Ve většině evropských zemí neexistuje jednoznačná povinnost cestovních kanceláří uvádět konečné ceny zájezdů!
Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA) v souvislosti s aktuální diskuzí na téma „konečné ceny zájezdů“ a striktním stanoviskem ČOI, hodnotícím praxi oddělených cen českých cestovních kanceláří jako porušení stávající zákonné úpravy, uskutečnila unikátní průzkum po členských asociacích ECTAA s účelem monitorovat situaci v jiných evropských zemích a vyhodnotit, jaká je běžná praxe cestovních kanceláří v otázce uvádění konečných cen. Průzkum byl navíc doplněn i místním šetřením ve Španělsku, Francii a Itálii.
AČCKA ve spolupráci s bruselským sekretariátem ECTAA zaslala členským asociacím ECTAA dotazník, ve kterém požádala o vyjádření, zda místní cestovní kanceláře publikují obvykle souhrnné ceny zájezdů (zahrnující letištní taxy, bezpečnostní taxy a palivový příplatek), či zda jsou některé části uváděny mimo nabízenou základní cenu a zda existuje národní legislativa jednoznačně stanovující povinnost organizátorů cest uvádět souhrnnou cenu.
AČCKA na základě uskutečněného průzkumu konstatuje, že ve většině evropských zemí neexistuje jednoznačná, zákonem stanovená povinnost cestovních kanceláří aplikovat výhradně konečnou cenu zájezdů zahrnující všechny nezbytné poplatky (letištní a bezpečnostní taxy, palivový příplatek a jiné povinné příplatky). Cestovní kanceláře v Evropě běžně uvádějí ceny zájezdů bez povinných příplatků, jejichž výše je však v nabídce viditelně uvedena. Pakliže cestovní kanceláře uvádějí souhrnnou cenu, jedná se spíše o marketingový prvek. Výjimkou je např. Spolková republika Německo, Rakousko a Dánsko, kde existují národní předpisy stanovující povinnost obchodníků uvádět konečnou cenu a tato skutečnost je obvykle pořadateli zájezdů dodržována (najdou se však výjimky, kdy pořadatelé zájezdů i tak uvádějí některé poplatky odděleně). Z odpovědí členských asociací ECTAA ani nevyplývá, že by problematice stanovování cen pořadateli zájezdů byl věnován zvýšený zájem příslušných kontrolních orgánů.
Z průzkumu vybíráme odpovědi z některých zemí:
Řecko (HATTA)
Cestovní kanceláře ve svých nabídkách ve většině případů nezahrnují letištní a bezpečnostní taxy a palivový příplatek do základní ceny zájezdů. Národní řecká legislativa vychází ze směrnice EU č. 90/314, která nestanovuje povinnost organizátorů cest uvádět souhrnnou cenu.
Itálie (FIAVET) Národní legislativa nestanovuje povinnost cestovních kanceláří uvádět konečnou cenu zájezdů. Mimo základní cenu jsou uváděny nejen letištní taxy a palivový příplatek, ale často také „quota di iscrizione“ – poplatek za přihlášení se na zájezd. Místním šetřením u prodejce cestovní kanceláře Hotelplan v Bolzanu bylo zjištěno, že v nabídkovém letáku cestovní kanceláře Hotelplan na zájezd na Jamajku jsou uvedeny mimo základní cenu následující 4 příplatky: tasse (taxy): 47 eur, adeguamento carburante (palivový příplatek): 35 eur, ?assicurazione obbligatoria (povinné pojištění): 50 eur, quota individuale di prenotazione (rezervační poplatek): 70 eur.
Španělsko (AEDAVE) Národní legislativa vychází ze směrnice EU č. 90/314, která nestanovuje povinnost organizátorů cest uvádět souhrnnou cenu. Organizátoři cest běžně uvádějí oddělené ceny. Místním šetřením na třech prodejních místech v Lloret de Mar byla i tato skutečnost potvrzena. Ukázkou je nabídkový leták Viajes Marsans, ve kterém jsou mimo základní cenu zájezdu do Mexika uvedeny dva povinné příplatky: tasas de aeropuerto (letištní taxy): 70 eur a suplemento de carburante (palivový příplatek): 40 eur.
