Zvláštní příloha – 3. ročník Konference o cestovním ruchu

Top Hotel Praha, 22. – 23. dubna 2002

Ve dnech 22. a 23. dubna 2002 se v Praze uskutečnil již 3. ročník celostátní konference o cestovním ruchu pod záštitou místopředsedy vlády a ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra a místopředsedů Poslanecké sněmovny Parlamentu Ivana Langera a Františka Brožíka. Pořadateli konference byly firma MAG Consulting a TOP HOTEL Praha, spolupořadateli Hospodářský výbor PS Parlamentu ČR, MPO, Vysoká škola cestovního ruchu, hotelnictví a lázeňství v Praze, Vysoká škola hotelová v Praze 8, Společenství provozovatelů pohostinských živností. Mediálními partnery konference byly deník PRÁVO a odborný časopis pro cestovní ruchCOT business.

Konference se zúčastnili podnikatelé z cestovních kanceláří a agentur, hotelnictví a dalších navazujících odvětví, zástupci asociací cestovních kanceláří a agentur a dalších podnikatelských svazů a sdružení, zástupcikrajských, okresních i městských orgánů, různých dalších státních a regionálníchinstitucí, vysokých a odborných škol, velvyslanci a představitelé zastupitelskýchúřadů některých zemí, zástupce Delegace Evropských společenství a další hosté, celkem zhruba 200 účastníků.
Konference se zabývala aktuálními otázkami cestovního ruchu v České republice v širších souvislostech s vývojem v Evropě a ve světě. ČR má podmínky pro rozvoj cestovního ruchu především v bohatství přírodních a historických památek, kulturním dědictví a v rozvinutém lázeňství. Udržet pozici na trhu cestovního ruchu v období sílící konkurence evropských a zámořských destinací je však mimořádně náročné.

Loňský rok patřil z hlediska cestovního ruchu (i přes negativní vliv zářijových teroristických útoků) mezi úspěšné – devizové příjmy dosáhly 113,3 mld. Kč a vzrostly o 2,3 % (v USD o 3,8 % a v euro o 6,9 %). Zlepšení ekonomické situace se projevilo i zvýšením výdajů našich občanů na cestování a zahraniční cesty, výdaje 52 mld. Kč byly o 7,2 % vyšší než v roce 2000 (v USD o 8,8 %,v euro o 12 %).
Aktivní saldo ze zahraničního cestovního ruchu – rozdíl mezi příjmy avýdaji – činilo 61,3 mld. Kč (1,8 mld. euro nebo víc jak 1,6 mld. USD).Tento aktivní výsledek zahraničního cestovního ruchu uhradil více než zpoloviny celkový schodek obchodní bilance. Příjmy ze zahraničního cestovníhoruchu přesahují u nás 10 % celkového exportu zboží. Tyto příjmy jsou o tocennější, že byly získány většinou za prodej služeb, bez mimořádných nárokůna dovozy.
Mimořádný význam cestovního ruchu potvrzuje vývoj v letech 1991 – 2001. Za deset let se příjezdy zahraničních návštěvníků zdvojnásobily, výjezdynašich občanů do zahraničí stouply o 18,1 % (proti roku 1990 2,7krát). Vestejném období devizové příjmy z cestovního ruchu stouply více jak čtyřikrát(v průměru ročně o 15,4 %), výdaje téměř pětkrát (v průměru ročně o 17,4%).
Cestovní ruch přináší též další efekty – významně se podílí na rozvoji regionů, umožňuje podnikání zejména malým a středním podnikům, vytváří nové pracovní příležitosti i s možností kratších pracovních úvazků. Příslušné státní orgány všech turisticky významných zemí považují proto podmínky pro rozvoj cestovního ruchu v ekonomické politice za prioritní. V ČR orientuje další rozvoj cestovního ruchu především koncepce rozvoje cestovního ruchu, přijatá vládou v červenci 1999, a na jejím základě vypracovaný Národní rozvojový plán ČR na léta 2000 – 2006, jehož součástí je již v současnosti realizovaný program rozvoje lázeňské infrastruktury.
Jednání konference bylo rozděleno do dvou částí – první den probíhalojednání v plénu zaměřené na všeobecné otázky týkající se problematiky cestovního ruchu, druhý den jednání v sekcích, speciálně zaměřené na vztah cestovního ruchu a rozvoj regionů, na rozvoj hotelnictví, na otázky kvality služeba na uplatnění informačních technologií a informačních systémů v cestovnímruchu.

Konference prokázala, že je nutno dále podporovat postavení cestovního ruchu v celkové ekonomické politice podle vládou přijaté koncepce, které by vedlo ke zkvalitnění nabídky a zvýšení přitažlivosti naší země pro zahraniční návštěvníky. Účastníci konference v souvislosti s významem cestovního ruchu zdůraznili potřebu zpracování satelitního účtu cestovního ruchu, vyjasnění vztahů v oblasti financování podpory rozvoje cestovního ruchu v regionech, ocenili nově přijaté programy, např. státní program podpory rozvoje lázeňství. Konstatovali však nadále neodpovídající rozsah a efektivnost programů podpory pro podnikatele v cestovním ruchu, stejně tak jako nedostatečný rozsahpodpory zkvalitňování infrastruktury cestovního ruchu. Za nezbytnou podmínkudalšího rozvoje cestovního ruchu v ČR a jednotlivých regionech účastnícikonference považují uplatnění managementu destinací, potřebu intenzivnía koordinované propagace naší republiky v zahraničí jako přitažlivé turistickédestinace, rozvoj informačních systémů včetně informačních středisek a jejichpropojení na turistické domácí a mezinárodní rezervační systémy. Rovněžbylo poukázáno na nezbytnost uplatnění systémů řízení jakosti, odborné profesnípřípravy a celoživotního vzdělávání pro zvyšování kvality služeb v cestovnímruchu, z tohoto hlediska byl kvitován vznik soukromých vysokých škol v odvětví.
Účastníci konference se na závěr ztotožnili s tím, že pořadatelé konference, odborníci, kteří vedli jednání v sekcích, zástupci asociací cestovníchkanceláří a další přítomní experti zpracují závěry vyplývající z jednánítak, aby tyto závěry byly k dispozici všem účastníkům konference, odbornémutisku, jakož i dalším zájemcům o rozvoj cestovního ruchu v ČR.

* * *

Ze závěrů 3. ročníku konference cestovního ruchu Cestovní ruch na prahu 3. tisícíletí

Z jednání 3. ročníku konference o cestovním ruchu vyplynuly pro jeho bezprostřední a perspektivní rozvoj zejména následující přístupy, záměry či neodkladná opatření.
Základem strategie rozvoje cestovního ruchu zůstává Koncepce státní politiky cestovního ruchu ČR přijatá vládou usnesením č. 717 v červenci 1999 s tím, že dosavadní poznatky a výsledky z realizace této koncepce potvrzují opodstatněnost jejího zaměření a obsahu, nicméně zvýrazňují potřebu energičtějších přístupů při řešení slabých míst a při využívání silných stránek a příležitostí rozvoje. Zejména se jedná o:

