Autobusem do centra? Jen výjimečně!

Vjezd nákladních automobilů a autobusů do centra Prahy je limitován zónami se zákazem vjezdu vozidel nad 3,5 tuny, respektive nad 6 tun. Jaká je historie tohoto omezení?
Ona „šestitunová“ zóna je záležitostí letitou, k vyznačení zóny se zákazem vjezdu autobusů přistoupil magistrát po 12. květnu 1995, kdy turistické autobusy opakovaně zcela zablokovaly dopravu v centru města. Ještě v deset hodin večer tenkrát například stály kolony aut na Masarykově nábřeží, protože tudy projížděl autobus, jehož řidič nerespektoval sníženou podjezdovou výšku a v okamžiku, kdy dojel do příslušného kritického úseku, se neměl kde otočit. Tím zablokoval tramvajovou dopravu i automobilový provoz. Později byla tato zóna rozšířena i na nákladní vozidla nad 3,5 t.
Zákaz vjezdu autobusů do centrální části Prahy ovšem není absolutní. Do roku 2000 fungoval systém výjimek, poté byl nahrazen systémem souhlasů s vjezdem do příslušných částí města. Ten funguje tak, že obecně jsou do centra pouštěny malé autobusy, velké pouze výjimečně. Stejně tak je možný vjezd autobusů k hotelům, aby mohly vysadit turisty v den ubytování a zpětně je naložit v den odjezdu. Souhlasy vydáváme i v dalších odůvodněných případech. Šanci získat souhlas má například autobus přivážející skupinu seniorů na koncert do Rudolfina.

Jakým způsobem je možné tento souhlas získat?
Povolení k vjezdu do zón s dopravním omezením vydává hlavní město Praha zastoupené naším odborem. Souhlas můžeme udělit na základě odůvodněné žádosti na časové období od jednoho dne či jedné akce až po jeden rok. Vjezd k hotelovým objektům, které se nacházejí v dané zóně s dopravním omezením, je pak povolován na základě počtu lůžek, která hotel provozuje. Hotel tak může dostat jedno povolení na každých čtyřicet lůžek. Pokud jde o lhůty, obvykle souhlas vydáváme do tří dnů, v naléhavých případech jsme ale schopni vše vyřídit během jednoho dne.
Rád bych také zdůraznil, že Magistrát není jediný, od koho mohou dopravci souhlas s vjezdem do centra získat. Určitým počtem souhlasů disponuje také Sdružení automobilových dopravců ČESMAD BOHEMIA. Ta jsou určena pro operativní řešení dopravních problémů, jež vzniknou třeba přes víkend.

To, co říkáte, zní bezmála idylicky. Proč si tedy dopravci stěžují?
Protože to pro ně znamená práci, musejí totiž zaměstnat člověka, který to bude zajišťovat. Osobně jsem ale názoru, že z naší strany je problematika řešena tak, aby dopravce minimálně zatěžovala. Přesto chápu, že omezení pro ně určitý problém znamenají. Na druhou stranu nevím, jak by se tvářili, kdyby vjeli s autobusem do centra, tam by je nějaký jejich kolega svým autobusem zablokoval a oni kvůli tomu odjeli na výlet s klienty o tři hodiny později. Lepší řešení zkrátka nevidím.

Jak je situace s vjezdem autobusů do centra města řešena v zahraničí?
Myslím, že nikde v zahraničí si s tímto problémem nelámou hlavu tolik jako my. Mám třeba osobní zkušenosti ze zájezdu, kdy jsme všichni museli vystoupit z autobusu a přes půl kilometru jít pěšky s veškerými zavazadly jen proto, že k hotelu v centru města prostě nešlo autobusem dojet. Řekl bych, že náš současný systém je kvalitní, už proto, že se vyvíjel postupně a na základě řady jednání, jež byla motivována snahou o minimalizaci starostí a problémů pro všechny zainteresované strany. I pro nás by mimochodem bylo jednodušší značky ohraničující zónu zákazu vjezdu do centra sundat – nemuseli bychom vydávat žádné souhlasy. Nebo bychom naopak mohli souhlasy vydávat každému, kdo si pro ně přijde. O tom, jaké problémy by ale tyto varianty pražské dopravě přinesly, netřeba diskutovat.

Nemáte pocit, že současný systém poškozuje zájmy Prahy v oblasti cestovního ruchu? Brali jste při vyznačování zón v potaz i tyto připomínky dopravců a touroperátorů?
S argumenty typu „zničíte turistický ruch v Praze tím, že se naše autobusy nedostanou k hotelům“ jsme se setkávali od počátku. Takto obecné názory ale nemůžeme dost dobře zohlednit. Konstruktivním připomínkám jsme ale otevřeni. Jak ale říkám, systém se dále vyvíjí a i v současné době například probíhají jednání směřující k optimalizaci počtu a lokace krátkodobých stání. Dá se říci, že centrum je nyní od těchto stání v docházkové vzdálenosti do deseti minut, což nepovažuji za dobu, která by měla turistům vadit. V odůvodněných případech jsme ochotni udělit souhlas i s vjezdem autobusu blíže k centru, jsou však lokality, kam autobus nemůžeme pustit v žádném případě, protože by se zkrátka v úzkých pražských ulicích plných zaparkovaných aut nevytočil. Mohli bychom samozřejmě zakázat parkování v centru rezidentům a ulice tak uvolnit. Asi si dovedete představit, s jakou reakcí bychom se setkali.

Je šance, že by se v Praze výhledově zvýšil počet parkovacích míst, kde je možné autobusy na delší dobu odstavit?
Není k tomu důvod. Ta stávající nejsou zdaleka vytížená. Pokud by se situace změnila a zaregistrovali jsme problémy s nedostatkem parkovacích ploch, budeme pochopitelně hledat další. K takové situaci ale podle mého názoru v dohledné době nedojde, zejména na Letenské pláni či na Strahově máme ještě velké rezervy.

Pak jsou tu ovšem ještě místa pro krátkodobá zastavení autobusů. Například průvodci si dlouhodobě stěžují, že jich je málo a na místech, která jim ne zcela vyhovují…
Problém je spíše v tom, že průvodci po jiných než stávajících místech ani netouží. Za poslední tři čtvrtiny roku zde byli zástupci průvodců jednat třikrát a vždy jsme licitovali pouze o možnosti posílení kapacit pro krátkodobé zastavení autobusů na Klárově. Tam už ale opravdu žádné další místo nenajdeme. A jakákoli jiná nabídka pro ně není zajímavá. Znovu říkám – jednání se nebráníme, ale potřebujeme, aby si sami průvodci vytipovali oblast, kde jim takovéto parkovací místo chybí. S takovým návrhem ovšem zatím nepřišli.

Text a foto: Petr Manuel Ulrych