Jeho pracovnu zdobí dresy a fotografie hokejistů, na stěně se blyští dvě zlaté medaile. Další, zbrusu nové dresy s podpisy hráčů všech týmů z mistrovství světa v Praze, jsou připravené k zavěšení vedle v zasedací síni. Vítá nás vysoký sportovní muž a člověk by nabyl dojmu, že je někde v ústředí hokejového svazu. Chyba lávky. Jsme v prostorách společnosti EuroAgentur a „domácí“ je tu Viliam Sivek. Jeho oborem je pochopitelně cestovní ruch, hokejem ale také dost žije. Doma i v práci.
Jste generálním ředitelem jedné z největších českých cestovních kanceláří, která letos slaví už patnáctileté výročí. Vzpomenete si ještě na svůj první podnikatelský čin?
Koupil jsem si vůbec první počítač. Bylo to v roce 1989.
Vaše začátky prý nebyly pouze o cestovním ruchu.
Ano, potřeboval jsem se trochu rozkoukat… Začínal jsem s vývozem nanuků do Polska, vyráběl jsem busty papeže, který tehdy navštívil Českou republiku, nebo jsem do Čech dovážel léčivé čaje z bylinek rostoucích na vrcholcích chilských And. To byla díra na trhu, protože podobný čaj u nás do té doby nikdo neprodával. Vydělal jsem na tom první peníze a pozval do Čech prvního klienta.
Čím to, že u vás cestovní ruch vyhrál?
Znal jsem ten obor. Už v roce 1980 jsem dostal lákavou nabídku – uvést do provozu a řídit tehdy největší hotel v Československu „Břevnovskou pyramidu“. Když jsem tam poprvé přijel, byl tam obrovský kráter… Všechno se podařilo a já tu mohl získat zkušenosti.
První větší skupinu turistů, od cestovní kanceláře Wolff, jsme přivítali už v roce 1990, o tři roky později jsem si pronajal první hotel. Byla to vlastně ubytovna Energovodu v Hostivaři. Pokud jsme měli v budoucnu uspět, museli jsme do zahraničí nabídnout lepší ceny i kvalitu služeb, a tak jsme začali budovat vlastní, nezávislou hotelovou společnost… Druhý, třetí, desátý, dvacátý hotel… následovaly restaurace, cateringová firma a samozřejmě kongresy. Na to se nabalovaly další a další věci.
Jaká byla v začátcích vaše nejodvážnější vize?
Přijmout prvního zaměstnance. To se mi povedlo na jaře v roce 1990. Nastoupil na pozici „referent – kamarád“ a dělá u mě dodnes. Je ředitelem hotelové společnosti.
Připomene vám dnes něco vaše podnikatelské začátky?
Nevím (chvilku přemýšlí). Vlastně ano. V naší síti hotelů a restaurací dodnes podáváme onen čaj, který se pěstuje v Andách. Víte, on je vážně moc chutný. Z Chile už ho ale samozřejmě nedovážíme my.
Nejdříve nanuky a čaj, posléze bleskově rostoucí cestovní kancelář. Jak se vám do toho ale přimíchal hokej
Oba moji synové hokej od malička hráli, doprovázel jsem je na tréninky (s trochou nostalgie se zadívá na trofeje ve své kanceláři: dresy, dvě zlaté medaile z MS, asi 20 let stará fotka, na níž Viliam Sivek zavazuje chlapcům brusle). Oba potom odešli studovat do Ameriky. Viliam se vrátil a pomáhá mi už čtyři roky ve firmě.
Syna Michala jste v Americe podpořil i tak, že jste mu jel na měsíc vařit. Podnik tehdy běžel bez vás?
Ano, je to silná cestovka, která funguje, i když zrovna nejsem na místě. Ale ve chvílích, kdy syn hrál, jsem byl nepřetržitě na mailu. Tenkrát jsem musel syna podpořit. Byl v novém klubu, sám, a tlak na něj byl opravdu enormní. Usnadnil jsem mu to tak, že jsem mu tam vařil, pral, žehlil, povídal si s ním, pečoval o něj…
Hokejem žijete i v práci. Byl jste oficiálním ubytovatelem hráčů a hostů letošního mistrovství světa v ledním hokeji. Stihl jste zajít na pivo s někým slavným?
Bohužel ne. Bylo to tak náročné, že jsme nestihli ani spát.
Pomohla při získání tak velkého kontraktu skutečnost, že se v hokeji vyznáte?
Museli jsme projít náročným výběrovým řízením a stěžejní bylo to, že máme vlastní hotely, v nichž můžeme hosty ubytovat. Neméně důležité bylo, že jsme silná firma schopná zaplatit s dvouletým předstihem z vlastních zdrojů veškeré zálohy. Samozřejmě ale pomohlo, že znám hokej. Byl jsem se třikrát podívat na syna, když hrál mistrovství světa juniorů. Viděl jsem to všechno v zahraničí na vlastní oči – kde jsou hosté, trenéři a hráči ubytováni, jak je o ně postaráno, jaké doprovodné akce je potřeba zařídit. Věděl jsem, že celý tento servis může Praha nabídnout.