• vyjasňování a formování vztahů orgánů veřejné správy v územní struktuře státu, vč. navazujících regionálních informačních systémů a středisek ajejich napojování na mezinárodní systémy;
• přípravu zákona o cestovním ruchu, který by definoval význam apostavení cestovního ruchu v ekonomice a v širších souvislostech pro rozvojnárodní ekonomiky, regionů i obcí, vymezil nástroje a formy podpory jehorozvoje, vč. nástrojů finančních; v té souvislosti se vyzývají účastnícikonference, zástupci krajů, měst a obcí, podnikatelské sféry, vědeckýcha vzdělávacích institucí k aktivní spolupráci při tvorbě věcného záměruzákona;
• přípravu dalších zásadních dokumentů a realizaci úkolů vyplývajících z Koncepce rozvoje cestovního ruchu, zvláště Strukturálního operačního programu v rámci Národního rozvojového plánu ČR na léta 2000 – 2006, zpracovánísatelitního účtu cestovního ruchu, ad.;
• integrované, sjednocené úsilí všech zájmových profesních a podnikatelských svazů, asociací a sdružení v oblasti cestovního ruchu s partnerskými svazy v příbuzných ekonomických odvětvích k prosazování podnikatelských a dalších zájmů ve prospěch rozvoje podnikání;
• nezbytnou podmínku dalšího rozvoje cestovního ruchu intenzivnía koordinované propagaci naší republiky jako přitažlivé a bezpečné turistické destinace; v jednotlivých regionech uplatňovat systém managementu destinace jako strategické metody posílení trhu cestovního ruchu, rozvíjet spolupráci mezi regiony, vč. příhraničních oblastí a euroregionů;
• vytváření a zdokonalování koordinovaného systému odborné profesní přípravy a celoživotního vzdělávání v cestovním ruchu jako nezbytné podmínky pro zvyšování kvality služeb v cestovním ruchu;
• prohlubování kvalitativních požadavků na úroveň poskytovaných služeb účastníkům cestovního ruchu, vč. prosazování systémů managementu jakosti podle norem ISO 9000, požadavků na etickou úroveň podnikání v cestovním ruchu (v kontextu s mezinárodním Etickým kodexem cestovního ruchu) a eliminaci projevů„šedé ekonomiky“, resp. nelegálního podnikání v cestovním ruchu;
• využívání moderních informačních technologií a systémů k zlepšování informovanosti a systémů řízení, výzkumu trhu, vytváření unifikovaných nadnárodních rezervačních systémů a využití těchto systémů v podnikatelské a marketingové činnosti v regionálních, národních i mezinárodních podmínkách;
• zkvalitnění a přizpůsobování výstupů státní statistické službyo cestovním ruchu mezinárodně srovnatelným statistikám, vytváření dostatečné datové základny pro kvalitní přípravu zásadních dokumentů cestovního ruchu, zejména satelitního účtu cestovního ruchu, strukturálních operačních programů, rajonizace ad., jakož i k zlepšování celostátních a územních analýz a příprav programů cestovního ruchu na úrovni státní správy; zhodnocení censu pohostinských a ubytovacích zařízení provedeného Českým statistickým úřadem a aplikacijeho výsledků potenciálním uživatelům.

Uvedené záměry a opatření vyplývající z jednání pléna a sekcí 3. ročníku konference o cestovním ruchu mají s ohledem na meziodvětvový charaktercestovního ruchu dosah do širokého spektra orgánů a institucí v čele s Ministerstvem pro místní rozvoj a Českou centrálou cestovního ruchu, asociacemi cestovních kanceláří (ACK ČR, AČCKA), Národní federací hotelů a restaurací ČR, Společenstvím provozovatelů pohostinských živností, vysokými a odbornými školami ad. Naplňování závěrů 3. ročníku konference o rozvoji cestovního ruchu je tedy výrazně závislé na koordinovaných přístupech všech kompetentních a spolupracujících subjektů.

* * *

Z některých vystoupení vybíráme:

Ze Světové organizace cestovního ruchu WTO
Z vystoupení Ing. Marie Vitákové, ředitelky odboru cestovního ruchu MMR, a z dokumentů MMR a WTO pro konferenci
Cestovní ruch náleží v ekonomice České republiky k nejvýznamnějším tvůrcům HDP, hraje důležitou roli při vytváření pracovních míst a v neposlední řadě v mnohých regionech představuje jeden z hlavních rozvojových prvků. Proto se v souvislosti s cestovním ruchem stále častěji hovoří o odvětví budoucnosti, které disponuje silným potenciálem rozvoje a pozitivního přínosu do konkrétních destinací, a to z hlediska ekonomického, kulturně historického, mírotvorného ad.
Podle odhadů Světové organizace cestovního ruchu (WTO) bude tvořit meziroční přírůstek cestovního ruchu ve světovém měřítku 2,5 až 2,8%. V roce 1999 se cestovní ruch ve světě podílel na tvorbě HDP téměř 13 %, ve státech EU pak 14 %. Tvořil více jak 8 % hodnoty vývozu zboží a téměř 35 % inkasa obchodních služeb. Růst příjmů dosáhl meziročně 7,5 %. V této době vytváří cestovní ruch celosvětově 11 % pracovních míst (ve vyspělých ekonomikách pak až 15 %). Objemem tržeb se cestovní ruch řadí na první místo mezi hospodářskými odvětvími před obchod s ropou a automobilový průmysl.
Světová organizace cestovního ruchu (WTO) ve svém analytickém materiálu Tourism 2020 Vision předpovídá významné změny podílů jednotlivých světových destinací. Východní Asie a oblast Tichomoří nahradí v roce 2020 Amerikuna druhé příčce s 25% podílem na trhu (ze 14 % v roce 1995!). Evropa sipřitom zachová vedoucí pozici z hlediska destinace, avšak její podíl natrhu klesne z 60 % v roce 1995 na 47 % v roce 2020.
Celkově má Evropa (podle výše uvedené studie) zůstat největší oblastís polovičním podílem na celosvětovém počtu turistů; následovat ji mají východní Asie a Tichomoří. Podíl jednotlivých evropských zemí má přitom zůstat zachován.
Významným trendem bude rovněž nárůst četnosti dovolených, především krátkých dovolených po Evropě, Severní Americe a především Asii.
Cestovní ruch je rovněž odvětvím efektivního zapojení do mezinárodní směny bez potřeby úvěrování a krytí pojistných rizik. Do roku 2020 předpokládá Světová organizace cestovního ruchu roční tempo růstu počtu cest do zahraničí 4,3 % a výdajů na ně 6,7 %, což je více jak předpokládaný 3% maximální růst světového hospodářství.
Současně s opatřeními byla formulována potřeba aktivnějšího využíváníčlenství České republiky, profesních asociací a společenstev i jednotlivýchsubjektů v mezinárodních organizacích cestovního ruchu, a to zejména veWTO, WTTC, OECD, CEI, Evropské komisi pro cestovní ruch ad.
Světová organizace cestovního ruchu – WTO vznikla přeměnou organizacenevládního charakteru IUOTO (International Union of Official Travel Organisations, zřízené v roce 1947) na vládní organizaci, jejíž stanovy nabyly platnosti v roce 1974. V témže roce k těmto stanovám přistoupila i tehdejší ČSSR. Česká republika je členem WTO jako pokračovatel členství bývalé ČSSR, resp. ČSFR.
WTO je vedoucí mezinárodní organizace cestovního ruchu. V současné době sdružuje cca 140 zemí s plnoprávným členstvím a více než 350 přidružených členů (lokální vlády, asociace cestovního ruchu, soukromé společnosti vč. aerolinií, hotelových společností a touroperátorů). Své sídlo má v Madridu a jako mezivládní organizace je OSN pověřena podporou cestovního ruchu.Generálním sekretářem WTO je pan Francesco Frangialli.
Základním cílem WTO je podpora a rozvoj zejména mezinárodního cestovního ruchu se snahou přispět ke všeobecnému hospodářskému rozvoji členských zemí.

Hlavními orgány WTO jsou:

Valné shromáždění
Nejvyšší orgán WTO, který se schází každé dva roky a zabývá se především otázkami rozpočtu a financování, pracovním programem, volbami do Výkonnérady a také všemi hlavními okruhy problematiky cestovního ruchu. Každé čtyřiroky volí Valné shromáždění Generální sekretariát. XIV. Valné shromážděníWTO, jehož se účastnili i zástupci ČR z MMR ČR, se uskutečnilo v Koreji aJaponsku ve dnech 24. září – 1. října 2001.
Na programu letošního zasedání bylo:

• hodnocení činnosti organizace za léta 2000 až 2001;
• projednávání a schvalování rozpočtu organizace a jejího financování na příští dvouleté období 2002 až 2003;
• schvalování nového programu činnosti pro období let 2002 až 2003.

Dále se uskutečnily semináře a jednání u kulatých stolů k problematice:

• koncepce a strategie v oblasti cestovního ruchu;
• praxe a aplikace základních znalostí v oblasti cestovního ruchu;
• cestovní ruch, volný čas a sport;
• kvantitativní a kvalitativní změny v oblasti mezinárodního cestovního ruchu;
• ochrana přírodního a kulturního bohatství ve vztahu k rozvoji cestovního ruchu;
• cestovní ruch a informační technologie.

První polovina zasedání se uskutečnila v Soulu, kde po všeobecné rozpravě byla přijata rezoluce odsuzující teroristický čin v New Yorku a zaslánaOSN. Jednání se dále zaměřilo na otázky udržitelnosti rozvoje turistiky,globální kodex etiky, volby kandidátů pro Světový turistický den (v roce2002 se bude konat v Kostarice – téma ekoturistika, v roce 2003 v Alžírsku).
Druhá polovina zasedání se konala v Ósace. Jedním z hlavních bodů programu byla volba generálního tajemníka WTO. Byl znovuzvolen dosavadní představitel Francie, pan Francesco Frangialli, na období 2002 – 2005. Dále se volilo 13 nových členů do Výkonné rady (celkem 27 členských zemí; 14 zemí včetně ČR pokračuje ve svém funkčním období do roku 2003) ad. Příští zasedání se bude konat v říjnu 2003 v Pekingu, Číně.
Delegace České republiky využila jednání Valného shromáždění WTO rovněž k bilaterálním jednáním se zahraničními partnery a se zástupci mezinárodních organizací.

