|
Zima ještě zdaleka neskončila, ale už teď je jasné, že je na sníh ještě lepší než loňská, a tudíž nejúspěšnější, kam až krátká paměť sahá. Provozovatelé lyžařských areálů si mnou ruce a cinkají zlaťáky, jinde ale sněhové spousty způsobily zádrhele.
Každý víkend se vydávají tisíce obyvatel měst do hor, cestovní kanceláře vypravují stovky autobusů. Během ledna a února přibylo sněhu tolik, že většina areálů hlásila více než metrové vrstvy na sjezdovkách. Díky mrazivému počasí byla kvalita sněhu na svazích i běžeckých stopách velmi dobrá. Návštěvnost lyžařských středisek byla o víkendech podle jejich provozovatelů nadprůměrná. Celkovou bilanci vylepšily jarní prázdniny v českých školách, kdy se do hor nahrnuly rodiny s dětmi i nejrůznější lyžařské kurzy. Posilou byly také jarní prázdniny v Polsku, které se projevily tím, že Poláci zaplavili Beskydy a Jeseníky. Počet lidí mířících do hor zvýšily také některé akce – například na Zadov se sjela spousta turistů v době, kdy se tam běžel 15. ročník Stašské patnáctky, do Špindlerova Mlýna přilákaly řadu lidí závody v akrobatickém lyžování a davy diváků se vypravily i do Deštného v Orlických horách, protože se tam konaly závody psích spřežení.
O jarních prázdninách vyjely směrem k horám také zvláštní vlaky Českých drah. Jejich cílem byly Šumava a Krkonoše. Z konečných vlakových nádraží rozvážely lyžaře skibusy – většinou zdarma.
Se zvýšeným zájmem o lyžování ale také přibylo úrazů. Napomáhal tomu přemrzlý a velmi rychlý sníh, rychlejší carvingové lyže, neukázněnost na přeplněných sjezdovkách, kde se sráželi snowboardisté se sjezdovými lyžaři, nepozornost a risk až hazard při pohybu ve volném terénu mimo vyznačené sjezdovky. V jinak nelavinózních Beskydech se utrhla masa sněhu a pohřbila pod sebou lyžaře.
Mnohem tragičtější následky měl příval sněhu ve městech. K nejsmutnější bilanci došlo v Katovicích, kde spadla střecha výstavní haly. Zůstalo pod ní téměř sedmdesát obětí. Další kolaps budovy následoval v Bavorsku a pak už střechy padaly jako zralé hrušky, a to i u nás. Během pár dní jich bylo na dvacet.
V nejvypjatějších dnech, kdy chumelilo nejvíce a foukal vítr, bylo horko silničářům. Tvrdili, že některé úseky silnic (a bohužel to byly většinou přístupové trasy do hor) projedou pluhem, posypou a za hodinu už je silnice opět zavátá a neprůjezdná. Dopravní situaci jak na silnicích, tak na železnici komplikovaly stromy, které popadaly nebo se polámaly v důsledku námrazy a silné vrstvy sněhu. Za těchto podmínek silničáři vysílali do světa sabotážní vzkazy, aby lidé do hor raději vůbec nejezdili.
V některých horských střediscích se „dalo dýchat“, fronty byly tak na deset minut a všechno zdárně fungovalo. Ale jsou střediska v Krkonoších, která už překračují svoji kapacitu. Kupříkladu na hektar špindlerovských sjezdovek připadá téměř sto lyžařů, což je zhruba dvojnásobek než v některých menších alpských střediscích. Podobně to vypadá i v Peci a Harrachově či v Janských Lázních. Jezdit do těchto lokalit se stalo módou, hrozí tam tvrdá industrializace zimních rekreačních sportů.
V této souvislosti se naskýtá zajímavá úvaha, jestli bychom – pokud nám jde opravdu o to, zalyžovat si – neměli obrátit pozornost na střediska menší, ne tak známá, ale přesto dobrá, bez front, řvoucích amplionů a bez stresů. A ještě něco: Miroslav Schiffert v Instinktu spočítal, že když se vezmou v úvahu takové faktory, jako je cena ubytování, skipasu, délka front a délka sjezdovek, ujede se za stejný peníz v Alpách čtyřikrát až pětkrát více kilometrů než v Krkonoších. To nemá být výzva typu „jeďte všichni do Alp“, ale k rozvaze, kam jet u nás. Krkonošská lyžařská střediska budou muset překotný rozvoj nějak řešit. A je jisté, že jen nekonečným rozšiřováním kapacity se to udělat nedá.
-dva-
Foto: © isifa / Ablestock