Ve Španělsku byl z českých turistů téměř každý. Především Costa Brava, Barcelona a Kanárské ostrovy jsou notoricky známými místy. Ovšem Andalusii, nejjižnější a největší ze španělských autonomních celků, navštívil jen málokdo. A přitom jde o jeden z nejkrásnějších koutů španělského království. Poloha na pomezí Středomoří a Atlantiku, barvitá historie, ojedinělé přírodní krásy, kultura poznamenaná arabskými vlivy, flamenco, sherry, tradiční korida – to je jen zlomek z lákadel, kterými Andalusie bojuje o přízeň turistů. Přesvědčit se o tom mohli třeba účastníci dubnových výjezdních Dnů kontaktů Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, kteří navštívili andaluskou provincii Cádiz. I díky jejich přispění by se tento španělský klenot mohl dostat do širšího povědomí české cestovatelské veřejnosti.
Jerez
Překážkou masivnějšího rozvoje turistiky do provincie Cádiz je neexistence pravidelného přímého leteckého spojení. Dokonce ani charterové lety dosud na mezinárodním letišti v Jerezu nepřistávají. To by se ovšem mohlo změnit, možná dokonce již v příští letní sezóně. V současnosti nezbývá než sáhnout po spojení s přestupem, smysluplnou variantou je cesta se společností Iberia přes Madrid do města Jerez. Toto město (plným názvem Jerez de la Frontera) na severozápadě provincie Cádiz je ideálním výchozím bodem pro poznávání zbytku oblasti. Ovšem i v městě samotném toho je k vidění dost a dost. Nejde přitom ani tak o architektonické památky, jako spíše o zážitky. Předně se jedná o víno.
Nezbytnou součástí návštěvy Jerezu je exkurze do sklepa některého z producentů sherry |
Jerez je domovinou flamenca |
Zprv trpké zdá se…
Celá provincie je díky svému podnebí jako stvořená k produkci vysoce kvalitních vín a vinařství zde má velmi dlouhou tradici. Věhlas zdejší vinařské produkce je mezinárodní, i na našem trhu jsou známy značky jako Tio Pepe, Sandeman nebo Osborne. Jedním z nejdůležitějších center vinařské výroby je právě Jerez, kde je možné navštívit sklepy řady předních výrobců. Pod pojmem „sklepy“ okamžitě zapomeňte na moravské podzemní sklípky. Sklepům v Jerezu se pro jejich velikost občas přezdívá „katedrály“ – představte si obří „stodolu“, v níž je v několika vrstvách na sebe naskládáno několik tisíc dřevěných sudů s vínem. Přirovnání ke stodole ovšem malinko kulhá, některé sklepy jsou unikátními architektonickými díly hodnými zvláštní pozornosti. Jejich projekty byly totiž svěřeny architektům zvučných jmen – jeden ze sklepů firmy Gonzales Byass má například na svědomí Gustave Eiffel. Zvláštní je ale i víno samotné. Sherry, jak se obecně nazývá, je víno, které zraje v amerických dubových sudech a které je fortifikováno přidáním brandy. Během návštěvy sklepů se návštěvníci seznámí nejen se způsobem výroby sherry, ale naučí se také rozeznávat jeho jednotlivé druhy. A že součástí prohlídky je také degustace, se rozumí samo sebou. Pro Čechy má sherry zprvu poněkud nezvyklou, lehce trpkou chuť. Téměř každý se však po pár sklenkách vpije, málokdo pak Jerez opouští bez alespoň jedné lahve v kufru. Sherry stejně jako brandy, další produkt zdejších výrobců, si mohou návštěvníci pochopitelně zakoupit v podnikových prodejnách v areálu sklepů. O popularitě návštěv sklepů svědčí i desítky sudů s podpisy význačných osobností, které si tento zážitek dopřály.
