Doby, kdy jsem měl čas na hraní Monopolů se svými dětmi, jsou naneštěstí už dávno pryč. S převelkou nostalgií vzpomínám na svou bezbřehou radost, když moji soupeři museli štandopede do vězení. V průběhu těch mnoha desítek let, kdy společnost, která Monopoly vynalezla, získala skutečný monopol na trhu deskových her, se na této fascinující, či spíše velmi agresivní hře nemuselo nic měnit. A poslední změny, ke kterým je potřeba přistoupit na poněkud malé desce českých Monopolů, jsou ty, které vymyslel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.
V údajném zájmu o ochranu zákazníka je proklamovaným cílem antimonopolních orgánů zachování zdravého konkurenčního prostředí na trzích, kde převládá tendence k formování monopolů, které na těchto trzích určují podmínky. A tak se jen stěží lze divit tomu, že se tyto orgány musí vypořádávat s jedním z nejkomplikovanějších a prakticky nesplnitelných úkolů, jaké kdy státní instituce dnešního „rozvojového“ světa dostaly.
Pro většinu touroperátorů v České republice bude vstup do Evropské unie znamenat nutnost čelit nejagresivnějšímu konkurenčnímu boji, který jim připraví pět olbřímích operátorů, dominujících na trhu Unie. Ukazuje se, že český Úřad pro ochranu hospodářské soutěže namísto toho, aby domácí touroperátorský trh chránil, má v úmyslu jej vůči těmto monopolům dále oslabovat, a to ještě před vstupem do Unie. A k tomu určitě dojde – pokud bude tento orgán i nadále zaujímat dvojznačný postoj vůči poolu českých pojišťoven, který vznikl jako reakce na poptávku po pojištění touroperátorů v souladu se zákonem 159/1999 Sb. V tomto případě jdou realita a záměr naprosto proti sobě. V zájmu prevence proti pojišťovacímu monopolu se Úřad pasoval do role účinného odstraňovače jak malých, tak středních operátorů a potažmo také do role iniciátora další monopolizace na touroperátorském trhu. To ale zdaleka není jediný jeho „příspěvek“ ke spokojenosti zákazníků.
Nedávné rozhodnutí pokutovat distributory pohonných hmot v této zemi za „cenovou fixaci“ je jen dalším důkazem toho, že výsledky, kterých dosahují antimonopolní úředníci, mají mnohem méně společného s ochranou zákazníka před monopolním chováním, než s donucením zákazníků (ne monopolů) platit za jejich nedomyšlená rozhodnutí. Nebo jste vážně věřili, že výsledkem galantní práce antimonopolního úřadu bude pokles cen na čerpacích stanicích? Opravdu jste si mysleli, že distributorům tyto mastné pokuty bude kompenzovat někdo jiný než spotřebitel? Ostatně, antimonopolní úřad nemá žádné právo stanovovat jakékoliv ceny.
Takže by pro ně možná bylo lepší, kdyby se sesedli nad herní deskou Monopolů a užívali si ve svém úřadě radost ze hry, namísto aby frustrovali sebe a všechny ostatní svými naprosto nepotřebnými a kontraproduktivními opatřeními.
František Havran