Výkonná rada
Výkonná rada je nejvyšším exekutivním orgánem WTO a je složena z 26 členů. Volí se na 4 roky, přičemž vždy po dvou letech je volena jedna polovina. Česká republika byla jedním z úspěšných kandidátů na členství ve Výkonnéradě pro období let 1999 až 2003. Tajné volby do tohoto orgánu proběhly na25. zasedání Komise pro Evropu a výsledek voleb byl potvrzen na XIII. Valnémshromáždění WTO, které se uskutečnilo v Santiagu de Chile ve dnech 24. 9.-1.10.1999. Výkonná rada se schází dvakrát ročně.
Ve dnech 5. – 6. června 2001 se konalo v brazilském Natalu 65. zasedání Výkonné rady WTO. Dne 7. června se uskutečnil Seminář o zmírnění chudobya rozvoji průmyslu cestovního ruchu. Seminář měl dvě nosná témata, týkající se jednak liberalizace obchodu a udržení rozvoje cestovního ruchu, jednak cestovního ruchu jako prostředku ke zmírnění chudoby.
Na programu zasedání Výkonné rady bylo např.:

• doporučení Výkonné rady Valnému shromáždění, týkající se nominace na místo generálního sekretáře v letech 2002 – 2005;
• realizace hlavního pracovního programu WTO v letech 2000 – 2001: rozvoj spolupráce, rozvoj lidských zdrojů, trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu, statistická a ekonomická opatření pro oblast cestovního ruchu, tržní reklama, rozvoj kvality v cestovním ruchu;
• správní, finanční a statutární záležitosti;
• koncept pracovního programu a rozpočtu na rok 2002 a 2003;
• realizace celosvětového zákonu o etice v cestovním ruchu;
• Mezinárodní den cestovního ruchu: témata pro rok 2002 a 2003 , která budou navržena Valnému shromáždění;
• budoucnost WTO.

66. zasedání Výkonné rady se konalo 24. září v jihokorejském Soulu při příležitosti 14. zasedání Valného shromáždění WTO.

Regionální komise
V rámci WTO působí 6 regionálních komisí (Afrika, Amerika, Východní Asie a Pacifik, Evropa, Střední Východ a Jižní Asie), které se setkávají minimálně jednou ročně. Regionální komise pro Evropu zahrnuje 36 plnoprávných států a jejím reprezentantem je pan Peter Shackleford.
39. zasedání Komise pro Evropu se uskuteční 8. – 10. května v Dubrovníku, Chorvatsku. Současně se bude konat i seminář na téma „Propagace turistického image evropských destinací na konkurenčních mezinárodních trzích“, kdese bude diskutovat např. o partnerství veřejného a soukromého sektoruna poli propagace v cestovním ruchu.
Česká republika byla vyzvána k předsednictví v panelové diskusi na toto téma. ČR zároveň uplatní svoje zkušenosti k tomuto tématu, a to zejménaz dotačních programů MMR, grantové politiky ČCCR, prezentace ČR v zahraničí apod.

Výbory
Specializované výbory slouží k podpoře programových aktivit WTO z oblasti statistiky, kvality, vzdělávání, financí atd. Česká republika je zastoupena ve Výboru na podporu kvality služeb cestovního ruchu.
Zasedání Výboru na podporu kvality se uskutečnilo ve dnech 18. – 19. června 2001 v Bukurešti, Rumunsku.
Na programu zasedání byla zpráva o dosavadní činnosti Výboru na podporu kvality i o jeho budoucím zaměření. Jednání se dotýkalo těchto specifických oblastí:

• obchod se službami v oblasti cestovního ruchu
• sociální vliv cestovního ruchu

Implementace Světového etického kodexu cestovního ruchu
Kampaň zaměřená na boj proti dětské prostituci a sexuální turistice

• jistota a bezpečnost v cestovním ruchu

Bezpečnostní systém
Standardy stravování

• standardy kvality v cestovním ruchu

Turistické znaky a symboly
Kvalita turistických produktů
Kvalita produktů cestovního ruchu
Hotelová klasifikace
Sekretariát – Generální sekretariát WTO zodpovídá za implementaci pracovních programů a zajišťuje služby pro členy.
Světová organizace cestovního ruchu komunikuje se svými členy prostřednictvím časopisu WTO News, který vychází každé dva měsíce.

Nominace kandidátů do Světového výboru pro etiku v cestovním ruchu– WTO
V souvislosti s rozhodnutím A/RES 438 (XIV), o přijetí Světového etického kodexu cestovního ruchu na 14. zasedání Valného shromáždění WTO v Soulua Ósace v roce 2001, jsou všechny členské státy WTO v případě zájmu vyzvány k nominaci kandidátů do Světového výboru pro etiku v cestovním ruchu. Celý proces by měl prostřednictvím Regionálních komisí, Výboru přidruženýchčlenů a Výkonné rady probíhat tak, aby složení nového výboru bylo schválenoVýkonnou radou ještě v roce 2002.
Prvním krokem k implementaci Světového etického kodexu cestovního ruchu bylo schválení Protokolu o implementaci Valným shromážděním WTO.
Postup při navrhování kandidátů (platný pro země s plným členstvím veWTO, ne pro přidružené členy):

• Pro zasedání Výkonné rady by mělo být vybráno a navrženo šest osob do výboru a šest náhradních osob, každý odpovídající jedné z 6 regionálních komisí, bez ohledu na počet států ustavujících každou jednotlivou komisi.
• Státy nominující své kandidáty by měly:
1. vybrat jednu nebo více osob, splňujících všechna kritéria (tj. nezávislost, schopnost, kvalifikaci, osobní status ad.);
2. nominace kandidátů by měla být sdělena (jméno a CV) generálnímu sekretáři WTO, který by měl bez prodlení informovat předsedu a členy příslušné komise;
3. zavázat se k pokrytí cestovních a denních výdajů vybraných kandidátů, které nominovaly, na zasedáních výboru;
4. v případě neschopnosti pokrýt výše uvedené výdaje by tuto skutečnost měly uvést;
5. oznámit, že souhlasí s tím, že jejich kandidát bude podroben výběrové proceduře:
• komise nejdříve vybere vhodné kandidáty,
• kandidát s většinovým počtem hlasů bude zvolen a navržen členem výboru za Regionální komisi, kandidát s druhým největším počtem hlasů bude zvolen a navržen náhradním členem výboru,
• každá komise se může rozhodnout, jestli bude volit členy výboru a  náhradní členy výboru ve dvou samostatných kolech,
• kromě prvních dvou vybraných kandidátů s nejvyšším počtem hlasů by měli být zahrnuti na seznamu vybraných kandidátů v sestupném pořadí pro informaci a zvážení Výkonné radě i ti, kteří dosáhli menšího počtu hlasů, ovšem bez uvedení počtu hlasů.
• Předseda každé komise by měl zodpovídat za sestavení seznamu navržených kandidátů a rovněž za předání seznamu předsedovi Výkonné rady i všem jejím členům.

Světový etický kodex cestovního ruchu
Poselství generálního sekretáře WTO Francesca Frangialliho

