Bezplatné poskytování informací

V rámci Asociace turistických informačních center ČR se již několik let vede diskuze o tom, že podstatou činnosti turistických informačních center je především bezplatné podávání informací, samozřejmě s garantovanou správností. Tento názor již několik let prezentuje Luděk Šorm, ředitel sekretariátu Asociace turistických informačních center ČR a provozovatel Informačního centra města Pardubic. Při nejrůznějších jednáních v rámci asociace se snažil vysvětlit, proč je nutné, aby tato služba byla chápána jako služba veřejná, státem i samosprávou bezpodmínečně podporovaná a financovaná.

Zcela zákonitě proto moje první otázka zní: Neustoupil jste časem od této myšlenky?

Neustoupil. Právě naopak. Jen se podívejte kolem – příkladů je dostatek: zahraniční návštěvník Česka si zaplatí letenku, při cestě z letiště si zaplatí taxislužbu, zaplatí si ubytování i stravování včetně vstupného na kulturní a sportovní akce či památky. Jedině v informačních centrech běžně čerpá profesionálně poskytovanou informační službu zcela zdarma! Tyto instituce jako svoji doplňkovou službu obvykle nabízejí i upomínkové předměty nebo zprostředkování turistických služeb, a to je nepochybně dobře. Je třeba jenom mít na paměti, že z těchto doplňkových služeb nelze financovat všechny náklady činnosti hlavní, tzn. kvalitní služby bezplatného poskytování informací.

Z toho logicky vyplývá, že bezplatné poskytování informací je službou veřejnou…

Ano. Pokud někdo jako svoji hlavní činnost poskytuje službu veřejnosti bezplatně, pak náklady by měl spolufinancovat veřejný sektor. Stále více jsem přesvědčen o tom, že v této oblasti má stát velký dluh, a to nejen ve vztahu k turistickým informačním centrům. Bohužel, současná právní úprava nemá definici toho, co vlastně veřejná služba je, nestanoví parametry její dostupnosti z hlediska územního členění a ani to, kdo bude mít zodpovědnost za tyto služby. A to nemluvím o tom, jak bude „ošetřena“ kvalita i kvantita těchto služeb ve vztahu k novému územnímu uspořádání. Osobně cítím v této oblasti velký dluh státu vůči subjektům, které nejrůznější informace v rámci svého oboru podávají. Turistická informační centra mají prvořadý úkol podávat informace ze všech oblastí, ať už se to týká samotného turistického ruchu a všeho co s ním souvisí, tak i běžného „občanského“ života. A to informace pravdivé a objektivní. To není služba reklamní či propagační, kterou by bylo možno zredukovat na poskytování pouze takových informací, které si zaplatí jednotliví poskytovatelé služeb! Pokud by systémově informační centrum, např. za provizi, doporučovalo pouze hotel nevalné kvality (který je ale ochoten investovat do reklamy v informačním centru), nespokojený návštěvník by příště utrácel peníze jinde. Proto je v zájmu veřejného sektoru řešit systém bezplatného poskytování informací jako služby veřejné.

A řeší to?

Zatím je výsledek celkem žalostný. Dosavadní vlády se pojmu veřejná služba vyhýbaly s odkazem na to, že vše vyřeší trh. Ten jistě může vyřešit mnoho, ale nikoliv službu obvykle poskytovanou klientovi zdarma. Domnívám se, že tak jako máme v rámci asociace standardizaci turistických informačních center, tak by přesně vymezenou standardizaci měla mít i veřejná služba v rámci Česka. Zde zatím neexistují žádné komplexní zákonné a ani podzákonné normy, pouze některé veřejné služby jsou upraveny zákony v gesci příslušných ministerstev. Problémem je i to, že některé veřejné služby mají zákonem stanoveny podmínky poskytování, ale neřeší se problém, za jakých podmínek budou tyto služby dostupné občanům.

Teď jste konstatoval současný stav, jak ho vidíte vy. Jak je vidět, spokojen moc nejste.

Samozřejmě že nejsem. Tento problém mě pálí už roky, a tak jen konstatovat, že mě pálí, to by bylo opravdu málo. Jsem ale rád, že se ledy pohnuly. V rámci Ministerstva vnitra byla ustavena pracovní skupina, která na řešení tohoto problému intenzivně podle schváleného harmonogramu pracuje. Ve skupině nejsou jen pracovníci ministerstva, ale dalších institucí (např. Česká centrála cestovního ruchu), které mají co říci k této záležitosti. Všichni se shodli na tom, že i když řada veřejných služeb byla předána do kompetence územních samosprávných celků, stát je a bude i do budoucna garantem jejich kvality a dostupnosti. Je to součástí programového prohlášení vlády.

Vraťme se k otázce, co tedy bude účelem navrhované právní úpravy veřejných služeb.

Účelem je přesně definovat, co to je veřejná služba, jaké jsou její druhy, kvalitativní i kvantitativní kritéria, co jsou povinny obce nebo kraje zabezpečit, jaká budou mít práva a povinnosti, jak bude prováděna kontrola plnění, a především – a to cítíme zatím jako naprosto nedostatečné v rámci činnosti turistických informačních center, jak bude zabezpečen způsob financování této činnosti v závislosti na plnění přesně stanovených kritérií.

V první řadě musíme mít na paměti koncového uživatele – zákazníka veřejné služby, ať už se jedná o občany, podnikatele, státní správu, samosprávu, zahraniční subjekty apod. Všichni víme, že potřeby těchto subjektů se mohou od sebe navzájem výrazně lišit, ale půjde především o to, aby tyto garantované a bezplatné informace byly posuzovány z hlediska celkové kvality veřejných služeb, aby byl garantován rovný přístup všech ke službám, vyloučena nejrůznější diskriminace apod.