Lidé i koně ve víru tance
Sherry a brandy je samozřejmě možné si vychutnat ve většině restaurací v Jerezu, respektive celé provincii Cádiz. A tím pádem spojit i s další andaluskou tradicí, tedy s flamencem. Podobně jako v případě vína, i na ohnivém flamencu je postaven jeden z turistických produktů provincie – speciální „flamenco cesty“. V Jerezu existují dokonce dvě varianty těchto okruhů po místech symbolicky spjatých s historií tohoto tance. Flamenco v podání místních tanečníků je něco, co se jen těžko popisuje. I ten, kdo má k tanci ambivalentní, či dokonce negativní vztah, musí po shlédnutí představení uznat, že jde o silný zážitek. A komu se při návštěvě Cádizu poštěstí natrefit na méně organizované vystoupení, může se pod minulou větu podepsat hned dvakrát…
Představení Královské školy jezdeckého umění je vpravdě baletem |
V Jerezu ovšem tančí nejen lidé, ale i koně. Město je totiž sídlem školy jezdeckého umění, která od roku 1985 nese dokonce přízvisko „Královská“. Dvakrát týdně se v „La Fundación Real Escuela Andaluza del Arte Ecuestre“ koná představení s názvem „Jak tančí andaluské koně“, během kterého mohou návštěvníci obdivovat umění klasické i kovbojské drezúry. Pro představení jsou používány tradiční andaluské koně, které jsou v oblasti chovány již několik staletí. Představení je v pravém slova smyslu baletem – koně tančí na španělskou hudbu a jejich jezdci jsou oblečeni do tradičních kostýmů z 18. století. Souhra zvířat a lidí je v této show skutečně obdivuhodná. Představení se koná vždy ve čtvrtek odpoledne, na jaře a v létě také v úterý. V sobotu je možné podobné představení zažít v hřebčíně Cartuja, kterému andaluské koně vděčí za svůj původ.
Při návštěvě Jerezu by bylo chybou minout dvě zajímavá muzea, nacházející se jen pár kroků od budovy Královské školy jezdeckého umění. V prvé řadě Muzeum kočárů. Sídlí v budově bývalého vinného sklepa a návštěvníci v něm najdou expozici kočárů používaných například při vyhlášených jerezských koňských trzích. V sousedství se pak nachází Muzeum času – neoklasicistní palác, v němž je instalována expozice historických hodin.
Býčí zápasy bez krve? Žádná utopie!
Jižní cíp Španělska je domovem jedné značně kontroverzní tradice. Španělé ji vesměs milují, zahraniční návštěvníci země často odmítají jako cosi zvrhlého a brutálního. Dlužno podotknout, že jsou i tací, kteří svůj názor změní poté, co si tento zážitek dopřejí. O čem je řeč? O koridě. Býčí zápasy jsou neodmyslitelnou součástí andaluské tradice a jsou tak populární, že špičkový toreador se rychle stává součástí společenské smetánky. Je ovšem pravda, že pro většinu zahraničních turistů jde o tradici jen těžko pochopitelnou. Jedni ji poznat chtějí, jiní ą priori odmítají. Existuje i skupina těch, kteří by si rádi tento zážitek dopřáli, ovšem v určité kompromisní verzi, tedy bez krve. Ti mohou, podobně jako členové AČCKA, navštívit jeden z řady statků, které se zabývají chovem skotu (nejen) pro koridu, kde shlédnou ukázku toho, jak se vybírají ty správné jalovice pro chov. Jednou z variant této selekce je i jakási korida nanečisto – mladá jalovička se v „aréně“ utká s adepty toreadorského umění. A nedojde-li k nečekané nehodě, opustí všichni aktéři „přátelského zápasu“ arénu po svých. A turisté zamíří ke stolům, kde na ně čekají třeba pečené oháňky z mladých býků…
Cortejo – typický andaluský statek.Nejčastěji bývá obklopen vinicemi. |
Na řadě statků v Cádizu je možné shlédnout ukázku výběru |
Metropolí po stopách Jamese Bonda
Hlavní město stejnojmenné provincie možná nenabízí tolik turistických atraktivit jako Jerez, ovšem za návštěvu rozhodně stojí. Už pro svůj autentický středověký charakter. Leží na malém poloostrově, nemůže se proto více rozšiřovat. A většina zdejších domů má značně dlouhou historii. Je nadmíru příjemné se v těchto kulisách projít křivolakými uličkami a nasát alespoň trochu zdejší přístavní atmosféry. A nebo jen tak posedět nad sklenkou sherry a pozorovat dění kolem. Jedno místo by ovšem nikomu nemělo ujít. Jde o nábřeží, z kterého je skvělý výhled na dvě námořní pevnosti kdysi chránící vjezd do přístavu. Stejně tak je možno zavítat na pláž u bývalých městských lázní La Palma. Ano, u těch, které si před šesti lety zahrály v bondovce Dnes neumírej. Ve filmu ovšem měly lázně a přilehlá čtvrť představovat Havanu. Kdo kubánskou metropoli navštívil, musí uznat, že podobnost je značná.