Příprava na nové milénium
Světový etický kodex cestovního ruchu ustanovuje rámec doporučení prozodpovědný a udržitelný rozvoj cestovního ruchu ve světě na počátku novéhomilénia. Kodex čerpá inspiraci z mnoha podobných deklarací a pracovních kodexů,které vznikly ještě před ním, a zároveň zachycuje nové myšlení, které odrážínaši měnící se společnost na konci 20. století.
V souvislosti s mezinárodní prognózou vývoje v oblasti cestovního ruchu na příštích dvacet let, která předpovídá, že aktivity v sektoru cestovního ruchu se až ztrojnásobí, věří členové Světové organizace cestovního ruchu, že Světový etický kodex cestovního ruchu je nezbytným nástrojem pro napomáhání snížení negativních vlivů cestovního ruchu na životní prostředí a kulturní dědictví a současně pro zvyšování přínosů pro obyvatele turistických destinací.
Nutnost existence Kodexu byla zakotvena již v rezoluci Valného shromáždění WTO na zasedání v Istanbulu v roce 1997. Během následujících dvou let byl vytvořen speciální výbor pro přípravu Světového etického kodexu cestovního ruchu a koncept dokumentu byl sestaven generálním sekretářem WTO a poradci WTO ve spolupráci s Obchodní radou WTO, Regionálními komisemi WTO a Výkonnou radou WTO.
Komise spojených národů na zasedání o udržitelném rozvoji v New Yorkuv září roku 1999 schválila koncept Kodexu a požádala WTO, aby jej doplniladalšími informacemi ze soukromého sektoru, nevládních organizací a pracovníchorganizací. Psané komentáře ke Kodexu poslalo více než 70 členských státůWTO a dalších organizací. Výsledných 10 článků Světového etického kodexucestovního ruchu – jako vyvrcholení rozsáhlého konzultačního procesu – bylojednomyslně schváleno Valným shromážděním WTO na zasedání v Santiagu v říjnuroku 1999.
Kodex zahrnuje 9 článků nastiňujících pravidla hry pro destinace, vlády, touroperátory, manažery, cestovní agentury, zaměstnance a samotné turisty. Desátý článek vyzývá k naplňování zásad Světového etického kodexu cestovního ruchu a rovněž k řešení sporů týkajících se uplatňování nebo výkladu Kodexu prostřednictvím Světového výboru pro etiku v cestovním ruchu. Výbor se bude sestávat ze zástupců každého regionu světa a zástupců každé skupiny podílníků v sektoru cestovního ruchu – vlády, soukromý sektor, pracovní a nevládníorganizace.
Světový etický kodex cestovního ruchu má v úmyslu stát se živým dokumentem. Čtěte jej. Šiřte jej. Podílejte se na jeho implementaci. Pouze s Vaší pomocí můžeme zabezpečit budoucnost cestovního ruchu a rozšířit podíl tohoto sektoru na ekonomickém růstu, zachování světového míru a porozumění mezi všeminárody světa.

***

Reforma veřejné správy v České republice
Z vystoupení RNDr. Josefa Postráneckého, náměstka ministra vnitra pro reformu veřejné správy MV ČR
Ministerstvo vnitra České republiky plní úlohu ústředního orgánu pro reformu veřejné správy a koordinuje plnění úkolů orgány státní správy na tomto úseku. Úkolem reformy veřejné správy probíhající v České republice je v maximální možné míře odstranit dosavadní nedostatky v jejím výkonu. Reforma není pouhou změnou v organizaci veřejné správy. Znamená především její komplexní systémovou změnu, decentralizaci, dekoncentraci a profesionalizaci.
Reforma veřejné správy v České republice probíhala a probíhá souběžněve čtyřech úrovních:

1. reforma územní veřejné správy, která má dvě fáze, a to na úrovni regionů a na okresní a místní úrovni
2. reforma ústřední státní správy
3. reforma kvality a obsahu veřejné správy, která zahrnuje informatizaci veřejné správy, vzdělávání ve veřejné správě, zvýšení účinnosti veřejných financí, veřejné a občanské kontroly, dostupnosti a kvality veřejných služeb a řízení veřejného sektoru.

Reforma vychází z uplatnění zejména následujících zásad:

• reforma územní veřejné správy v duchu tzv. spojeného modelu , tedy modelu, v němž jsou úřady samosprávy pověřeny výkonem státní správy;
• přenesení kompetencí ze státní správy na samosprávu v maximálně dosažitelné míře, tedy provedení decentralizace;
• přenesení kompetencí ve výkonu státní správy z ústřední úrovněna nižší, respektive krajský a obecní stupeň státní správy v maximálně dosažitelné míře, tedy provedení dekoncentrace.

V současné době je dovršena I. fáze reformy územní veřejné správy. V loňském roce byl přijat právní rámec pro reformu veřejné správy a zejména pro fungování krajských samospráv zcela zásadních zákonů. Jedná se o zákony organizační a kompetenční (zákon o obcích, krajích atd.) a finanční a majetkové (o rozpočtových pravidlech, rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům atd.). Po prvních volbáchdo krajských zastupitelstev zahájily svou činnost kraje.
Již v průběhu schvalování legislativního rámce druhé fáze se připravovalo a připravuje logistické zabezpečení druhé fáze reformy, a to vzhledem kblízkému termínu ukončení činnosti okresních úřadů. Pro realizaci tzv. druhéfáze reformy územní veřejné správy je rozhodující zejména vyřešení problémůúzemně správního uspořádání, přenosu působností z okresních úřadů na jinésubjekty, přechodu majetku státu dosud spravovaného okresními úřady a v neposlední řadě i dořešení otázky logistického zajištění ukončení činnosti okresních úřadů. Logistické zabezpečení druhé fáze reformy přitom zahrnuje otázku personálních přechodů a využití budov stávajících okresních úřadů na jedné straně a materiální předpoklady navrhovaných obcí s rozšířenou působností pro převzetí jejich funkce od 1. ledna 2003 na druhé straně.
Dne 7. listopadu 2001 vláda schválila soubor návrhů zákonů, tvořícíchlegislativní základ II. etapy reformy územní veřejné správy. Jedná se onásledující návrhy zákonů:

1. návrh zákona, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 273/2001 Sb. a zákona č. 320/2001 Sb.,
2. návrh zákona, kterým se mění zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 273/2001 Sb. a zákona č. 320/2001 Sb.,
3. návrh zákona, kterým se mění zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona č. 145/2001 Sb. a zákona č. 273/2001 Sb. a zákona č. 320/2001 Sb.,
4. návrh zákona o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a obcí s  rozšířenou působností,
5. návrh zákona o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů,
6. návrh zákona, kterým se mění vymezení hranic krajů,
7. návrh zákona o úřednících územních samosprávných celků a o změně zákoníku práce,
8. návrh zákona o přechodu některých dalších věcí, práv a závazkůČeské republiky na kraje a obce a o souvisejících změnách.

Tyto zákony projednává v současné době Parlament ČR a na výsledku tohoto projednání závisí i další postup reformy veřejné správy.
Souběžně probíhají další důležité součásti reformy veřejné správy. Pokračují práce na informatizaci krajských úřadů, byl zahájen pilotní projekt, který má zmapovat možnosti dálkového vyřizování záležitostí na úřadech pověřených výkonem státní správy v Berouně, Slaném a Poděbradech s připojením dalších osmi malých obcí. Tento systém umožňuje po zaregistrování uživatele vyřizovat občanské záležitosti v uvedených místech bez osobní návštěvy úřadů pomocí sítě informačních stánků.
Nedílnou součástí reformních procesů, které v současnosti probíhají ve veřejné správě České republiky, je zavedení účinného a komplexního systému vzdělávání úředníků územních samosprávných celků (krajů a obcí) jako základního předpokladu pro zabezpečení kvalitního, efektivního a nestranného výkonu veřejné správy v území. Právě profesionalizace činnosti úředníků samospráv je jednou ze základních podmínek naplnění cílů II. fáze reformy veřejnésprávy včetně schopnosti vyrovnat se s budoucími povinnostmi vyplývajícímiz členství ČR v Evropské unii. Profesionalizací se rozumí zvýšené nárokyna odbornost úředníků, jejímž základem je zavedení systému vzdělávání, ato jak vzdělávání vstupního, tak i přípravu na prokazování zvláštní odbornézpůsobilosti, průběžné profesní vzdělávání a příprava středního a vrcholovéhomanagementu.
Pokračují i práce na modernizaci veřejné správy, kde se připravuje zákon o veřejném auditu a zákon o standardizaci veřejných služeb.
Návrh věcného záměru zákona o veřejném auditu byl zpracován ve spolupráci s ministerstvem financí. Předmětem návrhu je zajištění a zároveň zkvalitnění nezávislého veřejného auditu, který by měl nahradit kontrolu hospodaření obcí okresními úřady po jejich zrušení. V současné době se na něm ještěpracuje.
Návrh věcného záměru zákona o standardizaci vybraných veřejných služeb navrhuje řešení problematiky dostupnosti (rovného přístupu občanů) k veřejným službám po zrušení okresních úřadů. Návrh vymezuje konkrétní zodpovědnost krajů nebo obcí za dostupnost přesně vymezeného druhu služeb, stanovení základníchkvalitativních a kvantitativních parametrů těchto služeb jako jejich minimálníúrovně z hlediska potřeb občana i návrh způsobu jejich financování. Vlastnízpůsob zabezpečení dané služby je plně ponecháván v rozhodovací pravomoci garanta. I Evropská komise připravuje přijetí Směrnice o službách v obecném zájmu, která je založena na stejných principech.
Návrh věcného záměru zákona o standardizaci vybraných veřejných služeb byl schválen vládou ČR, která uložila vybraným rezortům (MPSV, MK, MZ, MDS), aby zpracovaly standardy podle svých působností a předložily je vládě do 31.7. 2002. Zbývající rezorty by měly do 30. 11. 2002 předložit vládě analýzu potřeb standardizace veřejných služeb. Na jednotlivých ministerstvech budou vytvořeny pro to pracovní skupiny.
Celý tento komplex činností je nesmírně náročný a má před sebou ještěhodně úkolů, aby splnil svůj základní cíl – vytvořit kvalitní veřejnou správu, odpovídající demokratické společnosti.
Po dovršení I. fáze reformy územní veřejné správy a po zahájení činnosti krajů se začala dynamicky rozvíjet i regionální spolupráce. Reforma veřejné správy tak vytvořila rámec pro řadu aktivit nejen mezi jednotlivými kraji v České republice, ale především mezi regiony u nás a regiony v Evropskéunii.
Kraje ve své samostatné působnosti hodnotí a analyzují úroveň rozvojesvého územního obvodu a jeho částí a schvalují program územního rozvojekraje. Jejich úkolem je i stírat nežádoucí rozdíly v rozvoji krajů. Vtom může významnou roli hrát právě rozvoj cestovního ruchu, jehož pomocílze zajistit trvale udržitelný rozvoj území, kultivovat krajinu a propojitzájmy směřující k zachování kulturního a přírodního dědictví se zájmy rozvojeregionů. Díky své průřezovosti je pro rozvoj území velmi důležitý. Pomáhátvořit nové pracovní příležitosti, je zdrojem finančních prostředků v oblastech,kde není rozvinut průmysl, přináší devizy a současně je i méně náročný navýše investic. To vše dělá z cestovního ruchu důležitou součást rozvojeregionů a zároveň rozvíjí v této oblasti i meziregionální spolupráci.