Francie (SNAV) Vyhláška z roku 1987 říká, že cena publikovaná směrem ke spotřebiteli má být vyjádřena jasně a trans?parentně a má zahrnovat všechny daně (taxy). Jednoznačná právní úprava stanovující povinnost uvádět souhrnnou cenu neexistuje. Řada organizátorů cest však publikuje ceny TTC (toutes taxes comprises – všechny poplatky v ceně). Místním šetřením u cestovní kanceláře Jettours v Nice bylo zjištěno, že mimo základní cenu zájezdů v katalogu jsou uváděny letištní a bezpečnostní taxy a palivový příplatek.
Slovensko (SACKA) Národní legislativa nestanovuje povinnost uvádět souhrnnou cenu zájezdů. Běžnou praxí cestovních kanceláří je uvádění oddělených cen. SOI (Slovenská obchodní inspekce) po konzultaci se SACKA nepovažuje oddělené uvádění letištních a bezpečnostních tax a palivového příplatku za porušení zákona o ochraně spotřebitele.
Maďarsko (MUISZ) Cestovní kanceláře uvádějí oddělené ceny zájezdů. Mimo základní cenu jsou uváděny nejen letištní taxy a palivový příplatek, mnozí organizátoři mají tendenci uvádět odděleně celou řadu jednotlivých komponentů zájezdu. Základní cenou je např. jen ubytování se snídaní, jako příplatky jsou pak uváděny večeře, letenka, transfer apod. Národní legislativa povinuje uvádět jen konečnou cenu jednotlivých částí, ze kterých se zájezd sestává (ubytování, transfer, strava apod.), nikoli celkovou cenu zájezdu.
Rumunsko (ANAT) Cestovní kanceláře uvádějí letištní a bezpečnostní taxy i jiné příplatky odděleně.
Irsko (ITAA) Většina cestovních kanceláří uvádí odděleně řadu příplatků, především letištní a bezpečnostní taxy a palivový příplatek. Národní legislativa však stanovuje povinnost uvádět souhrnnou cenu leteckého tarifu.
Velká Británie (ABTA) Národní legislativa stanovuje, aby publikované ceny byly přesné a neuváděly spotřebitele v omyl. Obecně to znamená, že ceny by měly zahrnovat veškeré poplatky. Po dlouhou dobu byla tato skutečnost leteckými společnostmi a cestovními kancelářemi ignorována, v poslední době však začala řada cestovních kanceláří souhrnnou cenu uvádět.
Německo (DRV) Existuje národní legislativa stanovující povinnost uvádět souhrnnou cenu. Z ustanovení předpisu „Preisangabenverordnung“ vyplývá, že obchodník je povinen publikovat cenu, kterou klient musí zaplatit, aby obdržel nabízenou službu či zboží. Cestovní kanceláře publikují souhrnnou cenu.
Dánsko (DRF) Existuje národní legislativa stanovující povinnost uvádět souhrnnou cenu. Cestovní kanceláře i letecké společnosti souhrnnou cenu uvádějí.
Švýcarsko (SRV) Cestovní kanceláře obvykle uvádějí mimo základní cenu palivový příplatek.
Chorvatsko (UHPA) Neexistuje národní legislativa stanovující povinnost publikovat konečnou cenu zájezdů. Odděleně jsou uváděny především letištní taxy a vízové poplatky.
Stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj k otázce konečných cen AČCKA na jednání u kulatého stolu požádala MMR o stanovisko k problematice stanovování cen zájezdů cestovními kancelářemi. AČCKA obdržela následující podpůrné stanovisko: „Ministerstvo pro místní rozvoj zastává názor, že základním právním předpisem, který se váže ke stanovování cen cestovními kancelářemi, je zákon č. 526/1990 Sb., o cenách ve znění pozdějších předpisů. Ochrana klientů cestovních kanceláří je pak zajištěna speciálním zákonem, kterým je zákon č. 159/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon je implementací směrnice Rady ES č. 90/314/EHS ‘o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy’ ze dne13. června 1990, jež je součástí spotřebitelské legislativy Evropské unie. Z hlediska obecných právních principů mají uvedené speciální právní normy (lex specialis) přednost před aplikací obecné právní úpravy (lex generalis), kterou je pro oblast ochrany spotřebitele zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů.“
Navigace, letenka v mobilu, překladač i ověřovací notifikace z banky: internet v zahraničí dnes rozhoduje o pohodě celé cesty. Výběr připojení přitom není věda, záleží jen na tom, kam jedete, na jak dlouho a kolik dat spotřebujete. V EU většinou stačí běžný...