Své děti ale nevedete jenom k hokeji. Syn Viliam i dcera Leona pracují u vás na centrále a neteř Michala řídí bratislavskou pobočku. Vám by mohli lidé z okolí dědičky hotelů Paris Hiltonové, která dělá samé skandály, jenom závidět.
Moje děti byly vedeny tvrdě sportem, což se musí zákonitě projevit i v jejich dalším životě. Například můj pětadvacetiletý syn Viliam se mnou pracuje ve vedení firmy a musím říci, že je na tom se zkušenostmi lépe, než jsem byl v jeho věku já. Dcera Leona dostala ve firmě na starost oblast propagace. Ze začátku si často nevěděla rady, neměla kontakty na lidi z oboru, neznala cenové relace. Dnes s přehledem připravuje firemní katalogy, prospekty našich zařízení, podílí se na vydávání firemního časopisu a je jak ryba ve vodě. Moje druhá dcera Jana sice nepracuje přímo ve firmě, ale také se dala na gastronomii. Všichni tři jsou ukázkou toho, že se mladým má dát příležitost.
Je výhodné umístit na strategické pozice členy rodiny?
Je příjemné, když můžete pracovat s rodinou. Jsme ale už natolik velký podnik, že bychom to jenom takhle nepokryli. To možná, když máte jednu hospodu, oceníte, když vám někdo, komu věříte, pohlídá pokladnu. Tady je nejdůležitější, aby na správných místech byli schopní manažeři a abych měl kolem sebe samé dobré lidi.
Změnil jste nějak český cestovní ruch?
Nemyslím si. Vybudovali jsme vlastní hotelovou společnost, máme celou řadu restaurací, snažíme se to dělat poctivě a česky, získali jsme řadu různých ocenění. Ale vzhledem k historii, kterou cestovní ruch má, jsem nic tak zásadně nezměnil.
Změnil naopak cestovní ruch vás?
Tak to určitě. Začal jsem myslet na to, co by se stalo s prvním, druhým, desátým, stým zaměstnancem, kdybych chybně rozhodl nebo uzavřel špatnou smlouvu. Cítím obrovskou zodpovědnost a v noci občas málo spím. Potom jsem medvěd bručoun. Každý podnikatel by vám odpověděl podobně.
Není to pro vás těžší také proto, že boom cestovního ruchu je už pryč?
Tohle naštěstí vůbec nepociťujeme. Za námi je patnáct let poctivé práce a je to vidět. Nejtěžší hlavu mám z těch všech předpisů, zákonů, nařízení, kterým musíte jako podnikatel rozumět. Při velikosti firmy, kterou řídím, je to enormně náročná věc.
Českému podnikateli asi občas nebývá do zpěvu…
Zpívat neumím, SuperStar jsem se stát nemohl (směje se).
Při vaší činnosti se nicméně nedržíte jen „jednoho kopyta“. Je pravda, že postavíte domov důchodců?
Ano, tady vedle (z okna je vidět zatím nezrekonstruovaný objekt někdejšího mlýna). Nechci se jako podnikatel upínat jenom na cestovní ruch. Mimochodem, v tomhle oboru to ani nejde. Úplně teď odbočím. V hotelnictví potřebujete mít živnostenská oprávnění věcí, které s oborem vůbec nesouvisí. Mám například živnostenský list na vyrábění tepla, protože naše kotelny jsou velkokapacitní a vytápí kromě hotelů i sídliště. Nebo na výrobu vody, protože kromě hotelů zásobujeme také chatovou oblast. K cestovnímu ruchu se tak přirozeně přidává řada dalších oborů.
A jak je to s těmi seniory?
Chceme udělat něco nového. Napadlo nás vybudovat domov pro zámožnější seniory, kde by byla nepřetržitá, velmi kvalitní péče. Není to tedy žádná charita, ale seriózní podnikatelský záměr. Místo je více než příhodné. Hostivař je památková zóna, kolem objektu je velká zahrada. Mně samotnému se tu moc líbí. A tak mě právě napadá, jestli bych si jeden pokojíček neměl také zarezervovat.
Zatím ale zjišťujeme, co by to přesně znamenalo finančně. V zahraničí jsou podobná zařízení velmi vyhledávaná a jsem přesvědčen, že i u nás bude velký zájem a že to bude domov hlavně pro české seniory. Chtěl bych špičkové zařízení.
Honí se vám teď hlavou ještě nějaký nápad?
Samozřejmě. Vzít si dovolenou a rozjet se třeba do Řecka.
Eva Tajanovská
Foto: archiv EuroAgentur
Viliam Sivek – EuroAgentur Praha
K Horkám 23, 102 00 Praha 10
tel.: +420 271 090 831, 271 090 850
fax: +420 271 750 274, 271 750 367
e-mail: euroagentur@euroagentur.cz
www.euroagentur.cz