***

Cestovní ruch v právu – právo v cestovním ruchu
Příspěvek, který přednesl Doc. JUDr. Zbyněk Švarc, děkan VŠE Praha
Harmonizace práva České republiky s právem Evropské unie jako jedna zklíčových podmínek vstupu České republiky do Evropské unie se dotýká celéhoprávního řádu, tedy i právní úpravy cestovního ruchu.
Vzhledem k tomu, že právní úprava cestovního ruchu někdy bývá, zejména po přijetí zákona č. 159/1999 Sb., zkráceně označovaného jako zákon o cestovním ruchu, zužována jen na předmět úpravy tohoto citovaného zákona, domnívám se, že je namístě připomenout různorodost vztahů vznikajících v oblasticestovního ruchu a z ní vyplývající diferencovanost jejich právní úpravy.
Již přesný název uvedeného zákona o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, přes svou krkolomnost napovídá, že právní úprava cestovního ruchu je podstatně širší a je obsažena v řadě dalších právních předpisů. A to nejen těch v názvu zákona obsažených.
Zmíněná různorodost vztahů, které vznikají v oblasti cestovního ruchu, je dána především okruhem subjektů, které do nich vstupují. Přispívá k ní i to, že jde o vztahy, které v případě zahraničního cestovního ruchu přesahují hranice jednoho státu. S ohledem na jejich právní úpravu je můžeme rozdělit do několika skupin.
První tvoří vztahy vznikající mezi státy, popř. mezi nimi a mezinárodními organizacemi, které vytváří základní rámec pro rozvoj mezinárodního cestovního ruchu. Stačí si jen v této souvislosti připomenout vliv zrušení a na druhé straně zavedení vízové povinnosti na hospodářské výsledky České republiky v minulých letech. Normy, které tyto vztahy upravují, jsou převážně obsaženy v mezinárodních smlouvách a patří do mezinárodního práva (veřejného). Této oblasti se harmonizace s právem Evropské unie nedotýká, neboť mezinárodní smlouvy samy jsou nástrojem unifikace právní úpravy.
Totéž konstatování platí i o mezinárodních smlouvách, které upravují vztahy mezi nesuverénními subjekty (právnickými a fyzickými osobami) z různých států, např. mezinárodní smlouvy v oblasti mezinárodní dopravy.
Druhou skupinu tvoří vztahy vznikající mezi státem, resp. státními orgány, na straně jedné a právnickými a fyzickými osobami na straně druhé. Jde o vztahy, které mají veřejnoprávní charakter a z hlediska tuzemského systému práva je můžeme zařadit do různých právních odvětví, např. vztahy vznikající při nakládání s devizovými prostředky či vztahy při uplatňování cel do práva finančního, procesní vztahy při rozhodování správních orgánů o právech fyzických a právnických osob, např. při vydávání různých povolení, do práva správního. Tuzemské právo bude v těchto vztazích aplikováno bez ohledu na to, zda fyzické osoby jsou občany České republiky či nikoli. Stejně není rozhodující, kde mají právnické osoby své sídlo, zda v tuzemsku či v zahraničí. Výjimku tvoří pouze případy, kdy dané otázky jsou upraveny mezinárodními smlouvami, např. smlouvami o zamezení dvojího zdanění, o celní unii apod.
Třetí skupinu vztahů tvoří vztahy soukromoprávní povahy, v nichž vystupují jako účastníci fyzické a právnické osoby a které můžeme zařadit vzhledem k jejich předmětu do různých právních odvětví tuzemského právního řádu,zejména do práva občanského, obchodního a pracovního. V případě, že jejichúčastníkem bude zahraniční osoba, tzn. fyzická osoba, která nemá v Českérepublice trvalý pobyt, resp. bydliště, nebo právnická osoba se sídlem mimoČeskou republiku, bude tuzemské právo aplikovatelné jen tehdy, pokud budena základě volby práva nebo kolizních norem právem rozhodným.
Z uvedeného vyplývá, že právní úprava cestovního ruchu, resp. vztahů,které při jeho zajišťování a realizaci vznikají, je úpravou spadající dorůzných oblastí právní regulace. Těch se požadavek harmonizace s právemEvropské unie nedotýká stejnou měrou. Navíc, až na některé výjimky, např.v úvodu citovaný zákon, bez zvláštního akcentu na úpravu vztahů v oblasticestovního ruchu.
S ohledem na základní cíle Evropské unie a její společné politiky spadající do I. pilíře je logické, že harmonizace českého práva s právem Evropskéunie se nejvýrazněji dotýká:

• práva obchodního, a to pokud jde o právní úpravu podmínek provádění podnikatelské činnosti, právní úpravu obchodních společností, zejména kapitálových, a vybraných smluvních vztahů;
• práva občanského, zejména pokud jde o soukromoprávní ochranu spotřebitelů, mimo jiné zakotvením řady předsmluvních povinností podnikatelů, popř. omezením smluvní volnosti;
• práva správního, především v kontextu veřejnoprávní ochrany spotřebitelů.

Budeme-li hodnotit celkově stav harmonizace práva České republiky s právem Evropské unie v uvedených oblastech, lze konstatovat, že je na velmi dobré úrovni. Nelze ji však posuzovat odděleně od implementace acquis communautaire i v dalších souvisejících oblastech, včetně fungující státní správy a soudnictví.
Je třeba si uvědomit, že proces harmonizace práva České republiky, stejně jako ostatních kandidátských států, s právem Evropské unie se netýká jen formálního přizpůsobení tuzemské právní úpravy normám evropského práva, ale měl by (a z hlediska efektivity celého procesu především) směřovat k vytvoření společné právní kultury založené na respektování práv jednotlivců i skupin a jejich ochraně. Do popředí tak vystupuje problém vymahatelnosti práva, ato jak tuzemského, tak evropského. Za jedno z rizik vstupu České republiky do Evropské unie lze v této souvislosti považovat neaplikovatelnost evropského práva, a to jednak z důvodů jeho neznalosti, jednak pro nepochopení principů, na nichž je vytvářeno, a to i v případě, že dojde k jeho formální harmonizaci.
V tomto směru musí významnou roli sehrát výchova a vzdělávání, a to nejen právníků, ale všech, podnikatelů i občanů – spotřebitelů. A to je podle mého názoru úkol pro všechny výchovně-vzdělávací instituce, státní i soukromé.