Poměrně vděčným turistických tahákem je věž Torre Tavira, svého času díky své výšce oficiální městská pozorovatelna. Dnes jsou v ní umístěny expozice z historie Cádizu, ale především také camera obscura. Oč jde? O poměrně jednoduchý, leč efektní způsob, jak si z téměř ptačí perspektivy prohlédnout město. Návštěvníci se shromáždí v totálně zatemněné místnosti kolem bílé „mísy“. Ta slouží jako projekční plátno, na které se díky důmyslnému systému čoček promítá obraz venkovního dění. Průvodce pak pomocí lan může čočky otáčet a zabírat tak různé části města, zdviháním či spouštěním projekční plochy zase dociluje efektu zoomu, případně může zaostřit na vybranou část obrazu. Jednoduché, ale milé…
Výlety po Cádizu
Zůstávat během pobytu v Cádizu na jediném místě by byl hřích. Provincie je jako stvořená k různým poznávacím cestám. Jak již bylo napsáno, populární jsou vinařské cesty, cesty za flamencem či býčí cesty. Další populární okruh vede po tzv. bílých vesničkách. Za těmi je třeba opustit pobřeží a vyrazit do vnitrozemí, přesněji do pohoří Sierra de Cádiz. Vesničky (z našeho pohledu spíše městečka) pamatují dobu, kdy o Andalusii sváděli boj Španělé s Araby. Stojí vesměs na bývalé hranici mezi jejich světy, což dokládá přídomek „de la Frontera“ v jejich názvu. A čím jsou výjimečné? Předně svojí architekturou – jejich bílé stavby svítí do daleka a jsou neskutečně fotogenické. A tím, že jsou vystavěny na hřebenech hor, nabízejí úchvatné výhledy na okolní panoramata. Mnohé návštěvníky si získají také svojí poklidnou atmosférou, jen velmi málo zasaženou cestovním ruchem. Tady je možno zajít do hospůdky, objednat si pivo a nasávat místní atmosféru. Zapomeňte ovšem na angličtinu, němčinu a další světové jazyky. Tady je problém se domluvit i španělsky – zdejší nářečí dává často zabrat i těm, kteří jinak obecnou španělštinou hovoří plynně.
Cádizské pláže jsou velmi různorodé. |
Dalším z míst, kam je dobré se vypravit na výlet, je Trafalgar. Ne, není řeč o náměstí v Londýně, ale o „originálu“, tedy o místě, kde kdysi svedli legendární bitvu Angličané s Francouzi podporovanými španělskou flotilou a kde přišel o život známý anglický admirál Nelson. Navzdory očekávání nenajdete na mysu památník připomínající krvavou řež, ale pouze biosférickou rezervaci a maják. Trafalgar je v létě oblíbeným místem zejména pro španělské turisty – nabízí široké čisté pláže a krásnou krajinu.
V bitvě u mysu Trafalgar padl anglický admirál Nelson. |
Ctitelé rekordů a všelijakých „nej“ mají také jeden dobrý důvod k návštěvě provincie Cádiz. Vyrazí-li totiž do přístavního města Tarifa, mohou pak právem tvrdit, že byli na nejjižnějším místě Španělska. A skutečně – ze zdejší pevnosti nad přístavem je možno při dobré viditelnosti pozorovat pouhých 14 km vzdálené „zelené pahorky africké“, přesněji Tanger. Z Tarify do Tangeru je možné se vypravit pravidelně vyplouvajícím trajektem – plavba trvá jen 35 minut.
Písek na plážích i v bunkerech
Kdo by snad měl výletů dost, může se samozřejmě vypravit na některou z překrásných cádizských pláží. Těch je na Costa de la Luz (atlantické pobřeží na západě provincie) i Costa del Sol (pobřeží na východě omývané Středozemním mořem) asi 138 km a v podstatě každá má trochu jiný charakter. Na své si přijdou milovníci romantiky vyhledávající malé pláže skryté pohledům, rodiny s dětmi vyhledávající široké pláže pozvolně se svažující do moře, ale také surfaři, pro které je rájem Atlantik se svými vlnami.
Pravda ovšem je, že speciálně v případě Atlantiku je třeba počítat s tím, že voda je poměrně chladná…
Samostatnou kapitolou Cádizu je golf. Přestože se začal v oblasti rozvíjet teprve nedávno, stačila se již provincie vyšvihnout mezi přední cíle golfových zájezdů. V oblasti lze napočítat 22 golfových hřišť. Ne nadarmo bývá pobřeží Costa del Sol přezdíváno jako Costa del Golf… Kouzlu zdejších perfektně udržovaných greenů propadl již nejeden český golfista. Podaří se něco podobného i v obecně turistické rovině? Objeví se Cádiz v nabídkách českých cestovních kanceláří a agentur? To v tuto chvíli záleží nejen na účastnících zmíněné poznávací cesty AČCKA, ale také na vás.
Text a foto: Petr Manuel Ulrych