Do konce roku zabezpečovaly řadu vybraných veřejných služeb okresy. Jejich zrušením se vše změnilo. Nehrozí nebezpečí, že by mohlo dojít k poklesu standardu veřejných služeb v některých částech Česka?

Také právě proto je nejvyšší čas vymezit veřejné služby, na které se bude nový zákon vztahovat, přesně definovat minimální standard těchto služeb, stanovit garanty dostupnosti služeb, finanční podmínky pro garanty atd. Reforma veřejné správy je současně i příležitostí ke koncepčnímu řešení problémů přehlížených mnoho let.

Hovoříme o tom, že veřejná služba je služba vytvořená, organizovaná nebo regulovaná orgánem veřejné správy. Co tedy bude zařazeno do veřejné služby a kdo bude garantovat její kvalitu a dostupnost?

Jednoduše řečeno, do veřejných služeb zahrnujeme služby, které jsou vytvořeny za účelem zisku, ale plní úkoly ve veřejném zájmu a jako takové musí uspokojovat specifické požadavky kladené orgány veřejné správy (například v oblasti dopravy, telekomunikací, energetiky). S tím zcela zákonitě souvisí standardizace veřejné služby – tu by měl upravovat příslušný zákon. Standardem se rozumí minimální úroveň kvalitativních i kvantitativních parametrů v zákoně o veřejné službě. Zákon bude specifikovat další pojmy související s veřejnou službou. Jde o to, že řadu veřejných služeb bude možné v budoucnu spolufinancovat v rámci strukturálních fondů Evropské unie nebo budou z těchto prostředků realizovány projekty, které budou veřejné služby ovlivňovat.

Co to bude konkrétně pro Česko znamenat?

Znamená to, že se musíme zaměřit na oblast komunitárního práva, zejména na akty orgánů společenství, na nařízení, která mají obecnou bezprostřední závaznost pro členské země, na směrnice, které jsou závazné, pokud jde o cíle apod.

To všechno bude určitě spojeno s nemalými finančními náklady.

To je pravda. Musí být zcela jasné, jakým způsobem bude financování probíhat, ať už se jedná o financování ze státního rozpočtu, z krajských a obecních rozpočtů, obligatorně ze zákona (například zdravotnictví), anebo financované zčásti, nebo zcela koncovým uživatelem.

V zásadě se však jedná o princip nabídky a poptávky, kdy předmětem koupě a prodeje jsou veřejné služby zčásti, nebo zcela financované z veřejných finančních prostředků. Může se však jednat i o služby hrazené z neveřejných finančních zdrojů (voda apod.). Bez ohledu na to, odkud finanční prostředky budou, je potřeba brát do úvahy celkové náklady na veřejnou službu, způsoby financování a další. V každém případě je však nutné vyřešit otázku, jak bude tato veřejná služba fungovat v případě, že bude nedostatek finančních prostředků, zda bude tato služba omezena, nebo dokonce zrušena.

Využívání veřejných finančních prostředků na tuto službu by mělo být snadno kontrolovatelné. Bude?

Musí být zabezpečena kontrola garanta veřejné služby i kontrola poskytovatele veřejné služby, kvalita a dostupnost poskytované služby, množství i její rozsah právě z hlediska využití nemalých finančních prostředků do této služby vložených. Jde také o efektivní využití finančních prostředků, kontrola, zda za dohodnutou cenu byla poskytnuta veřejná služba v požadovaném rozsahu, zda splňovala požadované standardy. V neposlední řadě srovnávací analýza toho, jaké a proč jsou rozdíly v nákladech při poskytování stejné služby se stejnými parametry u různých poskytovatelů. V případě zjištění jakýchkoliv nedostatků pak bude nutné postupovat podle sankcí uložených zákonem. Významnou roli musí sehrát i zpětná informační vazba, která je důležitá z hlediska kontroly finanční, kvalitativní i kvantitativní.

V úvodu rozhovoru jste uvedl, že Ministerstvo vnitra, zejména jeho odbor modernizace veřejné správy intenzivně pracoval a pracuje na analýze veřejných služeb a úzce spolupracuje s celou řadou dalších subjektů, které mají k tomuto problému co říct.

Nemohu hovořit za ministerstvo, mohu hovořit sám za sebe a za naše profesní sdružení (cech) informačních center. Společně s pracovníky České centrály cestovního ruchu se snažíme naše představy, ale hlavně své dlouholeté zkušenosti z praxe uplatnit v tomto významném dokumentu, který se pro Česko připravuje. Jsem přesvědčen, že zákon o veřejné službě by měl být jedním z nejvýznamnějších zákonů, který pomůže našim občanům orientovat se v široké spleti informací, jež se na nás hrnou ze všech stran. Nejde však o množství informací, ale především o jejich kvalitu, o to, aby to byly informace garantované, tedy správné, nezavádějící, s mnoha právními výklady. Věřím, že všichni společně – Ministerstvo vnitra, jeho příslušné odbory, členové pracovní skupiny připraví pro vládu materiál na takové úrovni, že nebude muset projít mnoha dalšími změnami a schválení tak dlouho a netrpělivě očekávaného zákona se nebude protahovat. Zákon o veřejné službě je skutečně velice potřebný.

Rozmlouvala: Naděžda Jahodová
www.atic.cz