***

Cestovní ruch se musí postavit do středu dění
MUDr. Mgr. Phil. Dr. Tomáš Hájek, poradce ministra a vedoucí oddělení ekologie urbanizovaných prostorů a cestovního ruchu MŽP, přednesl referát na téma Cestovní ruch se musí postavit do středu dění
Časopis Veřejná správa uveřejnil výsledky ankety mezi českými odborníky, kteří odpovídali na jednu otázku: Jsou nemovité kulturní památky pouze přítěží veřejných a soukromých rozpočtů? V odpovědích se nápadně často objevovalo, že cestou k tomu, aby nebyly přítěží, je právě cestovní ruch, který je možností, jak monument přetvořit ve skutečně ekonomický kapitál. Zároveň však rektor AVU Jiří T. Kotalík říká, že překročení hranice využití cestovním ruchem přináší nebezpečí pojmenovatelné synonymy Hollywood a Disneyland a kontraproduktivně vede ke ztrátě autenticity a popření všech ostatních funkcí památek a k likvidaci jejich podstaty.
Ekologické nevládní organizace před časem uveřejnily soubor námětů, které by měly politické strany zařadit do svých programů. Mezi nimi se objevuje i názor, aby se vytvořily podmínky k takovému rozvoji ekologického zemědělství, které využívá 20 procent rozlohy orné půdy státu. Tento poměrně odvážný požadavek ale není nerealistický, když uvážíme poměrně rozsáhlý rozvoj těchto aktivit. K tomu připojuji jeden empirický poznatek, ke kterému jsem dospěl při debatách s podnikateli v oblasti ekologického zemědělství řídícími se zákonem o ekologickém zemědělství: prakticky není možno z důvodu návratnosti investic podnikatv agroturistice, aniž by se zároveň nepodnikalo v ekologickém zemědělství.
Těmito dvěma příklady chci ukázat, že nelze mluvit o stabilizaci, rozvoji, trvalé udržitelnosti cestovního ruchu, aniž bychom jedním dechem nemluvili o strategii s nakládáním s památkami, o rozvoji ekologického zemědělství, abych jmenoval tyto dva základní příklady, což činím proto, že mezi rozhodující zaměření cestovního ruchu v rámci Bohemie patří turistika kulturně-poznávací, turistika lázeňská, turistika kongresová a turistika venkovská, a to zejména z hlediska incomingu, a tím z hlediska přínosu platební bilanci státu.
Odvětví cestovního ruchu zřejmě v nejbližším období čeká, chce-li býtdaleko víc efektivnější a společensky ohodnoceno například na přiznanýchprocentech z HDP, aby se více otevřelo a více si přiznalo svoji průřezovosta stalo se hlasatelem zájmů terciární sféry, sféry služeb, v rámci českéekonomiky a vůbec nakládání s prostorem. Když se to podaří, nebude už aniřeči o tom, že úspěch při prosazení cestovního ruchu a lázeňství jako osyNárodního rozvojového plánu by mohl být anulován bez odpovídající kompenzace.Památková péče hledá pojetí svého nového zákona, a tudíž i sebe sama. Připomeňme, že návrh zákona o ochraně kulturních památek a památkové péči byl vrácen Poslaneckou sněmovnou k dopracování, a zdá se, že vzniká prostor k vytvoření poměrně nového věcného záměru památkového zákona. Diskutuje se o tom, že památková péče se potřebuje daleko více systémově zaměřit na ekonomické zhodnocenípamátek, na jejich oživení z hlediska současných funkcí. Otázka oživenípamátkového fondu, tím pádem otázka po změně kritérií k vydávání závaznýchstanovisek k obnově památkového fondu, otázka financování oživení památekz celostátních fondů, to jsou otázky velice citlivé, delikátní, někdy ažpalčivě bolestné. Problém spočívá v tom, že dosud nemáme dobrou ekonomickouči památkářskou metodiku, jak to učinit.
Památkáři zřejmě přistoupí na strategii oživení některých částí památkového fondu jen tehdy, když cestovní ruch zaručí – například legislativní normou – trvale udržitelné zacházení s památkami ve prospěch cestovního ruchu.Cestovní ruch potřebuje otevřít možnosti k využití památkového fondu, alepamátková péče – a podstata našeho kulturního dědictví – potřebují své garance.Těmi je schopnost státní správy a samosprávy usměrňovat rozvoj cestovníhoruchu na základě monitoringu několika pečlivě vybraných indikátorů s vysokouvýpovědní hodnotou.
Ale to se děje právě nyní při přípravě znění tzv. velkého zákona o cestovním ruchu, který vzniká na základě spolupráce odborníků z MMR a MŽP. Druhý velký úkol odvětví cestovního ruchu lze vidět ve stabilizaci dosažených výsledků Ministerstvem místního rozvoje, mám tím na mysli vznik a realizaci Státního programu podpory cestovního ruchu jako rozhodujícího celostátního finančního nástroje pro podporu cestovního ruchu, zejména jeho minoritních forem, které jsou ovšem pro český prostor mimořádně perspektivní, ale bez státní garance se neobejdou. Mluvil jsem o venkovské turistice, potažmo agroturistice proto, že potřebuje ke svému „nastartování“, takříkajíc „několik stovek milionů korun“, protože jen tehdy budou schopni podnikatelé v zemědělství, kteří zamýšlejíprovozovat služby agroturistiky, zmodernizovat velmi zanedbanou a zadluženouinfrastrukturu, která je dnes na českém venkově k dispozici. To aby mohlavzniknout ucelená, dynamická a rentabilní paleta nabídek v agroturistice. Tzv. kompletní zákon o cestovním ruchu, který se nyní připravuje, hodlátakový finanční nástroj kodifikovat, a proto jej také potřebujeme: dá mučasovou perspektivu, specifikuje jeho zdroje tím, že budou tvořit – jakje navrhováno – určitý procentní podíl z celostátního rozpočtu podle podíluvýkonu cestovního ruchu na platební bilanci. Z předběžných propočtů vycházízhruba jedna miliarda ročně.
Platební bilance je navrhována proto, že stále nemáme k dispozici satelitní účet cestovního ruchu. Alokace prostředků z takového poměrně silného zdroje ovšem musí podléhat přísným pravidlům, stejně jako se musí velmi přesnědefinovat, na co mohou být tyto v podstatě investiční prostředky využity.Z hlediska základního principu alokace, tak aby vyhovovala požadavkům trvaléudržitelnosti, lze využít materiál Hodnocení potenciálu cestovního ruchuna území ČR, zvlášť pokud se podaří dokončit další etapu v jeho vývoji azohlední se skutečně aktuální potenciál jednotlivých území. Tato pravidlaje vhodné též zpracovat na úrovni zákonné normy. Tato pravidla jsou de factopravidly monitoringu výkonu a dopadů cestovního ruchu. V rámci StrategickéEIA materiálu Koncepce státní politiky cestovního ruchu pro léta 2002 – 2007bude navržen použitelný soubor indikátorů.
Nechci mluvit v tomto krátkém vystoupení v metaforách, ale čas předvolební k nim přímo vybízí: odvětví cestovního ruchu zkrátka musí najít odvahua strategii k tomu, jak se postavit do středu dění z hlediska napříkladobnovy venkova. Musí začít sjednocovat dosud rezortně roztříštěné oborytím, že jim dá celkovou logiku z hlediska terciární sféry. Cestovní ruch,památková péče, ekologické zemědělství, tvorba krajiny – v mnohých ohledechtvoří provázenou jednotu. Terciarizace venkova včetně sídel, připomínám,že podle kritérií EU, je vše kromě Prahy venkov, alespoň z evropského hlediska,je pro cestovní ruch v jeho trvale udržitelných formách velkou šancí. Zhlediska incomingu zřejmě hlavní šancí.

