. Aktivní by však v tuto chvíli měli být i samotní zákonodárci, kteří by se měli snažit co nejrychleji upravit autorský zákon tak, aby neodporoval evropským směrnicím.
Text: Ondřej Tůma (autor je redaktorem internetového magazínu Peníze.cz) Foto: Thinkstockphotos.com
Co řekli ke sporu o poplatky
Eleanor Sharpston, generální advokátka Soudního dvora Evropské unie: „Výjimka nepřipouštějící odměnu autorům za sdělování jejich díla prostřednictvím televizního či rozhlasového přijímače pacientům na pokojích lázeňského zařízení, které je podnikatelským subjektem, je v rozporu s ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001, o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti."
Eduard Bláha, prezident Svazu léčebných lázní ČR: „Výjimka se týkala jen hostů, kteří se v lázních skutečně léčili. Když klient lázně navštíví v rámci odpočinkového pobytu, tak jsou poplatky pochopitelné a lázně je samozřejmě platí."
Martin Plachý,ředitel lázeňské společnosti Royal Spa, viceprezident Svazu léčebných lázní ČR a prezident Evropského svazu lázní: „Vzhledem k obrovské konkurenci v tomto odvětví se rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie na cenách pro hosty určitě neprojeví, ale zasáhne do hospodaření lázní, které tuto nesmyslnou zátěž budou muset hradit."
Roman Strejček, předseda představenstva Ochranného svazu autorského: „To, jak budou nyní rozhodovat české soudy, nechci předjímat. Jsme ale toho názoru, že Soudní dvůr Evropské unie poskytl dostatečná zdůvodnění svých závěrů, která nás vedou k přesvědčení, že výjimka definovaná v § 23 autorského zákona by se na lázně uplatnit neměla."
Po dvou letech omezení kvůli koronaviru se tuzemské lázně chystají v květnu a červnu slavnostně přivítat návštěvníky. Začíná tradiční lázeňská sezóna. S plnou parádou se postupně otevřou Karlovy Vary, Mariánské lázně, Františkovy Lázně, Jáchymov, Lázně Libverda, Luhačovice, Jeseník...
Místní autorské svazy chtějí hradit poplatky i z neobsazených pokojů 
V současné době probíhají v Česku desítky soudních sporů lázeňských léčebných zařízení s autorskými svazy, které se domáhají licenčních plateb za takzvané sdělování děl veřejnosti prostřednictvím televizí a rádií umístěných na pokojích pacientů. Žalovaná částka podle našich informací přesahuje 12 milionů korun. Dochází k tomu přesto, že český autorský zákon uděluje zdravotnickým zařízením výjimku a užívání televizních a rozhlasových přijímačů na pokojích hostů za „sdělování veřejnosti" nepovažuje. 