***

Hotelnictví a NFHR
Z vystoupení JUDr. Jana Filipa, prezidenta Národní federace hotelůa restaurací
V závěru ledna tohoto roku se v Praze konala mezinárodní konference „Střední Evropa – bezpečná turistická destinace“. Konference byla reakcí na katastrofální důsledky teroristických útoků z 11. září minulého roku a jejich možný vliv na další vývoj mezinárodního cestovního ruchu. Cílem konference bylo vnést míru optimismu do odhadu dalšího vývoje mezinárodního cestovního ruchu ve střední Evropě s vyjádřením jedinečnosti myšlenky, že „Mír pomáhá rozvoji cestovního ruchu a cestovní ruch pomáhá rozvíjet mír“. Obdobně jako ostatní řečníci jsem ve svém projevu vyjádřil přesvědčení, že střední Evropa, a tedy i Česká republika jsou bezpečným regionem minimálně stejně, jako tomu bylo před oním osudným datem. Ve stejném projevu jsem zdůraznil ověřené zjištění, že za těžkých situací se hotelový průmysl opakovaně dokáže soustředit nařešení, zkoncentrovat své úsilí a objevit se znovu jako silný a více profitabilní, než tomu bylo předtím. Mezi touto lednovou konferencí a naším dnešním jednáním se v polovině března v berlínském hotelu Kempinsky Adlon konal Leaders Summit, který organizovala Mezinárodní asociace hotelů a restaurací ve spolupráci se Světovou organizací cestovního ruchu, a předcházel tak další 5. mezinárodní konferenci, na které se sešli představitelé předních hotelových řetězců spolu s významnými investory. Poté se v Amsterodamu konal 29. výroční kongres Asociace evropských hotelových manažerů. Hlavním tématem všech konferencí byla představa dalšího rozvoje cestovního ruchu a dopad událostí minulého září nejen nacestovní ruch, ale i na národní ekonomiky. Prezident WTTC pan Baumgartenzdůraznil, že recese rezultovala v celkový pokles poptávky po cestovním ruchuv roce 2001 a 2002 o 7,4 %, což pro průmysl představuje v dlouhodobé předpovědiztrátu více jak 10 milionů pracovních příležitostí. Poptávka po cestovnímruchu se silně projeví v roce 2003 a s výsledky je možné počítat v prvnímčtvrtletí 2004, kdy by měly být pokryty dopady 11. září s předpokládanýmrůstem kolem 6,5 %. V dlouhodobém výhledu je každoročně mezi rokem 2002 až2012 očekáván průměrný růst poptávky po cestovním ruchu 4,5 %. Jistý podíloptimismu v předpovědi poptávky po cestovním ruchu v Evropě, i při skromnéhoodhadu 1% každoročního nárůstu, představuje k uspokojení spotřebitelské poptávkypotřebu vybudování půl milionu nových hotelových pokojů. Toho může být dosaženojen radikální reorganizací struktury evropského hotelového průmyslu a jehopřístupu ke kapitálu. Současně bylo zdůrazněno, že se nesmí zapomenout na11. září roku 2001, které je v naší mysli trvalou lekcí v široce pojímanéoblasti bezpečnosti a ochrany. Účastníci jednání vidí opatření v této oblastipro hotely a hotelové společnosti jako životně důležité pro zachování ostražitosti a pozornosti k prostředí, které je obklopuje. Současně bylo konstatováno, že vlády, které do té doby systematicky podceňovaly roli cestovního ruchu, si uvědomily jeho důležitost ve spojení s ekonomickými ztrátami posledních šesti měsíců. Pro mnohé účastníky bylo překvapením, že průmysl představující 20 milionů pracovních příležitostí a 12 % hrubého hospodářského produktuEvropské unie nemá svou ekonomickou důležitostí příslušné zastoupení a nemátím také prostředky k relevantnímu ovlivňování politiky průmyslu jako takové.
Toto zjištění má svou podobu i u nás a je třeba si to připomínat. V zastoupení Národní federace hotelů a restaurací České republiky tak činím již podruhé. Pro naše prostředí jsou také nesmírně důležité poznatky průzkumu, kterého se zúčastnilo 1 800 majitelů a investorů hotelových a rekreačně pobytových zařízení. Investoři věří, že zmíněný pokles poptávky bude mít krátkou životnost a že během dvou let se všechny trhy Evropy a USA vrátí na úroveň před rokem 2001. Investoři i přes zmíněný optimismus budou krátkodobě trpět, protože obsazenost hotelů a průměrná cena za pokoj krátkodobě poklesne. Průměrná obsazenost hotelů v Evropě zaznamenala v roce 2001 pokles proti roku 2000 o 4,4 % na 66 %. Průměrná cena pokoje vzrostla na 112 EURO. RevPAR v evropských hotelech byl před událostmi o 1,8 % vyšší než v roce předchozím, ale poklesem obsazenosti o 13,9 % v posledních 4 měsících roku skončil na 74 EURO, což je o 3,9 % pod úrovní roku 2000. Ze 40 hlavních evropských měst jich 16 zaznamenalo vzrůst tohoto ukazatele, 24 měst konstatovalo pokles. Praha patří mezi města a trhy s předpokládaným krátkodobým poklesem. Města jako Varšava a Budapešť budou střednědobě čelit snížené poptávce z nadbytku ubytovacích kapacit. Protožese zvýšila rizika investorů a nejistoty provozovaných kapacit, stal se jejichodpovědí požadavek zvýšení průměrné sazby vnitřní návratnosti, který dosáhlv závěru roku 2001 16,7 % v porovnání s 15,6 % v červnu 2001. Investoři vNěmecku jsou toho názoru, že evropský hotelový trh překonal vrchol a vstoupildo fáze poklesu.
Náš cestovní ruch je součástí mezinárodního trhu cestovního ruchu. Proto je nutné i v našich odborných debatách dívat se za hranice naší země. Informace jsou zdrojem vědomostí pro získání schopnosti akcelerace potřebných změn a uplatnění vlivu na výsledky českého cestovního ruchu, na účinná opatření pro české hotely i cestovní kanceláře, jak kultivovat trh a ceny na něm v intencích ostatních evropských trhů a v případě Prahy, evropských metropolí. České pohostinství prošlo od 90. let, dnes již minulého století, významným kvantitativním i kvalitativním rozvojem. Dnes se jeví jako potřebné položit si v kontextu vnějšího i vnitřního ekonomického vývoje otázku, jak dalece je náš produkt hotelů a restaurací schopný soutěže z pohledu zahraničního návštěvníka nebo organizátora konferencí. I při jistém uspokojení nad dosaženými výsledky je nutné vzít v úvahu zpevnění české měny o více jak 10 %, novou sazbu DPH od ledna příštího roku, našimi vyjednavači v EU opomenutou redukovanou sazbu na stravovací služby, které přes naše upozornění nebyla věnována pozornost, další zvýšení způsobené přechodem na jednotný trh, důsledky přechodu na společnou měnu a skutečnost křehké ekonomiky sousedních zemí, z nichž pochází velký podíl zahraničních návštěvníků na našem trhu cestovního ruchu. Ceny našeho produktu pak ztrácí onu výhodu v soutěži na trhu. Spotřebitel bude hledat rovnováhu mezi hodnotou a cenou. Já i moji kolegové ve federaci jsme přesvědčeni o potřebě kvalitativních změn pro ono vyrovnání poměru hodnoty produktua vynaložené ceny. Na jednom z jednání na Ministerstvu pro místní rozvojve věci jednotné klasifikace ubytovacích zařízení byla vyjádřena nespokojenost s kvalitou služeb v regionech jako důvod k uplatnění jednotné klasifikace. Je to chybná úvaha. Rozvoj hotelového průmyslu je možný jedině prostřednictvím investorů, kteří jsou ochotni v této oblasti podnikat. Manažeři hotelů arestaurací musí změnit svůj postoj k investorům a klást velký důraz na naplňovánívztahů mezi nimi. Motorem rozvoje hotelů a restaurací je úroveň ekonomikydané země. Příslib rozvoje ekonomiky je impulzem růstu hotelových a restauračních kapacit. S růstem ekonomiky země nebo příslušného regionu poroste nejenpočet kvalitních pokojů, ale i dobrých restaurací a dojde i k zostření soubojeo zákazníka a příslušné místo na trhu. Zde vystává důležitá role ministerstva,která dá poznat obyvatelům regionů prospěšnost cestovního ruchu. Jedině vespojení s moderními technologiemi je možné hledat cestu za změnou kvality.Druhým významným a nenahraditelným faktorem je celoživotní vzdělávání prokaždého z nás, abychom urychlili pohyb mezi věkem spolupracovníka a životnízkušeností. Národní federace hotelů a restaurací České republiky v roce českégastronomie vyhlášeném ČCCR chce a konstruktivně přispěje v nadcházejícíchprogramových jednáních federace ke zlepšení kritizovaného stavu služeb, zvláštěmimo velká města, a s jistotou předpokládá, že pro zajištění spokojenostidomácího i zahraničního spotřebitele se setká ve společném zájmu o zlepšenínaší pověsti s pochopením.

***

K významu a opodstatněnosti integrace institucí cestovního ruchu
Z vystoupení prezidentky Svazu obchodu ČR H. Pískovské
Těší nás, že tato Konference o cestovním ruchu se již stává jistou tradicí v oblasti aktivit vrcholných institucí cestovního ruchu ať podnikatelských, tak státních a územně správních, a mohu Vás ujistit, že ve Svazu obchodu ji vnímáme vedle naší tradiční konference o rozvoji obchodu v ČR (letosjsme měli již 8. ročník v únoru v Brně) jako vrcholovou událost v podnikatelských kruzích cestovního ruchu a takto ji také ve svém okolí prezentujeme; těší nás i to, že k jejím organizátorům patří právě členská firma Svazu obchodu MAG Consulting a k jejím hlavním protagonistům Ministerstvo pro místnírozvoj, se kterým smluvně spolupracujeme; nepochybně prestiž a význam Konference podtrhuje účast představitelů Parlamentu ČR, vzdělávací sféry, zejména vysokých škol, a z dalších oblastí hospodářského, politického a společenského života – letos i z diplomatické sféry.
V dosavadním průběhu Konference zde byly již podány četné informace ovývoji cestovního ruchu v posledním období a informace o prováděných nebodále chystaných opatřeních v oblasti cestovního ruchu v intencích platnéKoncepce státní politiky z r. 1999 i mimo tuto Koncepci tak, jak je přinášíživot a v posledním roce – bohužel – i události zasahující vlastně celé lidstvo – jak se ukázalo po 11. září m. r.; celosvětový výkyv v pozitivních trendech cestovního ruchu jsme museli sdílet i my a chceme jen věřit tomu, že letošní rok opět tyto trendy obnoví, a to i v našich podmínkách, zejména v oblasti příjezdového cestovního ruchu a jeho společenských a ekonomických přínosech. Já si rozhodně nekladu za úkol provádět zde další analýzu profesionálně připravenýcha dosud přednesených výsledků cestovního ruchu a souvisejících kroků podnikatelských kruhů a státních orgánů, avšak ráda bych přece jen poukázala na některéaspekty vývoje, a to i z hlediska realizace závěrů loňského 2. ročníku konference právě v podnikatelské sféře a v kontextu s aktivitami našeho Svazu.
Chci připomenout, že náš Svaz si po své loňské valné hromadě v základní Strategii činnosti potvrdil trvalé předsevzetí – posilovat své postavenírozhodujícího reprezentanta obchodu, pohostinství, hotelnictví a cestovníhoruchu vůči státu a dalším podnikatelským institucím i odborům. To rozhodněnemělo a nemá znamenat sebemenší ujmu na specifikách toho kterého odvětvíči oboru zmíněného podnikání, ale naopak jejich podporu, a to hlavně tam,kde se zájmy všech institucí ochotných ke spolupráci setkávají a potřebujípomoc či obhajobu vůči jiným partnerům. Nepochybně je to velmi náročné předsevzetí,jehož úskalí velmi dobře známe již ze samotného obchodu a jeho podnikatelskýchstruktur, kdy jde o složitou koexistenci malého a středního podnikání a velkýchpodnikatelských, často nadnárodních celků.
Z pohledu této filozofie vrcholového postavení a působení Svazu obchodu vůči ostatním partnerům, v tripartitě i v mezinárodních vztazích, jsme vloni velmi uvítali ohlášené ustavení Unie cestovního ruchu jako významného integrujícího prvku v cestovním ruchu, pohostinství, hotelnictví a v působnosti Svazu obchodu vůbec. Také jsme velmi rychle reagovali přijetím příslušného memoranda ospolupráci a navázáním kontaktů. Bohužel – musím i při dnešní významné příležitostivyjádřit zklamání nad tím, že předsevzetí z loňského dubna se v podstatěnenaplnila. Zřejmě na tom má svůj podíl i nepostačující organizátorský akontaktní vliv našeho Svazu, ale jistě uznáte, že tato sebekritika věc nepostihuje,že příčin je více. Osobně si myslím, že převažují subjektivní příčiny, kterébychom měli ve všech článcích – ochotných v daných směrech spojovat své síly– řešit a znovu zauvažovat o prospěšnosti vzájemné kooperace a efektivněa reálně k ní přistoupit. Je to zvlášť aktuální v této době, kdy se celkověpodnikatelské struktury ve svých institucích formují a jde o to, aby obchods cestovním ruchem – po průmyslu největší odvětví – měl své pevné – svýmzpůsobem integrované – postavení.
Mám-li zargumentovat prospěšnost vzájemné kooperace, chápu, že nestačí na ni obecně apelovat, i když i v tom je sama o sobě síla argumentu, ale dovolte mi i věcné argumenty, pro něž se alespoň ve stručnosti ještě vrátím k závěrům loňského druhého ročníku této konference. Na adresu podnikatelské sféry cestovního ruchu a její prestiže a vlivu v nich byla připomenuta nezbytnost prohlubování kvalitativních požadavků na úroveň poskytovaných služeb účastníkům cestovního ruchu, prosazování managementu jakosti (na bázi norem ISO), etickou úroveň podnikání, zbavování cestovního ruchu šedé ekonomiky a nelegálních forem podnikání atd. Nelze vše, co bylo k plnění závěrů 2. ročníku konference vykonáno, taxativně vyjmenovávat, ale aspoň některé akce, podněty a aktivity, které nás spojovaly, mi dovolte jmenovat. Byla to například společná jednání na konferencích Obchod – doména spotřebitele, II. ročník konference o etice v podnikání, dosavadní součinnost ve snaze rozvinout ovlivňování kvality podnikánía vztahů ke spotřebiteli cestou samoregulace, spolupráce v oblasti zdokonalováníinformatiky vč. významného přínosu ČSÚ censem sítě provozoven pohostinstvía ubytování, opakované jednání s ministerstvem financí vč. diskusního fórana 8. ročníku Konference o rozvoji obchodu ohledně sazby DPH v pohostinství, společné přístupy k objasňování kooperačních forem podnikání – spolu s MPO a Českou asociací franchisingu vydání potřebného manuálu pro malé a střední podnikatele pro aplikaci franchisi a dalších forem společného podnikání. Amohla bych jmenovat další. Chtěla jsem několika příklady naznačit, že kooperované přístupy podnikatelských institucí v obchodě a cestovním ruchu mají četnou společnou náplň a opodstatnění jak ve vztahu ke státní správě či odborům, tak dovnitř vlastních odvětví.
Na závěr mi dovolte vyslovit přesvědčení, že období do 4. ročníku této konference bude ve směru prohlubování vzájemné spolupráce podnikatelských institucí obchodu a cestovního ruchu úspěšnější.

***

O Asociaci českých cestovních kanceláří a agentur
z příspěvku JUDr. Pavla Dosoudila, 1. viceprezidenta AČCKA
Rád bych zde přednesl několik poznatků, myšlenek a zkušeností, kterými naše Asociace žije, denně je v podnikatelském procesu řeší tak, jak je přináší podnikání našich členů. Pro Vaši základní informaci, asociace funguje 13 let, členskou základnu tvoří malé a středně velké cestovní kanceláře a nově též agentury. Počet našich členů v průběhu zmíněných let neustále narůstal a nyní se pohybuje okolo 250 řádných a 15 přidružených členů. V čele Asociace je jedenáctičlenné prezidium a jím zvolený prezident.
Protože motto tohoto 3. ročníku konference o cestovním ruchu zní Cestovní ruch na prahu 3. tisíciletí, přidržím se této myšlenky nejen proto, žese to ode mne očekává, ale hlavně proto, že se na tomto pomyslném prahuodehrály pro cestovní ruch v naší republice některé velice důležité věci.Určitě je na předním místě nutno zmínit první komplexnější právní úpravuv našem oboru podnikání, tj. zákon 159/1999 Sb., který začal fungovat vroce 2001 a ovlivnil ve značné míře podnikání. Nyní, kdy máme za sebou přibližnějeden rok činnosti podle tohoto zákonného předpisu, se ukazují dílčí nedostatky a potíže, na které jsme upozorňovali od prvního počátku tvorby a realizace této normy. Jedná se o obtížně splnitelné úkoly, mnohem složitější administrativu, zvýšený objem neproduktivní práce majitelů a jejich zaměstnanců, nepřipravenost státních i soukromých subjektů k činnosti ve stanovenou dobu, podcenění kontrolních mechanismů a komunikace mezi všemi, kterých se zákon dotkl při jejich činnosti a podnikání. Toto vše je realita současnosti, avšak zcela jistě se tytopotíže překonají, protože to tak zkrátka musí být. Protože podnikatelé ajejich podnikání musí fungovat nadále. Je jen otázkou, zda vše je nutno dělatvelmi složitě a komplikovaně, neboť to jistě všechny zúčastněné značně stresujea vysiluje. Hlavním účelem zákona byla a je ochrana spotřebitele, tedy zákazníkůcestovních kanceláří a agentur, avšak tento účel do jisté míry poškodil nástroj,který k tomu byl použit, a to hlavně proto, že byl a je nedokonalý. Z tohovšeho vyplývá nutnost tento nástroj poopravit, což je dle mého názoru jistěmožné. Touto nápravou se jeví novelizace předmětného zákona, a to na základědosavadních zkušeností.
Sekundárním problémem, n